42 C 214/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B pro zrušení vyživovací povinnosti k zletilému dítěti

I. Vyživovací povinnost žalobce jméno FO, narozeného Datum narození žalobce, narozeného Datum narození žalovaného, se ode dne 1. 8. 2026 zrušuje.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Sokolově č. j. 13 P 15/2012 – 133 (41 P a Nc 170/2022) ze dne 13. 9. 2022.

III. Žaloba se v části návrhu na zrušení vyživovací povinnosti žalobce jméno FO, narozeného Datum narození žalobce, narozeného Datum narození žalovaného, za období od 30. 11. 2025 do 31. 7. 2026 zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 11. 2025 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, který je zletilým synem žalobce. Zrušení vyživovací povinnosti navrhoval zpětně ke dni 30. 11.2025, neboť žalovaný sice formálně studuje na střední škole, dlouhodobě a opakovaně však zanedbává školní docházku a studijní povinnosti, neprojevuje odpovědný přístup k finančním prostředkům a autoritám. Ve školním roce 2024/2025 měl přes 400 omluvených hodin, 3 neomluvené hodiny, v 1. pololetí neprospěl v některých předmětů a ve 2. pololetí konal opravné zkoušky. Ve školním roce 2025/2026 měl žalovaný 172 zameškaných hodin, z toho 59 neomluvených, byla mu udělena 2x důtka třídního učitele za opakované nedovolené a neomluvené odchody z vyučování a za pozdní omlouvání absence a dále též důtka ředitele školy za opakované porušování školního řádu, hrozí mu podmínečné vyloučení ze školy a zhoršená známka z chování. Přípravu na budoucí povolání tedy rozhodně nelze považovat za skutečnou, reálnou a poctivou, žalovaný si pouze účelově ponechává status studenta, oddaluje své pracovní zařazení a uměle tak prodlužuje vyživovací povinnost žalobce. Žalovaný rovněž dle žalobce nezodpovědně nakládá s výživným od žalobce, které používá spíše k osobním požitkům (časté a nepotřebné jízdy automobilem po Karlovarském kraji, návštěvy restaurací a kaváren, nákupy drahého oblečení). K rodině žalobce a k žalobci samotnému se žalovaný chová s nedostatečným respektem, na ulici se vyhýbá kontaktu s nimi, kontakt se žalobcem vyhledával pouze účelově, když potřeboval přidat peníze nad rámec výživného na pořízení určité věci či na úhradu autoškoly. Žalobce hradil soudem vyměřené výživné v částce 4 500 Kč pravidelně, navíc od 10/2024 do 09/2025 navýšil výživné ze své vlastní vůle o dalších 1 500 Kč, z důvodu absencí žalovaného ve škole a neplnění školních povinností pak bylo výživné od 10/2025 sníženo na soudem vyměřenou výši. Žalovaný má u žalobce připravené zázemí, toto však nevyužívá, žalobce se snažil vybudovat vztah se žalovaným, ačkoliv je pravdou, že se s ním poprvé setkal až po dosažení jeho zletilosti. Žalobu doplnil písemnými podáními ze dne 2.2.2026, 16.4.2026, 13.7.2026 a dále svým vyjádřením v průběhu ústních jednání před soudem. Nad rámec žaloby tedy žalobce doplnil, že výživné hradil na žalovaného pravidelně od jeho narození, se žalovaným neměl kontakt až do dosažení jeho dospělosti, poté se na vztahu snažili pracovat po dobu cca jednoho roku, žalobce v té době hradil žalovanému příspěvky nad rámec výživného a na výživném hradil dobrovolně částku 6 000 Kč měsíčně, jak již uvedl v žalobě. To ale skončilo v době, kdy se žalobce dozvěděl o chabých studijních výsledcích žalovaného. Dne 5.11.2025 proběhla osobní schůzka mezi žalovaným, jeho rodiči a manželkou žalobce (schůzka se konala v bytě matky žalovaného, která schůzku iniciovala, s příchodem se žalovaný opozdil o více než hodinu), všichni se mu snažili domlouvat ohledně absencí a prospěchu ve škole, pozitivní efekt nastal pouze krátkodobě, poté žalovaný zcela ustal v komunikaci s žalobcem. Matka žalovaného, která si musela být dlouhodobě vědoma problémů žalovaného se školou, evidentně neměla kladný vliv na přístup žalovaného k plnění jeho základních povinností. Sama měla třídnímu učiteli žalovaného sdělit, že na výchovu žalovaného nestačí. Životní úroveň žalovaného je dle žalobce