42 C 216/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 416 534,05 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 75 300,86 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 13 829,42 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 25 424,21 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 416 534,05 Kč od 25. 6. 2022 do 16. 7. 2022, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 75 300,86 Kč od 17. 7. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 16,6 % ročně z částky 18 371,8 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 6,9 % ročně z částky 389 592,25 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 341 233,19 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 341 233,19 Kč od 17. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 910,19 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala v rámci nároku č. 1 zaplacení 19 871,8 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka (dále jen„ Smlouva“), součástí Smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník. Dle Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 22 000 Kč, a to převodem na běžný účet žalované, zároveň vedla pro žalovanou úvěrový účet č. [bankovní účet]. Úvěr byl úročen sazbou 16,60% ročně, dále byla žalovaná povinna hradit poplatky za vedení úvěrového účtu, poplatky za upomínání a poplatek za pojištění, vše dle sazebníku. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami, s nimiž byla žalovaná opakovaně v prodlení, proto předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr k datu 21.1.2022 a uplatnila právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 20% z celkové dlužné částky po zesplatnění úvěru. Konečná dlužná částka tak činí 22 084,52 Kč, jedná se o součet dlužné jistiny, úroků, poplatků a smluvní pokuty. Pohledávka předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ode dne [datum], o tom byla žalovaná informována dopisem od postupitele ze dne 14.7.2022. Před podáním žaloby byla žalovaná obeslána předžalobní upomínkou. Žalobkyně po žalované celkově požaduje částku 18 371,8 Kč na jistině, částku 1 500 Kč coby smluvní pokutu a poplatky, dále příslušenství v podobě sjednaných úroků a úroků z prodlení. Z doplnění žaloby ze dne 30.8.2023 vyplývá, že žalovaná oproti jistině úvěru ve výši 22 000 Kč uhradila částku 11 203,55 Kč, žalobkyně dále specifikovala způsob prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.

2. Žalobkyně se dále proti žalované v rámci nároku č. 2 domáhala zaplacení 396 662,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjček (dále jen„ Smlouva“), součástí Smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník. Dle Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 434 000 Kč, a to na úhradu jejích dřívějších peněžitých závazků a zbytek úvěru neúčelově převodem na běžný účet žalované, zároveň vedla pro žalovanou úvěrový účet č. [bankovní účet]. Úvěr byl úročen sazbou 6,9% ročně, dále byla žalovaná povinna hradit poplatky za vedení úvěrového účtu, poplatky za upomínání a poplatek za pojištění, vše dle sazebníku. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami, s nimiž byla 17.1.2022 a uplatnila právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 20% z celkové dlužné částky po zesplatnění úvěru. Dluh tak tvoří částka 420 308,15 Kč, coby součet dlužné jistiny úvěru, úroků, poplatků a smluvní pokuty. Pohledávka předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2022 s účinností ode dne [datum], o tom byla žalovaná informována dopisem od postupitele. Před podáním žaloby byla žalovaná obeslána předžalobní upomínkou. Žalobkyně po žalované celkově požaduje částku 389 592,25 Kč na jistině, částku 7 070 Kč coby smluvní pokutu a poplatky, dále příslušenství v podobě sjednaných úroků a úroků z prodlení. Z doplnění žaloby ze dne 30.8.2023 vyplývá, že žalovaná oproti jistině úvěru ve výši 434 000 Kč uhradila částku 103 563,26 Kč, žalobkyně dále specifikovala způsob prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z listin doložených žalobkyní došel k následujícím závěrům, pokud jde o nárok č. 1 žaloby. Dne [datum] předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka (dále jen„ Smlouva“), součástí Smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník, které žalobkyně rovněž založila k důkazu. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku, v rámci aplikace [příjmení] banka. V rámci Standardních informací o spotřebitelském úvěru se žalovaná dozvěděla základní parametry poskytnutého úvěru a informace o jeho poskytovateli. Dle Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 22 000 Kč, a to převodem na běžný účet žalované č. [bankovní účet] – viz výpis z běžného účtu žalované za období [číslo] doložený k důkazu, zároveň vedla pro žalovanou úvěrový účet č. [bankovní účet], který žalobkyně také doložila k důkazu za období od [číslo] do 6/2022. Úvěr byl úročen sazbou 16,6% ročně, roční procentní sazba spotřebitelského úvěru činí 17,9%, dále byla žalovaná povinna hradit poplatky za vedení úvěrového účtu, poplatky za upomínání a poplatek za pojištění, vše dle sazebníku. Úvěr měl být splácen pravidelnými anuitními měsíčními splátkami spolu s pojištěním v částce 542,04 Kč. K prokázání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru doložila žalobkyně Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 27.7.2023 (listinu vytvořenou předchůdkyní žalobkyně) s přílohou obsahující data od žalované ohledně jejího zaměstnavatele, výše pravidelného měsíčního příjmu, bytové situace a dalších splátek spotřebitelských úvěrů, pravidelné měsíční výdaje zde nejsou uvedeny, není uveden další zdroj celkového příjmu domácnosti. Z výpisu z běžného účtu žalované za [číslo], který žalobkyně rovněž doložila k důkazu, tvrzená výše pravidelného měsíčního příjmu žalované v částce 14 350 Kč nevyplývá, neboť v tomto období byla žalované vyplacena mzda pouze ve výši 11 840 Kč, která nepokryje ani nájemné v částce 15 000 Kč. Pravidelná mzda tedy nepokrývá pravidelné výdaje žalované (další příjem domácnosti nebyl specifikován), natož aby jí z příjmu zůstávala finanční rezerva, ze které by mohly být spláceny splátky úvěru. K řádnému prověření úvěruschopnosti žalované tedy nedošlo. Žalované bylo zasláno oznámení o ukončení poskytování úvěru a jeho zesplatnění dopisem ze dne 23.1.2022. Z Platební historie soud dovodil, že oproti poskytnuté jistině úvěru ve výši 22 000 Kč uhradila žalovaná před podáním žaloby částku 11 203,55 Kč. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Dohoda upravující cenu za postoupené pohledávky z téhož data, Potvrzení o příjmu úplaty za postoupení pohledávek, Oznámení od předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky žalované z [datum] s dokladem o odeslání žalované z 14.7.2022, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovanou, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z předžalobní upomínky datované dnem 4.4.2023 a z příslušného podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

