34 C 153/2016

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radky Hruškové a přísedících Jitky Beňušové a Ivany Zásmětové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená datum bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení částky 463 410 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 96 644 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 366 766Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Sokolově náhradu nákladů řízení v částce 11 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 255 803 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 463 410 Kč s tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, pracovní smlouvu a současně téhož dne i mzdový výměr. Základní měsíční mzda byla stanovena ve výši 18 000 Kč jako pevná složka mzdy a pohyblivá složka mzdy jako prémie do výše 30 % základní pevné mzdy. Již při první výplatě mzdy za měsíc leden 2012 si žalovaná bez předchozího schválení žalobkyně sama přiznala prémie v plné výši a vyplatila si tak mzdu ve výši 23 400 Kč hrubého, tedy mzdy navýšenou o prémie ve výši 5 400 Kč. Dne 1. 2. 2012 si žalovaná vytvořila nový platový výměr, jímž si stanovila měsíční mzdu ve výši 25 000 Kč hrubého, který si bez předchozího svolení žalobkyně sama podepsala za obě strany, jak za zaměstnavatele, tak zaměstnance. Žalovaná tak jednala v rozporu se společenskou smlouvou, která stanoví, že jménem společnosti jednají vždy nejméně dva jednatelé společně. Takto „sjednanou“ mzdu si žalovaná vyplácela po celou zbývající dobu trvání pracovního poměru. Po provedené rekonstrukci účetnictví si dle zjištění žalobkyně začala žalovaná od měsíce listopadu 2012 vyplácet prémie a mimořádné odměny opět bez schválení statutárního orgánu žalobkyně a bez jakéhokoliv podkladu. Jednalo se o výplatu prémií a mimořádných odměn v měsíci listopadu 2012 ve výši 7 500 Kč, v měsíci prosinci 2012 ve výši 3 214 Kč, v měsících červen až listopad 2013 ve výši 12 750 Kč a v měsíci prosinci 2013 ve výši 2 750 Kč. Dne 1. 12. 2013 uzavřela žalovaná bez předchozího schválení žalobkyně sama se sebou dohodu o provedení práce s odměnou 10 000 Kč hrubého. Celková škoda po odečtení nevyplacené mzdy za měsíc září a část měsíce října 2014 pak činí 18 807 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná si tedy za období měsíců únor až prosinec 2012 neoprávněně vyplatila hrubou mzdu v celkové výši 92 815 Kč, v období měsíců leden a prosinec 2013 hrubou mzdu ve výši 167 238 Kč společně s odměnou plynoucí z dohody o provedení práce ve výši 8 500 Kč a v období měsíců leden až říjen 2014 hrubou mzdu ve výši 64 273 Kč. V důsledku uvedeného jednání se žalovaná obohatila na úkor žalobkyně celkem o částku 351 633 Kč. Tyto finanční prostředky žalovaná nikdy nemohla nabýt v dobré víře, neboť byla současně osobou odpovědnou za vedení a zpracování účetnictví a sama si svévolně stanovila v rozporu se společenskou smlouvou výši mzdy, další částí byly zcela neoprávněně vyplacené odměny včetně jedné dohody o provedení práce a konečně část finančních prostředků žalobkyně si vyplatila žalovaná bez jakéhokoli podkladu. Žalovaná svým jednáním způsobila žalobkyni i přímou škodu v celkové výši 111 777 Kč, když ta za žalovanou odvedla za roky 2012 až 2014 sociální a zdravotní pojištění v celkové výši 34 % ze základu mzdy a u dohod o provedení práce srážkovou daň ve výši 15 %.

2. Žalovaná se žalobě bránila a požadovala její zamítnutí. Potvrdila, že je pravdou, že od , datum, byla zaměstnancem žalobkyně, kdy její náplní práce bylo kromě jiného i vedení veškerého účetnictví žalobkyně a zpracování a zajišťování výplaty mezd zaměstnanců žalobkyně. Popřela, že by jí kdy žalobkyně vyplatila jakoukoli mzdovou složku bez právního důvodu či bez svého souhlasu a že by za ni bezdůvodně hradila sociální a zdravotní pojištění, respektive daň. Uvedla, že skutková tvrzení v odstavci II a III žaloby jsou nesrozumitelná a neumožňují žalované obranu. Žalobce totiž netvrdí a neprokazuje, kdy k tvrzeným úhradám, případně výplatě odměn došlo, ani netvrdí, kdy mělo skončit období, za nějž se prémie vyplácely (uvádí jen, že k výplatám docházelo „po celou zbývající dobu trvání pracovního poměru“, aniž uvádí konkrétní datum). Požadovaná částka v odstavci II žaloby 18 807 Kč se skutkovými tvrzeními žalobkyně nijak nekoresponduje, nijak jimi není odůvodněna a její výši nelze ze skutkových tvrzení odvodit a nelze zjistit, kdy měla být tato částka vyplacena. Z odstavce III žaloby je zřejmé, že žalobkyně po žalované požaduje částku 332 826 Kč (rozdíl mezi součtem částek v odstavci II žaloby a celkovou částkou 351 633 Kč), ale ze skutkových tvrzení nelze zjistit, kdy měla být tato částka vyplacena. V takovém případě nemůže žalovaná ani platby vyvracet ani prokazovat jejich důvod či svou dobrou víru. V posledním odstavci odstavce III žaloby žalobkyně uvádí, že po žalované požaduje škodu způsobenou žalobkyni tím, že za žalovanou odvedla za roky 2012 až 2014 sociální a zdravotní pojištění a daň. Odůvodnění tohoto nároku je dle žalované opět nesrozumitelné a neurčité. Žalobkyně netvrdí, kdy, kolik a komu zaplatila, proč k úhradě došlo, proč je úhrada nedůvodná (když žalobkyně zároveň tvrdí, že povinnost této úhrady je stanovena obecně závaznými právními předpisy). Nárok je kvalifikován jako škoda, ale žalobkyně netvrdí, kdo, kdy a jak porušil právní povinnost a jakou, ani jakými konkrétními platbami jí měla vzniknout škoda proč je dán kauzální nexus, případně zavinění. Absence takových (nutných) skutkových tvrzení opět zcela vylučuje obranu žalované. Doplnila, že absentující skutková tvrzení není možné nahrazovat odkazem na důkazy nebo dokonce na jiná soudní řízení. Postup žalobkyně znemožňuje žalované řádnou procesní obranu a soudu znemožňuje právní posouzení nároku včetně jeho případného promlčení. Z opatrnosti vznesla i námitku promlčení.

3. Žalobkyně následně doplnila, že částka 18 807 Kč nebyla nikdy vyplácena přímo v této výši v hotovosti nebo převodem, nýbrž jedná se o rozdíl mezi neoprávněně vyplacenými finančními prostředky žalované a skutečným nárokem žalované dle platného platového výměru. Dále uvedla, že z věci logicky vyplývá, že po celou dobu, tj. od , datum, do 10. 10. 2014 si žalovaná vyplácela mzdu podle neplatného výměru, sama si svévolně stanovovala odměny nad tuto základní mzdu a tím vznikl rozdíl mezi částkou, na kterou měla žalovaná skutečně nárok a částkou, kterou si ve skutečnosti sama vyplatila ve výši 332 826 Kč. Odkázala ne existenci zákonná povinnost každého zaměstnavatele odvádět ze stanovené mzdy sociální pojištění ve výši 25 % a zdravotní pojištění ve výši 9 % z hrubé mzdy, a tedy částky, které byly odvedeny žalobkyní z uvedeného rozdílu, jsou právě tou škodou, kterou v přímém důsledku činnosti žalované žalobkyně utrpěla. Co se týká námitky promlčení, poukázala žalobkyně na dikci ustanovení § 107 odst. 2, část věty druhá, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění, a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (který dopadá na období po 1. 1. 2014), a uvedla, že o skutečnostech, které jsou předmětem této žaloby, se pak žalobkyně dověděla až poté, co provedla rekonstrukci svého účetnictví v průběhu měsíců prosince 2014 až března 2015.

4. Rozsudkem č. j. 34 C 153/2016-126 ze dne 20. 1. 2017 soud žalobu zamítl a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni usnesením č. j. 61 Co 160/2017-170 ze dne 17. 8. 2017 zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu I. stupně trpěl z hlediska nedostatku skutkových zjištění a právních závěrů ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soudu I. stupně vytkl zcela nedostatečné dokazování a uložil soudu I. stupně v dalším řízení provést dokazování k platnosti mzdového výměru ze dne 1. 2. 2012, dále k tomu, zda statutárním orgánem žalobkyně byly odsouhlaseny vyplacené prémie a na základě provedeného dokazování následně posoudit, zda částky vyplacené žalované byly oprávněné či neoprávněné a zda se tedy žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Ve shodných intencích pak zavázal prvoinstanční soud posoudit i nárok na náhradu škody.

5. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 61 Co 160/2017-170, ze dne 17. 8. 2017 podala žalovaná dovolání. Usnesením ze dne 6. 12. 2018, č. j. 27 Cdo 6021/2017-187, Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl.

6. Po právní moci rozhodnutí o dovolání pokračoval soud prvního stupně v řízení. Výsledky dosavadního řízení, konkrétně provedené důkazy doplnil dle pokynu odvolacího soudu.

7. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná je bývalou zaměstnankyní žalobkyně, a to na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, na pozici ekonomická pracovnice, pracovní poměr trval od , datum, do 15. 11. 2014 a byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnance, respektive, že dne 15. 11. 2014 obdržela žalobkyně oznámení žalované o okamžitém zrušení pracovního poměru, a že nebyla podána žaloba ne neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy tímto způsobem pracovní poměr skončil. Dále učinily strany nesporným, že žalovaná byla v uvedeném období jediným pokladníkem žalobkyně, mzdy byly vypláceny na účet žalované č. ú. , č. účtu, , žalovaná vedla veškerou účetní agendu včetně vyplácení mezd, a to jak v hotovosti, tak bezhotovostním způsobem. Nesporným učinila také mzdový výměr ze dne , datum, se základní mzdou 18 000 Kč hrubého a 30% prémie.

8. Soud zjistil, že od února 2012 byla žalované vyplácena mzda podle mzdového výměru ze dne 1. 2. 2012.

9. Spornými skutečnostmi pak zůstala platnost mzdového výměru ze dne 1. 2. 2012, výplata částek žalované tvrzených v žalobě, ujednání o konkrétní výplatě prémií, otázka promlčení nároku žalobkyně a vznik a výše škody.

10. V dalším řízení se soud zabýval otázkou platnosti či neplatnosti mzdového výměru ze dne 1. 2. 2012, otázkou promlčení, nárokem žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení a nátokem žalobkyně na náhradu škody.

11. Ke mzdovým výměrům žalobkyně tvrdila, že mzdovým výměrem ze dne , datum, (dále jen mzdový výměr č. 1) došlo ke stanovení nenárokové složky mzdy ve výši 30 %; na tuto složku nevznikl automaticky právní nárok a její vyplácení bylo odvislé od rozhodnutí žalobkyně. Od února 2012 si žalovaná svévolně bez souhlasu žalobkyně sama sepsala nový mzdový výměr (dále jen mzdový výměr č. 2), kterým si stanovila mzdu 25 000 Kč měsíčně. Od února si tedy každý měsíc vyplácela o 7 000 Kč více, než jí náleželo dle mzdového výměru č.

1. Mimo to si v některých měsících vyplácela svévolně odměnu. K otázce platnosti či neplatnosti mzdového výměru č. 2 soud provedl rozsáhlé dokazování.

12. Žalovaná vypověděla, že nový mzdový výměr připravovala na základě podkladů, které jí předal pan , jméno FO, . Doložila listinu nazvanou „Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 23. 1. 2012“ ze dne 23. 1. 2012 podepsanou , jméno FO, , předsedou , právnická osoba, , v. o., ze které bylo zjištěno, že byla schválena mzda žalované za její ekonomickou činnost 25 000 Kč měsíčně od 1. 2. 2012. Uvedenou listinu dle žalované měla vyhotovit paní , jméno FO, , pan , jméno FO, ji podepsal a předal žalované k dalšímu zpracování. Dále žalovaná předložila listinu označenou „Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 30. 5. 2013“, ze které bylo zjištěno, že zástupci , právnická osoba, . projednali a schválili přípravu a provedení změn v odměňování – provedena úprava mezd a převedení prémiové složky , Anonymizováno, do základních mezd. I z této listiny byla zjištěna odměna žalované za výkon funkce ekonomicko – organizační ve výši 25 000 Kč. Listina je podepsána žalovanou a panem , jméno FO, . Dále žalovaná předložila listinu označenou „Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 15. 12. 2012“, ze které bylo zjištěno, že předseda , jméno FO, schválil mimořádnou odměnu žalované za její ekonomickou činnost, a to za listopad 2012 ve výši 7 500 Kč a za prosinec 2012 ve výši 3 214 Kč. Žalobkyně popřela pravost uvedených třech listin, uvedla, že původ listin nezná a považuje je za falzifikáty. , jméno FO, vypověděl, že ani jedna z listin mu není známa, žádnou z nich nevyhotovil ani nepodepsal. Žalobkyně namítala, že listiny nemohla vytvořit paní , jméno FO, v lednu 2012, neboť se stala zaměstnankyní žalobkyně až k 1. 10. 2012. Žalovaná dále doplnila, že v rozhodném období paní , jméno FO, prováděla pro žalobkyni činnost na základě dohody o provedení práce. Za účelem zjištění pravosti podpisů na shora uvedených listinách soud ve věci ustanovil Mgr. Ninu Trojanovou, znalkyni z obou písmoznalectví. Úkolem znalkyně bylo určit, zda podpisy na listinách Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 23. 1. 2012, Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 15. 12. 2012 a organizační opatření , právnická osoba, ze dne 30. 5. 2013 jsou vlastnoručními podpisy předsedy , právnická osoba, , pana , adresa, . Ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že podpisy pravděpodobně nejsou vlastnoručními podpisy předsedy , právnická osoba, Při jednání konaném dne 11. 8. 2020 znalkyně doplnila, že se jedná o padělky typu napodobeniny a v takovém případě padělatel natolik potlačí sám sebe, že nelze pisatele identifikovat. Dle znalkyně nelze potvrdit ani vyloučit, zda všechny tři podpisy učinila stejná osoba. Dále uvedla, že sice je to spekulace, ale osoba, která padělky vyhotovila, musela tento podpis zkoušet, a dále, že je vyloučené, aby byl takovýto podpis padělatelem vyhotoven na poprvé. Na otázku, zda podpis mohl vzniknout paděláním přes okno, uvedla, že ne, pokud by vznikl obkreslováním, vypadal by jinak. Dále uvedla, že dle jejího názoru je pravděpodobnější, že padělání přes okno lze vyloučit. Soud dále provedl důkaz svědeckou výpovědí paní , jméno FO, . Svědkyně uvedla, že pro žalovanou pracovala od jara na dohodu, od září téhož roku pak byla přijata na plaveckou výuku. Měla za úkol přepisovat starší zápisy z jednání, z valných hromad, neboť neměli zápisy asi dva roky přepsané. Existovaly pouze ruční zápisy pořízené panem , jméno FO, , které měla za úkol přepsat, dát zkontrolovat panu , jméno FO, a poté předat panu , jméno FO, k podpisu a s podpisem pak založit. Asi 2x se však stalo, že byla panem , jméno FO, odmítnuta s tím, že na toto nemá čas, a aby si to podepsala, jak chce. Když to sdělila panu , adresa, , tak i ten řekl, aby s tím něco udělala, třeba to podepsala sama. U dvou dokumentů tedy přes okno okopírovala podpis pana , jméno FO, . Dle svědkyně se mělo jednat o výroční zprávy, konkrétní dokumenty si ale nevybavila. Uvedla, že přepisovala něco ve smyslu, že valné hromadě bylo doporučeno zvýšení mezd. Poté, co jí bylo umožněno nahlédnout do listin Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 23. 1. 2012, Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 15. 12. 2012 a Organizační o patření , právnická osoba, ze dne 30. 5. 2013, uvedla, že skoro s jistotou je přepisovala a minimálně dvě z nich za pana , adresa, podepsala. Na dotaz předsedkyně senátu, aby uvedla, které listiny podepsala za , adresa, , svědkyně uvedla, že na 100 % nemůže říci, zda se jednalo o tyto konkrétní listiny, ale že něco takového za něj podepsala. Protože zápisů bylo hodně, nepamatuje si obsah listin.

13. Na základě provedeného dokazování, zejména na základě znaleckého posudku, svědecké výpovědi paní , jméno FO, , svědecké výpovědi pana , adresa, , svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, a účastnických výpovědí dospěl soud k závěru, že mzdový výměr č. 2 je neplatný. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by minimálně dvě z listin označených Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 23. 1. 2012, Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 15. 12. 2012 a Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 30. 5. 2013, podepsala svědkyně , právnická osoba, . Zejména vycházel z její výpovědi, ze které vyplynulo, že dvě listiny, jejich obsah ale nebyla schopna určit, podepsala způsobem, že podpis okopírovala přes okno, když tento postup znalkyně z oboru písmoznalectví vyloučila. Jednání výkonného výboru ohledně navyšování mzdy žalované vyloučil svědek , tituly před jménem, , jméno FO, i , jméno FO, . , jméno FO, uvedl, že svědkyně , jméno FO, pracovala v plavecké výuce, jinou úlohu než práci v plavecké výuce nezajišťovala, v kanceláři byla zaměstnána pouze žalovaná. Dále uvedl, že svědkyně , jméno FO, od něj nikdy žádné pokyny nedostávala, v jeho kanceláři nikdy nebyla a popřel, že by kdy tato osoba donesla do jeho kanceláře nějaké dokumenty k podpisu. Vyloučil, že by sám svévolně někdy upravil mzdu kterémukoliv zaměstnanci, mzdy se projednávaly na výboru , právnická osoba, . V písemném vyjádření ze dne 26. 10. 2020 uvedla paní , jméno FO, , která pro žalobkyni pracuje jako mzdová účetní, že paní , jméno FO, pracovala ve společnosti od 1. 10. 2012 jako cvičitelka plavecké výuky, její mzda byla řádně proúčtována za měsíce 10, 11 a 12/2012. Byly prověřeny veškeré další osobní listy za r. 2012 a jiný mzdový list paní , jméno FO, nebyl nalezen; v případě, že by pracovala na jiný druh pracovního poměru, byl by založen jiný mzdový list. Byla provedena kontrola mzdových podkladů a nebylo nalezeno žádné proúčtování mzdy na paní , jméno FO, s výjimkou měsíce 10 – 12/2012. Dále bylo provedeno i porovnání odvodů sociálního a zdravotního pojištění a odvodů daní z mezd pro finanční úřad a nebyl shledán žádný rozdíl proti podkladům ze mzdové agendy. Ve shodných intencích soud posoudil i pravost listiny, na základě které měly být žalované vyplaceny mimořádné odměny v listopadu 2012 ve výši 7 500 Kč a v prosinci 2012 ve výši 3 214 Kč. Výpověď svědkyně , jméno FO, se soudu s ohledem na provedené důkazy jeví jako účelová. Svědkyně vypověděla, že pracovala pro žalobkyni od jara na dohodu o provedení práce a od září téhož roku byly přijata na plaveckou výuku. Z písemného vyjádření , jméno FO, vyplynulo, že svědkyně pracovala ve společnosti jako cvičitelka plavecké výuky od 1. 10. 2012, jiný pracovní poměr svědkyně u žalobkyně není evidován. Svědkyně dále uvedla, že měla uvedené listiny přepisovat na jaře 2012. Dále vypověděla, že se jednalo o velké množství listin, zápisy nebyly přepsané asi dva roky, na druhé straně ale uvedla, že nejstarší zápisy byly asi z ledna a února a mohlo se jednat asi o 20 - 30 listin. Ve vztahu k ostatním provedeným důkazům, a to zejména v kontextu dalších svědeckých výpovědí a zejména s ohledem na svědkyní popsaný postup při „údajném“ podepisování listin za pana , jméno FO, , který vyvrátila znalkyně z oboru písmoznalectví, soud výpověď svědkyně , jméno FO, hodnotí jako nevěrohodnou.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mzdový výměr č. 2 je neplatný a mzda žalované měla být vyplácena podle mzdového výměru č. 1, podle kterého žalované náležela mzda ve výši 18 000 Kč měsíčně (základní mzda) a dále prémie (pohyblivá složka mzdy) ve výši 30% (5 400 Kč).

