42 C 174/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO číslo sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO číslo sídlem Anonymizováno pro zaplacení 3 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 840 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 840 Kč od 11. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 3 840 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10.10.2023, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal k úhradě poplatku v částce 840 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , úvěr byl vyplacen k datu , datum, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu Smlouva o podnikatelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , která měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho identifikačního čísla a adresy sídla, dále telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností do 14 dnů, poplatek za poskytnutí úvěru činí 2% denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Úvěr byl poskytnut dle čl. II. Smlouvy výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, soud dovodil, že částka 3 002 Kč byla toho dne poukázána z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, , který je účtem žalovaného, neboť ze stejného účtu zasílal žalobkyni k verifikaci své osoby 1 Kč – viz doložený doklad o bezhotovostním převodu 1 Kč. Předžalobní výzva ze dne 11.4.2024 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. Žalovaný v průběhu kontraktačního procesu rovněž podepsat souhlas se zpracováním osobních údajů a předložil kopii svého občanského průkazu.

4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za to, že žalobkyně prokázala uzavření závazku v podobě úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, a to uzavřením Smlouvy. Právně tedy lze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tj. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, dle kterého „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně. Žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků dle Smlouvy žalovanému. Úvěr byl dle Smlouvy poskytnut výlučně k financování podnikatelských potřeb žalovaného, žalovaný v řízení netvrdil opak, žalovaný tedy v projednávaném případě není v postavení spotřebitele. Dle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvou s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 2 odst. 1 písm.a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně proto před poskytnutím úvěru neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Sjednaná výše poplatku za poskytnutí úvěru sice převyšuje úrokové sazby poskytované ve stejném období živnostníkům bankami, nicméně sjednání výše odměny za poskytnutí úvěru je projevem volnosti smluvních stran – podnikatelů. Žalovaný v řízení netvrdil rozpor Smlouvy s dobrými mravy, a to z důvodu hrubého nepoměru vzájemných plnění ze Smlouvy, uzavření Smlouvy v tísni, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti, samotná nepřiměřená výše poplatku za poskytnutí úvěru není v jednání mezi podnikateli důvodem pro to, aby byla Smlouva považována za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný nedostál svým povinnostem ze Smlouvy, když se dostal do prodlení s úhradou sjednané splátky úvěru. Žalobkyně následně důvodně v souladu se Smlouvou požádala o okamžité jednorázové splacení úvěru. Ještě před tím žalovaného upozornila na možnost soudního vymáhání jeho dluhu.Soud tak žalovanému splnění jeho povinnosti uložil v tomto rozsudku, přičemž žalobkyně má kromě dlužné jistiny ve výši 3 000 Kč nárok poplatek za poskytnutí úvěru v částce 840 Kč řádně sjednaný ve Smlouvě a dále na úrok z prodlení ze součtu těchto částek, výše požadovaného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nárok na úrok z prodlení je dán ustanovením § 1970 o. z., podle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně prokázala tvrzené skutečnosti a žaloba byla soudem posouzena v plném rozsahu jako důvodná.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to v souladu s vyčíslením provedeným žalobkyní. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 840 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze třech úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby), a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.

6. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.