42 C 137/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 5 374 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 374 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 074 Kč od 26. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 5 374 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl od 9.1.2024 do 7.3.2024 vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla RZ: SPZ, VIN: VIN kód, nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg (dále také jen „vozidlo“), které bylo v Centrálním registru vozidel evidováno jako provozované a v uvedeném období nebylo k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně proto požaduje zaplacení příspěvku za uvedenou dobu ve výši 5 074 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, jelikož vozidlo nebylo pojištěno 59 dní a denní sazba příspěvku činí 86 Kč. Po zaslání předžalobní upomínky neuhradil žalovaný ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě listinných důkazů žalobkyně a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu právnická osoba ze dne 7. 8. 2024 s dokladem o odeslání žalovanému téhož dne, upomínky ze dne 30. 10. 2024, výpisu z evidence registru silničních vozidel, potvrzení o povolení splátek ze dne 12. 11. 2024 a následné výzvy k jednorázové úhradě dluhu ze dne 12. 12. 2025 a z předžalobní výzvy ze dne 29. 1. 2026 s dokladem o odeslání žalovanému z téhož dne učinil soud závěr o skutkovém stavu, který se shoduje se žalobními tvrzeními žalobkyně, tedy že žalovaný byl v období od 9.1.2024 do 7.3.2024 provozovatelem a vlastníkem vozidla - nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, na které nebylo po dobu 59 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti, a vozidlo bylo v tomto období vedeno v registru silničních vozidel jako provozované, denní sazba příspěvku činí 86 Kč.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil za použití zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“). Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (ad písmeno a), a dále může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci (ad písmeno b). Dle § 4 odst. 1-5 zákona o pojištění odpovědnosti jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 téhož zákona; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. (…) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 téhož zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen „vyhláška“) se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg včetně ve výši 86 Kč. Podle § 2a vyhlášky výše nákladů právnická osoba spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti činí 300 Kč.

5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný neměl pro své vozidlo po dobu 59 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti, vznikla mu tak v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona povinnost uhradit žalobkyni příspěvek, jehož výše je součinem počtu dnů a denní sazby 86 Kč. Celkově má tak žalobkyně nárok na úhradu částky 5 074 Kč a v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva také právo na úhradu poplatku ve výši 300 Kč. S ohledem na absenci tvrzení žalovaného mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 374 Kč.

6. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, žalobkyně má proto v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v aktuálním znění, dle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení ze žalované jistiny počínaje datem uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 074 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.

8. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.