5. Soud ve věci provedl i další dokazování, přičemž z listin doložených žalobkyní došel k následujícím závěrům týkajícím se nároku č. 2 žaloby. Dne [datum] předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjček (dále jen„ Smlouva“), součástí Smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník, které žalobkyně rovněž založila k důkazu. V rámci Standardních informací o spotřebitelském úvěru se žalovaná dozvěděla základní parametry poskytnutého úvěru a informace o jeho poskytovateli. Dle Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 434 000 Kč, a to splacením dluhu žalované u předchůdkyně žalobkyně z titulu tří neuhrazených úvěrů (375 208,95 Kč, 10 100 Kč a 5 000 Kč), zbývající část jistiny úvěru byla poukázána neúčelově na běžný účet žalované č. [bankovní účet] – viz výpis z běžného účtu žalované ze dne 5.8.2019 dokládající přijetí částky 46 937,8 Kč na běžný účet žalované, zároveň vedla pro žalovanou úvěrový účet č. [bankovní účet], který žalobkyně také doložila k důkazu za období od [číslo] do 6/2022. Čerpání úvěru doložila žalobkyně výše uvedenými výpisy z běžného a úvěrového účtu žalované. Úvěr byl úročen sazbou 6,9% ročně, roční procentní sazba spotřebitelského úvěru činí 7,2%, dále byla žalovaná povinna hradit poplatky za vedení úvěrového účtu, poplatky za upomínání a poplatek za pojištění, vše dle sazebníku. Úvěr měl být splácen pravidelnými anuitními měsíčními splátkami spolu s pojištěním v částce 5 513,77 Kč. K prokázání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru doložila žalobkyně Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 27.7.2023 (listinu vytvořenou předchůdkyní žalobkyně) s přílohou obsahující data od žalované ohledně jejího zaměstnavatele, výše pravidelného měsíčního (15 568 Kč), celkového měsíčního příjmu domácnosti, bytové situace a dalších splátek spotřebitelských úvěrů, pravidelné měsíční výdaje zde nejsou uvedeny. Výše uvedená data čerpala předchůdkyně žalobkyně ze Žádosti o úvěr ze dne [datum] sepsané žalovanou, žalovaná zde uvedla své stávající závazky u předchůdkyně žalobkyně v celkové výši 391 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované za [číslo], který žalobkyně rovněž doložila k důkazu, tvrzená výše pravidelného měsíčního příjmu žalované v částce 15 568 Kč nevyplývá, mzda v tomto období činí 11 881 Kč, z výpisu dále vyplývá, že odepsaná souhrnná měsíční částka na účtu (65 632 Kč) se velmi blíží příjmům účtu toho měsíce (72 002 Kč), příjmy však tvoří kromě výše uvedené mzdy pouze poskytnutý úvěr od předchůdkyně žalobkyně. K řádnému prověření úvěruschopnosti žalované tedy nedošlo. Žalované bylo zasláno oznámení o ukončení poskytování úvěru a jeho zesplatnění dopisem ze dne 19.1.2022. Z Platební historie soud dovodil, že oproti poskytnuté jistině úvěru ve výši 434 000 Kč uhradila žalovaná před podáním žaloby částku 103 563,26 Kč. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Dohoda upravující cenu za postoupené pohledávky z téhož data, Potvrzení o příjmu úplaty za postoupení pohledávek, Oznámení od předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky žalované z 29.6.2022 s dokladem o odeslání žalované z 14.7.2022, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovanou, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z předžalobní upomínky datované dnem 4.4.2023 a z příslušného podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

