33 C 70/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: “ Jméno žalovaného “, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro zaplacení 903 495,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 616 s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 616 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení, a to do tři dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 895 879,69Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 895 879,69 od 3. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 192 535,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 7. 3. 2022 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 903 495,69 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o správě nemovitostí ze dne , datum, žalobce jako správce obstarával správu nemovitostí, jejichž vlastníkem je žalovaný. Mimo jiné byl žalobce pověřen vést v plném rozsahu účetnictví. Žalovaný v období účetního roku 2019 a 2020 prováděl průběžně opravy a rekonstrukce nemovitostí ve vlastnictví žalovaného a omylem došlo ze strany žalobce na výslovný pokyn žalovaného k proplacení celkem 9 faktur v celkové výši 934 104,90 Kč. Konkrétně se jednalo o faktury:– faktura , číslo, , jméno FO, , adresa, , oprava schodů, mezipater a bočnic schodiště, na částku 82 788,20 Kč– faktura , číslo, ) , jméno FO, , adresa, , oprava schodů, výtahové šachty, na částku 169 050 Kč– faktura , číslo, ) , jméno FO, , adresa, , příprava na opravy teraso ploch, na částku 75 068,40 Kč– faktura , číslo, , jméno FO, , adresa, , dodání a montáž dřevěného zábradlí, na částku 60 500 Kč – dílčí faktura– faktura , číslo, , jméno FO, , adresa, , přestavba venkovních schodů, na částku 124 107,30 Kč– faktura , číslo, ) , jméno FO, , adresa, , venkovní odláždění domu, na částku 119 281,80 Kč– faktura , číslo, , jméno FO, , adresa, , doúčtování dodání a montáž dřevěného zábradlí, na částku 39 741,20 Kč– faktura , číslo, , jméno FO, , adresa, , likvidace ptačího trusu, čištění panelů, zpětná montáž bodců, kontrola čerpadel, demontáž a montáž solárních panelů, úklid střechy a zábrany proti ptactvu, na částku , částka– faktura , číslo, ) , jméno FO, , adresa, , výměna rozvaděče, hlavního vypínače, osvětlení strojovny, šachty a provedené zkoušky, na částku 195 500 Kč– faktura , číslo, Finanční úřad , město, , úhrada daně z nemovitosti za rok 2020 na částku 7 616 Kč.Žalobce ze svých vlastních finančních prostředků uhradil za žalovaného jeho dluhy v částce 903 495,69 Kč, když v průběhu účetního období se na účtu žalovaného objevila jako aktiva částka 30 609,21 Kč. Žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení plněním za jiného.

2. Žalobě soud vyhověl platebním rozkazem ze dne 6. 6. 2022, proti kterému žalovaný podal v zákonem stanovené lhůtě odpor. V podaném oporu žalovaný uvedl, že nárok žalobce neuznává v plném rozsahu, neboť smlouvy o dílo žalovaný uzavřel na základě žalobcem poskytnutých informací o výše jeho použitelných finančních prostředků. Faktury žalovaný předkládal žalobci k proplacení, žalobce tyto proplácel, aniž by na přečerpání finančních prostředků žalovaného upozornil. O tom, že je žalovaný tzv. v minusu byl žalovaný informován až e-mailem ze dne 28. 5. 2020. Podle smlouvy o správě nemovitostí bylo povinností žalobce provádět úhrady faktur do výše finančních prostředků žalovaného, zaslaných na účet žalobce. Neinformovanost o přečerpání finančního prostředků měl žalobce vysvětlit žalovanému tak, že to žalobce nemohl vědět, neboť peníze všech klientů jsou vedeny na jednom účtu, čímž žalobce vysvětluje svůj omyl, v jehož důsledku uhradil za žalovaného, co měl žalovaný hradit sám. Žalovaný má za to, že žalobce nese odpovědnost za porušení smluvní povinnosti, v jehož důsledku vznikla žalovanému škoda spočívající v zatížení žalovaného dluhem vůči žalobci. Podle § 2952 věta druhá NOZ má žalovaný právo požadovat, aby jej žalobce dluhu zprostil, resp. jej nevymáhal, a proto nárok žalobce není důvodný. K úhradě částky 7 616 Kč jakožto daně z nemovitosti za rok 2020 žalovaný uvedl, že na zálohách uhradil za období od ledna do října 2020 (kdy došlo k ukončení smluvního vztahu mezi účastníky) částku 12 540 Kč. Žalobce tak uhradil za žalovaného s vědomím toho, že k tomu není povinen po ukončení správy, bez souhlasu žalovaného částku 2 692 Kč, kdy se v tomto rozsahu jedná o ztv. plnění nedluhu a žalobce podle § 2977 odst. 1 NOZ nárok na vydání bezdůvodného obohacení nemá. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Mezi účastníky nebylo sporu, že na základě smlouvy o správě nemovitosti vykonával žalobce pro žalovaného správu nemovitostí, a to stavby č.p. , číslo, , , číslo, v k. ú. , město, , jejichž vlastníkem je žalovaný. Rovněž žalovaný učinil nesporným, že objednal řemeslné práce na nemovitosti, které zhotovitelé provedli a vystavili faktury na částky 82 788,20 Kč, 169 050 Kč, 75 068,40 Kč, 65 500 Kč, 124 107,30 Kč, 119 281,80 Kč, 39 741,20 Kč, 60 452 Kč a 195 500 Kč, které žalovaný převzal a předložil spolu se žádostí o jejich proplacení žalobci, kterým byly proplaceny. Dále žalovaný učinil nesporným, že žalobce uhradil fakturu č. , číslo, (daň z nemovitosti za rok 2022) v částce 7 616 Kč, namítal ale, že se tak stalo až v době, kdy již žalobce nevykonával pro žalovaného správu nemovitostí, žalovaný na daň hradil měsíční platby, když celkem bylo na zálohách uhrazeno 12 540 Kč. Jako sporné skutečnosti označili účastníci, zda byla žalovaný informován o skutečném zůstatku na účtu pracovníkem žalobce či nikoliv a zda ke dni 31. 12. 2018 činily aktivní finanční prostředky na účtu žalovaného částku 592 000 Kč.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že od roku 2007 žalovaný hospodařil se svými finančními prostředky na dvou účtech, do roku 2013 disponoval právy k bankovnímu účtu u Komerční banky, a. s, č. ú. , č. účtu, , který byl v roce 2013 zrušen a od roku 2013 má zřízen účet u České spořitelny, a. s., č. ú. , č. účtu, , kdy na tento účet byla dle pokynu žalovaného převáděny různé finanční prostředky z účtu žalobce vedeného u ČSOB, č. ú. , č. účtu, . Jediným majitelem účtu č. , č. účtu, je od 25. 11. 1991 žalobce, který je také podle § 2662 a násl. občanského zákoníku jediným vlastníkem peněz na tomto účtu. Ke dni 30. 10. 2019 vykazoval žalovaný záporný zůstatek svých prostředků ve výši – 112 579,84 Kč, ke dni 16. 12. 2019 ve výši – 324 750,69 Kč, ke dni 18. 2. 2020 ve výši – 529 135,72 Kč, ke dni 18. 3. 2020 ve výši – 809 522,62 Kč, ke dni 1. 4. 2020 ve výši – 860 605,25 Kč a ke dni 7. 4. 2020 ve výši – 1 056 105,62 Kč.

5. Podáním ze dne 14. 5.2023 žalovaný mimo jiné namítal, že žalobce neplnil své povinnosti ze smlouvy o správě nemovitosti a došlo-li na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, stalo se tak vinou žalobce jako vlastním zaviněním. Má za to, že podaná žaloba by mohla být v rozporu s dobrými mravy a žalobci by tak měla být právní ochrana odepřena. V průběhu řízení žalovaný opakovaně uváděl, že žalovaný, res. jeho zástupci, průběžně podle plánovaných oprav osobně zjišťovali u odpovědného pracovníka žalobce, pana , jméno FO, , aktuální stav hospodaření, tedy výši finančních prostředků, s nimiž mohou volně disponovat. Žalovaný byl opakovaně ujišťován, že má finanční prostředky v řádech milionů. Na základě takové informace poskytnuté žalobcem, která se následně ukázala jako nesprávná, žalovaný uzavíral v průběhu roku 2019 až do května 2020 smlouvy o dílo s dodavateli na opravy a udržovací práce na jeho nemovitosti. Žalobce v rozporu se smlouvou o správě nemovitosti proplácel faktury nad rámec finančních prostředků žalovaného, aniž by si vyžádal stanovisko žalovaného, a aniž ho o vzniklé situaci informoval. Podáním ze dne 28. 5. 2023 žalovaný z procesní opatrnosti pro případ, že by soud shledal nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení důvodným, uplatnil v rámci procesní obrany námitku započtení na svou splatnou pohledávku na úhradu dluhu vzniklého z titulu náhrady škody způsobené porušením smluvní a zákonné povinnosti, a to ve výši 1 152 604,90 Kč, když má za to, že žalobce porušením povinnosti ze smlouvy o správě nemovitosti zatížil žalovaného dluhem.

6. K námitce započtení žalobce zaujmul postoj, že tímto žalovaný uznal oprávněnost nároku uplatněného žalobcem. Nárok žalovaného na náhradu škody má za neoprávněný a neexistující, když žalovanému dosud žádná škoda vzniknout nemohla. Dále namítal, že tvrzená sporná pohledávka není způsobilá k započtení, neboť se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou.

7. Při jednáním konaném dne 3. 10. 2023 zástupkyně žalovaného upřesnila, že námitka započtení byla vznesena pouze z procesní opatrnosti a je-li předmětem řízení částka 903 495,69 Kč vznáší námitku započtení v rozsahu výše pohledávky žalovaného, tedy v rozsahu částky 903 495,69 Kč.

8. Podle § 97 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalovaný za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem.

9. Podle § 98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev vůle jen jako obranu proti návrhu.

10. Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, podle kterého námitkou započtení žalovaný uznává oprávněnost nároku žalobce, neboť započtení a uznání závazku jsou dva rozličné právní instituty. Zatímco započtení směřuje k zániku závazku, uznání závazku směřuje k potvrzení existence závazku v okamžiku jeho uznání. Nelze dovozovat, že právní úkon započtení v sobě bez dalšího obsahuje uznání závazku, aniž by tento projev vůle směřující k uznání závazku byl v právním úkonu započtení určitě vyjádřen.

11. Soud na základě nesporných skutečností a provedených důkazů dovodil, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o správě nemovitostí, na základě které žalobce obstarával za úplatku pro žalovaného správu nemovitostí v oblasti ekonomické a právní. Bylo zjištěno, že objednatel prací uvedených ve fakturách dle žaloby byl žalovaný, faktury žalovaný předkládal žalobci spolu se žádostí o proplacení, neboť podle smlouvy o správě nemovitostí to byl žalobce, kdo byl povinen vést účetnictví v plném rozsahu podle platných předpisů (čl. 4.3 písm. i) smlouvy o správě nemovitostí). Žalobce uvedené faktury proplatit a až následně zjistil, že žalovaný nedisponoval dostatečnými finančními prostředky na úhradu předmětných faktur.

12. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že faktura č. , číslo, ze dne 25. 10. 2019 na částku 82 788,20 Kč splatnou dne 8. 11. 2019 byla zúčtována k proplacení dne 30. 10. 2019, faktura č. , číslo, ze dne 9. 12. 2019 na částku 169 050 Kč byla zúčtována k proplacení dne 16. 12. 2019, faktura č. , číslo, ze dne 14. 2. 2020 na částku 75 068,40 Kč byla zúčtována k proplacení dne 18. 2. 2020, faktura č. , číslo, ze dne 17. 2. 2020 na částku 60 500 Kč byla zúčtována k proplacení dne 18. 2. 2020, faktura č. , číslo, ze dne 16. 3. 2020 na částku 124 107,30 Kč byla zúčtována k proplacení dne 18. 3. 2020, faktura č. , číslo, ze dne 16. 3. 2020 na částku 119 281,80 Kč byla zúčtována k proplacení dne 18. 3. 2020, faktura č. , číslo, ze dne 12. 3. 2020 na částku 39 741,20 Kč byla zúčtována k proplacení dne 18. 3. 2020, faktura č. , číslo, ze dne 19. 3. 2020 na částku 60 452 Kč byla zúčtován k proplacení dne 1. 4. 2020, přičemž se jednalo o doplatek zálohové faktury č. , číslo, ze dne 15. 8. 2019 (celková částka 149 602 Kč, uhrazená záloha 89 150 Kč dle potvrzení o provedení transakce ze dne 19. 8. 2019), faktura č. , číslo, ze dne 31. 3. 2020 na částku 195 500 Kč byla zúčtována k proplacení dne 7. 4. 2020 a faktura č. , číslo, ze dne 18. 11. 2020 na částku 7 616 Kč byla z účtu žalobce uhrazena dne 12. 11. 2020.

13. Ze stavů účetních kont bylo zjištěno, že:- k 31. 12. 2012 byl na účtu , číslo, kladný zůstatek 199 045,80 Kč- k 31. 12. 2013 byl na účtu , číslo, kladný zůstatek 281 633,10 Kč- k 31. 12. 2014 byl na účtu , číslo, kladný zůstatek , částka- k 31. 12. 2015 byl na účtu , číslo, kladný zůstatek 288 349,90 Kč- k 31. 12. 2016 byl na účtu , číslo, kladný zůstatek 305 969 Kč- k 31. 12. 2017 byl na účtu , číslo, kladný zůstatek 522 549,42 Kč- k 31. 12. 2018 byl na účtu , číslo, kladný zůstatek 592 394,96 Kč- k 31. 12. 2019 byl na účtu , číslo, záporný zůstatek – 373 256,29 Kč- k 31. 10. 2020 byl na účtu , číslo, záporný zůstatek - 895 879,69 Kč14. Z doložených účetních uzávěrek bylo zjištěno, že:- ke dni 31. 12. 2015 činí finanční prostředky u , právnická osoba, na účtu částku 288 000 Kč a dále uvedena dlouhodobá přijatá záloha na opravy 244 000 Kč- ke dni 31. 12. 2016 činí finanční prostředky u , právnická osoba, na účtu částku 306 000 Kč a dále uvedena dlouhodobá přijatá záloha na opravy 746 000 Kč- ke dni 31. 12. 2017 činí finanční prostředky u , právnická osoba, na účtu částku 523 000 Kč a dále uvedena dlouhodobá přijatá záloha na opravy 1 139 000 Kč- ke dni 31. 12. 2018 činí finanční prostředky u , právnická osoba, na účtu částku 592 000 Kč a dále uvedena dlouhodobá přijatá záloha na opravy 587 000 Kč- ke dni 31. 12. 2019 činí finanční prostředky u , právnická osoba, na účtu částku -373 000 Kč a dále uvedena dlouhodobá přijatá záloha na opravy 239 000 Kč15. Z přehledu finančních pohybů bylo zjištěno, že:- za r. 2018 činil rozdíl mezi výdaji a příjmy částku 592 394,69 Kč- za r. 2019 činil rozdíl mezi výdaji a příjmy částku -373 256,29 Kč- za r. 2020činil rozdíl mezi výdaji a příjmy částku 895 879,69 Kč16. Z přehledu dlouhodobých záloh bylo zjištěno, že- za r. 2018 činil rozdíl v kladné hodnotě částku 586 555,65 Kč- za r. 2019 činil rozdíl v kladné hodnotě částku 238 928,65 Kč- za r. 2020 činil rozdíl v záporné hodnotě částku -706 614,03 Kč17. Z deníku - základní seznam zaúčtovaných dokladů za období od leden 2020 do 31. 10. 2020 byl zjištěn debet (na straně má dáti) -546 433 Kč a celkový debet v částce -895 879,69 Kč18. Z doložených stavů účetních kont bylo zjištěno, že za rok 2018 byly přijaty faktury v celkové částce 216 538,73 Kč a ostatních platby činily částku 83 285 Kč (výplata, mzdy, odvod FÚ v celkové výši 45 872 Kč a ostatní platby v celkové výši 37 413 Kč). Za rok 2019 byly přijaty faktury v celkové částce 1 146 872 Kč a ostatní platby činily částku 107 546 Kč (výplata, mzdy, odvod FÚ v celkové výši 45 231 Kč a ostatní platby v celkové výši 62 315 Kč). Za rok 2020 byly přijaty faktury v celkové částce 1 098 111,20 Kč a ostatní platby činily částku 101 632 Kč (výplata, mzdy, odvod FÚ v celkové výši 66 120 Kč a ostatní platby v celkové výši 35 512 Kč).

19. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 895 879,69 Kč do 20. 11. 2020. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 12. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 7 616 Kč.

20. Z provedených listinných důkazů bylo zjištěno, že dle stavů účetních kont vykazoval žalovaný ke dni 31. 12. 2018 kladný zůstatek finančních prostředků ve výši 592 394,69 Kč, ke dni 31. 12. 2012 záporný zůstatek ve výši -373 256,29 Kč a ke dni 31. 10. 2020 záporný zůstatek -895 879,69 Kč. Žalobce předložil soudu faktury, které dle jeho tvrzení uhradil dodavatelům za žalovaného v celkovém součtu částek 926 488,90 Kč. Na tuto úhradu dle tvrzení žalobce bylo z prostředků žalovaného uhrazeno ještě 30 609,21 Kč. Tomuto zápočtu odpovídá celkový záporný zůstatek -895 879,69 Kč. Dále bylo zjištěno, že po ukončení smlouvy o správě nemovitostí žalobce uhradil za žalovaného daň z nemovitosti (polovinu daně z nemovitosti za rok 2020) ve výši 7 616 Kč.

21. Z výslechu svědkyně , jméno FO, (zaměstnankyně ŽB) bylo zjištěno, že žalobce na základě smlouvy o správě nemovitostí spravoval středisko žalovaného, a to až do 31. 10. 2020, kdy správu ukončili. K tomu to datu vznikla žalobci pohledávka za žalovaným. Žalobce vykonával správu domu, respektive celého bytové družstva. Žalovaný využíval pro veškeré platby účet žalobce, v roce 2019 se z fondu oprav začalo čerpat více a došlo k pohledávkám na opravy, na které neměl žalobce krytí. Na účet žalobce přicházeli platby od členů družstva, které se přeúčtovávaly na účet , číslo, , tedy na středisko žalovaného. Žalovaný měl na tzv. fondu oprav (dlouhodobé zálohy lze označit jako fond oprav) okolo 500 000 K, opravy v roce 2019 ale tuto částku přesáhly, a to asi o 300 000 Kč. Že je žalovaný tzv. v mínusu se zjistilo asi na začátku roku 2020, to už se jednalo o vyšší částku, zjistilo se to asi, když se zpracovávala účetní uzávěrka za rok 2019. Účetní uzávěrku měl žalovaný k dispozici, předávala se mu, k účetní uzávěrce dle svědkyně neměl připomínky. Pokud by nějaké byla, zpravovaly by se. Žalovanému byla předložena vyúčtování dluhu, žalovaný dluh odmítl a nepřistoupil na návrh předsedy žalobce, aby začal dluh splácet. Nepředpokládali jsme, že musíme úplně každou fakturu k proplacení kontrolovat, i když to asi nebylo správně, ale když zaměstnanec dostal příkaz k proplacení, tak fakturu proplatil, zaúčtoval ji a zkontrolovali se finanční prostředky. Bohužel asi pracovník si v té době zaměnil strany a nezjistil, že žalovaný na proplacení nemá. Aby žalovanému nevznikla újma, proplácel žalobce i po zjištění, že je žalovaný v mínusu, například dodávky tepla, atd. Fond oprav a zálohy se zúčtovávaly zvlášť, celkový zůstatek na podúčtu se ale netýkal jen fondu oprav, ale byla tam veškeré účetní operace. Žalobce měl svůj běžný účet, na který byla dle jeho příkazu převáděny finanční prostředky v částce okolo 44 000 Kč měsíčně, kdy tato částka se proúčtovávala jako čerpání fondu oprav. Z uvedeného běžného účtu si žalovaný splácel úvěr a možná hladil i jiné další platby. V roce 2019 měl žalovaný příjem na fond optav 710 064 Kč a na běžný účet odešlo 530 400 kč. Předmětné faktury, které jsou předmětem řízení byly ve vyšší částce, než kterou žalovaný disponoval. Platby prováděl pracovník, v dané době, pan , jméno FO, , který faktury účtoval a prováděl příkaz k proplacení. Účtovaly se podle zadání, do účetnictví se dostávaly dnem, kdy byly vystaveny. Faktura se zaplatila a promítla se do účetnictví. V říjnu 2019, kdy byla uhrazena první faktura, na kterou nebyly u žalovaného prostředky, bylo možné zjistit, že finance chybí. Tento stav měla zjistit účtárna. Dále svědkyně podrobně vysvětlil účetní operace a jednotlivé používané pojmy. Podle rozvahy za rok 2016 by žalovaný měl mít na fondu oprav 746 000 Kč a vlastní finanční prostředky ve výši 306 000 Kč. Ohledně rozdílu mezi vykázaným fondem oprav a finančními prostředky na účtu, tedy částka 746 000 Kč – 306 000 Kč 440 000 Kč (746 000 Kč – 306 000 Kč) svědkyně uvedla, že zřejmě došlo k chybnému účtování na fondu oprav. Podle rozvahy za rok 2017 by žalovaný měl mít finanční prostředky u žalobce ve výši 523 000 Kč a na fondu oprav by měl mít celkem částku 1 139 000 Kč. I zde svědkyně uvedla, že zřejmě zde došlo k chybnému účtování na fondu oprav. Došlo k chybnému účtování úroků úvěru. Podle rozvahy za rok 2018 by žalovaný měl mít finanční prostředky u žalobce ve výši 592 000 Kč a na fondu oprav by měl mít celkem částku 587 000 Kč. Výraznou změnu na fondu oprav svědkyně vysvětlila tím, že k březnu 2019 byla opravena chyba v účtování úroků a tedy k 31. 12. 2018 činil skutečný zůstatek na fondu oprav částku 587 000 Kč. Podle rozvahy za rok 2019 by žalovaný měl mít finanční prostředky u žalobce ve výši -373 000 Kč a na fondu oprav by měl mít celkem částku 239 000 Kč. K dotazu, jak je možné, že žalovanému vznikl za rok 2019 dluh -373 000 Kč a zároveň má použitelné prostředky podle rozvahy na fondu oprav v částce 239 000 Kč, svědkyně uvedla, že finanční prostředky u žalobce nejsou pouze fond oprav, ale celkové finanční prostředky, tedy zřejmě byly zaplaceny i další zálohy, na které již žalovaný neměl prostředky. K dotazu, z jakého důvodu nebyly faktury hrazeny z prostředků fondu oprav, svědkyně uvedla, že nebyly uhrazeny, protože žalovaný v té době již u žalobce peníze neměl. Jestliže v rozvaze je uváděno, že má na fondu oprav 244 000 Kč, pak tyto prostředky představují jak finanční prostředky na jejich běžném účtu, tak prostředky u žalobce. Výši zůstatku na fondu oprav k 31. 12. 2019 na základě předložených listin dle svědkyně nelze zjistit, neboť na podúčtu žalovaného byly všechny finanční prostředky (zálohy na služby, i platby tzv. do fondu oprav) vedeny souhrnně a veškeré transakce, respektive čerpání na opravy se pak proúčtovávaly na fond oprav. Na dotaz, proč byly proplaceny faktury, na které nebyly finanční prostředky, svědkyně uvedla, že došlo k záměně stran. Chyba byla na straně žalobce, chybně se nahlíželo do účetního systému, kdy zřejmě došlo k záměně stran, proto účetní asi dospěl k závěru, že se jedná o kladné finanční prostředky, přestože byly vykazovány na straně záporné, a tak tady vyšel z toho, že žalovaný ještě finanční prostředky má. Nicméně žalobce platil za žalovaného faktury za objednané dílo. K dotazu, co konkrétně představovala částka 30 609,21 Kč, kterou žalobce započetl, svědkyně uvedla, že právě první faktura na částku 82 788,20 Kč nebyla celá hrazena z prostředků žalobce, nýbrž částečně ještě z prostředků žalovaného, a to právě v částce 30 609,21 Kč. Nejednalo se tedy o částku, která by se v průběhu účetního období objevila na účtu po zaplacení faktur, ale o částku, která byla k dispozici před platbou první faktury. Po nahlédnutí do listiny označené „přehled hospodaření střediska“ za období 01-09/2019, kde jsou uvedeny finanční prostředky ve výši 3 284 059,85 Kč svědkyně uvedla, že uvádí, že tento přehled není použitelný pro družstva, byl vytvořen pro potřeby SVJ, které se účtuje jinak. Ve fondu oprav je v tomto případě zahrnutý i majetek, tedy uvedená částka fondu oprav není správná.

