42 C 164/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 152 654,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 623 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 623 Kč od 4. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 116 031,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 873,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 106 368,04 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 623 Kč od 17. 5. 2025 do 3. 8. 2025.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění ze dne 18.12.2025 a 2.2.2026 po žalovaném domáhala zaplacení částky 152 654,31 Kč s příslušenstvím, coby dluh, který vznikl ze smlouvy o spotřebitelském úvěru IP č. , číslo, uzavřené dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Nedílnou součást smlouvy tvoří Dohoda o vydání u užívání platební karty a Rámcová smlouva o platebních službách. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový spotřebitelský úvěr na nákup obývací stěny FRANCO v částce 11 440 Kč a dále neúčelový revolvingový úvěr do výše disponibilního limitu 20 000 Kč a do výše celkového úvěrového limitu v částce 150 000 Kč. Úrok byl sjednán v sazbě 23,6% ročně u účelové části úvěru a v sazbě 26,45% ročně u neúčelové části úvěru. Před poskytnutím úvěru došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný načerpal úvěr celkem v částce 181 409 Kč (úvěr mu byl poskytnut jednak poukázáním částky 11 440 Kč prodejci nábytku – Nábytek Daka, , jméno FO, , IČO: , IČO, , na účet č. , číslo, a to nákup obývací stěny, dále na účet žalovaného č. , č. účtu, a na další účet žalovaného č. , č. účtu, ). Na poskytnutý úvěr žalovaný splatil do podání žaloby žalobkyni pouze částku 144 786 Kč. Žalobkyně tak odeslala dne 2.5.2025 žalovanému oznámení o odstoupení od smlouvy, ještě před tím jej 2x vyzval k úhradě dluhu ze Smlouvy. Za to žalobkyně požaduje poplatek ve výši 400 Kč za odeslanou 1. upomínku, poplatek ve výši 600 Kč za odeslanou 2. upomínku a poplatek ve výši 1 500 Kč za odeslané odstoupení od Smlouvy, na dlužných poplatcích uhradil žalovaný do podání žaloby 400 Kč. Žalovaný v rámci Smlouvy sjednal pojištění schopnosti splácet s měsíčním pojištěním v částce 57 Kč měsíčně u účelové části úvěru a ve výši 0,65% z čerpané neúčelové části úvěru, celkem tak z obou částí úvěru žádá žalobkyně uhradit na dlužném pojistném po částečné platbě žalovaného částku 7 563,27 Kč.Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje uhradit:- částku 142 991,04 Kč na jistině úvěru- částku 2 100 Kč na jistině úvěru smluvních poplatcích- částku 7 563,27 na dlužném pojistném- částku 14 873,43 Kč na kapitalizovaném smluvním úrokuŽalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši 12% ročně z částky 142 991,04 Kč od 17.5.2025 do zaplacení.Žalovaný byl před podáním žaloby upozorněn na možnost vymáhání dluhu ze strany žalobkyně soudní cestou.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k jednání se bez omluvy ani v jednom případě nedostavil, zůstal zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž došel k následujícím skutkovým závěrům. Soudu byla o předložena Smlouva o spotřebitelském úvěru IP č. , číslo, uzavřená dne , datum, (dále jen „Smlouva“), smlouva obsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Nedílnou součást smlouvy tvoří Dohoda o vydání u užívání platební karty a Rámcová smlouva o platebních službách. Zároveň s tím žalovaný obdržel informace o zpracování jeho osobních údajů a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový spotřebitelský úvěr na nákup obývací stěny FRANCO v částce 11 440 Kč a dále neúčelový revolvingový úvěr do výše disponibilního limitu 20 000 Kč a do výše celkového úvěrového limitu v částce 150 000 Kč. Úrok byl sjednán v sazbě 23,6% ročně u účelové části úvěru a v sazbě 26,45% ročně u neúčelové části úvěru. Žalovaný načerpal úvěr celkem v částce 181 409 Kč, úvěr mu byl poskytnut jednak poukázáním částky 11 440 Kč prodejci nábytku – Nábytek Daka – viz doklad o bezhotovostním převodu částky 11 440 Kč z účtu žalobkyně na účet č. , číslo, který banka k dotazu soudu označila za účet , jméno FO, , IČO: , IČO, provozujícímu k danému datu provozoval Nábytek Daka. Dále žalobkyně doložila bezhotovostní převody úvěrové jistiny na účet žalovaného č. , č. účtu, , který k dotazu soudu přiřadila Banka Creditas a.s. žalovanému ve zprávě ze dne 14.1.2026. Dále