6. V průběhu ústního jednání byla žalobkyně poučena o chybějících žalobních tvrzeních týkajících se okolností prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

7. Nárok č. 1 a 2 popsaný v žalobě posuzoval soud následovně: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné částce 22 000 Kč, tato jistina úvěru nebyla do dnešního dne žalovanou zcela splacena, žalobkyně má nárok na vrácení pouze nesplacené části jistiny úvěru, tedy částky 10 795,45 Kč, nikoliv dalších nároků vycházejících ze Smlouvy, kterou soud jakožto smlouvu o úvěru považuje za neplatnou z níže uvedených důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, tedy před uzavřením Smlouvy. Žalobkyně tyto skutečnosti dostatečně řádně nedoplnila ani po poučení ze strany soudu a neunesla tak břemeno tvrzení a důkazní. Soud přitom poučil žalobkyni, že nemá za prokázané, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru ze strany předchůdkyně žalobkyně. Příjmy žalované nejsou podloženy listinami (pracovní smlouva, výplatní lístek apod.), výdaje žalované nejsou nějak blíže specifikovány ani podloženy listinami (nájemní smlouva, faktury za energie apod.). Nejsou specifikovány ani další čisté příjmy domácnosti. Výpisy z běžného účtu jsou za období od poskytnutí úvěru, nikoliv za předchozí období, příjem žalované nepokrýval ani pravidelné výdaje, natož aby měla finanční rezervu na úhradu dalších dvou úvěrů, které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla. Již před konsolidací úvěrů měla žalovaná závazek v celkové výši cca 391 000 Kč, po konsolidaci závazků jí byly poskytnuty ještě další dva úvěry s jistinou celkem cca 70 000 Kč. Smlouvu o úvěru v podobě Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla smlouva o úvěru uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrované má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 22 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení, a to v části, která nebyla před podáním žaloby uhrazena, tedy v částce 10 796,45 Kč. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V této části tedy soud žalobě vyhověl, ve zbytku žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění poprvé prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávky, písemnost byla žalované odeslána 14.7.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 16.7.2022 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 17.7.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši požadované žalobkyní (soud se od sazby úroku z prodlení požadované žalobkyní neodchýlil), která není v rozporu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s ohledem na počátek prodlení žalované. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu.

9. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjček uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné částce 434 000 Kč, tato jistina úvěru nebyla do dnešního dne žalovaným zcela splacena, žalobkyně má nárok na vrácení pouze nesplacené části jistiny úvěru, tedy částky 330 436,74 Kč, nikoliv dalších nároků vycházejících ze Smlouvy, kterou soud jakožto smlouvu o úvěru považuje za neplatnou z níže uvedených důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, tedy před uzavřením Smlouvy. Žalobkyně tyto skutečnosti dostatečně řádně nedoplnila ani po poučení ze strany soudu a neunesla tak břemeno tvrzení a důkazní. Soud přitom poučil žalobkyni, že nemá za prokázané, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru ze strany předchůdkyně žalobkyně. Příjmy žalované nejsou podloženy listinami (pracovní smlouva, výplatní lístek apod.), výdaje žalované nejsou nějak blíže specifikovány ani podloženy listinami (nájemní smlouva, faktury za energie apod.). Nejsou specifikovány ani další čisté příjmy domácnosti. Výpisy z běžného účtu jsou za období od poskytnutí úvěru, nikoliv za předchozí období, příjem žalované nepokrýval ani pravidelné výdaje, natož aby měla finanční rezervu na úhradu dalších dvou úvěrů, které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla. Již před konsolidací úvěrů měla žalovaná závazek v celkové výši cca 391 000 Kč, po konsolidaci závazků jí byly poskytnuty ještě další dva úvěry s jistinou celkem cca 70 000 Kč. Smlouvu o úvěru v podobě Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjček je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla smlouva o úvěru uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrované má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 434 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení, a to v části, která nebyla před podáním žaloby uhrazena, tedy v částce 330 436,74 Kč. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V této části tedy soud žalobě vyhověl, ve zbytku žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění poprvé prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávky, písemnost byla žalované odeslána 14.7.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 16.7.2022 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 17.7.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši požadované žalobkyní (soud se od sazby úroku z prodlení požadované žalobkyní neodchýlil), která není v rozporu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s ohledem na počátek prodlení žalované. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 910,19 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalované v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 662 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 416 534,05 Kč sestávající z částky 9 980 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby a účast u ústního jednání před soudem) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 120 Kč ve výši 8 635,20 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.