42 C 129/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 59 684 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 9 167,23 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 283,52 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 283,52 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 24,69 % ročně z částky 30 283,52 Kč od 28. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 5. 2020 dosáhne částky 230 803 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 68 851 Kč se zamítá co do částky 29 400,48 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 400,48 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 51,23 % ročně z částky 57 544,22 Kč od 28. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 27 260,70 Kč od 28. 5. 2020 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 59 684 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 23.5.2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 108,79 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 007 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019, to vše dle splátkového kalendáře. Před poskytnutím úvěru prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: - Částka ve výši 4 007 Kč ze dne 20.06.2019 - Částka ve výši 4 007 Kč ze dne 19.07.2019 - Částka ve výši 2 007 Kč ze dne 22.08.2019 - Částka ve výši 2 000 Kč ze dne 23.08.2019 - Částka ve výši 4 007 Kč ze dne 23.09.2019 - Částka ve výši 1 007 Kč ze dne 24.10.2019 - Částka ve výši 2 000 Kč ze dne 30.10.2019 - Částka ve výši 1 000 Kč ze dne 04.11.2019 - Částka ve výši 4 007 Kč ze dne 26.11.2019 - Částka ve výši 4 010 Kč ze dne 09.01.2020 - Částka ve výši 1 007 Kč ze dne 10.02.2020 - Částka ve výši 3 000 Kč ze dne 17.02.2020 - Částka ve výši 4 007 Kč ze dne 18.03.2020 - Částka ve výši 2 007 Kč ze dne 18.05.2020 Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 499 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 10, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 1 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. v celkové výši 800 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 7,8,9 a 10, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 4 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3., podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 10 splatné dne 22.3.2020. K datu 26.05.2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 66 385,62 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 01.11.2020, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, žalobci od 01.05.2020 do 31.10.2020 nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (tj. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení). Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 58 385,62 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 66 385,62 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 57 544,22 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 841,40 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 499 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2., tak jak je specifikována shora, v celkové výši 800 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 58 385,62 Kč od 01.11.2020 do zaplaceni. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 9 167,23 Kč (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobci od 01.05.2020 do 31.10.2020 nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty). e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 57 544,22 Kč ode dne 28.05.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 75,92 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal.

2. V úvodu jednání ve věci samé vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 9 167,23 Kč na smluvní pokutě. Postupem dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen („o. s. ř.“) proto soud řízení částečně zastavil, a to v rozsahu částečného zpětvzetí návrhu učiněného žalobkyní – viz výrok I tohoto rozsudku.

3. Žalovaný se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil a žaloba včetně předvolání k tomuto jednání mu byly doručeny do vlastních rukou náhradně nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne [datum] byl žalovaným podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 4 007 Kč a počtem 48 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 192 336 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 108,79 % ročně. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že úroková sazba úvěru sjednaná ve Smlouvě je efektivní úrokovou sazbou, která po přepočtu odpovídá nominální úrokové sazbě požadované v žalobě ve výši 75,92 % ročně, k tomuto tvrzení doložila žalobkyně Vyjádření znalce Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] (znalce pro obor ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví) k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018. Soud konstatuje po kontrole stavu evidence znalců k aktuálnímu datu (nahlédnutím do elektronické evidence znalců na webových stránkách [webová adresa]), že se výše uvedený znalec v evidenci znalců pro obor ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví nenachází. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Hodnocení klienta, Prohlášení žalobkyně o splnění informační povinnosti úvěrujícího. Dle výpisu z databáze [příjmení] zde nebyl žalovaný evidován a dle databáze [anonymizováno] registru klientských informací byla platební morálka žalovaného hodnocena vysoce, klient s nízkým rizikem. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni pracovní smlouvu na dobu neurčitou, 2x výplatní pásku s dobírkou mzdy na účet přes 30 000 Kč čistého a 2x fotografii obrazovky mobilního telefonu s elektronickým bankovnictvím žalovaného dokládající přijetí mzdy na účet žalovaného. Žalobkyně tak prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 60 000 Kč na účet žalovaného dne 23.5.2019, který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy, soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 60 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně došlo. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 60 000 Kč, viz dodejka ze dne 27.5.2019. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila výzvu k úhradě dluhu ze dne 22.4.2020, ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. Ze dne 25.10.2018 pochází vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ve kterém porovnává nominální a efektivní úrokovou míru, vysvětluje jejich podstatu a porovnává jejich výši, včetně přiložené tabulky hodnocení těchto úroků v jednotlivých poměrech. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 26.5.2020, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 17.3.2021 a žalobkyně ji zaslala žalovanému dne 17.3.2021, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 60 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, uhradil žalobkyni do podání žaloby částku 46 073 Kč. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalovanému poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V době uzavření Smlouvy činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let 8,23% ročně.

5. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vycházel soud, pokud jde o Smlouvu, z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“)„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, když dospěl k závěru, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle o.z. Soud dále vyšel u ustanovení § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 cdo 3516/2009 ze dne 26.5.2011 smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je právě úrok a jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavazuje k placení úroku ve výši 108,79 % ročně; žalobkyně sice ohledně této sazby v žalobě uvedla, že se jedná o efektivní úrokovou sazbu, která odpovídá podle žalobkyní předloženého výpočtu nominální sazbě 75,92 % ročně, soud však vychází při posuzování platnosti smlouvy o úvěru z obsahu Smlouvy, tedy z roční úrokové sazby obsažené ve Smlouvě Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných [anonymizována dvě slova] bankou na jejích internetových stránkách ([příjmení] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) vyplývá, že obvyklá míra úroku u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu se splatností od jednoho do pěti let činila v květnu 2019 8,23 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje cca 12krát. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. V daném případě tak soud považuje ujednání o úroku ve výši 108,79 % ročně uvedené v části A) smlouvy – základní parametry úvěru za absolutně neplatné právní ujednání dle ustanovení § 580 a § 588 o.z., a to pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaných úroků. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud neshledal Smlouvu neplatnou jakožto celek, neplatné je pouze ustanovení o výši roční úrokové sazby a další na něj navazující ustanovení (např. výše roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru), v souladu s ustanovením § 574 o.z. je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. V souladu s ustanovením § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního (v projednávaném případě se jedná o nezákonné určení roční úrokové sazby), časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. S ohledem na výše uvedená ustanovení tedy soud změnil výši roční procentní sazby úvěru tak, že namísto požadovaných úroků ve výši 75,92% ročně, přiznal žalobkyni úroky obvyklé v místě a čase uzavření Smlouvy. Dle ustanovení § 1802 o.z. má dlužník platit úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy. V souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě č.j. 45 Icm 1029/2018-31 dospěl soud k názoru, že za obvyklý úrok lze považovat úrok přiměřený, který zmiňuje Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007, tedy úrok, který je trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, v projednávaném případě tedy soud považuje za úrok obvyklý úrok ve výši 24,69% ročně (3x 8,23% ročně). Při poskytnutí jistiny ve výši 60 000 Kč a úroku z úvěru ve výši 24,69% ročně odpovídá celkový úrok za dobu od uzavření Smlouvy (21.5.2019) do zesplatnění úvěru (26.5.2020) částce ve výši 15 057,52 Kč. Žalovaný tak měl celkem uhradit žalobkyni na Smlouvu částku ve výši 75 057,52 Kč, uhradil však pouze částku 46 073 Kč. K úhradě tedy zbývá na dlužné jistině a kapitalizovaných úrocích do zesplatnění úvěru částka ve výši 28 984,52 Kč, žalobkyně má zároveň právo na uhrazení částky 499 Kč coby smluvní pokuty po právu sjednané v bodu 6.

1. Smlouvy a 800 Kč coby nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného po právu sjednaných v bodu 6.

2. Smlouvy Celkem tedy soud přiznal žalobkyni ve výroku II částku ve výši 30 283,52 Kč včetně příslušenství z této částky, které tvoří úrok z prodlení ve výši podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucí od 1.11.2020 do zaplacení a úrok ve výši 24,69% ročně jdoucí od 28.5.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28.5.2020 dosáhne částky 230 803 Kč. Ve zbytku soud žalobu ve výroku III jako nedůvodnou zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když žádné neuplatnil. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Dále soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 2988/2017 ze dne 20.9.2017, podle kterého má žalovaný nárok na poměrnou část nákladů řízení v části dotčené zpětvzetím návrhu žalobkyně, neboť žalovaný zastavení řízení nezavinil.

7. Ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty.