33 C 61/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 67 578,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 000 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 67 578,12 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“), a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejím základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 32 019 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 803 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 812 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou dlužnou částku 72 019 Kč odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 7. 2020. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Žalovaný do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil částku 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky již ze strany žalovaného nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 67 578,12 Kč představuje dle žaloby jistinu ve výši 40 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 27 578,12 Kč Vedle to ho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 543,33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 53777,78 Kč, úroků ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl dokazování smlouvou u úvěru, zákaznickou kartou klienta, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o zápůjčce s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že uvedená společnost žalovanému poskytla částku 40 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaný se zavázal za půjčku uhradit poplatek 32 019 Kč, tedy celková částka k úhradě činila 72 019 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč a poslední splátkou ve výši 3 985 Kč. Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku 1 000 Kč. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se jednalo i o pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, v němž byl zároveň vyzván k úhradě pohledávky ve výši 909078,12 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2021 předanou dne 20. 10. 2021 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2390 a násl. o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“). Soud má za to, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o zápůjčce dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plynu již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

10. Protože žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, soud při jednání poučil zástupce žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedl, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a označil veškeré důkazy k prokázání tvrzení, že s odbornou péčí právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Zástupce žalobkyně však uvedl, že žalobkyně nedisponuje jinými důkazy, než které byly k žalobě doloženy a přes výzvu soudu nedoplnil žádná tvrzení ani nepředložil žádné důkazy.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem získat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

14. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

15. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 40 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradil celkem částku 1 000 Kč a žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 39 000 Kč (40 000 Kč – 1 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

16. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 39 000 Kč od 26. 10. 2021. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Ohledně úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 6. 1. 2021, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalovaného. Jelikož žalobkyně neprokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávek, soud v daném případě považuje za výzvu k plnění žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 19. 10. 2021, která byla dne 20. 10. 2021 předána k poštovní předpravě, a toto výzva se tedy nemohla do sféry dispozice žalovaného dostat dříve než 25. 10. 2021 (ust. § 573 o. z.), tedy od 26. 10. 2021 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

17. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v nároku žalobkyně na zaplacení částky 28 578,12 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 777,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 543,33 Kč, zákonného úroku z prodlení v rozsahu přesahujícím nárok na přiznaný úrok z prodlení a úroku 29% ročně z částky 40 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je poměr úspěchu a neúspěchu rovnocenný, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.