15. Ohledně nároku na pohyblivou část mzdy žalobkyně tvrdila, že podle mzdového výměru č. 1 měla žalovaná nárok na mzdu 18 000 Kč hrubého měsíčně, žalovaná si však bez předchozího schválení již v měsíci leden 2012 sama přiznala prémie v plné výši. Žalovaná namítala, že prémie byla vyplacena v souladu se mzdovým výměrem č. 1. a poukázala na obvyklost vyplácení prémie, když i druhému jednateli, panu , jméno FO, , byla vyplacena v daném měsíci odměna 6 800 Kč, tedy 40% ze mzdy.

16. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mzdovým výměrem č. 1, tj. rozhodnutím i o přiznání nenárokovou složky mzdy, se tato složka mzdy stala složkou obligatorní, na jejíž výplatu vznikl žalované nárok v každém měsíci. Tyto závěry o neplatnosti mzdového výměru č. 2 a o výši mzdy, na kterou měla žalovaná nárok podle mzdového výměru č. 1, soud prvního stupně promítl do svého rozhodnutí č. j. 34 C 155/2016-409 ze dne 13. 5. 2022.

17. V odvolacím řízení Krajský soud v plzni usnesením ze dne 18. 1. 2023 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

18. Se závěrem soudu o neplatnosti mzdového výměru č. 2 se odvolací soud ztotožnil. Neztotožnil se ale se závěrem, že pohyblivá složka mzdy dle mzdového výměru č. 1 byla bez dalšího složkou nárokovou, aniž by bylo třeba zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání, a proto závěr soud prvního stupně, že žalované náležela i tato složka mzdy, označil za minimálně předčasný. Soud prvního stupně zavázal s ohledem na povinnost rovného zacházení zaměstnavatele se zaměstnanci (§16 odst. 1 zákoníku práce), které platí i pro odměňování za práci, pro posouzení zda žalované v rozhodném období náležela i pohyblivá složka mzdy dle mzdového výměru č. 1, vyjasnit, jakým způsobem byla ve stejném období vyplácena mzda dalšímu jednateli a zároveň zaměstnanci , jméno FO, , přičemž důkazní břemeno o tom, jakým způsobem byla vyplácena mzda panu , jméno FO, , tj. na základě jakým mzdových výměrů či rozhodnutí zaměstnavatele byly takové listiny vydány.

19. Žalobkyně předložila mzdový list , jméno FO, za rok 2012,, za rok 2013 a za rok 2014, mzdový výměr , jméno FO, ze dne , datum, a mzdový výměr , jméno FO, ze dne 1. 2. 2012.

20. Ze mzdového výměru ze dne , datum, bylo zjištěno, že , jméno FO, byla stanovena základní mzda 17 000 Kč a pohyblivá část mzdy 30% prémie s účinností od , datum, . Ze mzdového výměru ze dne 1. 2. 2020 s účinností od 1. 2. 2012 bylo zjištěno, že mu byla stanovena základní mzda 23 800 Kč bez pohyblivé části mzdy. Ze mzdových listů , jméno FO, bylo zjištěno, že v měsíci lednu činila jeho celková mzda 23 800 Kč, kdy tato se shodně jako u žalované skládala ze základní mzdy ve výši 17 000 Kč a z prémie ve výši 6 800 Kč (odpovídající 40% základní mzdy). Od února pak také u , jméno FO, došlo k navýšení základní složky mzdy z částky 17 000 Kč na částku 23 800 Kč bez přiznání prémií, která odpovídá součtu částky 17 000 Kč + 6 800 Kč. Z doložených mzdových listů bylo zjištěno, že k další úpravě mzdy pak zřejmě došlo od března 2014.

21. Žalobkyně namítala, že k datu 1. 2. 2012 sice vznikl další mzdový výměr pro , jméno FO, a tento sice měl zvýšenou mzdu, ale fakticky mu mzda nebyla řádně vyplácena a v určitém období mu nebyla mzda vyplácena vůbec. Naopak žalovaná si mzdu podle neplatného mzdového výměru č. 2 vyplácela v řádných termínech a dokonce si vyplácela i částky i nad rámec mzdy. Žalobkyně tedy dovozuje, že nebylo se zaměstnanci zacházeno rovným způsobem.

22. Žalobkyně dále navrhla k otázce odměňování , jméno FO, svědeckou výpověď , jméno FO, , důkazy výpisy z účtů , jméno FO, , které prokazují jemu vyplacené mzdy.

23. Ze svědecké výpovědi svědka , adresa, vyplynulo, že mzdy zaměstnancům, kteří přešli z , právnická osoba, pod , právnická osoba, , se zachovaly tak, jak byly stanoveny v , právnická osoba, . Mzdovým výměrem byla stanovena pevná složka mzdy a pohyblivá složka mzdy. Dle svědka v , jméno FO, se pohyblivá složka ponechávala tak, jak byla nastavena a pro případ, že by došlo k nějakým problémům, mohla se snížit. Pokud v roce 2011 byla pohyblivá složka mzdy vyplácena žalované i , jméno FO, pravidelně každý měsíc v plné výši, tak dle svědka zřejmě nebyl důvod prémie snížit. Pokud nebyl dán pokyn od nadřízeného ke snížení, tak se vyplácela v plné výši. Svědek dále mimo jiné k otázce prémií uvedl, že v , právnická osoba, byla žalované podřízenou , adresa, a v rámci , právnická osoba, to bylo chápáno tak, že , právnická osoba, je součástí , právnická osoba, a tedy i nadále budou fungovat nadřízenecko-podřízenecké vztahy, tak jak to bylo v , právnická osoba, . Na dotaz soudu svědek uvedl, že , jméno FO, s ním neřešil snížení nebo odejmutí prémií pro žalovanou.

24. Jednatel , jméno FO, vzniku platových výměrů č. 2 uvedl, že na této změně se domluvili se žalovanou, protože práce bylo hodně. Domluvili se na úpravě jeho a její mzdy a následně mělo dojít ke schválení výkonným výborem. , jméno FO, uvedl, že byl členem výkonného výboru , právnická osoba, , ale v důsledku nárůstu práce a zmatků, výkonnému výboru nepředložil ke schválení návrh na úpravu své mzdy a mzdy žalované. Dále uvedl, že o prémiích pro žalovanou v , právnická osoba, rozhodoval on jako její nadřízený. Vypověděl, že v , právnická osoba, nikdy nerozhodl o krácení prémií pro žalovanou. Rovněž nebylo rozhodnuto o krácení prémií v průběhu let 2012, 2013 a první poloviny 2014, i když tak rozhodnut dle výpovědi jednatele mělo být.

25. Na základě doplněného dokazování provedeného v intencích pokynů odvolacího soudu, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalované vedle pevné složky mzdy 18 000 Kč náležela i pohyblivá část mzdy ve výši 30 %, tedy v částce 5 400 Kč, když bylo zjištěno, že v , právnická osoba, vznikl nárok na pohyblivou část mzdy od jejího přiznání a to až do doby, kdy by bylo rozhodnuto o snížení nebo odejmutí pohyblivé části mzdy. Shodným způsobem pak odměňování bylo nastaveno i u žalobkyně. Dále bylo zjištěno, že žalobkyní nebylo rozhodnuto, že by se žalované snížila nebo zcela odebrala pohyblivé části mzdy.

26. Podle § 113 odst. 1 ZP se mzda sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. Mzdový výměr je jednostranným písemným opatřením, kterým zaměstnavatel zaměstnanci určuje způsob odměňování a výši mzdy.

27. Dále se soud zabýval námitkou promlčení. Soud učinil závěr, že pohledávka žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je částečně (za období od , datum, do 5. 6. 2013) promlčena.

28. Odvolací soud shledal tento závěr nepřezkoumatelným pro nedostatek odůvodnění, když soud prvního stupně závěr o částečném promlčení opřel pouze o § 331 zákoníku práce a nevypořádal se s námitkou žalobkyně, že dle § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (s ohledem na jeho subsidiární užití dle § 4 zákoníku práce) promlčecí doba u práva na vydání bezdůvodného obohacení, jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení činí 10 let, když je třeba vzít v potaz, že žalovaná nebyla pouhým zaměstnancem, ale zaměstnancem, který měl na starost veškerou mzdovou agendu a zároveň byla i jednatelkou žalobkyně.

29. Soud vycházel z ust. § 331 zákona č. 262/2006 Sb. Zákoník práce (dále jen ZP), podle kterého může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat vrácení neprávem vyplacených částek, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty. Právo se promlčuje v tříleté lhůtě a promlčecí doba počíná běžet od jejich výplaty.

30. Podle § 4 ZP se pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

31. Podle § 4b odst. 1 ZP v tehdy platném znění (ve znění platném od 1. 1.2 012 do 31. 12. 2013) mohou být práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Od ustanovení uvedených v § 363 je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance.

32. Podle § 451 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

33. Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel nebo zaměstnanec, který se v pracovněprávních vztazích bezdůvodně obohatil na úkor druhé smluvní strany, musí obohacení vydat. V pracovněprávních vztazích je povinnost vydat bezdůvodné obohacení modifikována, je-li obohaceným zaměstnanec, který by měl vrátit zaměstnavateli neprávem vyplacené částky. V tomto případě musí bezdůvodné obohacení vydat zaměstnavateli jen, jestliže vědět nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky neprávem určené nebo omylem vyplacené. Přijal-li však plnění v dobré víře, smí si je ponechat. To zda zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, je věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého případu. Rozhodné skutečnosti je povinen tvrdit a prokázat zaměstnavatel.

34. Podle § 107 odst. 1,2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění (dále jen obč. zák. )se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

35. Soud prvního stupně má za to, že citované ustanovení § 331 ZP obsahuje zvláštní úpravu promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení, které spočívá ve vrácení částek, které zaměstnavatel neprávem vyplatit zaměstnanci, od níž se nelze odchýlit (§ 4b odst. 1 ZP), a proto se zde neuplatní obecná úprava promlčení práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení obsažená v ustanovení § 107 obč. zák.

