42 C 105/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 96 594,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 92 174,22 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 208,52 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 92 174,22 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 420,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 413,98 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 94 994,94 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 420,72 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 281,67 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 96 594,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu včetně dalšího vyjádření ze dne 3.5.2023 odůvodnila tím, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) včetně úvěrových podmínek, před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Výše úvěrového rámce činila 95 000 Kč. Žalovaná načerpala v průběhu trvání úvěru celkem částku 97 408,22 Kč a uhradila částku 5 234 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách ve výši 3,29% z aktuální dlužné částky. Roční úroková sazba poskytnutého úvěru byla ve Smlouvě sjednána na 27,88 % ročně. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst .6.1 ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 10.11.2022. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 10.11.2022 – Výzva ke splacení celého úvěru. Následně byla žalované v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Žalobkyně eviduje ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši 96 594,94 Kč sestávající z: - neuhrazené jistiny ve výši 94 994,94 Kč - nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč - smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč Příslušenství pak představuje: - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 208,52 Kč od 25.11.2022 do 13.2.2023 - zákonný úrok z prodlení z částky 96 594,94 Kč od 14.2.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně - kapitalizovaný úrok ve výši 16 413,98 Kč - úrok z částky 94 994,94Kč od 14.2.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k jednání před soudem se bez omluvy nedostavila a zůstala zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ Rozsudek pro zmeškání ve věci přes návrh žalobkyně vydán nebyl, neboť ze skutkových tvrzení v žalobě nebylo najisto dáno, zda-li došlo před poskytnutí úvěru k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru. Tuto skutečnost tedy soud podrobil zkoumání v rámci dokazování.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ Smlouva“) vyplývá, že žalobkyně coby úvěrující připojila svůj podpis pod tuto Smlouvu dne [datum], žalovaná připojila svůj podpis elektronicky týž den. Ve Smlouvě se žalobkyně zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve formě bezúčelového revolvingového úvěru do výše úvěrového rámce 10 000 Kč, a to používáním kreditní karty [příjmení] [jméno] nebo převodem na běžný účet klienta, klient se zavazuje splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 3,29% z dlužné částky, roční úroková sazba činí 27,88%, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 31,75%. Žalobkyně soudu doložila rovněž úvěrové podmínky, které tvoří nedílnou součást Smlouvy. K navýšení úvěrového rámce na 77 000 Kč došlo dodatkem ze dne [datum], kterým se zároveň zvyšuje výše minimální měsíční splátky na částku 2 536 Kč. Další navýšení úvěrového rámce na 95 000 Kč zůstalo žalobkyni důkazně nepodloženo. K posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru doložila žalobkyně Potvrzení o provedení ověření bonity klienta včetně Metodiky žalobkyně vypracování právě za účelem posouzení úvěruschopnosti klienta a Úvěrovou zprávu. Žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných rejstřících (SOLUS, NRKI, apod.), dále žalovaná poskytla žalobkyni údaje týkající se jejího rodinného stavu, typu bydlení, příjmů a výdajů včetně splátek jiných spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně se spokojila s pasivním sběrem těchto dat od žalované, nepředložila soudu žádné listiny dokládající její příjmy a výdaje (mzdové listy, výměr nájemného, splátkové kalendáře jiných spotřebitelských úvěrů, apod.), které by si aktivně vyžádala od žalované. Je pravdou, že žalobkyně doložila soudu přehled pohybů na běžném účtu žalované, tyto jsou však pouze za období od 11/2021 do 2/ 2022, přitom k podstatnému navýšení úvěru mělo dojít až na základě dodatku Smlouvy ze dne [datum], období bezprostředně před tímto datem však žalobkyně nepodrobila zkoumání z hlediska příjmů a výdajů žalované a spokojila se s daty, které shromáždila od žalované při poskytnutí úvěru do 10 000 Kč v lednu 2022. Je přitom zřejmé, že při navýšení úvěrového rámce z 10 000 Kč na 95 000 Kč dochází též k navýšení měsíční splátky a je proto třeba opakovaně zkoumat, zda-li žalovaná s pravidelným příjmem okolo 17 000 Kč čistého má volné zdroje pro splácení. Poskytnutí částky 97 408,22 Kč coby jistiny úvěru a výpočet příslušenství požadované v žalobě žalobkyně doložila listinou nazvanou Výpis čerpání, splátek a úhrad, jedná se o listinu vyhotovenou žalobkyní zahrnující záznamy o poskytnutí finanční částky žalované, plánovaných splátkách a uhrazených splátkách. Poskytnutí výše uvedené jistiny doložila žalobkyně rovněž 12 potvrzeními banky ([právnická osoba]), ze kterých je zřejmé, že žalobkyně poukázala na účet žalované v období od 1/ 2022 do 7/ 2022 částku celkem ve výši 97 408,22 Kč. Úvěr byl zesplatněn výzvou ze dne 10.11.2022, která byla žalované prokazatelně odeslána dne 11.11.2022. Žalobkyně soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě ze dne 1.12.2022 včetně dokladu o jejím odeslání žalované. Žalovaná byla v rámci výzvy poučena o možnosti soudního vymáhání dluhu.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/ 2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně. Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění její povinnosti v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když soud nemá za dostatečně prokázané příjmy a výdaje žalované. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Žalobkyně nedoložila prověření úvěruschopnosti před uzavřením dodatku či dodatků, na základě kterých došlo k podstatnému navýšení úvěrového rámce a tím i k navýšení pravidelné měsíční splátky úvěru. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem [datum]), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 92 174,22 Kč (97 408,22 Kč – 5 234 Kč), které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované převodem na bankovní účet částku ve výši 97 408,22 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila před podáním žaloby částku 5 234 Kč, částku 92 174,22 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně poprvé v rámci výzvy k zesplatnění celého úvěru, písemnost byla žalované odeslána 11.11.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 13.11.2022 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 148.11 2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného, žalobkyně však v žalobě požaduje úrok z prodlení až od data [datum] a soud se tedy od požadavku žalobkyně neodchýlil.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 281,67 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalované v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 864 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 96 594,94 Kč sestávající z částky 4 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u ústního jednání před soudem) a z částky 2 490 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepis jednoduché předžalobní výzvy) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 5. 2023 náhrada 603,16 Kč za 54 ujetých km v částce 403,16 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 233,16 Kč ve výši 4 038,96 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.. V případě předžalobní upomínky činí nárok jednu polovinu mimosmluvní odměny, neboť žalované byla svým obsahem zaslána jednoduchá výzva k plnění, když v projednávaném případě takováto výzva plně postačovala s ohledem na skutkové okolnosti případu, a proto ji je nutno kvalifikovat podle § 11 odst. 2 písm. h) a.t.

9. Ke splnění povinnosti žalované soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř..