42 C 221/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 9 411,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 1 171,37 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 171,37 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení; b) částku 6 440,41 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 440,41 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 343,5 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 240,40 Kč od 24. 11. 2022 do 14. 12. 2022 a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 440,41 Kč od 13. 11. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 660,06 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 9 411,78 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovanou Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl žalované aktivován běžný účet. Na základě Dispozice ke kontokorentnímu úvěru ze dne 30.3.2015 bylo žalované umožněno čerpat kontokorentní úvěr [anonymizováno] do výše povoleného limitu 5 000 Kč, žalovaná vyčerpala částku 6 440,41 Kč. Protože žalovaná překročila povolený limit kontokorentního úvěru, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, přistoupila předchůdkyně žalobkyně následně dne [datum] k zesplatnění kontokorentu a debetní zůstatek z běžného účtu žalované byl převeden na její nově zřízený úvěrový účet (viz žalobní nárok č. 2). V rámci žalobního nároku č. 2 požaduje žalobkyně kromě dosud neuhrazené jistiny v částce 6 440,41 Kč ještě částku 1 800 Kč coby souhrn dlužných poplatků a smluvních pokut. Po výše uvedeném převedení debetního zůstatku z běžného na úvěrový účet dne 12.11.2021 se žalovaná opět dostala do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu, který ke dni podání žaloby činí 1 171,37 Kč (žalobní nárok č. 1). Obě výše uvedené pohledávky předchůdkyně žalobkyně byly postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ode dne [datum], o tom byla žalovaná informována dopisem od postupitele ze dne 12.12.2022. Před podáním žaloby byla žalovaná obeslána předžalobní upomínkou. Žalobkyně po žalované celkově požaduje částku 16 766,07 Kč na jistině a částku 700 Kč coby smluvní pokutu a poplatky. V rámci doplnění žaloby ze dne 14.9.2023 žalobkyně doplnila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z listin doložených žalobkyní došel k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], dříve [právnická osoba]) a žalovaná Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které banka pro žalovanou vedla běžný účet. Dne [datum] byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, na základě které došlo k poskytnutí kontokorentního spotřebitelského úvěru do výše povoleného limitu 5 000 Kč ode dne 30.3.2015 s úrokovou sazbou 21,99% ročně a roční procentní sazbou spotřebitelského úvěru 44,79%. K důkazu doložila žalobkyně též Všeobecné obchodními podmínkami předchůdkyně žalobkyně. K prokázání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru doložila žalobkyně výpis z běžného účtu žalované, ze kterého však vyplývá, že před poskytnutím úvěru v březnu 2015 žalovaná splácela již 7 poskytnutých spotřebitelských úvěrů, další dva spotřebitelské úvěry jí byly ten měsíc vyplaceny na účet. Ve zprávě banky o posouzení úvěruschopnosti žalované byl její deklarovaný příjem 14 500 Kč měsíčně a celkové příjmy domácnosti 40 000 Kč měsíčně, takové údaje však z výpisu z běžného účtu žalované nevyplývají. Kromě měsíčních splátek již poskytnutých spotřebitelských úvěrů banka nezjistila skutečně vynakládané další výdaje na bydlení apod. K řádnému prověření úvěruschopnosti žalované tedy nedošlo. K prokázání čerpání úvěru žalovanou žalobkyně předložila výpis z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. K prokázání debetního zůstatku na běžném účtu předložila žalobkyně výpis z běžného účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalované bylo zasláno oznámení o ukončení poskytování [anonymizováno] a vedení běžného účtu dopisem ze dne 12.11.2021. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Dohoda upravující cenu za postoupené pohledávky z téhož data, Potvrzení o příjmu úplaty za postoupení pohledávek, Oznámení od předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky žalované z 25.11.2022 s dokladem o odeslání žalované z 1212.2022, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovanou, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z předžalobní upomínky datované dnem 4.4.2023 a z příslušného podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

4. V průběhu ústního jednání byla žalobkyně poučena o chybějících žalobních tvrzeních týkajících se okolností prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.

5. Vzhledem k tomu, že tvrzená smlouva o bankovních produktech a službách měla být dle žalobkyně uzavřena dne [datum], je zapotřebí s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 aplikovat na tento tvrzený právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31.12.2013. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31.12.2013, (dále jen„ obch. z.“)„ Smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.“ a závazek ve smyslu § 711 obch. z., podle něhož:„ Smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).“ Dle § 497 a násl. obch.z.„ Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě účastníci ve Smlouvě o zřízení a vedení účtu dohodli, že banka je oprávněna odepsat prostředky z účtu klienta i v případě, že na účtu vznikne v důsledku takové operace debetní zůstatek. Je tedy případné i na tento nárok vztáhnout ustanovení o úvěru ve smyslu § 711 a § 497 a násl. obch. z. Žalovaná úvěr čerpala, tím, že svůj účet přečerpala do debetu, poskytnuté finanční prostředky nevrátila zcela, tak jak bylo ujednáno ve Smlouvě o zřízení a vedení účtu. Soud tak žalobě v rámci nároku č. 1 vyhověl, neboť z provedeného dokazování vyplývá oprávněnost požadavku žalobkyně.

6. Jde-li o nárok č. 2 popsaný v žalobě, posuzoval jej soud následovně: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla Dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr v konečné částce 6 440,41 Kč, tato jistina úvěru nebyla do dnešního dne žalovanou splacena, žalobkyně má nárok na vrácení pouze výše uvedené jistiny úvěru, nikoliv dalších nároků vycházejících z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum], kterou soud jakožto smlouvu o úvěru považuje za neplatnou z níže uvedených důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, tedy před uzavřením Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum]. Žalobkyně tyto skutečnosti dostatečně nedoplnila ani po poučení ze strany soudu a neunesla tak břemeno tvrzení a důkazní. Smlouvu o úvěru v podobě dispozice výše uvedené je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva o úvěru v podobě dispozice výše uvedené uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 6 440,41 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy o úvěru v podobě dispozice výše uvedené třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V této části žalobního nároku č. 2 tedy soud žalobě rovněž vyhověl, ve zbytku nárok č. 2 žaloby zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění poprvé prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávky, písemnost byla žalované odeslána 12.12.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 14.12.2022 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 15.12.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši požadované žalobkyní (soud se od sazby úroku z prodlení požadované žalobkyní neodchýlil), která není v rozporu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s ohledem na počátek prodlení žalované. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil některé pohledávky žalobkyně za žalovanou právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 660,06 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalované v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 411,78 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast u ústního jednání před soudem) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.