22. Z výslechu svědka , jméno FO, byla zjištěno v podstatě obdobné informace, které sdělila svědkyně , jméno FO, . Svědek uvedl, že byl zaměstnancem žalobce. Potvrdil, že zejména pan , jméno FO, mu nosil výpisy z běžného účtu a úvěrového účtu a minimálně jednou nebo dvakrát se byl ptát na zůstatky na účtu. Paní , jméno FO, také nosila výpisy, ale méně a nespojil si ji se žalovaným. Ty to svědek zjišťoval z účetnictví žalobce a účtu žalovaného. Na účtu ale nebyly vidět záporné zůstatky. Zůstatky nelze zjistit ke konkrétnímu datu, sdělují se zůstatky k posledními dni předcházejícího měsíce. Svědek vypověděl, že když se proplácely faktury, tak se kontrolovaly zůstatky, ale bohužel v toto případě se u pár faktur nepodíval, a tak se to zjistila až v první polovině roku 2020. Faktury se proplatily, protože se špatně podíval a špatně zjistil zůstatek žalovaného. Poté, co byla faktury předložena, dávala se technikovi ke schválení a pak po potvrzení se dávala k proplácení, do účtárny. Protože má žalobce na svém účtu všechny prostředky včetně svých, tak na jeho pokyn účtárna faktury proplatila. Že se to proplatila z prostředků žalobce se zjistila až následně při kontrole, na začátku roku 2020. Proč se top nezjistila už na konci měsíce listopad 2019 svědek neví, asi se nikdo nepodíval. Dále uvedl, že když to zjistil, sdělil to paní , jméno FO, , pak se informoval žalobce. Ohledně internetového bankovnictví svědek uvedl, že mu bylo známo, že žalovaný má jinou účetní osnovu, a tedy v internetovém bankovnictví byla všechna aktiva uvedena jednou částkou. Svědek popřel, že by vytiskl a předal žalovanému listinu „přehled hospodaření střediska“. Uvedl, že by se ale mohlo stát, že by byl sdělen špatný zůstatek. K částce 3 284 059,85 Kč uvedl, že se jedná o kompletní aktiva žalovaného, tedy celkový majetek včetně hodnoty domu, finanční prostředky u žalobce a finanční prostředky na bankovním účtu. K dotazu, jak může částka přes 3 miliony představovat celkový majetek včetně hodnoty bytového domu, svědek uvedl, že neví, bylo to chybně zobrazováno. Podrobnosti a okolnosti v dané věci si již nevybavuje.