nadstandardní, pravidelně absolvuje letní dovolenou i zimní lyžařský víkend, navíc žalobce má informaci o tom, že žalovaný si přivydělává brigádně v provozovně Anonymizováno, což svědčí o tom, že je schopen výdělečné činnosti. Žalobce se svou manželkou pečuje o dvě nezletilé děti. Dále uvedl, že se nikdy nesnažil žalovanému uškodit tím, že by o něm uváděl nepravdivé informace o užívání drog ve škole. Dále uvedl, že v roce 2024 mu nad rámec zvýšeného výživného v částce 6 000 Kč měsíčně přispěl v součtu částkou cca 15 000 Kč (příspěvek na autoškolu, kapesné, startovné, nákup kartonu cigaret, nákup náhradních automobilových dílů).

2. Žalovaný v rámci své obrany navrhl žalobu zamítnout, dále v rámci písemného podání ze dne 13.3.2026, 29.4.2026, 2.7.2026 a při ústních jednáních před soudem uvedl, že si je vědom svých špatných studijních výsledků, bude muset zvýšit své úsilí, aby dokončil třetí ročník. Je mu zřejmé, že mu nebude umožněno znovu opakovat ročník (jako tomu bylo ve školním roce 2022/2023), a proto pokud neuspěje z jakéhokoliv předmětu, bude automaticky ukončena celá jeho školní docházka. Není pravdou, že si žije nad poměry, absolvuje běžné letní a zimní dovolené, které mu však vždy zcela hradí matka anebo babička přítelkyně. Žalobce nepřispěl žalovanému ani kapesným na zmiňované dovolené či na školní výlet do Anglie. Žalobce žalovanému zcela nevhodně sděloval, že pokud nebude řádně plnit školní docházku, výživné nebude hrazeno a manželka žalobce mu prý již zařídila práci na pozici „kopáče“. Dále je třeba zdůraznit, že žalobce neměl zájem vyčkat, zdali schůzka dne 5.11.2025 přinese kladný výsledek do budoucna, když hned 9.11.2025 podal žalobu na zrušení výživného. Žalobce si zkrátka nepřál, aby žalovaný dokončil školní docházku, takové jednání považuje za rozporuplné s dobrými mravy.

3. Z účastnického výslechu žalovaného vyplynulo, že se žalobcem se začal stýkat v od září 2024, kontakt zprostředkovala sestřenice žalovaného, poté došlo k ústní dohodě o navýšení výživného na 6 000 Kč, žalovaný trpěl psychickými problémy, žalobce spolu s manželkou, která je zaměstnána v pedagogicko - psychologické poradně, mu pomáhali problémy řešit. Časem si však našel přítelkyni v adresa, neměl čas žalobce navštěvovat, vadilo mu také, že se žalobce zajímá o jeho studijní prospěch. V listopadu 2025 se konala schůzka, kde se rodiče snažili žalovanému domlouvat ve věci jeho školního prospěchu, žalovanému bylo nepříjemné, že schůzce byla přítomna i manželka žalobce, která velmi přebírala aktivitu. Žalovanému byl na schůzce předán seznam úkolů (plnění školní docházky, splacení dluhu matce a pomoc v domácnosti matky), od plnění těchto úkolů měla být odvislá výplata výživného od žalobce, takový požadavek považoval žalovaný za absurdní. Zázemí u žalobce je dle něj nedostatečné, rozhodně se nejedná o plnohodnotný pokoj, proto zde netráví čas. Žije s matkou, která je samoživitelkou a pečuje kromě něj ještě o další dva nezletilé sourozence. Rodina si rozhodně nad poměry nežije, celé výživné od žalobce spotřebuje za měsíc (z toho si hradí telefon, naftu, svačiny, startovné sportovních soutěží), matka se na jeho výživě podílí poskytováním bydlení, nakupováním strany a ošacení, někdy si matce říká o kapesné. K neomluveným absencím se nechtěl vyjadřovat, velký rozsah omluvených absencí odůvodnil psychickými problémy spojenými s opakovanými rozchody s přítelkyní jméno FO, nyní se cítí psychicky špatně kvůli problémům ve škole a problémům se žalobcem, užívá medikaci. Absenci má omluvenou buďto lékařem (praktický lékař tituly před jménem jméno FO, ordinace v jméno FO), případně si ji s ohledem na svou zletilost omlouvá i sám do omluvného listu. Žalobce se snaží zhoršit obraz žalovaného ve škole (ISŠTE adresa), snaží se třídního učitele přesvědčit, že žalovaný je uživatelem drogy, ačkoliv to není pravda, opakovaně kontaktuje třídního učitele telefonicky s dotazem na prospěch žalovaného, přitom výsledky má k dispozici v aplikaci Bakaláři.

4. Ze svědecké výpovědi matky žalovaného, jméno FO, vyplynulo, že si je vědomá špatných školních výsledků žalovaného, od 2/2026 se však situace zlepšila, žalovaný nemá žádné neomluvené absence, počet omluvených absencí se snížil a zlepšil se i prospěch žalovaného, kdy není klasifikován již pouze z 1 předmětu a nedostatečnou známku má také pouze z 1 předmětu. O jeho četných absencích věděla, tyto však omlouvala tím, že žalovaný procházel psychickými problémy při opakovaných rozchodech s dívkou a ambulantně se léčil na psychiatrii v Anonymizováno. Ve škole se zvažoval individuální plán, s tím ale nesouhlasila, škola je náročná, těžko by ji bez prezenční docházky dokončil. V době nezletilosti mu absence omlouvala, ale v běžném rozsahu, poté si absence již mohl omlouvat sám. Společná schůzka v 11/2025 skutečně proběhla, přítomnost manželky žalobce však byla problematická, setkání se proto neslo ve velmi nepříjemném duchu. Když odešli, vše si se žalovaným vyříkali a situace se zlepšila. V listopadu 2025 žalovaný z pěti předmětů neprospíval a ze čtyřech nebyl z důvodu absence klasifikován, nyní (duben 2026) je neklasifikován pouze z jednoho předmětu a hrozí mu pouze jedna nedostatečná známka. Problémy žalovaného mají jistě původ i ve špatném rodinném zázemí, kdy jeho biologický otec o něj neprojevoval zájem a byl svědkem rozpadu druhého manželství svědkyně. Nezpochybnila, že před žalobcem uvedla, že půjčila žalovanému 20 000 Kč a původně chtěla, aby jí žalovaný peníze vrátil, pak si vše rozmyslela, neboť žalovaný nemá, z čeho by splácel. Třídní učitel svědkyni přímo sdělil, že mu žalobce sdělil, že žalovaný užívá drogy a že by bylo proto lepší, aby školu ukončil.

