42 C 121/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 5. 10. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po minimální částce 4 000 Kč splatné vždy ke každému 25. dni v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 22. 10. 2018 do 4. 10. 2025 a úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 9. 2017 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, Smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen "Smlouva"). Ke dni 6.9.2018 byla část závodu společnosti , právnická osoba, převedena ve prospěch společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . Společnost , právnická osoba, coby postupník uzavřela dne 11.12.2019 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky. Dne 9.6.2021 byla následně uzavřena další smlouva o postoupení pohledávek, a to mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Podle Smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 20 760 Kč, a to ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná 21. dne následujícího měsíce od podpisu smlouvy. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 21.9.2017, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení, když před podáním žaloby neuhradila ničeho. Vzhledem k prodlení žalovaného má tak žalobce krom dlužné jistiny i nárok na smluvní úrok z jistiny dluhu ve výši 25,28% ročně od 21.9.2017 a zákonný úrok z prodlení z žalobní jistiny od 21.10.2018 do zaplacení. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil a zůstal zcela pasivní. Žalobkyně skrze svého právního zástupce omluvila svou neúčast při soudním jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „Smlouva“) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, coby úvěrující a žalovaný coby klient připojily dne , datum, své podpisy pod Smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 12 000 Kč, převzetí částky v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovaný stvrdil svým podpisem Smlouvy. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 8 760 Kč. Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 20 760 Kč, a to ve 13-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč byl splatný při podpisu Smlouvy. Roční úroková sazba poskytnutého úvěru činí 25,85% ročně. Z čl. IV. Smlouvy soud zjistil, že při splatnosti úvěru do 13 měsíců činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 189,38 %. Smlouva byla uzavřena na základě písemné žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru obsahující podpis žalovaného, v rámci uzavření Smlouvy byl žalovaným udělen souhlas se zpracováním jeho osobních údajů a součástí Smlouvy byla rovněž předpis splátek. Uzavření Smlouvy žalobkyně podložila rovněž Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Za účelem doložení zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila listiny obsahující kontaktní informace žalovaného, jeho finanční analýzu a scoringovou kartu. Svůj příjem při sjednávání úvěru žalovaný doložil čestným prohlášením, pracovní smlouvou ze dne 17.5.2017 a doložil též smlouvu o nájmu ze dne 15.12.2014. Oproti pravidelnému příjmu v částce cca 18 000 Kč čistého je potřeba zohlednit výdaje, které žalovaný uvedl, jedná se o částku 8 000 Kč nájem, 800 Kč zálohy na dodávky elektřiny, 4 400 Kč minimální výdaj na dvě nezaopatřené děti, 3 500 Kč minimální výdaj na žalovaného, 3 000 Kč splátka spotřebitelského úvěru. Z výše uvedeného je zřejmé, že výdaje žalovaného již před poskytnutím spotřebitelského úvěru přesahovaly pravidelné příjmy žalovaného, žalovaný tedy nebyl úvěruschopný.Z předžalobní upomínky datované dnem 16.12.2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání předžalobní upomínky žalovanému. Další předžalobní upomínka z data 26.2.2020, obsahuje též doklad o odeslání z téhož data, týká se však dluhu, který je označen odlišně od dluhu zde projednávaného (jedná se o dluh společnosti , právnická osoba, ). Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 a ze dne 9.6.2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, Smlouva o prodeji části závodu ze dne 8.9.2018 spolu se seznamem převáděných pohledávek.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru. Následně prokazatelně došlo k čerpání jistiny úvěru. Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného doložila listiny, ze kterých má soud za pochybné, zda-li vůbec a s jakým výsledkem byl žalovaný schopen úvěr splácet. Pravidelné výdaje žalovaného již v době poskytnutí zde projednávaného spotřebitelského úvěru přesahovaly jeho příjmy, žalovaný tedy nebyl úvěruschopný, úvěr neměl být za těchto okolností poskytnut.Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 12 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný před podáním žaloby nevrátil žalobkyni ničeho, v této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně poprvé v rámci žaloby, která byla žalovanému doručena dne 3.10.2025, od 4.10.2025 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 5.10.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když žádné neuplatnil. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se k soudu nedostavil, nepožádal o případný splátkový kalendář, neuvedl nic o své ekonomické situaci.