23. Rovněž svědkyně , jméno FO, (zaměstnankyně žalobce) uvedla, že přečerpání prostředků zjistila až v březnu 2020, když dělal účetní uzávěrku. Jelikož v době, kdy probíhalo proplácení předmětných faktur čerpala volno, tedy neví, jak se stalo, že faktury byly propláceny. Stát by se to nemělo. Obecně když byla donesena faktura, tak se kontrolovala, zda je podepsána, pak se zkontroloval zůstatek na účtu, zda jsou na účtu peníze, zúčtovala se a předal k proplacení. To že se faktury proplatily bylo způsobeno tím, že na běžném účtu žalobce jsou finanční prostředky všech klientů pohromadě, jsou oddělitelné ale účetně. Proč se přečerpání prostředků nezjistilo již na konci měsíce října 2019, svědkyně neví, v tu dobu v práci nebyla. V podrobnostech se pak jako odborně způsobilá osoba vyjadřovala k vedení účetnictví, k účetní uzávěrce včetně přílohy výkazu zisku a ztrát a doplňujících údajů k výkazu zisku a ztrát.

24. Na základě výše uvedených důkazů soud shodně s žalobcem má za to, že žalobce prokázal, že v rozhodném období, tedy v období od října 2019 do dubna 2020 žalovaný nedisponoval dostatečnými finančními prostředky, ze kterých by byl schopen hradil své splatné závazky. Nicméně na základě předložených listinných důkazů zejména výstupů z doplňujících údajů k rozvaze a z předložených účetních kont, musí soud konstatovat, že tyto doklady nejsou ve vzájemném souladu a tyto se nepodařilo odstranit ani prostřednictvím svědeckých výpovědí osob, jež za žalobce zpracovávaly účetnictví, když sama svědkyně , jméno FO, připustila, že zřejmě došlo k chybnému účtování fondu oprav. Žalobce dále prokázal, že splatné závazky žalovaného byly uhrazeny z finančních prostředků vedených na bankovním účtu žalobce. Zda a v jakém rozsahu se ale nejednalo o finanční prostředky žalovaného však dosud provedenými důkazy prokázáno nebylo. Bez ohledu na případnou výši bezdůvodného obohacení se soud na prvním místě zabýval otázkou, zda vůbec byla naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce.

25. Ze svědeckých výpovědí bylo nade vší pochybnost zjištěno, že žalobce se o tvrzené skutečnosti, že proplácel faktury žalovaného ze svých prostředků, dozvěděl až v prvním čtvrtletí roku 2020 (konkrétně v březnu 2020), v době proplácení o tom neměl žádnou povědomost.

26. Soud dospěl k závěru, že v důsledku vlastního omylu, zapříčiněného samotným žalobcem, žalobce poskytl věřitelům žalovaného plnění v domnění, že plní za žalovaného, jako jeho zástupce, jeho věřitelům, k nimž nebyl v žádném právním vztahu. Žalobce tedy plnil ze svého majetku namísto žalovaného jeho povinnost vůči věřitelům, tedy uhradil dluh žalovaného ve vztahu ke zhotoviteli, a tím že poskytl plnění za žalovaného, přivodil zánik závazku. Žalobce tak plnil dluh materiálně formálně cizí.

27. Při právním posouzení věci soud vyšel z právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).Podle § 1400 o. z. každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného (dále jen „beneficient“), je správcem cizího majetku. Má se za to, že správce právně jedná jako zástupce vlastníka.Podle § 1405 o. z. kdo vykonává prostou správu cizího majetku, činí vše, co je nutné k jeho zachování.Podle § 1406 o. z. správce uplatňuje při prosté správě všechna práva týkající se spravovaného majetku a řádně s ním hospodaří. Správce nesmí bez souhlasu beneficienta změnit účel spravovaného majetku.Podle § 1407 o. z. spravuje-li správce peněžní prostředky, musí je vynaložit obezřetně. Bylo-li něco ze spravovaného majetku vynaloženo určitým způsobem dříve, může správce zvolený způsob později změnit.Podle § 1411 o. z. správce cizího majetku vykonává svou působnost a plní povinnosti s péčí řádného hospodáře.Podle § 1414 o. z. správce vede spolehlivé záznamy o spravovaném majetku a nesmí smísit svůj vlastní majetek s majetkem pod svou správou.Podle § 1443 o. z. při skončení správy učiní správce s účinky zavazujícími beneficienta vše, co je vzhledem k tomu nutné nebo co je nezbytné k zamezení ztráty.Podle § 1436 o. z. správce předloží beneficientovi vyúčtování správy nejméně jednou za rok. Je-li správců několik, předloží vyúčtování společné, ledaže vzhledem k rozdělení jejich působnosti smlouva určí nebo zákon stanoví něco jiného. Vyúčtování musí být tak podrobné, aby bylo možné ověřit jeho správnost.Podle § 1437 o. z. správce beneficientovi umožní kdykoli přezkoumat účetní knihy a doklady týkající se správy a poskytne mu na vyžádání potřebné informace, jak je správa vedena, AnonymizovánoPodle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Ustanovení § 2991 vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, podle které se nikdo nesmí obohacovat na úkor jiného. V odstavci druhém § 2991 o. z. jsou pak uvedeny skutkové podstaty bezdůvodného obohacení, z nichž výslovně zákon zmiňuje a) plnění bez právního důvodu, b) plnění z právního důvodu, který odpadl, c) protiprávní užití cizí hodnoty a d) plnění za obohaceného, co měl po právu plnit sám. K předpokladům vzniku bezdůvodného obohacení přitom patří, aby k získání majetkového prospěchu došlo právními předpisy nikoliv aprobovaným způsobem, naplněním některé ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení demonstrativně vypočtených v ust. § 2991 odst. 2 o. z.

