42 C 181/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 22 242 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 650 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 650 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 13 592 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 945,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 988,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 106,68 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 650 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025 a úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala žalobou zaplacení částky 22 242 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností právnická osoba., IČ: IČO, a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru č. anonymizováno (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 507 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 900 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 1 385 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, a to nejpozději do 22.4.2024. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, ke dni postoupení pohledávky uhradila žalovaná pouze částku 1 350 Kč. Pro případ prodlení byla ve Smlouvě sjednána smluvní pokuta, kterou žalobkyně rovněž touto žalobou požaduje Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje uhrazení: - neuhrazené jistiny ve výši 9 316,15 Kč - úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 440,53 Kč - úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 528 Kč - úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 285,89 Kč - úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 671,43 Kč - smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč - kapitalizovaného úroku od 23.4.2024 do 20.2.2025 z dlužné jistiny ve výši 988,45 Kč - kapitalizovaného úroku z prodlení od prodlení do 20.2.2025 ve výši 1 945,18 Kč Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení: - úroků ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 9 316,15 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, - úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně dlužné z částky ve výši 9 756,68 Kč od 21.2.2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, zůstala zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Žaloba včetně předvolání k tomuto jednání jí byly doručeny do vlastních rukou.

3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum podepsala žalovaná a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost právnická osoba., IČ: IČO) smlouvu nazvanou Smlouva o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 507 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 900 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 1 385 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč, a to nejpozději do 22.4.2024. Při splatnosti závazku ve 14měsíčních splátkách činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 272,44 %. Z Transakční historie vyplývá, že na dlužnou jistinu žalovaná uhradila do podání žaloby částku 1 350 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru nedoložila žalobkyně žádné důkazy, nebylo tedy možné přistoupit z úřední povinnost k posouzení, zda-li žalovaná byla úvěruschopná či nikoliv. Z předžalobní upomínky datované dnem 17.7.2025 a z příslušného podacího lístku z 17.7.2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení žalované o postoupení pohledávky z výše uvedené Smlouvy ze dne 2.4.2025 od postupitele, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovanou, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru, tj. § 2395 a násl. o.z, jedná se o spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru výše citovaném. Smlouva je však neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580 o.z., k čemuž je soud dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o smluvním úroku a dalších smluvních poplatcích, přičemž celkem tento úrok a další poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu a jsou vyjádřeny ve shora uvedené úrokové sazbě a RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto: - nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, - v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, - v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, - není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem, - při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, - jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v únoru roku 2023 ( s lhůtou splácení úvěru od jednoho do pěti let) byla 9,06 % ročně (viz www.cnb.cz). Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok a smluvní poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty. Bez nich by k poskytnutí úvěrové jistiny nedošlo.

6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby dle tvrzení žalobkyně uhradila na svůj dluh 1 350 Kč, dosud neuhrazenou úvěrovou jistinu v částce 8 650 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, žalovaná byla vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 17.7.2025, písemnost byla žalované odeslána téhož dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, náhradní lhůta ke splnění dluhu byla v předžalobní upomínce stanovena do 1.8.2025 a ode dne následujícího, tj. od 2.8.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sama žalovaná se k soudu nedostavila a nenavrhla případný splátkový kalendář, který by odrážel její možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedla soudu žádné skutečnosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.