42 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro 10 084,40 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 2 359,23 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 40,77 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 725,17 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 955 Kč od 28. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 13 903,75 Kč, a to k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 10 084,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne , datum, se žalovaným Rámcovou smlouvu o úvěru č. , číslo, , v jejímž rámci byly následně uzavírány jednotlivé úvěrové smlouvy se žalovaným, jednou z takových smluv byla i Smlouva o úvěru , číslo, ze dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 18.10.2025, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal k úhradě kapitalizovaného smluvního úroku v částce 3 600 Kč, když úrok činí 1,2% denně z dlužné částky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek měla žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně a dále na náhradu nákladů spojených se zasláním upomínek. K uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného dne , datum, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto byl žalovaným do podání žaloby uhrazen pouze zčásti, a to částkou 4 000 Kč, kterou žalobkyně započetle na jistinu dluhu a její příslušenství.Žalobkyně požaduje po žalovaném 9 955 Kč na jistině, dále úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 9 955 Kč od 15. 12. 2025 do zaplacení, smluvní pokutu kapitalizovanou částkou 129,4 Kč a dále náhradu nákladů řízení.Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobykně. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Žalovaný se k žalobě poprvé vyjádřil, když podal včasný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému ve věci pod číslem jednacím EPR , č. účtu, -5. Navrhl zamítnutí žaloby, s tím že smlouvu o úvěru má za neplatnou jednak z důvodu, že u žalovaného nebyla řádně prověřená úvěruschopnost před poskytnutím spotřebitelského úvěru a žalovaný fakticky nebyl úvěruschopný. Další důvod neplatnosti smlouvy o úvěru spatřuje žalovaný v tom, že příslušenství smlouvy o úvěru je příliš vysoké a je tak v rozporu s dobrými mravy. Smluvní strany neplatné smlouvy o úvěru si jsou povinny nevrátit vše, co si na základě smlouvy poskytly, žalovaný ke dni 27.12.2025, tedy před podáním žaloby, splatil žalobkyní poskytnutou jistinu v částce 10 000 Kč. Dále žalovaný doplnil že se s žalobkyní snažil vyřešit věc smírnou cestou, a to i skrze finančního arbitra. Řízení u finančního arbitra však bylo z důvodu dříve podané žaloby ( o čemž žalovaný nevěděl) ze strany žalobkyně zastaveno. Žalovaný pak k odůvodnění odporu doložil 4x doklad o odeslání částky 2 400 Kč, 3 600 Kč, 2 000 Kč a 2 000 Kč, tedy celé jistiny úvěru, přičemž všechny tyto platby byly připsány žalobkyni před podáním žaloby. Poslední z těchto plateb byla připsána žalobkyni dne 27.12.2025 v 14.56 hodin, jak žalobkyně ve svém emailu z téhož dne potvrdila žalovanému, žaloba byla podána 27.12.2025 v 16.29 hodin. Žalovaný dále ke svému podání přiložil odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 10. 2025, a to z důvodu neprovedení dostatečného ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru a dále s ohledem na výši příslušenství sjednanou ve smlouvě o úvěru v rozporu s dobrými mravy.

4. Žalobkyně bez svém vyjádření k podanému odporu z dne 2. 2. 2026 a 16. 2. 2026 setrvala na podané žalobě, dále vzala žalobu částečně zpět co do částky 2 400 Kč, u této částky žalobkyně v rozporu se skutečností uvedla, že byla uhrazena žalovaným dne 27. 12. 2025, po podání žaloby. Soud tak dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v aktuálním znění, (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl o zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí – viz výrok I rozsudku.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila Rámcovou smlouvu o úvěru ze dne , datum, tvořící právní rámec pro jednotlivé smlouvy o úvěru a Smlouvu o úvěru z téhož data, obě smlouvy byly uzavřeny distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále obě jen „Smlouva“), Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla, adresy, telefonní číslo a emailová adresa. Ve Smlouvě bylo sjednáno poskytnutí úvěru v částce 10 000 Kč, úrok činí 1,2% denně, žalobkyně proto za poskytnutí jistiny úvěru od data uzavření smlouvy do data splatnosti dne 18.10.2025 požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 3 600 Kč, výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 4114 %. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých se žalovaný dozvěděl základní informace o spotřebitelském úvěru a jeho poskytovateli. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne , datum, soud dovodil, že částka 10 000 Kč byla toho dne poukázána na účet žalovaného 5.12.2025 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil před podáním žaloby částku 4 000 Kč. Řízení u finančního arbitra zahájené dne 8.1.2026 bylo z důvodu dříve podané žaloby ze strany žalobkyně zastaveno. Soud dále k důkazu provedl 4x doklad o poukáhání částky 2 400 Kč, 3 600 Kč, 2 000 Kč a 2 000 Kč žalovaným, tedy celé jistiny úvěru, přičemž všechny tyto platby byly připsány žalobkyni před podáním žaloby. Poslední z těchto plateb byla připsána žalobkyni dne 27.12.2025 v 14.56 hodin, jak žalobkyně ve svém emailu z téhož dne potvrdila žalovanému, žaloba byla žalobkyní podána až poté, tj. 27.12.2025 v 16.29 hodin. Soud dále k důkazu provedl odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 10. 2025, užiněné žalovaným, a to z důvodu neprovedení dostatečného ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru a dále s ohledem na výši příslušenství sjednanou ve smlouvě o úvěru v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně pak ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného doložila soudu historii žádostí o uzavření úvěrových smluv a i jejich uhrazení, výpis lustrace žalovaného z veřejně dostupných rejstříků a dále výpis ž bněběžného účtu žalovaného za období od 18.6.2025 do 16.9.2025, tedy 3 měsíce před poskytnutím úvěru. Z hospodaření žalovaného dle výpisů z běžného účtu je zřejmé, že žalovaný je opakovaně (velmi často) účasten online her a sázení (Betano.cz, tokyo.cz, Fortuna Game a.s., MerkurXtip.cz), žalovaný dále přijímal jiné zápůjčky (10.9.2025) a úvěry (dne 19.7.2025, 1.8.2025 a 28.8.2025 od FlexiFin prime s.r.o.), (dne 15.8.2025 a 17.8.2025 od SkinFactory s.r.o.), (dne 1.7.2025 od Rerum finance s.r.o.) před poskytnutím úvěru, splácel jiné závazky před poskytnutím úvěru (např. 28.8.2025). Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný svou ekonomickou situaci řešil opakovaným uzavíráním spotřebitelských úvěrů, které všek jeho situaci ještě zhorošovaly, k tomu navíc velkou část dostupných finančních prostředků vložil do hry či sázky. Žalobkyně měla k dispozici tyto dokumenty a měla pochybnost o úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na tuto skutečnost soud již dále nezkoumal výši sjednaného příslušenství úvěrové smlouvy.6 . Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně, následně došlo k čerpání jistiny úvěru. Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného doložila listiny, ze kterých má soud za pochybné, zda-li vůbec a s jakým výsledkem byl žalovaný schopen úvěr splácet. Z provedeného dokazování je zřejmé, že nemohlo dojít k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného s důrazem na jeho skutečné příjmy a výdaje, příjmy žalovaného nejsou podložené jediným dokladem prokazujícím příjem, výdaje nebyly individualizovány a nebyl vzat v potaz ani vyšší objem již splácených spotřebitelských úvěrů, a účast žalovaného na hrách a sázkách, resp. rizikovost takového klienta. S ohledem na tuto skutečnost soud již dále nezkoumal výši sjednaného příslušenství úvěrové smlouvy.Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).

8. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč má soud za prokázané. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Poskytovatel úvěru má s ohledem na výše uvedené nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Žalovaný do data podání žaloby uhradil celou jistinu úvěru, soudu tedy nezbylo, než v části nedotčené zpětveztím žaloby žalobu zamítnout – viz výrok II rozsudku. Jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 903,75 Kč. Plný úspěch ve věci je třeba žalovanému přiznat, i pokud jde o část řízení dotčenou částečným zpětvzetím žaloby, když k takovému úkonu žalobkyni nezavdal příčinu žalovaný, který celou jistinu splatil před podáním žaloby, byť v částce 2 400 Kč to bylo jen několik hodin před podáním žaloby, přesto je na žalobkyni, aby si tyto skutečnosti ověřila, sama žalobkyně cca 2 hodiny před podáním žaloby potvrdila žalovanému převzetí částky 2 400 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 084,40 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis odporu, jedna porada s klintem po podání odporu a účast při ústním jednání před soudem) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 3. 2026 náhrada 3 530,70 Kč za 310 ujetých km v částce 2 330,70 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 490,70 Kč ve výši 2 413,05 Kč. Další úkony právní služby soud nemá za účelné, to se týká veškerých úkonů vzniklých před podáním žaloby, dále též sepisu vyjádření žalovaného ze dne 25.3.2026, které soud nežádal, žalovaný se navíc účastnil následného soudního jednání a měl možnost své argumenty sdělil soudu při jednání. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.