žalobkyně doložila bezhotovostní převody úvěrové jistiny na účet žalovaného č. , č. účtu, , který žalovaný označil ve Smlouvě. Na poskytnutý úvěr žalovaný splatil do podání žaloby žalobkyni částku 144 786 Kč, jak vyplývá z přehledu přijatých plateb. Žalobkyně tak odeslala dne 2.5.2025 žalovanému oznámení o odstoupení od smlouvy, ještě před tím jej 2x vyzval k úhradě dluhu ze Smlouvy, ani u jednoho dopisu však nedoložila doklad o jeho odeslání žalovanému Za to žalobkyně dle Sazebníku, který je nedílnou součástí Smlouvy, požaduje poplatek ve výši 400 Kč za odeslanou 1. upomínku, poplatek ve výši 600 Kč za odeslanou 2. upomínku a poplatek ve výši 1 500 Kč za odeslané odstoupení od Smlouvy, na dlužných poplatcích uhradil žalovaný dle tvrzení žalobkyně do podání žaloby 400 Kč. Žalovaný v rámci Smlouvy sjednal pojištění schopnosti splácet s měsíčním pojištěním v částce 57 Kč měsíčně u účelové části úvěru a ve výši 0,65% z čerpané neúčelové části úvěru, celkem tak z obou částí úvěru žádá žalobkyně uhradit na dlužném pojistném po částečné platbě žalovaného částku 7 563,27 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně Zprávu o posouzení úvěruschopnosti, ze které vyplývá, že žalovaný měl v době zkoumání příjem 22 000 Kč, na nájemném a službami spojenými s bydlením měsíčně uhradil 10 500 Kč, splátky úvěru hradil v částce 244 Kč, další výdaje nebyly posuzovány, bylo shledáno, že splátku účelového úvěru ve výši 426,86 Kč žalovaný bude schopen splácet. K dalšímu posouzení úvěruschopnosti žalovaného již nedošlo, přestože v rámci neúčelové části úvěru načerpal žalovaný částku 169 969 Kč a měsíční splátka měla činit 3,7% úvěrové jistiny.Z předžalobní upomínky datované dnem 25.7.2025 a z příslušného podacího archu z téhož data soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě, následně došlo k čerpání jistiny úvěru. Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného doložila listiny, ze kterých má soud za pochybné, zda-li vůbec a s jakým výsledkem byl žalovaný schopen úvěr splácet. V rámci procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjišťováno, zda-li bude mít dostatečně prostředků k úhradě splátky účelové části úvěru, nikoliv druhé části, té podstatnější části úvěru. Původně sjednaný úvěrový rámec v rámci neúčelové části úvěru v částce 20 000 Kč, se kterým souvisí výše měsíční splátky 3,7% z aktuální dlužné částky, byl navíc mnohonásobně překročen. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána před prvním poskytnutím úvěru, a to pouze pokud jde o splátku účelového úvěru, nikoliv v průběhu navyšování úvěrového rámce neúčelové části úvěru. Je zřejmé, že měsíční splátka úvěru neúčelové části úvěru se tak v průběhu úvěrového vztahu postupně navyšovala na částku, kterou již žalovaný nebyl ze svého příjmu schopen splácet. Dále pak v rámci sběru a porovnání dat ohledně příjmů a výdajů žalovaného došlo dle názoru soudu k zohlednění podhodnocených měsíčních výdajů žalovaného (kromě nájemného nebylo kalkulováno s žádnými dalšími výdaji na živobytí, např. s výdaji na stravu). Dle ustálené judikatury nelze řádné posouzení úvěruschopnosti nahradit tvrzením, že pokud dlužník po určitou dobu úvěr hradí, byl úvěruschopný.Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu. Pakliže poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostatečně prozkoumá úvěruschopnost dlužníka, tato skutečnost způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v celém jejím rozsahu, tato vada v předsmluvním procesu se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 181 409 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rovněž pak z ustanovení § 87 odst. 1 věty 3 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Žalovaný před podáním žaloby vrátil žalobkyni částku 144 786 Kč, rozdíl mezi poskytnutým a dosud vráceným peněžním plněním činí částku 36 623 Kč a v této části tedy soud žalobě vyhověl. Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 25.7.2025, písemnost byla žalovanému odeslána 26.7.2025 dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, náhradní lhůta ke splnění dluhu byla v předžalobní upomínce stanovena do 7 dnů od převzetí výzvy, tedy do 3.8.2025 a ode dne následujícího, tj. od 4.8.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se k soudu nedostavil, nepožádal o případný splátkový kalendář, neuvedl nic o své ekonomické situaci.