42 C 210/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 17 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 180 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 180 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 kč od 11. 9. 2024 do 26. 10. 2024.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 17 180 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč (jistina), za to měl uhradit souhrnný poplatek ve výši 8 180 Kč, celkovou částku 18 180 Kč měl hradit v týdenních splátkách po 303 Kč. První splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Do doby podání žaloby uhradil žalovaný na svůj závazek částku 1 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou splátek se celý dluh dle smluvních podmínek stal splatný, a to ke dni splatnosti nejbližší splátky. Žalobkyně však v projednávaném případě určila datum splatnosti později, tedy příznivěji pro žalovaného, a to ke dni 10.9.2024, od 11.9.2024 je tedy žalovaný v prodlení. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem a úvěr mu byl poskytnut, přihlížela přitom k výsledkům lustrace žalovaného v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra, v databázi , právnická osoba, , insolvenčního rejstříku, telefonickým dotazem u zaměstnavatele žalovaného a provedla kontrolu platební morálky žalovaného u žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování, když soud vyšel z listinných důkazů předložených žalobkyní, došel soud k následujícím závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“) vyplývá, že žalobkyně coby úvěrující a žalovaný coby klient připojili dne , datum, své podpisy pod Smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. K čerpání úvěru došlo v hotovosti při sepisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, pevně sjednaný úrok za tuto dobu činí 1 980 Kč, roční úroková sazba dle Smlouvy činí 70,89 %, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 212,77 %, v rámci Smlouvy byl ještě sjednán poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celkem měl tedy žalovaný v 60 týdenních splátkách uhradit žalobkyni částku 18 180 Kč. Součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru. Uzavření Smlouvy žalobkyně dále podložila Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně přílohy obsahující vzorec pro výpočet roční procentní sazby spotřebitelského úvěru a Evidenční kartou klienta s osobními a příjmovými údaji žalovaného, i tyto listiny obsahují podpis žalovaného. Z Platební historie - listiny vytvořené žalobkyní obsahující údaje o jednotlivých splátkách spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaný oproti částce poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč uhradil do podání žaloby žalobkyni částku 1 000 Kč. Předžalobní výzva k úhradě byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 17.102024, v rámci této výzvy byl žalovaný informován o tom, že žalobkyně může využít svého práva vymáhat svůj dluh po žalovaném prostřednictvím soudního řízení.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 a o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru, tj. § 2395 a násl. o.z. Smlouva je však neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580, k čemuž je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku a poplatcích za poskytnutý úvěr, přičemž celkem tyto úroky a poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu a jsou vyjádřeny ve shora uvedené RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami (s dobou splácení úvěru od jednoho do pěti let) v červenci 2023 byla 9,97% ročně (viz www.cnb.cz). Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok a poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků.

6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, je nutné považovat s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako plnění z neplatného právního ujednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný před podáním dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 1 000 Kč, žalovaný tedy zůstává bezdůvodně obohacen na úkor žalobkyně v částce 9 000 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, písemnost byla žalovanému odeslána 17.10.2024, následujícího dne byla písemnost doručována a dne 19.10.2024 se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, v předžalobní výzvě je obsažena náhradní lhůta k plnění dluhu do 7 dnů od doručení výzvy, tj. od 27.10.2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl jakožto nedůvodnou, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec dlužné jistiny úvěru a úroku z prodlení z této částky totiž vycházejí ze Smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř.. Procesní úspěch účastníků byl téměř shodný. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní.