42 C 180/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: žaloba o zaplacení 15 698 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 698,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 478,56 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 963 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 9. 2021 do 22. 4. 2022.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 079,46 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 15 698 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 74,95 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 929 Kč, dále byla sjednána měsíční úhrada pojištění schopnosti žalované splácet úvěr v částce 114 Kč Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru neuhradila ničeho. V souladu s bodem 6.1. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na úhradu smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu ve výši 2.249 Kč za prodlení s úhradou splátek č. 1 a 2. V souladu s bodem 6.2. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, v žalobě uplatňuje žalobkyně tyto náklady za 2 odeslané upomínky k úhradě dluhu za splátky č. 1 a 2 s prodlením nad 15 dnů, za každou upomínku je žalobkyně oprávněna účtovat 200 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 16.7.2021. K datu 19.9.2021 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 11 837,41 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Po zesplatnění neuhradila žalovaná ničeho. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 21.9.2021, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 11 837,41 Kč (10 000 Kč + kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění v částce 1 837,41) b) smluvní pokuta dle bodu 6.1. smlouvy 498 Kč c) náhradu nákladů dle bodu 6.2. smlouvy v částce 400 Kč d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 2 735,04 Kč e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru (10 000 Kč) ode dne 21.9.2021 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 74,95 % ročně, od 15.10.2021 v sazbě 8,5% ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru f) úhrady za pojištění v částce 228 Kč (2x 114 Kč). Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 23 472 Kč. V rámci písemného vyjádření ze dne 6.6.2022 žalobkyně doplnila skutková tvrzení týkající se způsobu, jak došlo k prověření úvěruschopnosti žalované, když uvedla, že žalovaná doložila doklady o svých příjmech, dále žalobkyně vycházelo z veřejných registrů, pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně vyšla z údajů poskytnutých žalovanou, které neprověřovala.

2. Žalovaná se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila a žaloba včetně předvolání k tomuto jednání jí byly doručeny do vlastních rukou náhradně nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Žalobkyně při ústním jednání před soudem uvedla, že v mezidobí nedošlo k mimosoudnímu vyřízení věci, nedošlo k úhradě dlužné částky, byť z části.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne [datum] byla žalovanou podepsána (návrh smlouvy o úvěru) / smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu trvání 24 měsíců s měsíční splátkou ve výši 929 Kč a počtem 24 splátek. Celková částka splatná žalovanou byla sjednána ve výši 19 560 Kč s úrokovou sazbou 74,95 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 106,89% Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, ve smlouvě bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet s měsíční splátkou 114 Kč. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Prohlášení žalobkyně o splnění informační povinnosti úvěrujícího, Informace o pojištění a Informace pro spotřebitele o podpisu na dálku. Pojištění bylo sjednáno v rámci Dodatku č 1 Smlouvy ze dne [datum], žalovaná následně téhož dne vyplnila i přihlášku k pojištění. Dle výpisu z databáze SOLUS zde nebyla žalovaná evidována a dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla platební morálka žalované hodnocena jako klient s nízkým rizikem. Žalovaná před schválením úvěru doložila žalobkyni kopii občanského průkazu a výpis příjmů na svém běžném účtu za období od 2/2021 do 5/2021, v rámci Hodnocení klienta žalobkyně zohlednila doložené příjmy žalované, do výdajů žalované zohlednila částku 3 860 Kč tvořící životní minimum a částku 2 603 Kč coby výdaj na bydlení. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 10 000 Kč na účet žalované dne [datum], který žalovaná specifikovala v rámci Smlouvy, soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 10 000 Kč žalované ze strany žalobkyně došlo. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] bylo žalované oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 10 000 Kč, viz dodejka ze dne [datum]. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 2 výzvy k úhradě dluhu, ovšem bez dokladu o odeslání žalované. O okamžitém zesplatnění úvěru byla žalovaná informována prostřednictvím Oznámení ze dne 19.9.2021, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalované. Předžalobní výzva je z data 20.4.2020 a žalobkyně ji zaslala žalované týž den, upozorňuje ji na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalované, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná oproti částce 10 000 Kč, kterou převzala od žalobkyně, neuhradila žalobkyni do podání žaloby ničeho. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalované poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně neprokázala uzavření platného závazku v podobě úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, a to uzavřením Smlouvy, neboť neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně řádného ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, a to i přes to, že v tomto směru došlo k doplnění žaloby písemným podáním ze dne 6.6.2022. Žalobkyně sice doložila k důkazu potvrzení o příjmu žalované, dostatečně se však nezabývala výdajovou stránkou měsíčního rozpočtu žalované a nedošlo tedy k porovnání příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalované, aby tak bylo nade vší pochybnost stanoveno, že žalovaná bude schopná úvěr splácet. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalované, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Žalobkyně se spolehla, pokud jde o výdaje žalované, pouze na tvrzení žalované, tyto si nijak neprověřila, přitom je evidentní, že žalovaná před poskytnutím úvěru poskytla žalobkyni výpis z účtu, ovšem pouze s příjmy. Jistě by nebyl problém doložit úplný výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé jednotlivé bezhotovostní úhrady či výběry z bankomatů. Položka výdajů za bydlení je nereálně nízká, v této částce by měly být zahrnuty i platby za energie, není ani vysvětlen důvod takto nízkých výdajů za bydlení, který neodpovídá obvyklým cenám. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o.z. Žalobkyně v žalobě neuvedla dostatečná skutková tvrzení ani neoznačila důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, a to ani po výzvě soudem, soud přitom splnění této povinnosti na straně poskytovatele úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumá z úřední povinnosti. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a důkazní. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá k bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby neuhradila žalobkyni ničeho, soud tedy částku ve výši 10 000 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná bylaa vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 20.4.2022, písemnost byla žalovanému odeslána 20.4.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 22.4.2022 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 23.4.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 079,46 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalované v rozsahu 42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 698 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) a z částky 1 740 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast u ústního jednání před soudem) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 7. 2022 náhrada 1 509,29 Kč za 148 ujetých km v částce 1 009,29 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 749,29 Kč ve výši 997,35 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sama žalovaná se k soudu nedostavila a nenavrhla případný splátkový kalendář, který by odrážel její možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedla soudu žádné skutečnosti.