42 C 154/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 970 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 970 Kč od 22. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3 030 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 2 860 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 030 Kč od 15. 4. 2019 do 8. 6. 2022, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 970 Kč od 15. 4. 2019 do 21. 8. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 11 970 Kč od 22. 8. 2021 do 8. 6. 2022.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 315,28 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobní nárok uvedený v žalobě včetně jejího doplnění ze dne 6.6.2022 odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20.12.2019 mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a původním věřitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem, když společnost [právnická osoba] dále pohledávku za žalovaným postoupila na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019 na žalobkyni. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 14.12.2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 15 000 Kč v rámci úvěrového rámce do 35 000 Kč, měsíční procentní sazba poskytnutého úvěru činí 8,5%, poplatek za čerpání úvěru činí 12,5% z každé čerpané částky. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak nesplácel pravidelné měsíční splátky, byl tedy vyzván k úhradě veškerých dlužných částek do 14.4.2019. Kromě jistiny požaduje žalobkyně rovněž příslušenství pohledávky tvořící sjednaný úrok kapitalizovaný do 14.4.2019 částkou 2 860 Kč a úrok z prodlení od 15.4.2019 do zaplacení. Původní věřitel uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu prostředky komunikace na dálku. Žalovaný nereagoval na předžalobní upomínku a svůj dluh uhradil do dnešního dne pouze částku 3 030 Kč, a to platbami před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil a zůstal zcela pasivní. Žalobkyně se k prvnímu jednání ve věci nedostavila, omluvila svou neúčast skrze svého právního zástupce, nepožádala o odročení jednání, souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud provedl k důkazu níže uvedené listiny předložené žalobkyní, na základě čehož došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Soudu byla předložena Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 14.12.2018 (dále jen„ Smlouva“), kteroužto žalobkyně považuje dle žaloby za smlouvu o úvěru. Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalovaného, rodné číslo, adresu, telefonní číslo, emailovou adresu. Obchodní společnost [právnická osoba] se ve Smlouvě zavazuje poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, měsíční procentní sazba poskytnutého úvěru činí 8,5%, ročně se tedy jedná o sazbu 124,80 %, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 262,91 % Smlouva měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostředky komunikace na dálku. Soudu byly dále předloženy 2 listiny nazvané„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ v anglickém jazyce. V rámci těchto listin je uvedeno jméno a příjmení žalovaného a jeho rodné číslo, číslo běžného účtu, telefonní číslo, emailová adresa a adresa, přičemž tyto údaje žalobkyně považuje za údaje o žalované. Na těchto listinách je uvedeno [číslo] (loan number), dále s [číslo] (reference number) s uvedením konkrétního data (arrived), a s uvedením konkrétní částky (loan amount) bez uvedení měny, součet těchto částek je 15 000, dále„ the pay.api“ (paid by), poskytovatel spotřebitelského úvěru není v rámci této listiny uveden. V souladu s těmito listinnými důkazy jsou dvě potvrzení o provedení bezhotovostní platby ze dne 14.12.2018, dohromady v částce 15 000 Kč, pod variabilním symbolem [číslo] na bankovní účet č. [bankovní účet] uvedený ve Smlouvě jako účet žalovaného. Uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně dále podložila Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru předchůdkyně žalobkyně a Obchodními podmínkami předchůdkyně žalobkyně, Platební informace (sx) je listina vytvořená předchůdkyní žalobkyně bez podpisu žalovaného. Předžalobní výzva je ze dne 18.8.2021, a to s dokladem o odeslání této výzvy žalované z 19.8.2021. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019 uzavřená mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019 uzavřená mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem, a to včetně přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován oznámením ze dne 18.8.2021.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 zákona o.z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 o. z. lze pak postoupit i soubor pohledávek.

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku a sjednaných poplatků ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku 3 030 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého úvěru v částce 11 970 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 15 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby uhradil žalobkyni částku 3 030 Kč, soud tedy částku ve výši 11 970 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 18.8.2021, písemnost byla žalovanému odeslána 19.8.2021, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 20.8.2021 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 22.8.2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 315,28 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.