42 C 210/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: označení žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 14 803,52 Kč s příslušenstvím a částky 11 025 Kč coby smluvní pokuty

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 803,52 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 000 Kč od 16. 4. 2022 do 10. 5. 2022 a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 803,52 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 025 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 491,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 900 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 KčIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala po žalované uhrazení částky 36 025 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplněného závazku žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně. Řízení bylo od 11.5.2022 do 28.2.2025 přerušeno v souladu s ustanovením § 140a odst. 1 insolvenčního zákona, neboť usnesením Krajského soudu v , město, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl zjištěn úpadek žalované a povoleno jeho řešení oddlužením. Řízení bylo přerušeno s účinností do 28.2.2025, kdy nastala právní moc rozhodnutí Krajského soudu v , město, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, o zrušení schváleného oddlužení a zastavení insolvenčního řízení, poté nadepsaný soud vydal usnesení o pokračování v řízení. Podáním ze dne 8.4.2025 vzala žalobkyně svůj žalobní návrh částečně zpět, proto soud postupoval tak, že řízení částečně zastavil – viz usnesení Okresního soudu v Sokolově č.j. 42 C 210/2022-27.

2. Po částečném zpětvzetí žaloby tedy žalobkyně po žalované požaduje zaplacení 14 803,52 Kč s příslušnými úroky, úroky z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky a částky 11 025 Kč coby smluvní pokuty. Pohledávka za žalovanou vznikla, když s ní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, ve znění dodatku této smlouvy ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“), v rámci které se zavázala poskytnout žalované úvěr v částce 25 000 Kč, a to na účet žalované. Nedílnou součást Smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s úrokem 94,33% ročně, RPSN činila 417,8% do 23.8.2020, tedy 89 dnů od poskytnutí úvěrové jistiny. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Před uzavřením Smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalované. Úvěr byl poskytnut bezhotovostní platbou na výše uvedený účet žalované, a to v částce 25 000 Kč dne 26.5.2020, ze stejného účtu byla žalovanou dne 4.1.2019 zaslána předchůdkyni žalobkyně verifikační platba. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, tím jí vznikla povinnost k úhradě sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny a dále k úhradě sjednaných paušálních nákladů za upomínání dluhu. Na tři písemné upomínky však žalovaná nereagovala. Na předžalobní upomínku žalovaná rovněž adekvátně nereagovala a zůstává tedy žalobkyni dlužna níže uvedené částky:14 803,52 Kč – úvěrová jistina,4 750 Kč – kapitalizovaný smluvní úrok,2 491,95 – kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení,11 750 Kč – kapitalizovaná smluvní pokuta,150 Kč - paušální náklady spojené s upomínáním, 3x zaslaná upomínka po 50 Kč,256 Kč – náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky – za náklady vynaložené za poštu, telefon a osobní návštěvu žalované,a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 25 000 Kč od 1.7.2015 do 10. 5. 2022 a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 803,52 Kč od 22. 3. 2025 do zaplaceníPohledávku za žalovanou nabyla nejprve společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , t to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, , jako postupníkem a novým věřitelem. Posléze v průběhu soudního řízení byla uzavřena další smlouva o postoupení práv a povinností mezi společností , právnická osoba, , coby postupitelem, a společností , označení žalobce, , coby postupníkem. V důsledku této smlouvy se vlastníkem žalované pohledávky stala žalobkyně, tedy společnost , označení žalobce, a soud proto rozhodl o záměně účastníka na straně žalobkyně – viz usnesení Okresního soudu v Sokolově č.j. 42 C 210/2022-73.

3. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“.

4. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , číslo, ve znění dodatku této smlouvy ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“), bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr v částce 25 000 Kč, a to na účet určený žalovanou č. , č. účtu, . Nedílnou součást Smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s úrokem 94,33% ročně, RPSN činila 417,8%, úvěr měl být splacen do 23.8.2020, tedy do 89 dnů od poskytnutí úvěrové jistiny. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl poskytnut bezhotovostní platbou na výše uvedený účet žalované, a to v částce 25 000 Kč dne 26.5.2020, peníze byly zaslány na účet žalované, ze kterého byla dne 4.1.2019 odeslána verifikační platba. Žalovaná však nesplácela úvěr řádně a včas, úvěr zůstal ke dni jeho splatnosti neuhrazen, a to přes to, že žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dluhu. Pohledávku za žalovanou nabyla nejprve společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , t to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, , jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně doložila uhrazení kupní ceny za postupované pohledávky a žalovaná byla o tomto postoupení pohledávky prokazatelně obeznámena postupitelem i postupníkem.Posléze v průběhu soudního řízení byla uzavřena další smlouva o postoupení práv a povinností mezi společností , právnická osoba, , coby postupitelem, a společností , označení žalobce, , coby postupníkem. V důsledku této smlouvy se vlastníkem žalované pohledávky stala žalobkyně, tedy společnost , označení žalobce, a soud proto rozhodl o záměně účastníka na straně žalobkyně – viz usnesení Okresního soudu v Sokolově č.j. 42 C 210/2022-73. Žalobkyně doložila též seznam postupovaných pohledávek.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7.2.2022 ve spojení s podacím lístkem z 11.4.2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby prokazatelně vyzývána k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 a o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Žalobkyně prokázala, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru, tj. § 2395 a násl. o.z. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek předchůdkyně žalobkyně. Smlouva je však neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580 občanského zákoníku, k čemuž je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku z poskytnuté částky, přičemž celkem tento úrok a další poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu a jsou vyjádřeny ve shora uvedené úrokové sazbě a RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v červnu roku 2020 byla 9,49 % ročně (viz www.cnb.cz), z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě úroku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 občanského zákoníku a § 588 občanského zákoníku. Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, bez nepřiměřené vysokého smluvního úroku by úvěrová jistina nebyla žalované poskytnuta a proto je nutno hodnotit celou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty.

7. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 25 000 Kč, žalovaná před podáním dle tvrzení žalobkyně neuhradila na svůj dluh na jistině ničeho, v průběhu insolvenčního řízení pak došlo k částečné úhradě jistiny dluhu a to v rozsahu částečného zpětvzetí provedeného žalobkyní, tedy v částce 10 196,48 Kč, dosud neuhrazenou úvěrovou jistinu ve výši 14 803,52 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 1.2.2022, písemnost byla žalované odeslána 11.4.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, náhradní lhůta ke splnění dluhu byla v předžalobní upomínce stanovena do 15.4.2022 a ode dne následujícího, tj. od 16.4.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované.

8. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

10. Ke splnění povinnosti žalované soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., žalovaná nenavrhla rozložení dluhu do splátek, který by tak odpovídal její ekonomické situaci, ohledně které soudu nesdělila ničeho