5. Z listin založených účastníky do spisu soud zjistil následující skutečnosti. Z internetové aplikace Bakaláři, kterou měl žalobce, coby rodič žáka k dispozici, byly v průběhu řízení předkládány listiny shrnující četnou absenci žalovaného, jeho průběžnou klasifikaci a udělená výchovná opatření (třídní a ředitelská důtka). Žalobce rovněž založil k důkazu omluvný list žalovaného, z něhož je patrné, že většinu absencí v měsíci září a říjen 2025 omlouval žalovaný sám, a to z různých důvodů (nevolnost, rodinné důvody, zdravotní důvody, nemoc, úřední jednání, dopravní komplikace apod.). Zpráva ředitele střední školy žalovaného – Integrované střední školy technické a ekonomické dále jen „ISŠTE“ adresa, tituly před jménem jméno FO ze dne 2.12.2025 shrnuje průběhu studia žalovaného do data vyhotovení zprávy takto: -V 1. pololetí školního roku 2022/2023 žák neprospěl ze 2 předmětů, omluvená absence činila 32 hodin, 0 neomluvených hodin. Ve 2. pololetí školního roku 2022/2023 žák nakonec prospěl ze všech předmětů, omluvená absence činila 48 hodin, neomluvená absence činila 17 hodin, proto žák obdržel důtku třídního učitele a poté i důtku ředitele školy. -V 1. pololetí školního roku 2023/2024 žák neprospěl ze 4 předmětů, omluvená absence činila 66 hodin, neomluvená absence 0 hodin. Ve 2. pololetí školního roku 2023/ 2024 žák neprospěl z 1 předmětu, omluvená absence činila 76 hodin, neomluvená absence činila 5 hodin. Žák na konci srpna neuspěl u opravných zkoušek a studium mu bylo k 31. 8. 2024 ukončeno z důvodu neprospěchu. -Ve školním roce 2024/2025 byl žák opakovaně přijat do 2. ročníku, v 1. pololetí neprospěl z 5 předmětů, omluvená absence činila 228 hodin, neomluvená absence 0 hodin. Ve 2. pololetí školního roku 2024/2025 uspěl žák u opravné zkoušky konané v srpnu, omluvená absence činila 171 hodin, neomluvená absence činila 3 hodiny. -Ve školním roce 2025/2026 je žalovaný žákem 3. ročníku oboru strojírenství, neprospívá ze 3 předmětů, ze dalších předmětů je neklasifikován z důvodu vysoké absence. Omluvená absence v 1. čtvrtletí školního roku činí 106 hodin, neomluvená absence 68 hodin a 4 pozdní příchody do výuky. Přístup žáka ke studiu je velmi nezodpovědný, vysoká absence se projevuje na prospěchu žáka. Žák obdržel důtku třídního učitele za nedovolené a neomluvené odchody z vyučování a 2x důtku ředitele školy za neomluvenou absenci a dále za opakované pozdní příchody do výuky a opakovanou neomluvenou absenci, z tohoto důvodu mu byla navržena snížená známka z chování. Po intervencích ze strany třídního učitele a rodičů došlo k mírnému zlepšení docházky, prospěch však zůstává nadále stejný. Z úředního záznamu Okresního soudu v Sokolově ze dne 18.12.2025 obsahující informaci od zástupce ISŠTE poskytnutou na žádost soudu dále vyplývá, že pokud (obecně) žák neprospívá z jakékoliv předmětu v 1. pololetí školního roku, postupuje dále do 2. pololetí, pokud neprospívá i ve 2. pololetí školního roku, čekají jej komisionální opravné zkoušky v srpnu toho roku, teprve poté může pokračovat do dalšího ročníku, v opačném případě je mu ukončeno studium. Žalovaný již jednou opakoval 2. ročník, opětovné opakování jakéhokoliv ročníku není povoleno. Studium, jehož žákem je žalovaný, je čtyřleté. Z potvrzení o příjmech žalobce za období 6/2025 – 10/2025 bylo zjištěno, že průměrný čistý výdělek žalobce činí 31 308 Kč. Z přehledu příjmů a výdajů žalobce ze dne 27.11.2025 bylo zjištěno, že jeho celkové měsíční výdaje na domácnost činí 16 080 Kč, jedná se o výdaje vyjma nákupu potravin, léků a drogerie. Žalobce doložil k důkazu 3x potvrzení o provedení platby žalovanému nad rámec výživného, částku 2 000 Kč dne 2.10.2024 coby kapesné, částku 2 000 Kč dne 10.10.2024 coby další kapesné a částku 500 Kč dne 1.11.2024 coby startovné. Z emailové zprávy od jméno FO, provozovatelky adresa ze dne 10.2.2026 bylo zjištěno, že žalovaný byl v podniku zaměstnán na základě dohody o provedení práce, do práce se dostavil v lednu roku 2026, a to pouze 3x, a vždy jen na pár hodin. Za leden 2026 si vydělal 1 800 Kč. Dne 1.2.2026 se bez omluvy nedostavil na schůzi zaměstnanců ohledně plánování dalších směr, navíc jeho docházka byla velmi nepravidelná, proto s ním byla ukončen pracovní poměr. Z WhatsAppové komunikace mezi manželkou žalobce a jméno FO, přítelkyní žalovaného, soud zjistil, že žalovaný se s přítelkyní skutečně opakovaně scházel a rozcházel, přítelkyně jej přemlouvala, aby chodil do školy, chtěla po něm, aby splácel dluh její babičce v částce 20 000 Kč za dovolenou, na to zareagoval tak, že si přítelkyni zablokoval, dluh nesplácí. Z WhatsAppové komunikace mezi manželkou žalobce a třídním učitelem žalovaného z 11.2.2026 soud dále zjistil, že třídní učitel zpochybnil tvrzení žalovaného, dle kterého jej žalobce ve škole očerňuje tím, že údajně bere drogy. Třídní učitel uvedl, že školní preventistka skutečně žalovaného a jeho spolužáky konfrontovala s tím, že je podezřívá z užívání kratomu, žalobce ale toto šetření nijak neinicioval, o tom by musel být sepsán záznam. Z lékařské zprávy tituly před jménem jméno FO, praktického lékaře žalovaného, ze dne 16.3.2026 soud zjistil, že žalovaný navštívil lékaře s lehkou respirační infekcí 18.11.2025 a 16.12.2025, kdy mu byl doporučen klidový režim po dobu 5 ti dnů. Ze seznamu povinností na čl. 117, který byl předán žalovanému v rámci schůzky dne 5.11.2025, soud zjistil, že žalobce po něm požadoval, aby snížil enormní absenci ve škole, nevracel se v týdnu domů nad ránem, pokud poté není schopen vstát do školy, aby pomáhal matce v její domácnosti, aby vrátil matce peníze, které mu půjčila na opravu auta. Pokud žalovaný nesplní tyto požadavky, učiní žalobce kroky ke zrušení výživného, žalovaný pak bude nucen pracovat např. jako „kopáč“, seznam sepisovala manželka žalobce.

6. V průběhu řízení nastala změna skutkových okolností, žalovaný totiž na svou žádost ukončil k datu 16.6.2026 školní docházku. Dle zprávy ISŠTE ze dne 13.7.2026 tomu předcházelo neustálé zhoršování absence a prospěchu žáka, vše vyústilo v červnu 2026 dvoutýdenní absencí, kterou žák neměl, jak omluvit, následovalo svolání výchovné komise, kde bylo konstatováno, že žák neplní své povinnosti, nedochází řádně do školy, řádně se nevzdělává a důvody své absence ve výuce nedokládá v souladu s podmínkami stanovenými školními řádem. Žák na konci školního roku 2025/2026 neprospíval ze tří předmětů a z dalších byl neklasifikován. Žákovi byla dána možnost zanechat vzdělávání dobrovolně, či se pokusit dokončit studium v režimu podmíněného vyloučení. Žák zvolil dobrovolné zanechání vzdělávání. Statut studenta končí ke dni ukončení studia. Ke zprávě byly přiloženy též katalogové listy, ze kterých vyplývá neomluvená absence (za poslední měsíce) dne 17.4.2026 7 hodin, dne 29.4.2026 6 hodin, dne 5.5.2026 2 hodiny, dne 12.5.2026 2 hodiny. Jsou zde také zaznamenány výše uvedené důtky třídního učitele a ředitelské. Žalovaný odůvodnil ukončení studia tím, že jej studium jednak obsahově nenaplňovalo a pak také kvůli nezdarům ve studiu, raději by začal studovat jinde s čistým štítem, kde na něj nebude nahlíženou optikou jako na problematického studenta. Nyní má v plánu hlásit se na jiné střední školy, a to nejlépe v Plzni, neboť tam studuje vysokou školu jeho přítelkyně a její přítomnost by jej mohla motivovat ke studiu. V současné době tedy oslovuje dané střední školy. K důkazu založil emailové zprávy, které rozesílá na příslušné školy se žádostí o přijetí ke studiu (viz dotaz na SPŠ dopravní adresa – obor Komplexní logistika ze dne 25.6.2026 včetně negativní odpovědi ze dne 26.6.2026, dotaz na SPŠ dopravní adresa – obor Anonymizováno ze dne 15.6.2026 včetně negativní odpovědi ze dne 16.6.2026, dotaz na Logistikou střední školu adresa bez odpovědi), prozatím k žádnému studiu přijat nebyl. V současné době vypomáhá své matce brigádně v lékárně, dosud se nezaevidoval u příslušného úřadu práce a prozatím ani žádnou práci na plný úvazek nehledá, raději by do budoucna opět studoval, proto je s výběrem zaměstnání v tuto chvíli zdrženlivý. Studovat i pracovat zároveň, jak se v minulosti ukázalo, bylo pro žalovaného problematické, nebylo v jeho možnostech skloubit studium na ISŠTE a práci v Retro Coffee baru.

7. Soud zamítl návrhy na provedení důkazu poslechem nahrávky setkání rodičů se žalovaným dne 5.11.2025, soud má shodně se žalovaným za to, že před jeho pořízením měl být žalovaný a jeho matka srozuměni s tím, že budou nahráváni a pro tento nedostatek nelze důkaz v řízení provést. Pro nadbytečnost nebylo soudem požadováno žalobcem navrhované odborné vyjádření od Ph. Dr. jméno FO a Ph. Dr. jméno FO, dětských psychologů. Ze stejného důvodu nebyla ani vyslechnuta manželka žalobce, coby svědkyně. Poté, co žalovaný ukončil studium na vlastní žádost, další provádění důkazů by již nebylo hospodárné ani účelné. Návrh na výslech svědkyně jméno FO vzal žalovaný po uvážení zpět.

8. Při právním hodnocení vzal soud v potaz níže uvedené právní předpisy, judikaturu a právní literaturu: Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „OZ“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 OZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Z komentářové literatury (M. Hrušáková, Z. Králíčková a kol. Rodinné právo, 2. vydání, C.H.Beck) vyplývá, že „schopnost dítěte samostatně se živit je objektivním stavem, který je navozen ve chvíli, kdy dítě ukončí svoji soustavnou přípravu na budoucí povolání a jeho zdravotní stav mu umožní pracovat, nikoliv až okamžikem, kdy dítě získá pravidelný zdroj příjmů, které stačí k jeho obživě. Pokud je dítě objektivně schopnost si samo své potřeby uspokojovat, bylo by nespravedlivé přičítat jeho případnou pasivitu k tíži rodičům ve smyslu toho, že by byli stále povinni mou výživné poskytovat. Od okamžiku nabytí schopnosti dítěte samo se živit má dítě život ve svých rukou ...“ Dle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti činí podíl výživného na čistém příjmu povinného při třech vyživovacích povinnostech zhruba 16% na jedno vyživované dítě navštěvující střední školu. Lze tedy shrnout, že výživné žalovaného, které bylo fakticky hrazeno žalobcem, odpovídalo doporučujícím tabulkám. Z rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1487/23-3 lze dovodit podmínky, které by soud měl přezkoumat, rozhoduje-li o výživném u zletilého dítěte - studenta. „Toto studium by mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze takzvaně „prodlužovala mládí“. Soustavnost studia neznamená, že studia na sebe navazují zcela bezprostředně a v případě krátkého časového rozestupu mezi etapami studia již nemůže být vyživovací povinnost obnovena. Tomu odpovídá i doktrína o elasticitě vyživovací povinnosti, jejímž smyslem je zohlednit skutečnost, že lze obnovit vyživovací povinnost rodiče k (zletilému) dítěti za situace podstatné změny poměrů a je v zájmu dítěte i jeho rodičů, aby nic nebránilo (zejména v materiální sféře) obnovení soustavné přípravy dítěte na budoucí povolání dalším studiem. Obnova zaniklé vyživovací povinnosti podle § 911 občanského zákoníku přichází v úvahu tam, kde dítě ukončí své předchozí studium například z důvodů zdravotních, majetkových či prospěchových a po určité době po odpadnutí překážky ve studiu pokračuje. To neplatí, jestliže k ukončení přípravy dojde ze subjektivních důvodů, například neomluvené absence nebo dobrovolného ukončení studia. Studium dítěte podporované zákonnou vyživovací povinností rodičů nemůže být nekonečné. Za situace, kdy studium nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte. Je třeba se zabývat zejména tím, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání, tj. zda se potomek tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, zda má pouze přiměřené množství absencí (rozumně vysvětlitelných a doložených) a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor. Z hlediska úvah o výši výživného je pak namístě pečlivě posoudit rovněž to, jak velké časové nároky klade předmětné studium na studenta, tj. zda např. vylučuje, aby vedle tohoto studia pracoval alespoň příležitostně. Kromě účelnosti a řádnosti studia tedy mají soudy posoudit i časovou náročnost takového studia. Další klíčovou podmínkou je kontinuita studovaného oboru, na nějž se poté váže otázka vzniku vyživovací povinnosti při každém „vzdělávacím pokusu“.

9. Ze skutkových tvrzení účastníků a z provedených důkazů došel soud k následujícím skutkovým zjištěním, které právně posoudil níže uvedeným způsobem. Provedené důkazy posoudil soud každý samostatně i ve svém souhrnu, o věrohodnosti vyslechnuté svědkyně nepochybuje, byť žalobce upozorňoval na sklony k tendenční výpovědi, neboť se jedná o matku žalovaného. Žalobce v řízení prokázal, že po dobu trvání jeho vyživovací povinnosti vůči žalovanému, tuto povinnost plnil řádně, a to i nad rámec výživného stanoveného v rozsudku Okresního soudu v Sokolově č.j. 13 P 15/2012-133 a 41 P a Nc 170/2022 ze dne 13.9.2022, kdy od 10/2024 do 09/2025 navýšil výživné ze své vlastní vůle na 6 000 Kč, nad to se podílel i na dalších výdajích žalovaného, a to v ne zcela zanedbatelné výši. Je pravdou, že žalobce pravděpodobně promarnil příležitost, jak se žalovaným navázat kvalitní vztah, když mezi účastníky je nesporné, že do nabytí zletilosti se žalobce se žalovaným nestýkal. Po dosažení zletilosti žalovaného začal žalobce jednat veden snahou o vybudování vztahu se synem, navýšil proto dobrovolně platby žalovanému a očekával automaticky otevřený přístup ze strany žalovaného a také možnost ne něj výchovně působit (spolu se svou současnou manželkou), a to obzvláště poté, co zjistil, že žalovaný má problémy se školní docházkou. Žalobce zcela jistě zvolil nevhodný způsob, jak na žalovaného výchovně působit (společná schůzka dne 5.11.2025 za účasti jeho manželky, tajné pořízení nahrávky z této schůzky, apod.), soud však nepochybuje o tom, že to, co žalobce po žalovaném žádal, bylo legitimní. Nepožadoval nic jiného, než aby si žalovaný plnil své základní povinnosti, tj. zejména řádné absolvování školní docházky a pomoc matce s domácími pracemi, když z její svědecké výpovědi vyplynulo, že si žalobci na laxní přístup žalovaného před tím stěžovala. Z provedeného dokazování soud nezjistil, že by poměry žalovaného převyšovaly životní úroveň žalobce. K tíži žalovaného soud neposoudil ani nezájem žalovaného o žalobce a jeho rodinu, jeho nechuť s nimi trávit čas, či snahu o to, vyhnout se jim při náhodném setkání na ulici. Takové chování žalovaného je zčásti pochopitelné, a to s ohledem na dlouhodobou absenci jakéhokoliv kontaktu se žalobcem v době dětství a dospívání. Rozhodně nelze v takovém jednání žalovaného spatřit rozpor s dobrými mravy, na trvání a rozsah vyživovací povinnosti takové skutečnosti nemají vliv. Přístup žalovaného k plnění školních povinností je více než laxní, jak dokládají zejména zprávy školy, množství omluvených a neomluvených hodin se nutně projevilo v nedostatečném prospěchu žalovaného, v udělených výchovných opatřeních, v opakování druhého ročníku a následně v předčasném ukončení studia pro neukončení třetího ročníku. Přesto, že jeho přípravu na budoucí povolání v podobě studia střední školy rozhodně nelze považovat za soustavnou, cílevědomou a řádnou, soud vzal v potaz to, že u žalovaného se jednalo o první pokus studia střední školy bezprostředně navazující po ukončení základní školy. Nejednalo se o další studijní pokusy po neukončeném studiu jiné školy. Soud tedy po určitou dobu upřednostňoval zájem žalovaného na dokončení středoškolského studia i přes jeho velmi tristní studijní výsledky, veden snahou o zlepšení podmínek žalovaného na trhu práce. Žalovaný však v průběhu soudního řízení dobrovolně ukončil studium, respektive přičinil se o to, že mu v podstatě mnoho jiných možností ani nezbývalo. Žalovaný se poté nezaevidoval u příslušného úřadu práce, práci si nehledá, má sice zájem o další studium střední školy, přijat k dalšímu studiu však dosud nebyl, jeho motivace k dalšímu studiu není dle závěru soudu dostatečná, doufá, že by jej mohla ke studiu motivovat jeho přítelkyně, proto hodlá studovat v Plzni, a to bez ohledu zvýšené výdaje, které by to rodičům pravděpodobně přineslo. Při studiu si významně nepřivydělával, v řízení uvedl, že práci a školu nezvládal časově skloubit. Nyní je zaměstnán brigádně u své matky v lékárně, je zdráv, sportuje na vrcholové úrovni (karate). Soudu tedy nezbylo, než zrušit vyživovací povinnost žalovaného, neboť k datu 16.6.2026 pozbyl statut studenta, jeho schopnost samostatně se živit se aktivovala a bylo na něm, aby si co nejdříve našel zdroj příjmu, s ohledem na výplatní termíny soud zrušení vyživovací povinnosti posunul na datum 1.8.2026. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný prozatím plnohodnotnou práci nehledá, brigádně však pracuje. Dluh na výživném nevznikl žádný. S ohledem na výše uvedené závěry pak soud zamítl žalobu, pokud jde o zrušení vyživovací povinnosti od 30.9.2025 do 31.7.2026.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně úspěšnější žalobce, ten ale s ohledem na příbuzenský poměr žádné náklady po žalovaném nepožadoval. Žalovaný naopak žádal plnou náhradu nákladů řízení, když navrhoval zamítnutí žaloby, neboť vyživovací povinnost žalobce nadále trvá, není důvodu ji rušit, když si žalovaný hledá novou střední školu a hodlá dále studovat. Není možné, aby vyživovací povinnost nesla pouze matka žalovaného, která je samoživitelkou žalovaného a jeho dvou nezletilých sourozenců. V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 8.2.2022 sp.zn. IV.ÚS 2108/21, „pokud je veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné výši za určité časové období (byť není rozhodováno o přiznání plnění, nýbrž o jeho zrušení), v němž je celkovou spornou peněžitou částku možno zjistit jednoduchým početním úkonem, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu.“ Dle § 8 odst. 2 advokátního tarifu platí, je li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem těchto hodnot plnění, jde li však o plnění na dobu delší než 5 let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění. Procesní úspěch žalovaného lze vyčíslit částkou 45 000 Kč, jedná se o celkem 10 plateb výživného za období od 30.9.2026 do 31.7.2026, v tomto rozsahu byla žaloba částečně zamítnuta. Jeho procesní neúspěch se pak projevil ve zrušení vyživovací povinnosti od 1.8.2026 do blíže neuvedeného data, po tuto dobu žalovaný hodlal pokračovat ve studiu jím vybrané střední školy, jedná se o peněžité plnění na dobu neurčitou, pětinásobek ročního plnění činí částku 270 000 Kč. Je tedy zřejmé, že neúspěch žalovaného významně převážil nad jeho procesním úspěchem, žalobce však žádnou náhradu nákladů řízení nepožaduje. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.