42 C 154/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 9 328 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 9 328 Kč s příslušenstvím se zamítá co do částky 4 328 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 29. 1. 2021 do 16. 2. 2021.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč úrok z prodlení ve výši 8,5 % od 17. 2. 2021 to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 90,08 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 9 328 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že veškerá smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 NOZ a to následujícím způsobem. Žalovaná se nejprve zaregistrovala na internetových stránkách žalobce [webová adresa]. Při registraci uvedla požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu, k prokázání totožnosti předložila elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalované v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaná následně prostřednictvím své klientské sekce požádala o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených v níže uvedené Smlouvě o úvěru. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Následně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen také jako„ Smlouva o úvěru“ nebo„ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaná odsouhlasila její znění. Smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalované. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala se žalovanou jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději dne 13.10.2017. Následně žalobkyně s žalovanou sjednaly prodloužení doby splatnosti úvěru do 01.02.2018 a poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne [datum] (datum odepsání úvěru z účtu žalobce) převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradila. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 02.02.2018 do zaplacení. Žalobkyně dokládá způsob výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení: - úrok ve výši 1.270,35 Kč byl vypočítán v zákonné výši 8,50 % ročně z částky 5 000 Kč od 02.02.2018 do 28.01.2021 Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalované nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 02.02.2018 do 16.06.2019 v celkové výši 2 500 Kč. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 1/2 jistiny.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“.

3. Soud provedl k důkazu níže uvedené listiny předložené žalobkyní, na základě čehož došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také jen„ Smlouva“) ze dne [datum]. V rámci Smlouvy je žalovaná identifikována jménem a příjmením, rodný číslem, telefonním číslem, emailovou adresou a neúplnou adresou pobytu, Smlouva ve svém závěru neobsahuje podpis žalované. Žalobkyně k samotnému procesu uzavření Smlouvy sice uvedla, že žalovaná se nejprve zaregistrovala na internetových stránkách žalobkyně uvedením základních osobních údajů, emailové adresy, čísla bankovního účtu a čísla mobilního telefonu, po úspěšné registraci byla žalované vytvořena klientská sekce a k přihlášení do sekce byly žalované zaslány přístupové údaje, následně v rámci klientské sekce požádala žalovaná o poskytnutí úvěru, úvěrová smlouva byla odsouhlasena žalovanou a uložena v jeho klientské sekci. Ke skutečnostem ohledně uzavření Smlouvy však žalobkyně neoznačila či nepředložila žádné relevantní důkazy, interní tabulka založená žalobkyní k důkazu obsahující výčet schválených a neschválených spotřebitelských úvěrů žalované neprokazuje uzavření Smlouvy. Ve Smlouvě se věřitel zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na bankovní účet, který však není uvedený ve Smlouvě, klient se zavazuje splatit úvěr nejpozději do 28 dnů od poskytnutí úvěru, roční úroková sazba spotřebitelského úvěru činí 238,29 %, poplatek za poskytnutí úvěru činí 914 Kč. Žalobkyně předložila k důkazu potvrzení o zaslání částky 5 000 Kč dne [datum] z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet] bez označení majitele tohoto účtu, s uvedením rodného čísla žalované jako variabilním symbolem a číslem Smlouvy ve zprávě k platbě. Z výpisu z účtu žalované vyplývá, že výše uvedený účet č. [bankovní účet] je účtem žalované. Předžalobní upomínka je z data 28.12.2020, ovšem bez dokladu o zaslání žalované. Z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmá změna obchodní firmy žalobkyně, ke které však došlo ještě před vznikem Smlouvy. K důkazům žalobkyně doložila rovněž kopii občanského a řidičského průkazu žalované.

4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za to, že žalobkyně neprokázala uzavření závazku v podobě úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, a to uzavřením Smlouvy. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tj. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, dle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Smlouva není podepsána žalovanou. Smlouva měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně, kam se měla žalovaná nejprve zaregistrovat, poté pod heslem přihlásit, vyplnit žádost o poskytnutí úvěru a schválit vygenerovanou Smlouvu. Přestože soud připouští, že smlouvu o úvěru je možné uzavřít způsobem popsaným v žalobě, když uzavření smluv distančním způsobem upravuje i občanský zákoník v ustanovení § 1824 a násl. o.z., je však na žalobkyni, aby domáhá-li se plnění z takové smlouvy, prokázala uzavření takové smlouvy. Žalobkyně však neprokázala, že způsobem popsaným v žalobě skutečně k uzavření Smlouvy došlo, tedy neprokázala postup zahrnující přihlášení klienta do chráněného internetového prostředí, vyplnění žádosti o úvěr, odsouhlasení Smlouvy. Nelze tedy dovodit, že bylo uskutečněno právní jednání žalované, kterým žalovaná projevila vůli býti právně zavázána příslušnou Smlouvou.

5. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalované částku ve výši 5 000 Kč. Dle výpisu z účtu žalobkyně a žalované soud dovodil, že dne [datum] byla ve prospěch žalované poukázána částka 5 000 Kč, a to z účtu žalobkyně. U platby je v poznámce uvedeno rodné číslo žalované a číslo Smlouvy. Výsledky dalšího provedeného dokazování nebylo nijak zpochybněno, že se jedná o plnění, kterého se dostalo právě žalované a žalovaná sama proti žalobě neuplatnila žádné námitky. Soud tedy aplikoval pravidla o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování tedy vyplývá, že žalované se od žalobkyně dostalo částky 5 000 Kč, toto plnění posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního titulu, neboť existenci Smlouvy se žalobkyni nepodařilo prokázat. Do doby podání žaloby žalovaná dle tvrzení žalobkyně neuhradila žalobkyni ničeho. V části žaloby rovnající se prokázanému bezdůvodnému obohacení žalované tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ V daném případě žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou, nedoložila však doklad o odeslání této výzvy žalované. Žaloba byla žalované doručena náhradně způsobem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 15.2.2021, ode dne 16.2.2021 měla tedy žalovaná plnit. Proto má ode dne následujícího (od 17.2.2021) žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně má tedy právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 17.2.2021 do zaplacení. V tomto rozsahu soud také žalobě vyhověl. Ve zbytku ji zamítl, neboť další nároky žalobkyně se opírají o obsah Smlouvy, jejíž existenci žalobkyně neprokázala.

6. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 90,08 Kč, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalované v rozsahu 46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 328 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Odměna za sepis předžalobní výzvy žalobkyni nenáleží, neboť žalobkyně neprokázala odeslání předžalobní výzvy žalované. Při stanovení výše uvedené odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní.