42 C 182/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 31 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 20 388 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 740,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 909,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 509,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025 a úroku ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou zaplacení částky 31 388 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 2 077 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, a to nejpozději do 18.9.2024. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem.Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, ke dni postoupení pohledávky uhradil žalovaný pouze částku 4 000 Kč. Pro případ prodlení byla ve Smlouvě sjednána smluvní pokuta, kterou žalobkyně rovněž touto žalobou požadujePohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni.Žalobkyně tedy požaduje uhrazení:- neuhrazené jistiny ve výši 12 941,62 Kč- úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 567,63 Kč- úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 6 284 Kč- úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 780,46 Kč- úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 314,29 Kč- smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč- kapitalizovaného úroku od 19.9.2024 do 20.2.2025 z dlužné jistiny ve výši 909,83 Kč- kapitalizovaného úroku z prodlení od prodlení do 20.2.2025 ve výši 1 740,46 KčDále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení:- úroků ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 941,62 Kč od 21.2.2025 do zaplacení,- úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně dlužné z částky ve výši 13 509,25 Kč od 21.2.2025 do zaplacení.Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, zůstal zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žaloba včetně předvolání k tomuto jednání mu byly doručeny do vlastních rukou náhradně postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen („o.s.ř.“) nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání.

3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním.Dne , datum, podepsal žalovaný a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, ) smlouvu nazvanou Smlouva o úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 2 077 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, a to nejpozději do 18.9.2024. Při splatnosti závazku ve 14měsíčních splátkách činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 272,44 %. Z Transakční historie vyplývá, že na dlužnou jistinu žalovaný uhradil do podání žaloby částku 4 000 Kč.K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru nedoložila žalobkyně žádné důkazy, nebylo tedy možné přistoupit z úřední povinnost k posouzení, zda-li žalovaný byl úvěruschopný či nikoliv.Z předžalobní upomínky datované dnem 17.7.2025 a z příslušného podacího lístku z 17.7.2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení žalovanému o postoupení pohledávky z výše uvedené Smlouvy ze dne 2.4.2025 od postupitele, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovaným, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru, tj. § 2395 a násl. o.z, jedná se o spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru výše citovaném. Smlouva je však neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580 o.z., k čemuž je soud dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o smluvním úroku a dalších smluvních poplatcích, přičemž celkem tento úrok a další poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu a jsou vyjádřeny ve shora uvedené úrokové sazbě a RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v červenci roku 2023 ( s lhůtou splácení úvěru od jednoho do pěti let) byla 9,97 % ročně (viz www.cnb.cz). Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok a smluvní poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty. Bez nich by k poskytnutí úvěrové jistiny nedošlo.

6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný před podáním dle tvrzení žalobkyně uhradil na svůj dluh 4 000 Kč, dosud neuhrazenou úvěrovou jistinu v částce 11 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 17.7.2025, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, náhradní lhůta ke splnění dluhu byla v předžalobní upomínce stanovena do 1.8.2025 a ode dne následujícího, tj. od 2.8.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.