33 C 90/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: žalobkyně , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 2 070 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 070 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 308 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 2 070 Kč spolu s kapitalizovaný úrokem z prodlení ve výši 308 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná je poplatníkem televizního poplatku, neboť je držitelem televizního přijímače, a je jako poplatník televizního poplatku přihlášena do evidence televizních poplatků. Žalovaná neuhradila televizní poplatky ve výši 135 Kč za měsíc za období květen až prosinec 2025, za období leden až duben 2025 a ve výši 150 Kč za měsíc za období květen až července 2025, tedy celkem částku 2 070 Kč. Dále žalobkyně uplatnila právo na zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 308 Kč, a to od prvního dne prodlení žalované s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby (17. 2. 2026).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.

3. Žalobkyně k žalobě doložila potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, přehled předpisů a plateb a předžalobní upomínku k zaplacení dlužných televizních poplatků ze dne 17. 9. 2025 zaslanou žalobkyní včetně dokladu o jejím odeslání.

4. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaná se v únoru 2007 přihlásila za poplatníka televizního poplatku a vznikla jí tedy povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za shora specifikované období a dluží žalobkyni na poplatcích částku 2 070 Kč. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána žalobkyní předžalobní upomínkou ze dne 17. 9. 2025.

5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění platném do 31. 4. 2025 a za období od 1. 5. 2025 v aktuálním znění (dále jen „zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“).Podle § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač.Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.Ve znění zákona od 1. 5. 2025 činí podle § 6 výše poplatku 150 Kč.Podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce.Podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) tvoří příslušenství pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Na základě doložených důkazu a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná se podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích přihlásila za poplatníka televizního poplatku a jako fyzická osoba je povinna platit televizní poplatek nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Nebylo zjištěno, že by se žalovaná z evidence poplatků odhlásila a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení částky 2 070 Kč za shora specifikovaná období. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 o. z. právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování jejího práva v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

8. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se soud plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v Nálezu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, dovodil, že pokud , žalobkyně, sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného.