42 C 154/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 9 328 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 9 328 Kč s příslušenstvím se zamítá co do částky 4 328 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 29. 1. 2021 do 16. 2. 2021.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč úrok z prodlení ve výši 8,5 % od 17. 2. 2021 to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 90,08 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 9 328 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že veškerá smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 NOZ a to následujícím způsobem. Žalovaná se nejprve zaregistrovala na internetových stránkách žalobce webová adresa. Při registraci uvedla požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu, k prokázání totožnosti předložila elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalované v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaná následně prostřednictvím své klientské sekce požádala o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených v níže uvedené Smlouvě o úvěru. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Následně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru číslo (dále jen také jako„ Smlouva o úvěru“ nebo„ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaná odsouhlasila její znění. Smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalované. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala se žalovanou jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději dne 13.10.2017. Následně žalobkyně s žalovanou sjednaly prodloužení doby splatnosti úvěru do 01.02.2018 a poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne datum (datum odepsání úvěru z účtu žalobce) převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaná úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradila. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 02.02.2018 do zaplacení. Žalobkyně dokládá způsob výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení: - úrok ve výši 1.270,35 Kč byl vypočítán v zákonné výši 8,50 % ročně z částky 5 000 Kč od 02.02.2018 do 28.01.2021 Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalované nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 02.02.2018 do 16.06.2019 v celkové výši 2 500 Kč. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 1/2 jistiny.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“.

3. Soud provedl k důkazu níže uvedené listiny předložené žalobkyní, na základě čehož došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále také jen„ Smlouva“) ze dne datum. V rámci Smlouvy je žalovaná identifikována jménem a příjmením, rodný číslem, telefonním číslem, emailovou adresou a neúplnou adresou pobytu, Smlouva ve svém závěru neobsahuje podpis žalované. Žalobkyně k samotnému procesu uzavření Smlouvy sice uvedla, že žalovaná se nejprve zaregistrovala na internetových stránkách žalobkyně uvedením základních osobních údajů, emailové adresy, čísla bankovního účtu a čísla mobilního telefonu, po úspěšné registraci byla žalované vytvořena klientská sekce a k přihlášení do sekce byly žalované zaslány přístupové údaje, následně v rámci klientské sekce požádala žalovaná o poskytnutí úvěru, úvěrová smlouva byla odsouhlasena žalovanou a uložena v jeho klientské sekci. Ke skutečnostem ohledně uzavření Smlouvy však žalobkyně neoznačila či nepředložila žádné relevantní důkazy, interní tabulka založená žalobkyní k důkazu obsahující výčet schválených a neschválených spotřebitelských úvěrů žalované neprokazuje uzavření Smlouvy. Ve Smlouvě se věřitel zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na bankovní účet, který však není uvedený ve Smlouvě, klient se zavazuje splatit úvěr nejpozději do 28 dnů od poskytnutí úvěru, roční úroková sazba spotřebitelského úvěru činí 238,29 %, poplatek za poskytnutí úvěru činí 914 Kč. Žalobkyně předložila k důkazu potvrzení o zaslání částky 5 000 Kč dne datum z účtu žalobkyně na účet č. bankovní účet bez označení majitele tohoto účtu, s uvedením rodného čísla žalované jako variabilním symbolem a číslem Smlouvy ve zprávě k platbě. Z výpisu z účtu žalované vyplývá, že výše uvedený účet č. bankovní účet je účtem žalované. Předžalobní upomínka je z data 28.12.2020, ovšem bez dokladu o zaslání žalované. Z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmá změna obchodní firmy žalobkyně, ke které však došlo ještě před vznikem Smlouvy. K důkazům žalobkyně doložila rovněž kopii občanského a řidičského průkazu žalované.

4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za to, že žalobkyně neprokázala uzavření závazku v podobě úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, a to uzavřením Smlouvy. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tj. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, dle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Smlouva není podepsána žalovanou. Smlouva měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně, kam se měla žalovaná nejprve zaregistrovat, poté pod heslem přihlásit, vyplnit žádost o poskytnutí úvěru a schválit vygenerovanou Smlouvu. Přestože soud připouští, že smlouvu o úvěru je možné uzavřít způsobem popsaným v žalobě, když uzavření smluv distančním způsobem upravuje i občanský zákoník v ustanovení § 1824 a násl. o.z., je však na žalobkyni, aby domáhá-li se plnění z takové smlouvy, prokázala uzavření takové smlouvy. Žalobkyně však neprokázala, že způsobem popsaným v žalobě skutečně k uzavření Smlouvy došlo, tedy neprokázala postup zahrnující přihlášení klienta do chráněného internetového prostředí, vyplnění žádosti o úvěr, odsouhlasení Smlouvy. Nelze tedy dovodit, že bylo uskutečněno právní jednání žalované, kterým žalovaná projevila vůli býti právně zavázána příslušnou Smlouvou.

5. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalované částku ve výši 5 000 Kč. Dle výpisu z účtu žalobkyně a žalované soud dovodil, že dne datum byla ve prospěch žalované poukázána částka 5 000 Kč, a to z účtu žalobkyně. U platby je v poznámce uvedeno rodné číslo žalované a číslo Smlouvy. Výsledky dalšího provedeného dokazování nebylo nijak zpochybněno, že se jedná o plnění, kterého se dostalo právě žalované a žalovaná sama proti žalobě neuplatnila žádné námitky. Soud tedy aplikoval pravidla o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování tedy vyplývá, že žalované se od žalobkyně dostalo částky 5 000 Kč, toto plnění posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního titulu, neboť existenci Smlouvy se žalobkyni nepodařilo prokázat. Do doby podání žaloby žalovaná dle tvrzení žalobkyně neuhradila žalobkyni ničeho. V části žaloby rovnající se prokázanému bezdůvodnému obohacení žalované tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ V daném případě žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou, nedoložila však doklad o odeslání této výzvy žalované. Žaloba byla žalované doručena náhradně způsobem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 15.2.2021, ode dne 16.2.2021 měla tedy žalovaná plnit. Proto má ode dne následujícího (od 17.2.2021) žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně má tedy právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 17.2.2021 do zaplacení. V tomto rozsahu soud také žalobě vyhověl. Ve zbytku ji zamítl, neboť další nároky žalobkyně se opírají o obsah Smlouvy, jejíž existenci žalobkyně neprokázala.

6. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 90,08 Kč, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalované v rozsahu 46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 328 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Odměna za sepis předžalobní výzvy žalobkyni nenáleží, neboť žalobkyně neprokázala odeslání předžalobní výzvy žalované. Při stanovení výše uvedené odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.