33 C 76/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 132 219,10 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 42 794,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 570 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 57 % ročně z částky 87 754,66 Kč od 29. 7. 2025 do 20. 8. 2025 zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 89 425 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 89 425 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 9,27 % ročně z částky 87 754,66 Kč od 29. 7. 2025 do 20. 8. 2025, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 87 754,66 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 29. 7. 2025 dosáhne částky 344 160 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 16 625,40 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 106 995 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 106 995 Kč ve výši 11,5 % ročně od 29. 7. 2025 do zaplacení, částky 25 224,10 Kč, úroku ve výši 66,27 % ročně z částky 87 754,66 Kč od 29. 7. 2025 do 20. 8. 2025 ve výši 3 569,83 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 87 754,66 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 7. 2025 dosáhne částky 344 160 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo téhož dne. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,27 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 5 975 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem prosinec 2023. Žalovaný však podmínky smlouvy řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 103 973 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni před zesplatněním celého úvěru právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 4 491 Kč (9 × 499 Kč), jakož i právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 2 800 Kč (14 × 200 Kč). Z důvodu prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy. K zesplatnění úvěru pro prodlení žalovaného došlo k datu 27. 7. 2025. Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž tuto novou jistinu v celkové výši 99 704,40 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat v případě prodlení žalovaného s hrazením nové jistiny úvěru i zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tzn. v daném případě ode dne 29. 7. 2025 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy pak bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak má žalovaný dlužit žalobkyni shora uvedené částky a příslušenství s tím, že úrok v nominální roční úrokové sazbě 66,27 % požaduje s ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přiznat od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 21. 8. 2025 v zákonné úrokové sazbě 12 % ročně. Žalovaný uvedený dluh ze smlouvy žalobkyni neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaný učinil nesporným, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. anonymizováno ve znění dodatku č. 1, na základě které obdržel žalovaný částku 100 000 Kč a uhradil částku v celkové výši 103 973 Kč. Namítal, že smlouva o úvěru je neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost spotřebitele ze strany poskytovatele úvěru a poskytnuté plnění tak není plněním ze smlouvy, ale svou povahou představuje plnění bez právního důvodu. Neplatnost smlouvy dovozuje i ze sjednané výše úrokové sazby 66,27 % ročně, kdy takto sjednaný úrok je ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Žalobu navrhl zamítnout, neboť již žalobkyni uhradil více než od žalobkyně obdržel.

3. Žalovaný se k jednání se nedostavil, z jednání se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného.

4. Žalobkyně podáním ze dne 8. 7. 2026 vzala žalobu částečně zpět co do částky 17 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 570 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, co do částky 36 224,10 Kč a co do úroku ve výši 57 % ročně z částky 87 754,66 Kč od 29. 7. 2025 do 20. 8. 2025 a doložila doklady ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.

5. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. může vzít navrhovatel za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zcela nebo zčásti. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.

6. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. dojde-li ke zpětvzetí žalobního návrhu dříve, než začalo jednání, je zpětvzetí účinné bez ohledu na případný nesouhlas ostatních účastníků.

7. Žaloba byla částečně vzata zpět před prvním jednáním, a proto soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně.

8. Žalobkyně na podané žalobě v rozsahu po částečném zpětvzetí setrvala s tím, že díky snížení jednotlivých částek má za to, že nárok žalobkyně je oprávněn.

9. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy.

10. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. anonymizováno vzal soud za prokázané, že žalovaný dne datum požádala žalobkyni o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč a žalobkyně téhož dne tento návrh žalovaného, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na svém standardizovaném formuláři (viz předložený dodatek ke smlouvě o úvěru), akceptovala, o čemž žalovaného vyrozuměla předloženým oznámením o schválení úvěru ze dne 28. 11. 2023. Žalovaný se uzavřenou smlouvou zavázal tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 5 975 Kč, splatných vždy nejpozději do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2023. Úroková sazba činila 66,27 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se tedy zavázal z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 286 800 Kč. Konkrétní parametry úvěru a bližší informace související s jeho poskytnutím vyplývají i z dalších žalobkyní předložených listin, s nimiž se měl žalovaný možnost před uzavřením úvěrové smlouvy seznámit, a to konkrétně z předsmluvního formuláře a z informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru. Ze splátkového kalendáře k předmětné úvěrové smlouvě vyplývá, že 1. splátka v celkové výši 5 975 Kč měla být žalovaným zaplacena nejpozději dne 22. 12. 2023 a poslední 48. splátka v případě řádného splácení dne 22. 11. 2027. Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši 100 000 Kč byla žalovanému poukázána na jeho bankovní účet dne 27. 11. 2023. Předloženou kartou klienta bylo dále prokázáno, že žalovaný z titulu uzavřené úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni celkovou částku ve výši 103 973 Kč, když v řízení nebyl v tomto ohledu relevantním způsobem tvrzen či prokázán případný opak. Výzvami k zaplacení ze dne 23. 9. 2024, ze dne 22. 11. 2024, ze dne 23. 12. 2024, ze dne 22. 1. 2025, ze dne 24. 2. 2025, ze dne 25. 3. 2025, ze dne 22. 4. 2025, ze dne 23. 6. 2025 a ze dne 23. 7. 2025 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužných splátek, které měly být žalovaným zaplaceny jako splátka č. 9, č. 10, č. 11, č. 12, č. 13, č. 14, č. 15, č. 16, č. 17, č. 18, č. 19 a č.

20. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky úvěru v trvání 65 dnů, došlo následně k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem žalobkyně ze dne 27. 7. 2025, jímž byl současně žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši 106 995 Kč.

11. Po provedeném dokazovaní žalobkyně navrhla žalobě po částečném zpětvzetí jako důvodné vyhovět, když žalobkyně doložila, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalovaný od uzavření smlouvy až do května 2025 řádně hradil předepsané splátky a žalobkyně má za to, že žalovaný přestat náhle hradit splátky zcela záměrně. Dle žalobkyně je tedy nutno na smlouvu hledět jako na platnou, neboť žalobkyně svým částečným zpětvzetím své nároky upravila na nejnižší možnou zákonnou míru.

12. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.) a byla ověřena úvěrová historie žalovaného v Nebankovním registru Klientských informací (dál e jen „NRKI“).

14. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem 50 000 Kč, dále uvedl, že je ženatý, s manželkou nežije ve společné domácnosti, bydlení uvedl ve vlastním, náklady na bydlení uvedl ve výši 7 450 Kč, přičemž doložil výši příjmů za období červen až říjen 2023, ze kterých byl zjištěn průměrný měsíční příjem 2 309 EUR (v přepočtu dle kurzu ČNB k datu 27. 11. 2023 činil příjem 56 247 Kč). Žalobkyně k výdajům na bydlení uvedeným žalovaným ve výši 7 450 Kč zohlednila splátky z předchozí úvěrové smlouvy ve výši 2 472 Kč a další výdaje zohlednila ve výši životního minima, tedy v částce 4 860 Kč. Po ověření úvěrové historie žalovaného v NRKI mu na základě uzavřené smlouvy uzavřené dne datum poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 48měsíčními splátkami po 5 975 Kč. V řízení nebylo žalovaným tvrzeno ani nevyšlo najevo, že by tvrzené majetkové poměry žalovaného neodpovídaly skutečnosti, naopak bylo prokázáno, že žalovaným tvrzené příjmy žalobkyně ověřila výpisem z účtu, kterým bylo potvrzeno zasílání mzdy na účet u právnická osoba a tyto skutečnosti odpovídaly. Rovněž soud neshledal důvodné pochybnosti ohledně výdajů na bydlení, když žalovaný tyto uvedl v částce 7 450 Kč, kterou lze u vlastního bydlení považovat za zcela reálnou a běžnou v obci obec. V projednávané věci měsíční splátka úvěru (s jistinou ve výši 100 000 Kč) činila cca 10 % prokázaného měsíčního příjmu spotřebitele, žalovaný od ledna 2024 do května 2025 úvěr splácel, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splácet, a proto v souhrnu všech zjištěných okolností dospěl soud k závěru, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečně, tedy jako umožňující poskytnout úvěr, když nebyly zjištěny důvodné pochybnosti o možnostech žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný namítal, že žalobkyní nebyla dostatečně posouzena úvěruschopnost, zejména že nebyly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného. Za situace, kdy právní úprava způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti konkrétně nestanoví, pouze ukládá její posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele (§ 86 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru), a předpokládá, že se posoudí zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, neshledal soud námitku žalovaného důvodnou. V řízení by muselo být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut). Pro závěr, že smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že věřitele při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil. Důsledek v podobě neplatnosti smlouvy se může projevit pouze tehdy, je-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

16. Za dané situace soud nepovažuje smlouvu za nesplatnou z důvodu nesplnění zákonné povinnost žalobkyně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele 17. Po zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: soud má za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty na základě smlouvy č. anonymizováno finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky ve 48měsíčních splátkách po 5 975 Kč. Cekem se tedy žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 286 800 Kč při úrokové sazbě 66,27 % ročně.

18. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.

19. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne datum je absolutně neplatná, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu se shora citovaným ustanovením § 580 odst. 1 o. z.

20. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

21. Žalovaný měl během 48 měsíců žalobkyni vrátit celkem 286 800 Kč, což představuje 286 % neboli 2,8násobek samotné výše poskytnuté úvěrové částky, což nelze pokládat za souladné s dobrými mravy ani zásadami, na nichž spočívá ochrana spotřebitele. Úrok ve výši 66,27 % ročně několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry. Lze přitom mít důvodně za to, že žalobkyně by byla požadovanou částku úvěru žalovanému nepůjčila a smlouvu by s ním byla neuzavřela, kdyby žalovaný na její podmínky byla nepřistoupil. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.

22. Snížením úroku v průběhu řízení nelze nijak zhojit nebo napravit fakt, že samotná úvěrová smlouva byla od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Částečné zpětvzetí žaloby ohledně části úroku slouží pouze k procesnímu zastavení řízení v dané části. Jelikož soud shledal smlouvu jako celek neplatnou, nemá ani dodatečné snížení úroku oporu v platném smluvním ujednání.

23. Neplatné ujednání o úroku nelze změnit (moderovat) ve smyslu ust. § 577 o. z., neboť by tak nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran a k naplnění preventivní (odrazující) funkce ustanovení o neplatnosti nemravných ujednání, tato interpretace odpovídá judikatuře Soudního dvora EU (např. rozsudek ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek ze 7. 11.2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18 ).

24. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

25. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni na základě neplatné smlouvy uhradil celkem částku 103 973 Kč. Jelikož připadá v úvahu případně toliko vrácení bezdůvodného obohacení, a to ve výši 100 000 Kč, není žaloba důvodná, a proto soud žalobu zamítl včetně nároku žalobkyně na příslušenství.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 625,40 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 132 219 Kč sestávající z částky 6 420 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava, písemné podání ve věci samé – vyjádření k žalobě a závěrečný návrh ze dne 7. 7. 2026) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 740 Kč ve výši 2 885,40 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.