42 C 120/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 9 632,08 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 1 770,98 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 7 861,1 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 861,1 Kč od 24. 2. 2023 do 26. 2. 2023, kapitalizovaného úroku ve výši 881,29 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 684,11 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 861,1 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 861,1 Kč od 27. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 655,16 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti [datum] [číslo] uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu o úvěru reg. [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě čl. I.

2. Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr, a to do výše 20 000 Kč (úvěrový limit). Nedílnou součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry (dále jen "Obchodní podmínky"). Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se v čl. I.

6. Smlouvy a čl.

5. Obchodních podmínek zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté (vyčerpané) peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách a též dle čl. I.

5. Smlouvy hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl ze strany žalobkyně opakovaně vyzván k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Protože ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil, prohlásila žalobkyně dle čl. 9 písm. d) Obchodních podmínek všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni [datum] za splatné. Žalobkyně žádá úhradu úroku z prodlení ve výši stanovené obecně závaznými právními předpisy (zákonný úrok z prodlení) od data prodlení. Dlužná částka k 23.2.2023 činí 11 197,48 Kč, a to v následujícím členění: - jistina 7 861,10 Kč, - poplatky 1 770,98 Kč, - smluvní úrok 881,29 Kč, - úrok z prodlení 684,11 Kč. Jelikož ani přes opakované výzvy žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil, domáhá se svého práva u soudu.

2. Žalobkyně omluvila svou nepřítomnost u ústního jednání a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaný, kterého v řízení zastupovala obecná zmocněnkyně, [jméno] [příjmení], před soudem uvedl, že smlouvu o úvěru žalovaný uzavřel, peníze čerpal, ale nemoha být řádně prověřena jeho úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. Jeho finanční situace je dlouhodobě velmi špatná. Má příjem z invalidního důchodu ve výši 15 120 Kč měsíčně. Se svou partnerkou vyživuje 4 děti. Partnerka pobírá peněžitou pomoc v mateřství, od 4. 7. 2023 bude pobírat rodičovský příspěvek maximálně kolem 10 000 Kč. Přídavky na děti činí 4 900 Kč. Jiný příjem nemají. Za nájem a služby s tím spojené hradí 15 120 Kč, za odvoz odpadu 600 Kč, zálohy na energie činí 2 800 Kč měsíčně. Pravidelně nezvládají hradit vyúčtování energie, které poté doplácí několik měsíců. Momentálně splácí žalovaný též 100 000 Kč za poškození podlahy v předchozím bydlení. Má také spotřebitelské úvěry, které dle pravomocného rozsudku splácí částkou 800 Kč měsíčně. Před týdnem obdržel pokutu od města ve výši 20 000 Kč za řízení skútru bez řidičského průkazu. Tu splácí po 400 Kč. Žalovaný byl zadlužen i v době, kdy si bral zde projednávaný úvěr, nemohl mít na splácení úvěru a úvěr mu neměl být poskytnut. Navíc si žalovanou s družkou před dvěma lety vzali půjčku na kameníka a pořízení pomníku v částce 50 000 Kč, když jim v té době zemřelo jedno z dětí a město jim nedovolilo na hřbitově vytvořit provizorní hrob a tuto půjčku splácí do dnešního dne. Pokud jde o nespotřebovanou jistinu úvěru a úrok z prodlení v zákonné výši, v této části žalobu uznává. O splátky nemá smysl žádat, neboť žalovaný nemá na úhradu ani minimální splátky. Žalovaný je prakticky hluchý a proto nemůže najít zaměstnání, často ho střídá.

3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] se žalovaný obrátil na žalobkyni se žádostí o poskytnutí úvěru. Uvedená žádost byla podána dne [datum] na formuláři žalobkyně, žádost je podepsána žalovaným. Na základě uvedené žádosti posléze žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Žalobkyně se ve Smlouvě zavázala poskytnout žalovanému finanční částku formou úvěru do výše 20 000 Kč, a to formou bezhotovostního převodu na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož je žalovaný vlastníkem. Ve Smlouvě byla sjednána roční úroková sazba poskytnutého úvěru ve výši 10,90% a roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 11,45%, sjednané měsíční splátky úvěru činí 436 Kč, poslední splátka pak částku 379,19 Kč, úvěr měl být splácen od [datum] do 15.7.2023 Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami. Součástí Smlouvy jsou Obchodní podmínky, se kterými žalovaný podpisem Smlouvy vyslovil souhlas. Soud dále k důkazu provedl listiny nazvané Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru včetně jejich vysvětlení. Provedení těchto listin podpořilo závěr soudu o tom, že k uzavření Smlouvy došlo platně, žalovaný byl srozumitelně poučen o podmínkách poskytnutí úvěru. Žalobkyně prokázala výpisem z účtu žalovaného, že dne [datum] byla na účet žalovaného obsaženého ve Smlouvě poukázána částka 20 000 Kč. Oznámení o zesplatnění úvěru je ze dne 17.5.2022, k zesplatnění úvěru tak pro prodlení se splátkami úvěru došlo dne 15.5.2022, a to v souladu se Smlouvou – čl.

1. Ještě před zesplatněním úvěru byl žalovaný 4x upomínám k úhradě dluhu výzvami k úhradě dluhu, u jedné z výzev doložila žalobkyně též doklad o odeslání, a to ze dne 24.2.2022. Soud dále k důkazu provedl přílohu - interní listinu žalobkyně nepodepsanou žalovaným – tabulku, ze které vyplývá, že po odečtení provedených splátek žalovaným činí dlužná jistina k datu 21.4.2023 částku 7 861 Kč. V rámci předžalobní upomínky byl žalovaný poučen o možnosti soudního vymáhání dluhu – viz předžalobní upomínka ze dne 2.2.2023, tato upomínka byla žalovanému prokazatelně odeslána týž den.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. V souladu s ustanovením § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního (v projednávaném případě se jedná o nezákonné určení roční úrokové sazby), časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně neprokázala uzavření platného závazku v podobě úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, a to uzavřením Smlouvy, neboť neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně v žalobě uvedla, že lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích ohledně existence dalších dluhů, dále vycházela z výpisů z běžného účtu žalovaného, které měla k dispozici, ze kterých nezjistila žádné nestandardní čerpání, problémy s hospodařením. Žalobkyně nepředložila soudu zjištěný příjem žalovaného ani jeho pravidelné výdaje, natož pak jejich porovnání. Neuvedla, jaké informace jí sdělil sám žalovaný, dle vyjádření žalovaného je jeho finanční situace dlouhodobě tíživá, své stávající závazky nezvládá hradit, další splátky spotřebitelských úvěrů jeho situaci jen zhoršují. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o.z. Žalobkyně v žalobě neuvedla dostatečná skutková tvrzení ani neoznačila důkazy k prokázání posouzení a prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, soud přitom splnění této povinnosti na straně poskytovatele úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumá z úřední povinnosti. Tato skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání žalobkyně při jednání, které bylo koncentračním, nedoplnila. Žalobkyně tak neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem [datum]), jak vyplývá k bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby uhradila žalobkyni částku 12 138,9 Kč, soud tedy částku ve výši 7 861,1 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci výzvy ze dne 24.2.2022, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 26.2.2022 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 27.2.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok I rozsudku. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 655,16 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 632,08 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., návrh na rozložení do splátek nebyl u soudu uplatněn.