42 C 133/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 8 698 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 698 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 520,47 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 232 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 8 698 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společnostmi právnická osoba., IČ IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a společností žalobkyně, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. číslo, na jejímž základě poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 23. 10. 2024. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do současnosti uhrazen v celé výši. Žalovaný se tak dostal do prodlení, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. Výzva k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 3. 12. 2025. Celkovou výši nároků vyčíslila žalobkyně na 8 698 Kč skládajících se z nezaplacené části jistiny 6 000 Kč, poplatku za sjednání úvěru 2 520,47 Kč, smluvního úroku 177,53 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení z částky 8 520,47 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení podle předpisů práva občanského.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným prostředky komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr, a to na účet určený žalobcem č. č. účtu. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s úrokem 36 % ročně, RPSN činila 9064,23 %. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, zasláním verifikačního SMS kódu. Úvěr měl být splacen do 23. 10. 2024. Úvěr byl poskytnut jednou bezhotovostní platbou na výše uvedený účet žalovaného, a to v částce 6 000 Kč dne datum – viz potvrzení o bezhotovostním převodu ze dne 3. 12. 2025. Žalobkyně taktéž dodala potvrzení o vlastníkovi výše uvedeného účtu, ze kterého soud dovodil, že úvěr byl skutečně poskytnut žalovanému na jím zvolný účet. Žalovaný nicméně nesplatil úvěr řádně a včas. Od 24. 10. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou celého dluhu. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni řádně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 5. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného však nepředložila žádné listiny a neuvedla žádné konkrétní skutečnosti stran prověřování bonity žalovaného, nedoložila tedy, zda-li vůbec a s jakým výsledkem prověřila možnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Není zřejmé, jaký je příjem žalovaného (není doloženo žádnou listinou), jaké jsou jeho výdaje spojené s bydlením, splátky dalších úvěru a výdaje na živobytí.

6. Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).

7. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému 6 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, soud tedy uložil žalovanému v tomto rozsudku částku ve výši 6 000 Kč žalobkyni vrátit. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který jako zvláštní úprava výslovně stanoví, že při neplatnosti má věřitel nárok pouze na vrácení jistiny. Přiznání úroků z prodlení by bylo obcházením sankčního mechanismu zákona.

8. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z., díky které svědčí žalobkyni aktivní věcná legitimace ve sporu.

9. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 232 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše [rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 58 % (jistina 6000) a úspěchu žalovaného 42 % (částka 2698 Kč a příslušenství ve výši 1 729 Kč)]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 698 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

11. Ke splnění povinnosti žalované soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., žalovaný nenavrhl rozložení dluhu do splátek, který by tak odpovídal jeho ekonomické situaci, ohledně které soudu nesdělil ničeho. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.