42 C 214/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 22 928 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 18 928 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 565,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 22 928 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, dne [datum] byl k výše uvedené smlouvě o úvěru sjednán dodatek, kterým byla navýšena jistina úvěru na částku 16 000 Kč, takto navýšený úvěr měl být splacen nejpozději dne 31.8.2020, kapitalizovaný úrok k datu 31.8.2020 činil 0 Kč. K uzavření dodatku úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl v částce 12 000 Kč vyplacen žalovanému hotově v den podpisu Smlouvy a v částce 4 000 Kč byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Přestože byl úvěr žalovanému prokazatelně poskytnut, nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části. Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatky za odeslání upomínek a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky, veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách: - 16 000 Kč – dlužná jistina úvěru - 150 Kč – dlužné poplatky za odeslání písemných upomínek, 50 Kč / 1 upomínka - 256 Kč – náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky - 6 944 Kč – dlužná smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v kapitalizované podobě v částce 1 565,92 Kč, a to za období od 1.9.2020 do 8.11.2021 z dlužné jistiny úvěru (tj. 16 000 Kč), dále úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru (tj. 16 000 Kč) za období od 11.12.2021 do zaplacení. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum], smlouva ve svém závěru obsahuje podpis žalovaného, neobsahuje podpis předchůdkyně žalobkyně (dále také jen„ Smlouva“). Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla a adresy, dále telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč se splatností do 30 dnů, sjednaný úrok za období do splatnosti úvěru činí 0 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí rovněž 0 %. Ze Smlouvy je možné prodlužovat dobu splatnosti úvěru vždy o 30 dnů. V rámci smluvního ujednání nazvaného„ Uzavření Smlouvy a podmínky čerpání“ je uvedeno, že klient nejprve svým podpisem potvrdí přijetí textu návrhu předkládané smlouvy, následně má poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřit splnění podmínek pro poskytnutí spotřebitelského úvěru na straně klienta a teprve poté by mělo dojít k finálnímu souhlasu poskytovatele spotřebitelského úvěru s uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím spotřebitelského úvěru klientovi. Souhlas s uzavřením smlouvy měl být poskytovatelem spotřebitelského úvěru vyjádřen odesláním SMS zprávy na registrovaný telefon klienta, odesláním peněžních prostředků na registrovaný účet klienta, odesláním úvěrové smlouvy na registrovaný email klienta nebo vyplacením hotovosti klientovi. V projednávaném případě měl být spotřebitelský úvěr dle skutkových tvrzení žalobkyně vyplacen v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Podpis žalovaného uvedený v závěru Smlouvy je dle soudu souhlasem žalovaného s návrhem Smlouvy, nikoliv podpisem potvrzujícím převzetí finanční částky 12 000 Kč Smlouva je koncipována tak, že potvrzení o převzetí peněžních prostředků je předsunuto před prostor pro podpis celé Smlouvy a tak žalovaný neměl jinou možnost, nežli svým podpisem stvrdit jak přijetí návrhu Smlouvy tak i přijetí hotovosti, ačkoliv v době přijetí návrhu Smlouvy žalovaným ještě zdaleka nebylo jisté, zda-li mu bude spotřebitelský úvěr skutečně vyplacen, tedy zda-li žalovaný splní podmínky poskytovatele spotřebitelského úvěru pro jeho vyplacení. Žalobkyně dále k důkazu předložila Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], která má být dle tvrzení žalobkyně dodatkem Smlouvy ze dne [datum], v důsledku této listiny došlo k navýšení jistiny spotřebitelského úvěru (oproti jistině spotřebitelského úvěru dle Smlouvy ze dne [datum], obě smlouvy uvádějí shodné číslo spotřebitelského úvěru) na částku 16 000 Kč, takto navýšený úvěr měl být splacen nejpozději dne 31.8.2020, sjednaný úrok za období do splatnosti úvěru činí 0 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí rovněž 0 % Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] byla uzavřen elektronicky prostředky komunikace na dálku, žalovaný prostředky komunikace na dálku akceptoval návrh tohoto dokumentu, následně poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil splnění podmínek pro čerpání spotřebitelského úvěru na straně žalovaného a poté vyjádřil souhlas s uzavření této smlouvy tím, že zaslal sjednané peněžní prostředky na registrovaný bankovní úvěr žalovaného. Částka 4 000 Kč byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] – viz doklad o verifikační platbě ve výši 1 Kč dne [datum] z účtu žalovaného na účet předchůdkyně žalobkyně a viz doklad o bezhotovostním převodu částky 4 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného dne [datum]. Žalobkyně k důkazu předložila rovněž všeobecné obchodní podmínky, coby nedílnou součást projednávaných smluv, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty informace o typu úvěru a jeho poskytovateli prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem. Žalobkyně dále předložila výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, do kterého zohlednila rovněž k důkazu předložené 3 výzvy k úhradě ze 1.10.2020, 14.9.2020 a 12.10.2020. Předžalobní výzva ze dne 7.4.2022 byla žalovanému zaslána prokazatelně 11.4.2022. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně neprokázala uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a poskytnutí částky 12 000 Kč žalovanému. Smlouva by v případě prokázání její existence odpovídala dle právního hodnocení soudu smlouvě o zápůjčce (nikoliv smlouvě o úvěru dle § 2395 o.z., jak je v jejích úvodních ustanovením uvedeno), neboť podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je úrok, který je úvěrovaný povinen vrátit spolu s poskytnutými peněžními prostředky, v případě Smlouvy nebyl v základní zápůjční době 30 dnů sjednán žádný úrok. Jak už soud uvedl v odstavci 3. odůvodnění tohoto rozsudku, v rámci smluvního ujednání nazvaného„ Uzavření Smlouvy a podmínky čerpání“ je uvedeno, že klient nejprve svým podpisem potvrdí přijetí textu návrhu předkládané smlouvy, následně má poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřit splnění podmínek pro poskytnutí úvěru na straně klienta a teprve poté by mělo dojít k finálnímu souhlasu poskytovatele spotřebitelského úvěru s uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím spotřebitelského úvěru klientovi. Souhlas s uzavřením smlouvy měl být poskytovatelem spotřebitelského úvěru vyjádřen odesláním SMS zprávy na registrovaný telefon klienta, odesláním peněžních prostředků na registrovaný účet klienta, odesláním úvěrové smlouvy na registrovaný email klienta nebo vyplacením hotovosti klientovi. V projednávaném případě měl být spotřebitelský úvěr dle skutkových tvrzení žalobkyně vyplacen v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Podpis žalovaného uvedený v závěru Smlouvy je dle soudu souhlasem žalovaného s návrhem Smlouvy, nikoliv podpisem potvrzujícím převzetí finanční částky 12 000 Kč Smlouva je koncipována tak, že potvrzení o převzetí peněžních prostředků je předsunuto před prostor pro podpis celé Smlouvy a tak žalovaný neměl jinou možnost, nežli svým podpisem stvrdit jak přijetí návrhu Smlouvy tak i přijetí hotovosti, ačkoliv v době přijetí návrhu Smlouvy žalovaným ještě zdaleka nebylo jisté, zda-li mu bude spotřebitelský úvěr skutečně vyplacen, tedy zda-li žalovaný splní podmínky poskytovatele spotřebitelského úvěru pro jeho vyplacení. Mezi žalobkyní a žalovanou byla Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z. (k aplikaci příslušných ustanovení smlouvy o zápůjčce a nikoliv smlouvy o úvěru viz předchozí odstavec odůvodnění tohoto rozsudku), na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka v konečné částce 4 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu zápůjčky ve lhůtě stanovené Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku, žalovaný prostředky komunikace na dálku akceptoval návrhu dodatku této smlouvy, následně poskytovatel úvěru prověřil splnění podmínek pro čerpání spotřebitelského úvěru na straně žalovaného a poté vyjádřil souhlas s uzavření této smlouvy tím, že zaslal sjednané peněžní prostředky na registrovaný bankovní úvěr žalovaného. Částka 4 000 Kč byla prokazatelně poukázána na účet žalovaného. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého zápůjčky v částce 4 000 Kč, Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 4 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 4 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby neuhradil žalobkyni ničeho, soud tedy částku ve výši 4 000 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 7.4.2022, písemnost byla žalovanému odeslána 11.4.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 12.4.2022 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 14.4.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jejíž uzavření a čerpání peněžních prostředků dle této smlouvy se žalobkyni nepodařilo prokázat, a ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], která nebyla dle názoru soudu platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.

9. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.