42 C 214/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 221 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 153 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 27,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 78,89 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 221 Kč od 24. 11. 2022 do 14. 12. 2022, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 153 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 21,2 % ročně z částky 1 068 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 068 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 068 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 093,43 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 1 221 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka (dále jen„ Smlouva“), součástí Smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník. Dle Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na běžný účet žalovaného, zároveň vedla pro žalovaného úvěrový účet č. [bankovní účet]. Úvěr byl úročen sazbou 21,20% ročně, dále byl žalovaný povinen hradit poplatky za vedení úvěrového účtu, poplatky za upomínání a poplatek za pojištění, vše dle sazebníku. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami, s nimiž byl žalovaný opakovaně v prodlení, proto předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr k datu 21.12.2021 a uplatnila právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 20% z celkové dlužné částky po zesplatnění úvěru. Konečná dlužná částka tak činí 1 327,35 Kč, jedná se o součet dlužné jistiny, úroků, poplatků a smluvní pokuty. Pohledávka předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ode dne [datum], o tom byl žalovaný informován dopisem od postupitele ze dne 12.12.2022. Před podáním žaloby byl žalovaný obeslán předžalobní upomínkou. Žalobkyně po žalované celkově požaduje částku 1 068 Kč na jistině, částku 153 Kč coby smluvní pokutu a poplatky, dále příslušenství v podobě sjednaných úroků a úroků z prodlení.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z listin doložených žalobkyní došel k následujícím závěrům. Dne [datum] předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka (dále jen„ Smlouva“), součástí Smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník, které žalobkyně rovněž založila k důkazu. V rámci Standardních informací o spotřebitelském úvěru se žalovaný dozvěděl základní parametry poskytnutého úvěru a informace o jeho poskytovateli. Dle Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet] – viz výpis z běžného účtu žalovaného za období 10/2019, zároveň vedla pro žalovaného úvěrový účet č. [bankovní účet], který žalobkyně také doložila k důkazu za období od 10/2019 do 11/2022. Úvěr byl úročen sazbou 21,20% ročně, roční procentní sazba spotřebitelského úvěru činí 23,32%, dále byl žalovaný povinen hradit poplatky za vedení úvěrového účtu, poplatky za upomínání a poplatek za pojištění, vše dle sazebníku. Úvěr měl být splácen pravidelnými anuitními měsíčními splátkami spolu s pojištěním v částce 565,84 Kč. K prokázání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru doložila žalobkyně Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 28.7.2023 (listinu vytvořenou předchůdkyní žalobkyně) s přílohou obsahující data od žalovaného ohledně jeho zaměstnavatele, výše pravidelného měsíčního příjmu, bytové situace a dalších splátek spotřebitelských úvěrů, pravidelné měsíční výdaje zde nejsou uvedeny. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného za 10/2019, který žalobkyně rovněž doložila k důkazu, tvrzená výše pravidelného měsíčního příjmu žalovaného nevyplývá, neboť v tomto období byla žalovanému vyplacena nemocenská, z výpisu dále vyplývá, že odepsaná souhrnná měsíční částka na účtu (24 062 Kč) je vyšší nežli příjmy účtu toho měsíce (17 500 Kč), další příjmy účtu v měsíci 10/2019 tvořily poskytnuté úvěru, a to v částce cca 5 100 Kč od dalšího poskytovatele spotřebitelských úvěru a v částce 10 000 Kč od předchůdkyně žalobkyně. K řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného tedy nedošlo. Žalovanému bylo zasláno oznámení o ukončení poskytování úvěru a jeho zesplatnění dopisem ze dne 22.12.2021. Z Platební historie soud dovodil, že oproti poskytnuté jistině úvěru ve výši 10 000 Kč uhradil žalovaný před podáním žaloby částku 8 932‬ Kč. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Dohoda upravující cenu za postoupené pohledávky z téhož data, Potvrzení o příjmu úplaty za postoupení pohledávek, Oznámení od předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky žalovanému z 25.11.2022 s dokladem o odeslání žalovanému z 12.12.2022, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovaným, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z předžalobní upomínky datované dnem 4.4.2023 a z příslušného podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

4. V průběhu ústního jednání byla žalobkyně poučena o chybějících žalobních tvrzeních týkajících se okolností prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

5. Nárok popsaný v žalobě posuzoval soud následovně: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

6. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné částce 10 000 Kč, tato jistina úvěru nebyla do dnešního dne žalovaným zcela splacena, žalobkyně má nárok na vrácení pouze nesplacené části jistiny úvěru, tedy částky 1 068 Kč, nikoliv dalších nároků vycházejících ze Smlouvy, kterou soud jakožto smlouvu o úvěru považuje za neplatnou z níže uvedených důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, tedy před uzavřením Smlouvy. Žalobkyně tyto skutečnosti dostatečně nedoplnila ani po poučení ze strany soudu a neunesla tak břemeno tvrzení a důkazní. Soud přitom poučil žalobkyni, že nemá za prokázané, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ze strany předchůdkyně žalobkyně. Příjmy žalovaného nejsou podloženy listinami (pracovní smlouva, výplatní lístek apod.), výdaje žalovaného nejsou nějak blíže specifikovány ani podloženy listinami (nájemní smlouva, faktury za energie apod.). Nejsou specifikovány ani další čisté příjmy domácnosti. Smlouvu o úvěru v podobě Smlouvy je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla smlouva o úvěru v podobě Smlouvy uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení, a to v části, která nebyla před podáním žaloby uhrazena, tedy v částce 1 068 Kč. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V této části tedy soud žalobě vyhověl, ve zbytku žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění poprvé prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávky, písemnost byla žalovanému odeslána 12.12.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 14.12.2022 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 15.12.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši požadované žalobkyní (soud se od sazby úroku z prodlení požadované žalobkyní neodchýlil), která není v rozporu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 093,43 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 221 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast u ústního jednání před soudem) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 821 Kč ve výši 382,41 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.