42 C 150/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 101 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 1 600 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 298,9 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 298,9 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 384,24 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 101 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do částky 100 000 Kč. Úvěrový rámec byl postupnými platbami celý vyplacen žalovanému. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, prostřednictvím autorizace a zasláním verifikační platby ze strany žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 72 měsíců spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru, minimální splátka měla činit 5% z čerpané částky. Roční úroková sazba činí 57,99% a roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 76,18%. Přes zaslání dvou upomínek nebyla ze strany žalovaného uhrazená minimální měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 9. 2025, proto žalobkyně zesplatnila úvěr, a to dnem 21. 12. 2025. Žalobkyně v rámci žaloby požaduje částku ve výši 100 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, dále kapitalizovaný smluvní úrok v částce 14 298,9 Kč a náklady za upomínkování v celkové výši 1000 Kč za zaslání 2 upomínek k úhradě před zesplatnění úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení smluvní pokuty v čásce 1 600 Kč, a to v souladu s článkem 5. 8 smlouvy o úvěru, dále úroků z prodlení z částky 114 298,9 Kč od 5.1.2026 do zaplacení. Ani po zaslání předžalobní upomínky nebyl úvěr ze strany žalovaného uhrazen.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud po provedeném dokazování k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Žalobkyně předložila soudu Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne datum č. číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do částky 100 000 Kč. Úvěrový rámec byl celý vyplacen žalovanému, viz doklad o bezhotovostní platbě ze dne 25.8.2025. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, prostřednictvím autorizace a zasláním verifikační platby ze strany žalované. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 72 měsíců spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru, minimální splátka měla činit 5% z čerpané jistiny. Roční úroková sazba činí 57,99% a roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 76,18%. Žalovaný nedodržela splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.9.2025. Žalobkyně dále doložila, že dne datum byla mezi účty žalované a účtem žalobkyně provedena tzv. „verifikační platba“. Následně byl žalovaný upomínán dvakrát k úhradě dluhu, upomínkami ze dne 20.9.2025 a 5.10.2025, a to jak formou emailu, tak i dopisem, ovšem bez předloženého dokladu o odeslání dopisu žalované. K zesplatnění úvěru došlo v rámci předžalobní upomínky ze dne 21.12.2025, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala žalovanému.

4. K posouzení úvěruschopnosti doplnila žalobkyně ve vyjádření ze dne 4.5.2026, že příjem žalovaného byl jednak deklarován samotným spotřebitelem a jednak lustrován žalobkyní ve výpisu z bankovního účtu žalovaného. Dále žalobkyně kalkulovala s deklarovanými náklady žalovaného na bydlení a dalšími náklady domácnosti. Žalobkyně počítala i s jistou finanční rezervou, celkově pak došla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. K tomuto závěru došla i lustracemi žalovaného v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS i v rámci centrálního registru exekucí, nechala si předložit výpisy z bankovního účtu žalovaného za období měsíců 06-2025 a 07-2025. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně věnovala dostatečnou pozornost prokázání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Soud po provedeném dokazování má za to, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání, neboť se zjevně příčí dobrým mravům dle § 580 o.z., k čemuž je soud dle § 588 o.z. občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku z poskytnuté částky a dalších smluvních poplatcích, přičemž celkem tento úrok a další poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto: - nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, - v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, - v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, - není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem, - při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, - jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v srpnu 2025 byla 7,99 % ročně (viz www.cnb.cz). Sjednaný úrok ve výši 57,99 % ročně tuto částku podstatně převyšuje. Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty.

7. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 100 000 Kč, žalovaný před podáním dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho, částku 100 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 21.12.2025, písemnost byla žalovanému odeslána 21.12.2025, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, náhradní lhůta k plnění v předžalobní upomínce uběhla dne 4.1.2026, a ode dne následujícího, tj. od 5.1.2026 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.

8. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 384,24 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 064 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 101 600 Kč sestávající z částky 5 180 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z částky 2 590 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 300 Kč ve výši 3 003 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. V případě předžalobní upomínky činí nárok jednu polovinu mimosmluvní odměny, neboť žalovanému byla zaslána typizovaná předžalobní upomínka, kterou žalobkyně zpracovala strojově, a proto ji je nutno kvalifikovat podle § 11 odst. 2 písm. h) a.t..

10. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.