42 C 144/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burachovičovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 23 679 Kč

I. Žaloba se o částku 13 679 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice Okresnímu soudu v Sokolově náhradu nákladů řízení ve výši 4 968, 744 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 23 679 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce je oprávněným poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 169 odst. 1 ZoSÚ, a je vedený v Seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeném Českou národní bankou. Dlužníkovi jsme poskytli dne [datum] na jeho žádost ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč splatný původně dne 30.03.2020. Dlužník využil svého práva prodloužit splatnost v souladu s článkem 5.3 Smlouvy, v důsledku čehož splatnost úvěru nastala dne 30.10.2020. Před poskytnutím úvěru jsme posoudili dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet, a to s řádnou pečlivostí v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a to následovně: Od dlužníka jsme si vyžádali potvrzení o jeho příjmech formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem / daňovým přiznáním / výpisem z bankovního účtu. Dlužníkovi výdaje jsme získali jeho čestným prohlášením. V případě, že tyto byly nižší, než jsou částky životního minima stanovené zákonem č. 110/2006 Sb. a nákladů na bydlení stanovené s přihlédnutím ke statistickým údajům Ministerstva práce a sociálních věcí, bylo z důvodu vyšší míry jistoty počítáno s náklady stanovenými na základě životního minima a statistických nákladů zveřejňovaných ČSÚ. Na základě porovnání příjmů dlužníka a sumy nákladů jsme dospěli k výpočtu, že dlužníkovi zbydou volné prostředky pro úhradu našeho úvěru. Za účelem zjištění dosavadního plnění závazků ze strany dlužníka jsme vedle ostatního provedli lustraci centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru dlužníků [právnická osoba] (do jiných registrů nemá naše společnost přístup) - to vše s negativním výsledkem, tedy s 0 záznamů. Také jsme vzali v úvahu fakt, že žalovaný s námi uzavřel v minulosti jiné úvěrové smlouvy, které řádně splatil. Dále byl proveden propočet volných prostředků dlužníka ve vztahu k jeho schopnosti úvěr splácet metodou zátěžového testování negativních scénářů na schopnost splácet úvěr (např. ztráta zaměstnání, záporná amortizace úrokových sazeb apod.), a to s kladným výsledkem. Totožnost dlužníka jsme násobně ověřili pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou nám dlužník zaslal ze svého bankovního účtu (potvrzení o platbě je přílohou tohoto návrhu) a z kopie jeho občanského průkazu, která tvoří rovněž přílohu tohoto návrhu. Po odeslání žádosti o úvěr ze strany žalovaného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes síť Internet jsme žalovaného vyzvali, ať nám pošle registrační a ověřovací platbu ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu spolu s námi vygenerovaným variabilním symbolem, což žalovaný učinil. Ověřovací platba ve výši 1 Kč nám byla odeslána dříve z toho důvodu, že žalovaný s námi uzavřel v minulosti více úvěrových smluv, které řádně splatil. Ověřovací poplatek jsme tedy požadovali před první poskytnutou smlouvu a pak případně při každé změně čísla bankovního účtu. Touto platbou nám dle našich podmínek žalovaný potvrdil svou totožnost, kdy jméno vlastníka bankovního účtu se shodovalo se jménem v žádosti a v zaslaném OP, a zájem k uzavření smlouvy. Do dnešního dne ničeho neuhradil. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7.4. jsme dlužníkovi doporučeně odeslali dvě upomínky k úhradě (upomínky jsou přílohou tohoto návrhu). S těmito upomínkami nám vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání - administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci apod. Za tyto mu byla dle smlouvy naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými stanovené paušální částkou ve výši 450 Kč resp. 650 Kč. Dále jsme byli nuceni předat pohledávku k inkasnímu řízení a za toto jsme dlužníkovi naúčtovali dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru náhradu nákladů na toto pověření ve výši 1500 Kč. Částka představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů - korespondence, telefonáty, administrativa, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu. Z procesní opatrnosti uvádíme, že žádné z těchto nákladů by nám nevznikly, kdyby dlužník jednak předně dodržel podmínky smlouvy, případně dlužnou částku uhradil po několikanásobném (opakovaném) upomínání prostřednictvím SMS, emailů a telefonátů - všechny tyto činnosti byly uskutečněni ještě v době před odesláním písemných upomínek, resp. předáním věci inkasní agentuře, kdy k těmto krokům jsme byli přinuceni v důsledku nečinnosti dlužníka. Dlužník svůj dluh neuhradil, nedodržel převzatý závazek, kdy v důsledku porušení smlouvy dlužníkem vznikly náklady navíc, které jsme museli vynaložit výhradně v důsledku porušení povinnosti ze strany dlužníka a nyní je tedy požadujeme po dlužníkovi zpět. Dále dlužník nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3. a proto mu byla naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2. ve výši dvakrát 1 500 Kč. Celková výše smluvní pokuty ve smyslu Zákona o spotřebitelském úvěru je tak 3 000 Kč, což činí 30% jistiny, čímž bylo vyhověno dikci §121 ZoSÚ. Dlužník se podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zavázal tento úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 10 679Kč“ Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka, který mu byl ustanoven z důvodu neznámého pobytu, uvedl, že zpochybňuje samotné uzavření smlouvy žalovaným, když na smlouvě je toliko jeho digitální podpis, který nemá náležitosti elektronického podpisu ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu. Dále zpochybnil i proces uzavírání smlouvy, když ověřovací platba byla poukázána dne 1.04.2019, tedy téměř rok před údajným uzavřením smlouvy. Pokud by soud přeci jen posoudil smlouvu za uzavřenou, namítnul její neplatnost z důvodu nemravnosti požadovaných plnění, když úroková sazba činí 39% a RPSN 832 000% resp. 1 916%. Dále uvedl, že některá ustanovení smlouvy jsou neplatná a tudíž žalovaného nezavazují, zejména ustanovení čl. 4, čl. 6 a čl. 7 smlouvy. K úroku ve výši 39 % ročně opatrovník uvedl, že jeho výše podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru obvyklých úrokových sazeb uplatňovaných bankami v době uzavření smlouvy (v únoru 2020 byla dne ČNB úroková sazba 8,05 % ročně). Dále poukázal na čl. 4 odst. 4 smlouvy, který obsahuje poplatek za poskytnutí úvěru v částce 10 679 Kč. Ve své podstatě se jedná o smluvní pokutu, kterou je žalovaný povinen uhradit až pro případ neplnění povinností vyplývajících ze smlouvy, což odpovídá současné definici smluvní pokuty. K článku 6 odst. 2 uvedl, že uvedená RPSN je rovněž naprosto nepřiměřená a v hrubém rozporu s dobrými mravy. Dále opatrovník žalovaného poukázal i na částky 450 Kč, 650 Kč a 1 500 Kč uvedené v čl. 7 smlouvy, které je nutno také považovat za skrytou smluvní pokutu, když reálné náklady na upomínku nemohou dosahovat částek 450 Kč ani 650 Kč s ohledem na cenu poštovného cca 40 Kč. K požadované částce 1 500 Kč na náklady vymáhání prostřednictvím inkasní agentury namítal, že žalobkyně nemusela přistoupit k vymáhání prostřednictvím inkasní agentury a zároveň, že nedoložila platbu předmětné částky inkasní agentuře. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení jednání, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Soudu byla k důkazu předložena Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (dále také jen„ Smlouva“), kterou dle tvrzení žalobkyně měla uzavřít žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby klient. Žalovaný je ve Smlouvě označen jménem a příjmením, adresou pobytu, rodným číslem, emailovou adresou, telefonním číslem, číslem občanského průkazu a číslem bankovního účtu. Žádný z účastníků není pod Smlouvou vlastnoručně podepsán, pod Smlouvou je uvedeno, že je podepsána digitálně, u digitálního podpisu žalovaného je kromě data a jména uvedena též IP adresa. Ve Smlouvě se poskytovatel úvěru zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet klienta, klient se zavazuje splatit úvěr do 30 dnů od poskytnutí úvěru, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 832 000 % nebo v případě řádného splácení 1 916 %, úroková sazba činí 39 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činí 10 679 Kč, v případě řádného splacení částku 2 479 Kč. K důkazu žalobkyně doložila rovněž Předsmluvní informaci z [datum] bez vlastnoručního podpisu žalovaného. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 1.04.2019 vyplývá, že žalovaný poukázal ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] částku ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Na tentýž účet pak žalobkyně odeslala dne [datum] částku 10 000 Kč. Žalobkyně soudu předložila upomínku dlužného plnění ze dne 19.11. 2020 a 13.01.2027, včetně dokladů o odeslání žalovanému. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za to, že účastníci mezi sebou uzavřeli shora uvedenou smlouvu o úvěru, avšak k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nemohlo dojít, neboť Smlouva je svým obsahem absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o.z.,„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ ,přičemž důvod absolutní neplatnosti Smlouvy soud spatřuje ve výši sjednané RPSN (tedy roční procentní sazby nákladů poskytnutého spotřebitelského úvěru), která se svou výší příčí dobrým mravům. Soud porovnával RPSN, která je ve Smlouvě vyjádřena sazbou 832 000 % nebo v případě řádného splácení 1 916 % s RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu. Z údajů dostupných na internetových stránkách ČNB (www.cnb.cz) soud zjistil, že zmíněná RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se v daném období pohybovala na úrovni 8 %, z čehož vyplývá, že RPSN v dané Smlouvě celorepublikový průměr přesahovala přibližně 220 x. Celkové náklady Smlouvy ve výši 10 679 Kč představují 106,80 % jistiny úvěru. Soud má za to, že žalobkyně v poplatcích nad rámec oficiálně uvedené úrokové sazby poskytnutého úvěru ve výši 39% ročně zakrývá skutečnou úrokovou sazbu Smlouvy. Ujednání o platbách nad rámec jistiny vyjádřených roční průměrnou sazbou nákladů spotřebitelského úvěru je tak v projednávaném případě v rozporu s dobrými mravy. Soud se dále zabýval tím, zda lze ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu Smlouvy. Soud v daném případě dospěl k závěru, že toto ujednání od ostatního obsahu Smlouvy oddělit nelze. Žalobkyně úvěr poskytla právě za účelem získání úroků, resp. jiných plnění v rámci svého podnikání, a pokud by žalovaný Smlouvu za podmínek stanovených žalobkyní neuzavřel, k poskytnutí finanční částky v podobě spotřebitelského úvěru by nedošlo. Lze rovněž učinit závěr, že pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, způsobuje toto nemravné, a tudíž neplatné ujednání neplatnost celého právního jednání. Na druhou stranu soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Svědčí o tom potvrzení o provedené platbě, z něhož je patrné, že dne [datum] žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 10 000 Kč. Výsledky dalšího provedeného dokazování nebylo nijak zpochybněno, že se jedná o plnění, kterého se dostalo žalovanému bez právního důvodu, a žalovaný sám proti žalobě neuplatnil žádné námitky. Soud tedy aplikoval pravidla o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ V tomto rozsahu soud také žalobě vyhověl. Ve zbytku ji zamítl, neboť další nároky žalobkyně, jako je poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta, se opírají o obsah Smlouvy, kterou soud shledal neplatnou. Pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, tyto rovněž soud zamítl, neboť vycházejí z neplatné Smlouvy, její a navíc nebyl soudu prokázán ani vznik těchto nákladů. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“. Žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná cca v jedné polovině, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s ustanovením opatrovníka žalovanému, kterému byla přiznána odměna, vznikly České republice náklady, o jejichž povinnosti k náhradě žalobkyní rozhodl soud podle § 148odst. 1 o.s.ř.. Opatrovníkovi byla za výkon jeho funkce přiznána odměna v částce 8 566,80 Kč za 3 úkony právní služby po 2 060 Kč, 3 režijní paušál po 300 Kč a daň 21 % DPH z částky 7 080 Kč v částce 1 486,80 Kč. Soud uložil žalobkyni k úhradě 58 % těchto nákladů, což odpovídá poměru úspěchu žalobkyně ve sporu.