29. Skutkové podstata bezdůvodného obohacení plnění za jiného, co měl po právu plnit sám je naplněna tehdy, pokud ten, kdo plnil jinému tuto povinnost neměl a plnil místo toho, kdo byl k tomuto plnění povinen, přičemž mezi subjekty, mezi nimiž došlo k plnění, bylo zřejmé, že se plní za jiného. Není rozhodující, zda plnění bylo poskytnuto se souhlasem dlužníka, ale nesmí být plněno proti jeho vůli. Musí být prokázáno, že určitá osoba (dlužník) měla právní povinnost plnit jinému, že tuto povinnost nesplnila, že ji za ni splnila jiná osoba, která povinnost plnit neměla, přičemž mezi osobou, která poskytla plnění a osobou, která plnění přijala, bylo zřejmé, že se jedná o plnění za jiného. Bezdůvodné obohacení plněním za jiného vzniká, jestliže plnění poskytne namísto dlužníka ten, kdo sám není po právu povinen plnit, kdy současně si plnitel počíná s vědomím toho, že není povinen plnit a že tedy poskytuje majetkové hodnoty za jiného. V takovém případě se bezdůvodně obohatí ten, jehož dluh byl vyrovnán, nikoliv osoba, které bylo plněno.

30. V daném případě žalobce plnil věřitelům v přesvědčení, že plní v zastoupení žalovaného jeho právní povinnost vůči věřitelům (plní jako zástupce žalovaného na základě smlouvy o správě nemovitostí z jeho vlastních finančních prostředků). Právní povinnost žalovaného jako dlužníka plnit věřitelům vyplývá ze smlouvy (smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovaným a dodavateli – zhotoviteli). Mezi žalobcem a žalovaným existoval vztah přímého zastoupení, to znamená že platby provedené z účtu žalobce přivodily splnění závazku žalovaného vůči věřitelům. Pakliže žalobce plnil v důsledku svého pochybení ze svých finančních prostředků, plnil přímo na dluh žalovaného, jehož dluh nezajišťoval, ani si nevymínil postoupení pohledávky podle § 1936 odst. 2 o. z. (tzv. fakultativní subrogace), tedy plnil nikoliv s úmyslem plnit závazek za žalovaného. Původním věřitelům, ani žalobci a ni žalovanému nebylo zřejmé, že žalobce plní závazek za žalovaného, resp. žalobce neposkytoval původním věřitelům plnění s vědomím, že plní za žalovaného, nýbrž plnil své povinnosti ze smlouvy o správně nemovitostí jako zástupce žalovaného, kdy si počínal v rozporu se smluvním ujednáním provádět úhrady faktur do výše finančních prostředků žalovaného zaslaných na účet žalobce. Jinými slovy žalobce byl mylně přesvědčen, že věřitelům plní žalovaný, resp. plní prostřednictvím žalobce jako jeho zástupce, a to z prostředků složených na účtu žalobce žalovaným. Žalobce neposkytoval původním věřitelům plnění s vědomím, že plní za žalovaného. Žalobce porušil povinnosti podle § 1414 o. z., kdy toto ustanovení zakazuje správci smísit spravovaný majetek s majetkem svým. Přitom platí, že jsou-li spravovány peníze, musí být drženy na odděleném účtu. Pokud správce spravuje více cizích majetků, je třeba se spravovanými majetky nakládat tak, aby možno v každém okamžiku tyto rozlišit. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce jako správce cizího majetku výše uvedené povinnosti nesplnil, což v konečném důsledku vedlo k tomu, že za žalovaného nevědomky uhradil dluh žalovaného u jeho věřitelů a způsobil si tak škodu.

31. K uspokojení pohledávky původních věřitelů došlo žalobcem, jakožto osobou odlišnou od samotného dlužníka (žalovaného). V takovém případě nemusí v souvislosti s § 1936 a § 1937 o. z. dojít k tomu, že ačkoliv je pohledávka uspokojena, čímž nároky věřitelů zanikly, že je dlužník zproštěn svého dluhu. Žalobce plnil bez souhlasu žalovaného ani si nevymínil postoupení pohledávky. I přesto došlo k plnění třetí osoby (žalobce), tedy se nejednalo o plnění dlužníka, nýbrž o bezdůvodné obohacení. Právní titul k plnění žalobcem (nikoliv jako zástupcem žalovaného) nikdy nevznikl. Žalobce plnil bez právního důvodu, neboť absentuje právní důvod, který by žalobci zakládal povinnost poskytnout věřitelům plnění. O majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu je především tehdy, kdy k poskytnutí a přijetí plnění nebyl dán od počátku právní důvod.

32. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že nebyl naplněn předpoklad vzniku bezdůvodného obohacení plněním za jiného, žalobce plnit za žalovaného vědomě jeho dluh nechtěl, žalobce totiž v důsledku svých vlastních pochybení ani nevěděl, že předmětné částky poukazuje z prostředků, které nenáleží žalovanému, a proto žalobci nevzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení plněním za jiného proti žalovanému, za kterého bylo plněno.

33. Protože nebyl naplněn předpoklad vzniku bezdůvodného obohacení plněním za jiného, soud žalobu v rozsahu nároku žalobce na zaplacení částky 895 879,69 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl.

34. Jelikož soud žalobu v rozsahu částky 895 879,69 Kč zamítl, dále se již nezabýval otázkou prokázání výše bezdůvodného obohacení.

35. S ohledem na výše učiněný závěr soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalobce na provedení důkazů znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence za účelem stanovení výše bezdůvodného obohacení.

36. Jiná situace je ale ohledně nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení spočívající v úhradě daně z nemovitosti za rok 2020 Finančnímu úřadu , město, v částce 7 616 Kč. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že faktura č. , číslo, na částku 7 616 Kč, jež představovala polovinu daně z nemovitosti za rok 2020, byla vystavena dne 18. 11. 2020 s datem splatnosti 2. 12. 2020. Z účtu žalobce na účet příjemce (Finanční úřad) byla částka 7 616 Kč poukázána dne 12. 11. 2020. Tuto částku uhradil žalobce za žalovaného po skončení smluvního vztahu mezi účastníky (říjen 2020), tedy plni vědomě za žalobce, co měl žalobce plnit sám, a proto žalobci v rozsahu plnění v částce 7 616 Kč vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z.

37. Soud se neztotožnil a námitkou žalovaného, že žalobce uhradil ze svých prostředků toliko částku 2 692 Kč a v tomto rozsahu se jedná o tzv. vědomé plnění nedluhu, a proto žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2997 odst. 1 o. z. nemá. Žalovaný namítal, že od ledna do října 2020 hradil zálohy na daň z nemovitosti na účet žalobce a celkem uhradil částku 12 540 Kč, ze které byla uhrazena první splátka daně z nemovitosti ve výši 7 616 Kč a na druhou splátku tak měl žalovaný k dispozici částku 4 924 Kč, a proto žalobce ze svých prostředků mohl uhradil toliko částku 2 692 Kč. provedenými důkazy bylo zjištěno, že ke dni ukončení smluvního vztahu mezi účastníky, žalovaný nedisponoval žádným kladným zůstatkem. Podle judikatury v případech plnění za jiného podle § 2991 odst. 2 o. z. se výluka obsažená v § 2997 o. z. neuplatní. Právo osoby, jež vědomě splnila cizí dluh, ač k tomu nebyla povinna, na vydání bezdůvodného obohacení proti subjektu, jehož dluh byl splněn, není ustanovením § 2997 odst. 1 věty druhé dotčeno.

38. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl v nároku na vydání bezdůvodného obohacení v částce 7 616 Kč s příslušenstvím. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě pohledávky předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobce ze dne 6. 11. 2020, a to ve lhůtě do 20. 11. 2020. žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalobce požaduje úrok z prodlení až od 3. 12. 2020.

39. Jelikož ohledně důvodnosti pohledávky uplatněné žalobou dospěl soud k závěru, že pohledávka je důvodná pouze v rozsahu částky 7 616 Kč, musel se zabývat i otázkou přípustnosti navrhovaného započtení. V daném případě v rozsahu přiznané částky 7 616 Kč dospěl soud k závěru, že žalovaný se na úrok žalobce bezdůvodně obohatil, a proto uložil žalovanému bezdůvodné obohacení vydat. Za tohoto právního závěru soudu nemohla vzniknout žalobci škoda spočívající v dluhu a aplikace ust. § 2952 o. z. není přiléhavá.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení převážně úspěšný, když neuspěl v poměrně nepatrné části, plnou náhradu nákladů řízení v částce 192 535,20 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 903 495,69 Kč sestávající z částky 11 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 6. 7. 2022, z částky 11 940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (odpor) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 8. 2022, z částky 11 940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 5. 2023, z částky 11 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 31. 1. 2023, z částky 11 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 10. 2023, z částky 23 880 Kč (2 x 11 940 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 11. 2023 s tím, že jednání trvalo přes dvě hodiny, z částky 11 940 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 11. 8. 2022, z částky 11 940 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 26. 1. 2023, z částky 11 940 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 12. 5. 2023, z částky 11 940 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 24. 5. 2023, z částky 11 940 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 2. 10. 2023 a z částky 11 940 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 13. 11. 2023 včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 159 120 Kč ve výši 33 415,20 Kč.

41. Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení právního zastoupení za 4 úkony právní služby, a to 1x vyjádření ve věci samé, 2 x účast u soudního jednání, když jednání konaných po datu 1. 1. 2024 se účastnila , tituly před jménem, , jméno FO, již jako obecný zmocněnec na základě plné moci ze dne 2. 1. 2024, neboť od 1. 1. 2024 má pozastavený výkon advokacie a za 1 další poradu s klientem přesahující hodinu, když soudu doložila záznam o provedených poradách v počtu šest porad přesahujících hodinu, včetně čtyř režijních paušálů a daně z přidané hodnoty.