42 C 127/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 28 583 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 13 583 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 26. 6. 2024 do 8. 2. 2025 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 28 583 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 25.6.2024, za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal k úhradě poplatku ve výši 9 000 Kč splatného rovněž k datu 25.6.2024. K uzavření smlouvy o zápůjčce došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím žalobkyně posoudila s kladným výsledkem úvěruschopnost žalovaného. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části. Do podání žaloby nebylo na jistinu zápůjčky ani na poplatky spojené s poskytnutím zápůjčky uhrazeno ze strany žalovaného ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném 15 000 Kč na jistině, 9 000 Kč coby dlužný poplatek za poskytnutí zápůjčky a částku 2 000 Kč coby náklady spojené s uplatněním pohledávky za 4 odeslané upomínky dlužného plnění ze dne 22.5.2024, 2.6.2024, 21.6.2024 a 30.6.2024, tedy 500 Kč za každou upomínku. Dále žalobkyně uplatnila smluvní pokutu v částce 4 583 Kč, řádně sjednanou v čl. 2.3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10% denně z dlužné částky.Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila Smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla, adresy, telefonní číslo a emailovou adresu. Ve Smlouvě bylo sjednáno poskytnutí zápůjčky 15 000 Kč, jistina spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 9 000 Kč měla být splacena nejpozději do 25.6.2024, výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 1689 %. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž Všeobecné obchodní podmínky coby nedílnou součást Smlouvy. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 18.4.2024 a potvrzení o vlastníkovi účtu ze dne 22.3.2024 soud dovodil, že částka 15 000 Kč byla toho dne poukázána na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně dále předložila upomínky dlužného plnění ze dne 22.5.2024, 2.6.2024 a 30.6.2024, dále oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 21.6.2024, ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. Předžalobní výzva ze dne 6.2.20254 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na jistinu zápůjčky neuhradil před podáním žaloby ničeho.K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru nedoložila žalobkyně žádné důkazy, nebylo tedy možné přistoupit z úřední povinnost k posouzení, zda-li žalovaný byl úvěruschopný či nikoliv.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o zápůjčce, tj. § 2390 a násl. o.z, jedná se o spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru výše citovaném. Smlouva je však neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580 o.z., k čemuž je soud dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud zejména v ujednání o smluvním poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru, které tvoří cenu za poskytnutou jistinu zápůjčky a je vyjádřeno ve shora uvedené RPSN. Smluvní poplatek za poskytnutí zápůjčky, který je zjevně nepřiměřený, lze v projednávaném případě považovat za alternativu smluvního úroku, na který dopadají závěry níže uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 ze dne 28.5.2021:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v dubnu roku 2024 ( s lhůtou splácení úvěru do jednoho roku) byla 7,15 % ročně (viz www.cnb.cz). Žalobkyně navíc účtuje též další smluvní poplatky, a to za odeslání 4 upomínek dlužného plnění, byť nedoložila, že k jejich odeslání žalovanému skutečně došlo a dále též smluvní pokutu ve výši 0,10% denně z dlužného plnění. Soud dopěl k závěru, že požadovaný smluvní poplatek za poskytnutí úvěru nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných poplatků a smluvní pokuty. Bez nepřiměřeně vysokého poplatku za poskytnutí zápůjčky by k poskytnutí jistiny zápůjčky zcela jistě nedošlo.

6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný před podáním dle tvrzení žalobkyně neuhradil na svůj dluh ničeho, dosud neuhrazenou jistinu zápůjčky v částce 15 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 6.2.2025, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 8.2.2025 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 9.2.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení (byť v nepatrné výši) byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.