36. I přes shora uvedený závěr se soud prvního stupně dle pokynů odvolacího soudu zabýval námitkou úmyslného obohacení žalobkyně.

37. Žalobkyně se od počátku snažila poukazovat na skutečnost, že si žalovaná sama svévolně bez vědomí zaměstnavatele zvýšila od 1. 2. 2012 mzdu, sama svojí vědomou činností poškodila žalobkyni v podstatě kriminálním způsobem, kdy bez jakékoliv kontroly si bez vědomí jediného společníka a druhého jednatele žalobkyně vyplácela v období od 1. 10. 2012 do 10. 10. 2014 výrazně vyšší částky, než na které měla ve skutečnosti nárok.

38. Tato tvrzení žalobkyně však byla vyvrácena výpovědí jednatele , jméno FO, při jednání konaném dne 1. 6. 2023, který uvedl, že s ohledem na nárůst práce s paní žalovanou jako druhou jednatelkou začátkem roku 2012 probírali, že by mohlo dojít k úpravě v jejich mzdách a posléze se domluvili na úpravě jeho mzdy a také mzdy žalované. Vypověděl, že následně tyto změny měly projít schvalovacím procesem, ale k tomu nedošlo, protože je nepředložil výkonnému výboru, jehož byl členem. Při jednáním konaném dne 8. 8. 2019 uvedl, že si nevzpomíná, že by na výkonném výboru byla někdy řešena otázka mzdy žalované. Skutečnost, že návrh měl předložit výkonnému výboru sám poté, co se se žalovanou dohodl na možném navýšení jejich mezd, zamlčel. Rovněž soudu nebyla sdělena informace, že i , jméno FO, podepsal druhý platový výměr účinný od 1. 2. 2012, podle kterého mu byla stanovována mzda.

39. Žalobkyně se snažila nastalou situaci zmírnit tím, že poukazovala na skutečnost, že ale , jméno FO, fakticky řádně mzda vyplácena nebyla. Jak ale z jeho výpovědi vyplynulo, nikdy se se svými mzdovými nároky na žalobkyni neobrátil, u žalobkyně se nikdy nedomáhal proplacení nevyplacené mzdy nebo její části a těchto svých nároků se nedomáhala ani např. soudní cestou.

40. Za této situace soud návrh žalobkyně na provedení důkazu výpisy z účtu , jméno FO, zamítl pro nadbytečnost, neboť předmětem řízení nejsou mzdové nároky , jméno FO, .

41. Soud se na základě provedeného dokazování a po zhodnocení důkazů provedených ke vzniku platového výměru č. 2 jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech, neztotožnil s argumentací žalobkyně, že na daný případ musí dopadat desetiletá promlčecí doba, neboť ta dopadá na úmyslné jednání žalované.

42. Soud má za prokázané, že minimálně druhý jednatel , jméno FO, si byl po celou dobu trvání pracovního poměru žalované vědom toho, že mzdové výměry ze dne 1. 2. 2012, kterými došlo k úpravě mzdy žalované, ale i jeho mzdy, jsou neplatné, jakož i skutečnosti, že na podkladě těchto mzdových výměrů žalovaná zpracovává mzdy.

43. Podle § 66d zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném do 30. 6. 2012 může statutární orgán společnosti pověřit obchodním vedením společnosti zcela nebo zčásti jiného. Tyto činnosti mohou být též vykonávány v pracovněprávním vztahu dle zvláštního právního předpisu zaměstnancem společnosti, přičemž tento zaměstnanec může být současně statutárním orgánem společnosti nebo jeho členem. Při pověření obchodním vedením podle odstavce 1 zůstává nedotčena odpovědnost osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, stanovená tímto zákonem za porušení povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře. Jestliže jsou činnosti spadající pod obchodní vedení vykonávány v pracovněprávním vztahu dle zvláštního právního předpisu zaměstnancem společnosti, který je současně statutárním orgánem společnosti nebo jeho členem, mzdu či odměnu z dohody sjednává nebo určuje ten orgán společnosti, do jehož působnosti náleží rozhodovat o odměňování statutárního orgánu nebo jeho členů. Pověření obchodním vedením podle odstavce 1 nezahrnuje účast na zasedání statutárního orgánu, rozhodování o pověření obchodním vedením, rozhodování o základním zaměření obchodního vedení společnosti ani jiné činnosti v rámci obchodního vedení společnosti, které tento zákon nebo jiný právní předpis svěřuje do výlučné působnosti statutárního orgánu.

44. Soud konstatuje, že žalovaná stejně jako , jméno FO, byla v postavení statutárního orgánu zaměstnavatele. , jméno FO, byl navíc i členem výkonného výboru , právnická osoba, .

45. Je-li zaměstnanec statutárním orgánem zaměstnavatele, sjednává s ním mzdu nebo mu ji určuje ten, kdo ho na pracovní místo ustanovil.

46. Výpověď jednatele , jméno FO, potažmo potvrdila to, co žalovaná uváděla od počátku, tedy to, že hned po přechodu z , právnická osoba, do , právnická osoba, přibylo práce, což řešila s jednateli i ve vztahu k úpravě mzdových nároků. Žalovaná uvedla, že s ohledem na zvýšené množství práce, navrhla svoji mzdu v částce 25 000 Kč hrubého měsíčně, kterou považovala za adekvátní, když takto se v dané době pohybovala i průměrná mzda. Bylo prokázáno, že k navýšení mzdy od 1. 2. 2012, byť k tomuto navýšení zřejmě nedošlo oprávněnou osobou, došlo i u druhého jednatele , jméno FO, .

47. S ohledem na výše uvedené soud v jednání žalované neshledává úmysl obohatit se na úkor žalobkyně. Pokud jde o zavinění na straně žalované, má soud za to, že byly naplněny znaky zavinění ve formě vědomé nedbalosti.

48. Žaloba byla podána 6. 6. 2016 a podle § 331 ZP je tedy promlčený nárok na vrácení neoprávněně vyplacené mzdy v období od , datum, do 5. 6. 2013. Vrácení takto neoprávněně vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat dle § 331 ZP, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky neoprávněně vyplacené, a to do tří let ode dne jejich výplaty.

49. V daném případě na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná ohledně vyplacených peněžních částek nebyla v dobré víře, a proto je povinna vrátit přeplatky. K závěru, že žalobkyně nemohla být v dobré víře, soud dospěl na základě provedeného dokazování a posouzení všech okolností daného případu, zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla osobou provádějící účetnictví, současně byla od 5. 8. 2011 do 30. 3. 2016 i jednatelkou a mzdový výměr č. 2, jakož i další listiny si v rozporu se způsobem jednání jménem společnosti podepsala za společnost sama. Coby jednatelka si musela být vědoma, že mzdu stanovuje zaměstnavatel, jehož jediným společníkem je , právnická osoba, . I s ohledem na své pracovní zařazení (vedení účetnictví, potažmo i mzdového účetnictví) si musela být vědoma, že ke změně mzdových nároků nemže dojít pouhou dohodou jednatelů jako statutárních orgánů. Je zjevné, že mzdové výměry ze dne 1. 2. 2012 žalovaná vyhotovila bez příslušného rozhodnutí zaměstnavatele o úpravě její mzdy a mzdy , jméno FO, . Oba mzdové výměry jsou datovány a podepsány 1. 2. 2012, kdy jediným společníkem žalobkyně, , právnická osoba, , respektive jako příslušným orgánem nebylo ani nemohlo být o úpravě mzdy rozhodnuto, když tento návrh , jméno FO, výkonnému výboru nepředložil. Soud neuvěřil tvrzení žalované, že mzdové výměry vyhotovila na základě listin předložených , jméno FO, .

50. Ohledně listin doložených žalovanou, a to „Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 23. 1. 2012“, „Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 30. 5. 2013“ a „Organizační opatření , právnická osoba, ze dne 15. 12. 2012“, bylo v řízení prokázáno, že nebyly podepsány vlastnoručně , jméno FO, , soud má za vyvrácené, že by je za něj podepsala paní , jméno FO, , a tak i s ohledem na výpověď , jméno FO, a svědecké výpovědi členů výkonného výboru , právnická osoba, , má soud pochybnosti i o jejich vzniku.

51. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je co do právního základu dán v rozsahu nároku na vrácení přeplatku neoprávněně vyplacené mzdy za období od 6. 6. 2013 do skončení pracovního poměru žalované u žalobkyně, a to v částce převyšující nárok na mzdu ve výši 18 000 Kč hrubého měsíčně a 30% prémie, vypočtené dle platových předpisů a na vrácení odměny z dohody o provedení práce ze dne 1. 12. 2013 ve výši 10 000 Kč hrubého.

52. S ohledem na učiněný závěr, že nároky žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení – vrácení přeplatků neoprávněně vyplacené mzdy za období leden až prosinec 2012 a leden až duben 2013 jsou promlčeny, hodnotil soud pouze důkazy provedené ke mzdovým nárokům, které promlčeny nejsou, tedy od měsíce květen 2013. Z předložených mzdových listů bylo zjištěno, že dle neplatného mzdového výměru č. 2 byla žalované stanovena hrubá v následující výši:květen 201325 000 Kččerven 201337 750 Kččervenec 201337 995 Kčsrpen 201338 835 Kčzáří 201337 750 Kčříjen 201336 663 Kčlistopad 201337 750 Kčprosinec 201331 349 Kčleden 201423 913 Kčúnor 201427 153 Kčbřezen 201425 000 Kčduben 201425 031 Kčkvěten 201422 727 Kččerven 201424 952 Kččervenec 201425 267 Kčsrpen 201424 778 Kčzáří 201425 137 Kčříjen 20147 609 Kč.Podle mzdového výměru č. 1 měla žalované náležet hrubá mzda v následující výši:květen 201323 400 Kččerven 201323 400 Kččervenec 201323 835 Kčsrpen 201323 603 Kčzáří 201323 400 Kčříjen 201323 400 Kčlistopad 201323 400 Kčprosinec 201323 430 Kčleden 201423 400 Kčúnor 201422 869 Kčbřezen 201423 400 Kčduben 201423 400 Kčkvěten 201423 400 Kččerven 201423 354 Kččervenec 201423 647 Kčsrpen 201423 189 Kčzáří 201423 524 Kčříjen 20147 122 Kč.Z provedených důkazů o výplatě mezd bylo zjištěno, že mzdy byly vypláceny z části v hotovosti a z části převodem na účet, a to v následující čisté výši:květen 201320 412 Kččerven 201329 194 Kččervenec 201329 352 Kčsrpen 201328 817 Kčzáří 201328 077 Kčříjen 201327 319 Kčlistopad 201328 079 Kčprosinec 201310 000 Kčleden 201425 072 Kčúnor 201430 776 Kčbřezen 201428 590 Kčduben 201419 306 Kčkvěten 201417 721 Kččerven 201419 252 Kččervenec 201419 471 Kčsrpen 201419 126 Kčzáří 20140 Kčříjen 20140 KčBylo zjištěno, že mzda za měsíc květen 2013 byla žalované vyplacena na účet, a to dne 19. 6. 2013 částkou 10 412 Kč a dne 25. 6. 2013 částkou 10 000 Kč. Mzda za měsíc červen 2013 byla žalované vyplacena v hotovosti, a to dne 8. 8. 2013 částkou 20 000 Kč a dne 12. 8. 2013 částkou 9 194 Kč. Mzda za měsíc červenec 2013 byla vyplacena v hotovosti částkou 29 352 Kč dne 1. 11. 2013. Mzda za měsíc srpen 2013 byla vyplacena v hotovosti, a to dne 6. 11. 2013 částkou 18 817 Kč a dne 14. 11. 2013 částkou 10 000 Kč. Mzda za měsíc září 2013 byla vyplacena platbou ze dne 4. 12. 2013 na účet v částce 10 000 Kč a platbou v hotovosti dne 3. 12. 2013 v částce 18 077 Kč. Mzda za říjen 2013 byla vyplacena na účet platbou ze dne 16. 12. 2013 v částce 17 319 Kč a platbou v hotovosti dne 16. 12. 2013 v částce 10 000 Kč. Mzda za listopad 2013 byla vyplacena platbou ze dne 31. 12. 2013 na účet v částce 18 077 Kč a platbou v hotovosti dne 31. 12. 2013 v částce 10 000 Kč. Mzda za prosinec 2013 byla vyplacena pouze částečně, a to platbou ze dne 29. 1. 2014 na účet v částce 10 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že si v prosinci 2013 žalovaná vyplatila v hotovosti částku 8 500 Kč čistého (10 000 Kč hrubého) z dohody o provedení práce za prosinec 2013. Mzda za měsíc leden 2014 byla vyplacena dne 3. 4. 2014 na účet v částce 10 000 Kč, dne 15. 4. 2014 v hotovosti v částce 6 536 Kč a dále bylo na účet žalované dne 5. 5. 2014 vyplaceno 8 536 Kč. Mzda za únor 2014 byla vyplacena na účet dne 5. 5. 2014 v částce 10 776 Kč, dne 7. 5. 2015 v částce 10 000 Kč a dne 27. 5. 20014 v částce 10 000 Kč. Mzda za březen 2014 byla vyplacena dne 10. 6. 2014 v hotovosti platbou ve výši 9 295 Kč, na účet dne 24. 7. 2014 ve výši 10 000 Kč a v hotovosti dne 29. 7. 2014 v částce 9 295 Kč. Mzda za duben 2014 byla vyplacena v hotovosti dne 18. 8. 2014 v částce 9 306 Kč a na účet žalované dne 17. 9. 2014 v částce 10 000 Kč. Mzda za květen 2014 byla vyplacena dne 19. 9. 2014 na účet žalované v částce 10 000 Kč a dne 6. 10. 2014 v částce 7 721 Kč. Mzda za červen 2014 byla vyplacena na účet žalované dne 6. 10. 2014 v částce 19 252 Kč. Mzda za červenec 2014 byla vyplacena na účet žalované dne 6. 10. 2014 v částce 19 471 Kč a mzda za září 2014 byla na účet žalované vyplacena dne 8. 10. 2014 v částce 19 125. Dále bylo zjištěno, že žalované nebyla vyplacena mzda za září 2014 a za říjen 2014. Z výdejového pokladního dokladu soud zjistil, že žalovaná si dne 3. 3. 2014 vyplatila odměnu z dohody o provedení práce za leden 2014 ve výši 5 419 Kč čistého (6 375 Kč hrubého). Jelikož odměna vyplacená z dohody o provedení práce za měsíc leden 2014 není předmětem žalobního návrhu, nezabýval se soud otázkou, zda uvedená odměna byla vyplacena na základě platného právního titulu. Nelze však opomenout, že žalovaná k důkazu předložila a k důkazu byla provedena dohoda o provedení práce ze dne 2. 1. 2014, datována 31. 1. 2014, jejímž předmětem je uvedena ekonomická činnost pro oddíly , právnická osoba, V dohodě je uvedeno, že byla uzavřena na období leden 2014 s odměnou 6 375 Kč hrubého, tedy 5 419 Kč čistého. Uvedená dohoda je podepsána za zaměstnavatele žalovanou a panem , jméno FO, , druhým jednatelem žalobkyně. Dále byla soudu předložena dohoda o provedení práce ze dne 2. 1. 2014, datována téhož dne, a která byla uzavřena na dobu od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014, kdy i předmětem této dohody měla být ekonomická a organizační činnost pro oddíly , právnická osoba, Z dohody o provedení práce ze dne 28. 2. 2014 bylo zjištěno, že žalovaná na základě dohody vykonávala v únoru 2014 ekonomickou činnost pro oddíly , právnická osoba, za kterou byla stanovena měsíční odměna 6 375 Kč hrubého, tedy 5 419 Kč čistého.Aby soud zjistil výši neoprávněně vyplacené mzdy, musel stanovit hrubou mzdu, které měla žalované náležet podle platného mzdového výměru č. 1, a to za období od května 2013 do prosince 2013 a za období od ledna 2014 do října 2014. Vstupní údaje o počtu odpravovaných dnů, odpracovaných hodin, dnů dovolené a svátků soud převzal z doložených mzdových listů. Pro přehlednost soud uvádí výpočet čisté mzdy dle mzdového výměru č. 1 za každé jednotlivé období v tabulce níže, když promlčené nároky za období leden 2013 až duben 2013 převzal tak, jak byly stanoveny neplatným výměrem č.

2. Při výpočtu soud postupoval tak, že stanovil hrubou mzdu včetně příplatků, ze základu daně vypočetl 15% daň z příjmů a zjistil měsíční zálohu na daň z příjmu fyzických osob, od zálohy na daň odečetl měsíční výši slev, dále vypočetl výši sociálního a zdravotního pojištění, které hradí zaměstnanec (sociální pojištění - 6,5% ze mzdy a zdravotní pojištění - 4,5% ze mzdy) a nakonec hrubou mzdu snížil o zálohu na daň po odečtení slev a dále o sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem. Pojistné placené zaměstnavatelem činí 25% u sociálního pojištění a 9% u zdravotního pojištění. Výpočet čisté mzdy a její jednotlivé složky jsou uvedeny v níže uvedené tabulce.Rok 2013ledenúnorbřezendubenkvětenčervenčervenecsrpenzáříříjenlistopadprosinecodpracované dny222017212320181721232115hodiny časové176160136168184160144136168184168120hodiny v měsíci184160168176184160184176168184168176dny dovolené004000550007dny svátků100000000000průměr PPÚ162,98163162,98137,2137,2137,2138,025138,03138133,48133,48133,48průměr ND000000000000denní VZDN270270270270270270270270270270270270základní mzda23913250002023823964180001800014086,961390918000180001800012272,7po zaokrouhlení239132500020238238641800018000140871390918000180001800012273Prémie0000540054004 2274 173540054005 4003 682mimořádná odměna000000000000Dovolená005215,4000552155210007474,88dovolená po zaokr.5 2150552155210007475placené svátky1303,8400000000000placené svátky zaokr.130400109800000000hrubá mzda (HM)252172500025 453249622340023400238352360323400234002340023430základ ZP252172500025453249622340023400238352360323400234002340023430zdravotní pojištění1134,7711251145,41123105310531072,5751062,11053105310531054,35ZP po zaokr.113511251146112410531053107310631053105310531055základ SP252172500025453249622340023400238352360323400234002340023430sociální pojištění1639,1116251654,41623152115211549,2751534,21521152115211522,95SP po zaokr.164016251655162315211521155015351521152115211523ZP Organizace227022502290,82247210621062145,152124,32106210621062108,7ZP – Org. po zaokr.227022502291224621062106214521242106210621062108sociální poj. Organizace6304,2562506363,36241585058505958,755900,85850585058505857,5SP - org. Po zaokr.630562506364624158505850595959015850585058505858základ daně (SHM)33792335003410833449313563135631939316283135631 35631 35631 396zdanitelná mzda33792335003410833 44931 35631 35631 93931 62831 35631 35631 35631 396daň před slevami5068,850255116,2501747034703,44790,854744,247034703,44703,44709,4daň po zaokrouhlení5070502551305025471047104800475547104 7104 7104710sleva na poplatníka207020702070207020702070207020702070207020702070sražená záloha na daň300029553060295526402640273026852640264026402640daňové zvýhodnění1117111711171 11711171117111700000daň po slevě188318381943183815231523161326852640264026402640čistý příjem205592041220709203771930319303195991832018186181861818618212Rok 2014ledenúnorbřezendubenkvětenčervenčervenecsrpenzáříříjenodpracované dny2315212222191915147hodiny časové18412016817617615215212011256hodiny v měsíci184160168176176168184168176184dny dovolené0500024680dny svátků0000000000průměr PPÚ132,92133132,96136,3136,3136,33134,87134,87134,9132,65průměr ND0000000000denní VZDN270270270270270270270270270270základní mzda18000135001800018000180001628614869,5712857114555478,3po zaokrouhlení1800013500180001800018000162861487012 857114555478Prémie5400405054005400540048864 46138583 4371 644mimořádná odměna0000000000Dovolená053180002181,34315,846473,886320dovolená po zaokr.0531900021824316647486320placené svátky0000000000placené svátky zaokr.0000000000hrubá mzda (HM)234002286923 4002340023400233542364723189235247122základ ZP2340022869234002340023400233542364723189235247122zdravotní pojištění105310291053105310531050,91064,1151043,51059320,49ZP po zaokr.105310301053105310531051106510441059320základ SP2340022869234002340023400233542364723189235247122sociální pojištění1521148615211521152115181537,0551507,31529462,93SP po zaokrouhl.152114871521152115211519153815081530463ZP organizace210620582106210621062101,92128,2320872117640,98ZP – Org. po zaokr.210620582106210621062102212820872117641sociální poj. Organizace585057175850585058505838,55911,755797,358811780,5SP - org. Po zaokr.5850571758505850585058395912579858811781základ daně (SHM)3135630644313563135631356312953168731074315229 544zdanitelná mzda31356306443135631 35631 35631 29531 68731 07431 5229 544daň před slevami4703,445974703,4470347034694,34753,054661,147281431,6daň po zaok.4710460547104710471046954755466547301 440sleva na poplatníka2070207020702070207020702070207020702070sražená záloha na daň264025352640264026402625268525952660-630daňové zvýhodnění0000000000daň po slevě2640253526402640264026252685259526600čistý příjem181861781718186181861818618159183591804218275633953. V závěrečném návrhu žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalované povinnosti žalobkyni uhradit částku 463 410 K, když za měsíc leden 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 5 400 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 1 836 Kč, za měsíc únor 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 000 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 380 Kč, za měsíc březen 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 000 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 380 Kč, za měsíc duben 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 6 967 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 368 Kč, za měsíc květen 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 6 988 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 377 Kč, za měsíc červen 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 6 793 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 309 Kč, za měsíc červenec 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 028 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 389 Kč, za měsíc srpen 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 091 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 411 Kč, za měsíc září 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 6 865 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 335 Kč, za měsíc říjen 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 000 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 380 Kč, za měsíc listopad 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 14 500 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 4 930 Kč, za měsíc prosinec 2012 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 10 183 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 3 462 Kč, za měsíc leden 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 183 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 443 Kč, za měsíc únor 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 000 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 380 Kč, za měsíc březen 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 618 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 591 Kč, za měsíc duben 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 6 937 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 358 Kč, za měsíc květen 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 6 877 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 338 Kč, za měsíc červen 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 19 750 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 6 716 Kč, za měsíc červenec 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 19 693 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 6 696 Kč, za měsíc srpen 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 20 762 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 7 059 Kč, za měsíc září 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 19 750 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 6 716 Kč, za měsíc říjen 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 18 623 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 6 334 Kč, za měsíc listopad 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 19 750 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 6 716 Kč, za měsíc prosinec 2013 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 23 295 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 4 521 Kč, za měsíc leden 2014 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 5 876 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 1 998 Kč, za měsíc únor 2014 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 9 557 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 3 250 Kč, za měsíc březen 2014 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 000 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 380 Kč, za měsíc duben 2014 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 005 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 382 Kč, za měsíc květen 2014 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 4 674 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 1 589 Kč, za měsíc červen 2014 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 6 977 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 372 Kč, za měsíc červenec 2014 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 074 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 406 Kč, za měsíc srpen 2014 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 6 939 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 359 Kč, za měsíc září 2014 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 7 040 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 2 393 Kč, za měsíc říjen 2014 se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně na mzdě o částku 2 131 Kč hrubého a způsobila žalobkyni škodu v podobě vyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v částce 725 Kč. Tedy žalovaná si za období leden až prosinec neoprávněně vyplatila hrubou mzdu v celkové výši 92 815 Kč, v období leden až prosinec 2013 si neoprávněně vyplatila hrubou mzdu ve výši 177 238 Kč a v období leden až říjen 2014 si neoprávněně vyplatila hrubou mzdu ve výši 64 273 Kč, tedy celkem bezdůvodné obohacení ve výši 334 326 Kč. Dále si žalovaná neoprávněně svévolně vyplatila v měsíci lednu, únoru a březnu 2014 dalších 25 831 Kč při výplatách čisté mzdy bez jakéhokoliv podkladu (tedy i nad platový výměr č. 2). Při korekci na platový výměr č. 1 pak tato zpronevěra činila 41 296 Kč. Žalobkyně od této částky odečetla nevyplacenou část mzdy zas měsíc září 2014 ve výši 14 530 Kč a za měsíc říjen 2014 ve výši 7 959 Kč. Rozdíl v neprospěch žalobkyně tak činí 18 807 Kč, o které se žalovaná dále také bezdůvodně obohatila. Konečně si žalovaná sama vyplatila dle nikdy neexistující dohody o provedení práce částku 10 000 Kč. Na úkor žalobkyně se tedy bezdůvodně obohatila celkem o částku 353 133 Kč, kdy přijala od žalobkyně jako zaměstnavatele peněžitá plnění neprávem (bez jakéhokoliv právního důvodu, dle neplatného mzdového výměru č. 2 a nikým neschválených mimořádných odměn). Svým jednáním způsobila žalobkyni přímou škodu na odvodech na sociální a zdravotní pojištění, když v důsledku neoprávněně navýšené mzdy žalobkyně za žalovanou odvedla za roky 2012 – 2014 v důsledku povinnosti hradit odvody sociálního a zdravotního pojištění navíc částku v celkové výši 110 279 Kč.

54. Žalovaná v závěrečném návrhu setrvala na námitce promlčení u nároků vyplacených do 5. 6. 2013. Dále namítala, že i pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalované byla nějaká část mzdy vyplacena neoprávněně, žalovaná nevěděla, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, neboť vycházela ze mzdového výměru, o kterém nevěděla, že byl podepsán osobou neoprávněnou, a proto i nárok na vrácení částek vyplacených po 6. 6. 2013 musí být jako neoprávněný zamítnut. K náhradě škody uvedla, že nepochybila při převodu svých odvodů, této byly provedeny po právu a ve správné výši. Veškeré odvody vyplacené do 31. 12. 2013 jsou promlčené, protože žalobkyně se s nimi seznámila nejpozději 31. 1. 2014 a do uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby nárok na náhradu škody uplatněn nebyl. Eventuélní nároky související s odvody vyplacenými po 1. 1. 2014 promlčené nejsou, nicméně musí být prokázáno, že žalobkyni vznikla v důsledku jednání žalované škoda, a to porušením povinností ze strany žalované a stanovit výši škody. Navrhla, aby soud žalobu zamítl.

55. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že žalované náležela podle mzdového výměru č. 1 pouze mzda 18 000 Kč hrubého, a proto tak jak je uvedeno výše stanovil hrubou mzdu podle platového výměru č. 1 za období od května 2013 do října 2014 s ohledem na nárok žalované na vyplacení prémie 30%. Porovnáním mezd podle neplatného platového výměru, mezd skutečně vyplacených a mez, na které žalovaná měla nárok podle mzdového výměru č. 1, soud zjistil výši bezdůvodného obohacení v každém jednotlivém měsíci.2013hrubá mzda dle MV č. 2reálně vyplacenohrubá mzda dle MV č.1BOleden25 21720 559nebyla počítána0únor25 00020 412nebyla počítána0březen25 45320 709nebyla počítána0duben34 96220 377nebyla počítána0květen25 00020 41223 4001 600červen37 75029 19423 40014 350červenec37 99529 35223 83514 160srpen38 83528 81723 60315 232září37 75028 07723 40014 350říjen36 66327 31923 40013 263listopad37 75028 07723 40014 350prosinec31 34910 00023 430nevznikloZe shora uvedeného vyplývá, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v měsících květen 2013 až listopad 2013, v prosinci 2013 k bezdůvodnému obohacení nedošlo, neboť žalované byla skutečně vyplacena čistá mzda 10 000 Kč, ale měla nárok na mzdu 18 212 Kč čistého. Bezdůvodné obohacení vyplývající z neoprávněně vyplacené mzdy za období květen 2013 až prosinec 2013 tak činí celkem částku 87 305 Kč. Dále bylo zjištěno, že v prosinci 2013 si žalovaná neoprávněně vyplatila odměnu z dohody o provedení práce ve výši 10 000 Kč hrubého, když žádná dohoda o provedení práce v prosinci 2013 mezi účastníky uzavřena nebyla. K důkazu předložená dohoda o provedení práce ze dne 31. 12. 2013 na dobu od 1. 12. 2013 do 31. 12. 2013 s odměnou 10 000 Kč hrubého byla soudu předložena bez podpisů smluvních stran. Celkově se tedy žalovaná v roce 2013 bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně částkou 97 305 Kč.2014hrubá mzda dle MV č. 2Reálně vyplacenohrubá mzda dle MV č. 1BOleden23 91325 07223 400513únor27 15330 77622 8694 284březen25 00028 59023 4001 600duben25 03119 30623 4001 631květen22 72717 72123 400nevznikločerven24 95219 25223 3541 598červenec25 26719 47123 6471 620srpen24 77819 12623 1891 589září25 137023 524nevznikloříjen7 60907 122nevzniklolistopad00prosinec00V roce 2014 došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení v důsledku neoprávněně vyplacené mzdy za měsíc leden, únor, březen a duben a dále pak za měsíc červen, červenec a srpen. V měsíci květen, září a říjen bezdůvodné obohacení nenastalo, neboť žalované byla skutečně vyplacena nižší mzda, než na kterou měla nárok, resp. v září a říjnu mzdu neobdržela vůbec. Na základě mzdy určené podle neplatného mzdového výměru č. 2 oproti mzdovému výměru č. 1, podle kterého mzda žalované náležela, tak vzniklo bezdůvodné obohacení v celkové částce 12 835. Žalovaná si ale ještě v měsíci lednu, únoru a březnu vyplatila další částky, a to i nad rámec částek určených neplatným mzdovým výměrem č. 2, když v lednu 2014 si takto navíc vyplatila částku 6 536 Kč, v únoru částku 10 000 Kč a v březnu částku 9 295 Kč. Bezdůvodné obohacení vyplývající z neoprávněně vyplacené mzdy za období leden 2014 až říjen 2014 tak činí celkem částku 38 666 Kč. Celkové bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně z nároků, které dle soudu nejsou promlčeny, tak činí v souhrnu částku 135 971 Kč (97 305 Kč + 38 666 Kč). Protože žalobkyně nevyplatila žalované mzdu za měsíc září 2014 a říjen 2014 a tyto mzdové nároky započetla na svoji pohledávku, provedl soud zápočet nevyplacené mzdy za říjen 2014 v částce 23 524 Kč a za měsíc listopad 2014 v částce 7 122 Kč, tedy celkem v částce 30 646 Kč a bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat žalobkyni tak činí celkem částku 105 325 Kč (135 971 Kč – 30 646 Kč).

56. Dále se soud zabýval spornou otázkou týkající se nároku žalobkyně na náhradu škody spočívající v přeplatku na sociálním a zdravotním pojištění a záloh na daň. Žalobkyně tvrdila, že tím, že žalovaná přijala od žalobkyně peněžité plnění neprávem (bez jakéhokoliv právního důvodu, podle neplatného mzdového výměru č. 2 a nikým neschválených mimořádných odměn), způsobila žalobkyni přímou škodu, když za ni odvedla za roky 2012 až 2014 v důsledku povinnosti hradit odvody na sociálním a zdravotním pojištění navíc částku v celkové výši 110 279 Kč.

57. Žalovaná vznesla námitku promlčení, a to pro nároky žalobkyně na náhradu škody v souvislosti s odvody žalované vyplacenými do 31. 12. 2013. Žalobkyně nesouhlasila s promlčením, uváděla, že žalovaná svou vědomou činností poškodila žalobkyni v podstatě kriminálním způsobem, kdy bez jakékoliv kontroly ze strany jediného společníka a druhého jednatele si vědomě vyplácela v období od , datum, do 10. 10. 2014 výrazně vyšší částky, než na které měla ve skutečnosti nárok a podle § 107 odst. 2 tehdy platného občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.) může promlčení nastat až po uplynutí 10 let. O skutečnostech zakládajících nárok žalobkyně na náhradu škody se žalobkyně dozvěděla až poté, co mohla být provedena rekonstrukce účetnictví žalobkyně, neboť žalovaná nikdy účetnictví řádně nepředala. K rekonstrukci účetnictví došlo v průběhu měsíců prosinec 2014 až březen 2015 a až tehdy se žalobkyně prokazatelně dozvěděla o neoprávněných výplatách Běh subjektivní lhůty v délce dvou tel byl podáním žaloby zastaven.

58. Podle 3079 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

59. Nároky žalobkyně na náhradu škody spočívající v přeplatku na sociálním a zdravotním pojištění soud posuzoval podle ZP a ve vztahu k občanskému zákoník, nároky vzniklé do 31. 12. 2013 tak soud posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisu (dále ne „obč. zák.“) a nároky vzniklé o 1. 1. 2014 pak podle zákona č. 89/2013 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisu (dále ne „o. z.“).

60. Podle § 250 ZP odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

61. Podle § 106 odst. 1,2 obč. zák. se právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

62. Podle ust. § 106 obč. zák. je subjektivní promlčecí lhůta dvouletá a objektivní promlčecí lhůta je tříletá nebo desetiletá, v závislosti na formě zavinění. Pro počátek běhu subjektivní lhůty se vyžaduje, aby poškozený skutečně věděl o vzniklé škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nepostačuje, že měl možnost se to dozvědět. Počátek běhu objektivní promlčecí doby je určen obecně podle § 101.

63. Podle § 101 obč. zák. platí, že pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

64. Podle § 629 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

65. Podle § 636 odst. 1,2 o. z. se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

66. Podle § 620 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

67. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že nároky žalobkyně na náhradu škody vzniklé od 1. 1. 2014 promlčeny nejsou, když tyto nároky byly uplatněny jak v průběhu doby objektivní tak subjektivní, před podáním žaloby (6. 6. 2016) tedy žalobkyni neuplynula ani subjektivní ani objektivní promlčecí lhůta.

68. Ohledně nároků na náhradu škody vzniklé do 31. 12. 2013 soud dospěl k závěru, že podle § 101 obč. zák. začala běžet objektivní promlčecí lhůta v délce tří let ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, když shodně jako u otázky promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, soud konstatuje, že škoda nebyla způsobena úmyslně. Objektivní promlčení lhůta tedy začala běžet dnem následující po výplatním termínu. Počátek subjektivní promlčecí lhůty nastal v průběhu objektivní promlčecí doby (březen 2015). U nároků vzniklých od ledna 2012 do března 2012 uplynula objektivní promlčecí lhůta postupně v lednu 2015, v únoru 2015 a březnu 2015. Počátek subjektivní doby nastal až po skončení objektivní doby. Právo se promlčelo uplynutím objektivní promlčecí doby a subjektivní doba je zcela irelevantní. U nároků vzniklých od dubna 2012 do 6. 6. 2013 uplynula pouze část subjektivní promlčecí lhůty a právo se tak promlčelo uplynutím objektivní promlčecí doby.

69. Soud proto přiznal žalobkyni právo na náhradu škody shodně jako u bezdůvodného obohacení vzniklé ze mzdových nároků za období od května 2013, když pojistné placené zaměstnavatelem odvedené z neoprávněně vyplacené částky je škodou vzniklou zaměstnavateli.

70. Podle § 257 ZP zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

71. Z doložených mzdových listů vyhotovených podle neplatného mzdového výměru č. 2 bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila na sociálním a zdravotním pojištění ze mzdy následující platby:Rok 2013sociální zdravotní celkem odvodykvěten 6 250 2 250 8 500červen 9 437,50 3 398 12 836červenec 9 498,75 3 420 12 919srpen 9 708,75 3 495 13 204září 9 437,50 3 398 12 836říjen 9 165,75 3 300 12 466listopad 9 437,50 3 398 12 836prosinec 7 837,25 2 822 10 660Rok 2014sociální zdravotní celkem odvodyleden 5 978,25 2 152 8 131únor 6 788,25 2 444 9 233březen 6 250 2 250 8 500duben 6 257,75 2 253 8 511květen 5 681,75 2 046 7 728červen 6 238 2 246 8 484červenec 6 316,75 2 274 8 591srpen 6 194,75 2 230 8 425září 6 284,25 2 262 8 547říjen 1 902,25 685 2 588Podle mzdového výměru č. 1 mělo být žalobkyní na sociálním a zdravotním pojištění zaplaceno:Rok 2013sociální zdravotní celkem odvodykvěten 5 850 2 106 7 956červen 5 850 2 106 7 956červenec 5 958,75 2 145 8 104srpen 5 900,75 2 124 8 025září 5 850 2 106 7 956říjen 5 850 2 106 7 956listopad 5 850 2 106 7 956prosinec 5 857,50 2 109 7 967Rok 2014sociální zdravotní celkem odvodyleden 5 850 2 106 7 956únor 5 717 2 058 7 776březen 5 850 2 106 7 956duben 5 850 2 106 7 956květen 5 850 2 106 7 956červen 5 838,50 2 102 7 941červenec 5 911,75 2 128 8 040srpen 5 797,25 2 087 7 885září 5 881 2 117 7 998říjen 1 780,50 641 2 422Podle neplatného mzdového výměru bylo žalobkyní zaplaceno na sociální a zdravotním pojištění za rok 2013 celkem 96 257 Kč a za rok 2014 celkem 78 738 Kč. Podle mzdového výměru č. 1 by bývalo mělo být uhrazeno za rok 2013 celkem 63 876 Kč a za rok 2014 celkem 73 886 Kč. V roce 2014 v květnové mzdě škoda nevznikla, když podle byly provedeny odvody v částce 7 728 Kč, podle mzdového výměru č. 1 by mělo být odvedeno 7 956 Kč. Za rok 2013 tak zaplatila žalobkyně na sociální a zdravotním pojištění o 32 381 Kč více a za rok 2014 o 5 080 Kč. Celkem tak vznikla žalobkyni škoda ve výši 37 461 Kč. Takto stanovená výše škody nepřekračuje limit maximální částky stanovené na ochranu zaměstnance dle § 257 ZP.

72. Soud se dále zabýval námitkou započtení, kterou žalovaná uplatnila v podání ze dne 27. 12. 2016. Žalovaná pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je byť jen z části důvodný, namítla k započtení proti žalobkyni následující pohledávky:a) náhradu mzdy ve výši 50 120 Kčb) odměnu z dohody o provedení práce 51 000 KčK náhradě mzdy žalovaná uvedla, že dopisem ze dne 13. 11. 2014 okamžitě zrušila pracovní poměr u žalobkyně z důvodu nevyplacené mzdy. Žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru nikdy žalobou podle § 72 ZP nenapadla, a proto je třeba ho považovat za platné. Podle § 56 odst. 2 ZP má tedy žalovaná nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby (tj. za dva měsíce). Průměrný výdělek žalovaná vypočetla v částce 25 060 Kč, a proto požaduje náhradu mzdy v částce 50 120 Kč. Dále uvedla, že náhrada mzdy byla dle § 141 a § 144 ZP splatná do 31. 11. 2014. K odměně z dohody o provedení práce uvedla, že žalobkyně nevyplatila žalované sjednanou měsíční odměnu 6 375 Kč za měsíce únor 2014 až září 2014 v celkové výši 51 000 Kč (8 x 6 375 Kč).

73. Podle § 98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

74. Pohledávky k započtení žalobkyně označila za sporné. Žalobkyně namítala, že námitka započtení náhrady mzdy v částce 50 120 Kč nemůže být správná, a to z důvodu, že je vypočtena z nesprávných mzdových podkladů a dále i z důvodu, že žalovaná v té době dlužila žalobkyni nemalou částku, a proto nemohla nastat situace, že by žalobkyně žalované něco dlužila. K námitce započtení nevyplacených odměn z dohody o provedení práce v částce 51 000 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o další z listin, které si žalovaná sama svévolně vytvořila, ale po nahlédnutí do listiny uvedla, že se jeví, že listina obsahuje podpis jednatele společnosti, pana , jméno FO, . Sama spornost pohledávky nezbavuje osud povinnosti postavit najisto, zda k zániku závazku započtením opravdu došlo (tedy zda jsou splněny předpoklady, s nimiž hmotné právo spojuje zánik pohledávky započtením).

75. Po právní stránce soud posoudil otázku započtení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když podle § 3028 odst. 3 o. z. se právní poměry v oblasti závazkového práva vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o. z., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, řídí dosavadními právními předpisy. Kompenzační projev lze učinit poté, co se pohledávky setkaly, tj. od okamžiku splatnosti té pohledávky, které se stala splatnou později.

76. Podle § 1982 o. z. platí, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1987 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

77. V průběhu řízení strany učinily nesporným, že pracovní poměr žalované trval u žalobkyně v období od , datum, do 15. 11. 2014, skončil okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnance, které bylo žalobkyni doručeno 15. 11. 2014. Žalovaná své mzdové nároky vůči žalobkyni uplatnila u soudu žalobou ze dne 23. 3. 2017 o zaplacení částky 105 406 Kč, která se sestává z náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 ZP v částce 50 120 Kč, náhradu mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti v částce 4 296 Kč a odměny z dohod o provedení práce za měsíc únor 2014, březen 2014, duben 2014, květen 2014, červen 2014, červenec 2014, srpen 2014 a září 2014 v částce 6 375 Kč hrubého měsíčně. Řízení je vedeno pod sp. zn. 12 C 85/2017.

78. Podle § 56 odst. 2 ZP zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

79. Podle § 72 ZP lze neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru uplatnit u soudu ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy pracovní poměr skončil tímto rozvázáním.

80. Žalobkyně neuplatnila neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ve lhůtě stanovené zákonem, jejím marným uplynutím nárok zaniká a rozvázání pracovního poměru již nemůže být soudem přezkoumávána. Soud proto uzavřel, že pohledávka žalované z titulu náhrady mzdy podle § 56 odst. 2 ZP je pohledávkou způsobilou k započtení. Soud se však neztotožnil s výpočtem náhrady mzdy, tak jak jej provedla žalovaná.

81. Podle § 56 ZP se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Má-li být uplatněn průměrný měsíční čistý výdělek, zjistí se tento výdělek z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, vypočtených podle podmínek a sazeb platných pro zaměstnance v měsíci, v němž se průměrný měsíční čistý výdělek zjišťuje (§ 356 ZP).

82. Žalovaná vycházela z průměrného výdělku 25 060 Kč. Při zjišťování průměrného výdělku soud postupoval podle hlavy XVIII ZP.

83. Podle § 352 ZP se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

84. Podle § 353 ZP zjistí zaměstnavatel průměrný výdělek z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

85. Podle § 354 ZP platí, že není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

86. Podle § 355 ZP platí, že jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

87. V daném případě soud vycházel z průměrného výdělku zjištěného z hrubé mzdy zúčtované žalované jako zaměstnanci k výplatě v rozhodném období, kterým je předcházející kalendářní čtvrtletí, tedy v období červenec, srpen a září 2014. Soud zjišťoval průměrný hodinový výdělek, který vypočítal tak, že veškerou hrubou mzdu (před provedením srážek) zúčtovanou k výplatě v rozhodném období vydělil celkovým počtem odpracovaných hodin v rozhodném období. Podle platového výměru č. 1 měla činit základní hrubá mzda žalované včetně prémií za měsíc červenec částku 19 331 Kč, za měsíc srpen částku 16 715 Kč a za měsíc září částku 14 892 Kč. Součet hrubé mzdy za rozhodné období činí částku 50 938 Kč a součet odpracovaných hodin činí 384 hodin (152 + 150 + 112). Průměrný hodinový výdělek pak činí 132,65 Kč (50 938 Kč : 384 hodin). Průměrný hrubý měsíční výdělek tak činí 23 071 Kč (132,65 x 40 = 5 306 Kč x 4,348). Náhrada mzdy za výpovědní dobu tak činí 46 142 Kč hrubého.

88. Pohledávku z titulu odměny z dohody o provedení práce soud neshledal způsobilou k započtení, neboť má za to, že se jedná o pohledávku nejistou. Pohledávka nejistá je pohledávkou, u níž není jistá, že vůbec existuje. Způsobilost příslušné pohledávky k započtení soud posuzoval k okamžiku kompenzačního projevu, tedy se zabýval otázkou, do jaké míry jsou existence a výše pohledávky postaveny na jisto v době kompenzačního projevu. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že uvedená pohledávka je pohledávkou spornou. Žalobkyně v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 85/2017 popřela platnost Dohody o provedení práce ze dne 2. 1. 2014, v řízení namítala, že i tato listina byla svévolně vytvořena pouze žalovanou.

89. Z výše uvedeného je zřejmé, že pohledávka uplatněná z titulu odměny z dohod o provedení práce je pohledávkou, která je závislá na vyřešení otázky platnosti dohody o provedení práce, a která vyžaduje další obsáhlé dokazování. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená námitka započtení by s ohledem na obtížnost zjišťované existence nepřiměřeně prodlužovala řízení, které je už tak s ohledem na charakter řízení, kdy soud posuzoval mzdy za téměř tři roky, samo o sobě skutkově i právně složité, a proto konstatoval nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu. Jednostranně nelze započíst pohledávky nejisté nebo neurčité, neboť započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek, nikoliv vyvolání nejasností a následných sporů.

90. Protože pohledávka uplatněná žalovanou k započtení z titulu odměny z dohody o provedení práce je nejistá, není podle § 1897 o. z. způsobilá k započtení, když žalobkyně namítala neplatnost zápočtu podle § 586 odst. 2 o. z.

91. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení soud provedl rozsáhlé dokazování. Zástupce žalované k výzvě soudu sdělil, že netrvá na svých návrzích, které byly v průběhu řízení navrženy, a které nebyly provedeny. Návrh zástupce žalobkyně na provedení důkazu svědeckou výpovědí paní , jméno FO, , paní , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, byly pro nadbytečnost zamítnuty, když paní , jméno FO, a paní , jméno FO, jsou osoby, které prováděly rekonstrukci účetnictví, a z provedených důkazů bylo dostatečně zjištěno, v jaké skutečné výši byly žalované v rozhodném období vypláceny mzdy, že mzdy měly být žalované vypláceny podle mzdového výměru č. 1, a tedy byla zjištěna i výše bezdůvodného obohacení a výše škody na straně žalované. Ze shodného důvodu soud zamítl návrh na provedení důkazu svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud rovněž zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru účetnictví za účelem zjištění mzdy, která měla být žalované vyplácena podle mzdového výměru č. 1 a všech škod, které žalovaná žalobkyni způsobila, neboť otázka výše bezdůvodného obohacení je otázkou právní, se kterou se soud v rámci svého rozhodnutí vypořádal, aniž by bylo zapotřebí k jejímu zodpovězení zvláštních odborných znalostí. Sejným způsobem pak soud zjistil i výši škody způsobenou neoprávněnými odvody na sociálním a zdravotním jištění. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede92. Po započtení pohledávky žalované z titulu náhrady mzdy v částce 46 142 Kč na zjištěné bezdůvodné obohacení v důsledku neoprávněně vyplacených mez tak soud dospěl k závěru, že žalovaná se bezdůvodně obohatila v částce 59 183 Kč (bezdůvodné obohacení za rok 2013 v částce 97 305 Kč + bezdůvodné obohacení za rok 2014 v částce 38 366 Kč – zápočet nevyplacené mzdy za září a říjen 2014 v částce 30 646 Kč - nárok žalované na náhradu mzdy v částce 46 142 Kč). Dále vznikla žalobkyni v důsledku neoprávněně vyplacených mezd škoda způsobená odvody na sociálním a zdravotním pojištění, a to ve výši 37 461 Kč.

93. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 96 644 Kč a ve zbytku, tedy v nároku na zaplacení částky 366 766, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

94. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 255 803 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 975 Kč z odvolání a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 463 410 Kč sestávající z částky 10 180 Kč za každý ze 31 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 090 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně dvaatřiceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 32 594 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 11. 2016 náhrada 1 940 Kč za 200 ujetých km v částce 1 140 Kč (29,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 385/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a 3,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 385/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 1. 2017 náhrada 1 958 Kč za 200 ujetých km v částce 1 158 Kč (29,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 440/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a 3,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 440/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 3. 2019 náhrada 1 936 Kč za 200 ujetých km v částce 1 136 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 8. 2019 náhrada 1 936 Kč za 200 ujetých km v částce 1 136 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 9. 2019 náhrada 1 936 Kč za 200 ujetých km v částce 1 136 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 10. 2019 náhrada 1 936 Kč za 200 ujetých km v částce 1 136 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 8. 2020 náhrada 1 939 Kč za 200 ujetých km v částce 1 139 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 11. 2020 náhrada 1 939 Kč za 200 ujetých km v částce 1 139 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 4. 2021 náhrada 1 936 Kč za 200 ujetých km v částce 1 136 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 4. 2021 náhrada 1 936 Kč za 200 ujetých km v částce 1 136 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 3. 2022 náhrada 2 183 Kč za 200 ujetých km v částce 1 383 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 5. 2022 náhrada 2 183 Kč za 200 ujetých km v částce 1 383 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 5. 2023 náhrada 2 255 Kč za 200 ujetých km v částce 1 455 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 6. 2023 náhrada 2 255 Kč za 200 ujetých km v částce 1 455 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 8. 2023 náhrada 2 163 Kč za 200 ujetých km v částce 1 363 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 8. 2023 náhrada 2 163 Kč za 200 ujetých km v částce 1 363 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 362 864 Kč ve výši 76 201 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů za soudní poplatek za dovolání v částce 14 000 Kč, neboť usnesením č. j. 27 Cdo 6021/217-187 ze dne 6. 12. 2018 Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl a podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. O vrácení soudního poplatku žalované bude rozhodnuto samostatným usnesením.

95. Výrokem III. soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobkyni zaplatit státu náhradu nákladů řízení, které platit, a to v částce 11 100 Kč za znalecký posudek z oboru písmoznalectví.