42 C 174/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 34 183 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 3 370,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 370,40 Kč od 18. 9. 2018 do zaplacení, a úroku ve výši 51,26 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2018 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 30 812,60 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 810,60 Kč od 18. 9. 2018 do zaplacení, úrok ve výši 24,69 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2018 do zaplacení, maximálně do částky 66 180 Kč, b) náhradu nákladů řízení v částce 1 673,42 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 700 Kč splatných vždy dle každému 25. dni v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jediné ze splátek včas či v řádné výši; částka náhrady nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 34 183 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 108,84 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 336 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: - Částka ve výši 0 Kč. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo nazaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499,00 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 13.07.2018. K datu 16.09.2018 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 23 783,67 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 18.09.2018, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 23 783,67 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 20 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 783,67 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 23 783,67 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 18.09.2018 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 9 002 Kč. e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 20 000 Kč ode dne 18.09.2018 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 75,95 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e) i zákonný úrok z prodlení z těchto částek. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 76 953 Kč. Toto žalobce zohledňuje i níže v petitu…“ 2. Žalobkyně při ústním jednání před soudem uvedla, že v mezidobí nedošlo k mimosoudnímu vyřízení věci, nedošlo k úhradě dlužné částky, byť z části. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při ústním jednání před soudem, když uvedl, že dluh ze žaloby nemohl splácet, neboť přišel o zdroj příjmu, požádal o možnost hradit případný dluh dle rozhodnutí soudu ve splátkách po 700 Kč měsíčně, žalobkyně s měsíční splátkou souhlasila.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne [datum] byl žalovaným podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 1 336 Kč a počtem 48 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 64 128 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 108,84 % ročně. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že úroková sazba úvěru sjednaná ve Smlouvě je efektivní úrokovou sazbou, která po přepočtu odpovídá nominální úrokové sazbě požadované v žalobě ve výši 75,95 % ročně, k tomuto tvrzení doložila žalobkyně Vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] (znalce pro obor ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví) k problematice úročení pohledávek ze dne [datum]. Soud konstatuje po kontrole stavu evidence znalců k aktuálnímu datu (nahlédnutím do elektronické evidence znalců na webových stránkách [webová adresa]), že se výše uvedený znalec v evidenci znalců pro obor ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví nenachází. V souladu s ustanovením článku 6, odstavce 6.

1. Smlouvy - smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku po 30 dnech prodlení, odstavce 6.

2. Smlouvy náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku po 15 dnech prodlení, odstavce 6.

5. Smlouvy - smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení od následujícího dne po zesplatnění až do zaplacení uplatnila žalobkyně smluvní pokutu a náhradu účelně vynaložených nákladů v souhrnné výši 20 400 Kč za prodlení žalovaného se splácením úvěru. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Hodnocení klienta, Prohlášení žalobkyně o splnění informační povinnosti úvěrujícího. Dle výpisu z databáze [příjmení] zde nebyl žalovaný evidován a dle databáze [anonymizováno] registru klientských informací byla platební morálka žalovaného hodnocena vysoce, klient s nízkým rizikem. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni pracovní smlouvu včetně jejího dodatku, 2x výplatní pásku a 2x fotografii obrazovky mobilního telefonu s elektronickým bankovnictvím žalovaného dokládající přijetí mzdy na účet žalovaného. Žalobkyně tak prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 20 000 Kč na účet žalovaného dne [datum], který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy, soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 20 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně došlo. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 20 000 Kč, viz dodejka ze dne [datum]. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila výzvu k úhradě dluhu ze dne 13.8.2018 a 13.9.2018, ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. Ze dne 25.10.2018 pochází vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ve kterém porovnává nominální a efektivní úrokovou míru, vysvětluje jejich podstatu a porovnává jejich výši, včetně přiložené tabulky hodnocení těchto úroků v jednotlivých poměrech. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 16.9.2018, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 28.4.2021 a žalobkyně ji zaslala žalovanému dne 28.4.2021, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 20 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, neuhradil žalobkyni do podání žaloby ničeho. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalovanému poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V době uzavření Smlouvy činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let 8,23% ročně. Žalovaný nezpochybnil uzavření Smlouvy a vyplacení jistiny úvěru, zároveň potvrdil, že na Smlouvu neuhradil žalobkyni ničeho.

4. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vycházel soud, pokud jde o Smlouvu, z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“)„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, když dospěl k závěru, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle o.z. Soud dále vyšel u ustanovení § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 3516/2009 ze dne 26.5.2011 smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je právě úrok a jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Posuzovanou smlouvou se žalovaný, coby spotřebitel, zavazuje k placení úroku ve výši 108,84 % ročně; žalobkyně sice ohledně této sazby v žalobě uvedla, že se jedná o efektivní úrokovou sazbu, která odpovídá podle žalobkyní předloženého výpočtu nominální sazbě 75,95 % ročně, soud však vychází při posuzování platnosti smlouvy o úvěru z obsahu Smlouvy, tedy z roční úrokové sazby obsažené ve Smlouvě Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných [anonymizováno] národní bankou na jejích internetových stránkách ([příjmení] – [anonymizována tři slova]) vyplývá, že obvyklá míra úroku u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu se splatností od jednoho do pěti let činila v květnu 2018 8,23 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje cca 12krát. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. V daném případě tak soud považuje ujednání o úroku ve výši 108,84 % ročně uvedené v části A) smlouvy – základní parametry úvěru za absolutně neplatné právní ujednání dle ustanovení § 580 a § 588 o.z., a to pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaných úroků. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud neshledal Smlouvu neplatnou jakožto celek, neplatné je ustanovení o výši roční úrokové sazby a další na něj přímo navazující ustanovení (např. výše roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru), v souladu s ustanovením § 574 o.z. je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. V souladu s ustanovením § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního (v projednávaném případě se jedná o nezákonné určení roční úrokové sazby), časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. S ohledem na výše uvedená ustanovení tedy soud změnil výši roční procentní sazby úvěru tak, že namísto požadovaných úroků ve výši 75,95% ročně, přiznal žalobkyni úroky obvyklé v místě a čase uzavření Smlouvy. Dle ustanovení § 1802 o.z. má dlužník platit úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy. V souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě č.j. 45 Icm 1029/2018-31 dospěl soud k názoru, že za obvyklý úrok lze považovat úrok přiměřený, který zmiňuje Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007, tedy úrok, který je trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, v projednávaném případě tedy soud považuje za úrok obvyklý úrok ve výši 24,69% ročně (3x 8,23% ročně). Při poskytnutí jistiny ve výši 20 000 Kč a úroku z úvěru ve výši 24,69% ročně odpovídá celkový úrok za dobu od uzavření Smlouvy ([datum]) do zesplatnění úvěru (16.9.2018) částce ve výši 1 810,60 Kč. Žalovaný tak měl celkem uhradit žalobkyni na Smlouvu částku ve výši 21 810,60 Kč, neuhradil však ničeho. K úhradě tedy zbývá na dlužné jistině a kapitalizovaných úrocích do zesplatnění úvěru částka ve výši 21 810,60 Kč. Náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč sjednanou v rámci článku 6, odstavce 6.

2. Smlouvy soud žalobkyni nepřiznal, neboť jejich vznik nebyl prokázán, před zesplatněním úvěru sice došlo dle tvrzení žalobkyně k zaslání dvou písemných upomínek žalovanému, jejich odeslání však žalobkyně v řízení neprokázala. Smluvní pokutu shledal soud oprávněnou a tedy přiměřenou pouze co do výše 9 002 Kč, když žalovaný v průběhu řízení uvedl, že se nachází v tíživé životní situaci, požádal o možnost hradit případný dluh ve splátkách po 700 Kč měsíčně, neboť nemá žádný příjem, je však ochoten měsíční splátky v navrhované výši hradit, když s jejich splácením mu bude vypomáhat rodina. Žalovaný nezpochybnil, že Smlouvu uzavřel, finanční prostředky od žalobkyně obdržel, ve splácení dluhu mu však zabránila ztráta zaměstnání v důsledku epidemiologické situace. Soud proto zamítl žalobu co do smluvní pokuty ve výši 998 Kč, a to s ohledem na tíživou finanční situaci žalovaného, když protiplnění ze strany žalovaného za poskytnutou jistinu úvěru v podobě přiměřeného úroku ve výši 1 810,60 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 002 Kč považuje soud za přiměřené. Soud má v souladu s ustanovením § 2051 o.z. možnost smluvní pokutu přiměřeně snížit, dojde-li k závěru, že skutečnosti uvedené dlužníkem v průběhu řízení takové snížení spravedlivě odůvodňují. Žalobkyně má tedy právo na uhrazení jistiny ve výši 20 000 Kč a úroku z úvěru ve výši 1 810,60 Kč, žalobkyně má zároveň právo na uhrazení částky 9 002 Kč coby smluvní pokuty po právu sjednané v bodu 6.

5. Smlouvy Celkem tedy soud přiznal žalobkyni ve výroku II částku ve výši 30 812,60 Kč včetně příslušenství z této částky, které tvoří úrok z prodlení ve výši podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucí od 18.9.2018 do zaplacení z částky 21 810,60 Kč a úrok ve výši 24,69% ročně jdoucí od 18.9.2018 do zaplacení z částky 20 000 Kč, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18.9.2018 dosáhne částky 66 180 Kč. Ve zbytku soud žalobu ve výroku I jako nedůvodnou zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 673,42 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 710 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 183 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) a z částky 2 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci v podobě účasti u ústního jednání včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 7. 2021 částka 901,75 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 188 ujetých km v částce 1 203,50 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 501,75 Kč ve výši 1 155,37 Kč. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně. I na úhradu náhrady nákladů řízení se vztahuje možnost splátek, ovšem včetně ztráty výhody splátek, jak byla shora popsána.

6. O lhůtě k plnění pak rozhodl v souladu § 160 odst. 1 o. s. ř., když vyšel z návrhu žalovaného na plnění ve splátkách po 700 Kč měsíčně, se kterým žalobkyně vyslovila souhlas. Tato možnost byla žalovanému dána tzv. pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že prodlení byť s jedinou splátkou má za následek automatický nástup splatnosti celého zbytku dluhu. Je tedy na žalovaném, aby zodpovědným splácením zabránil nástupu tohoto negativního právního následku.