42 C 224/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 10 436,66 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 10 436,66 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 10 436,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Smlouva měla být uzavřena tím způsobem, že po podpisu žádosti o uzavření Smlouvy žalovaným (fyzicky či elektronicky), mělo dojít k akceptaci žádosti vydáním platební karty s možností čerpání finančních prostředků do výše 55 000 Kč žalovanému. Před poskytnutím úvěru byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Úvěrový limit mohl být navýšen až na částku 500 000 Kč. Žalovaný načerpal v průběhu trvání úvěru celkem částku 48 531 Kč a uhradil částku 64 327 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách ve výši 5,99% z aktuální dlužné částky, minimálně v částce 1 000 Kč. Žalovaný si sjednal i pojištění splácení úvěru. Roční úroková sazba poskytnutého úvěru byla ve Smlouvě sjednána na 22,68 % ročně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 30,28%. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila předchůdkyně žalobkyně svého oprávnění sjednaného ve Smlouvě, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, a to k datu 31.10.2022. Ve Smlouvě byla rovněž sjednána povinnost žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky úrok z prodlení v zákonné výši v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru. Pohledávka předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o postoupení pohledávky byl žalovaný obeznámen postupitelem. Následně byla žalovanému v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Žalobkyně eviduje ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku sestávající z: - neuhrazené jistiny ve výši 10 342,66 Kč - kapitalizovaných smluvních úroků v částce 706,20 Kč (22,68% ročně z částky 10 342,66 od 14.7.2022 do 1.11.2022) - poplatků za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 239,7 Kč sjednaných ve Smlouvě - smluvní pokuty v částce 94 Kč (0,1% denně z částky 10 342,66 od 22.10.2022 do 1.11.2022) - poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 600 Kč sjednaných ve Smlouvě - zákonný úrok z prodlení z částky 10 342,66 Kč od 1.11.2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k jednání před soudem se bez omluvy nedostavil a zůstal zcela pasivní. Žalobkyně se k jednání před soudem nedostavila, omluvila svou neúčast skrze svého právního zástupce, nepožádala o odročení jednání, souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] to dne [datum]. Stejného dne podepsal žalovaný (nikoliv však předchůdkyně žalobkyně) i Žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] v rámci které se předchůdkyně žalobkyně zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve formě bezúčelového revolvingového úvěru do výše úvěrového rámce 35 000 Kč, a to používáním kreditní karty, klient se zavazuje splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 5,99% z dlužné částky (minimálně 1 000 Kč), roční úroková sazba činí 22,68%, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 30,28%. Žalobkyně soudu doložila rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace o zprostředkovateli úvěru, tyto informace obdržel žalovaný v rámci procesu uzavírání Smlouvy O uzavření Smlouvy má žalovaného informovat dopis ze dne 22.10.2018. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru doložila žalobkyně část Smlouvy, kde žalovaný poskytl údaje týkající se jejího rodinného stavu, typu bydlení, příjmů a výdajů včetně splátek jiných spotřebitelských úvěrů. Předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pasivním sběrem těchto dat od žalovaného, nepředložila soudu žádné listiny dokládající jeho příjmy a výdaje (mzdové listy, výpisy z bankovního účtu, výměr nájemného, splátkové kalendáře jiných spotřebitelstkých úvěrů, apod.), které by si aktivně vyžádala od žalovaného. Poskytnutí částky 48 531 Kč coby jistiny úvěru a výpočet příslušenství požadované v žalobě žalobkyně doložila listinou nazvanou Výpis úvěrového účtu, jedná se o listinu vyhotovenou předchůdkyní žalobkyně zahrnující záznamy o poskytnutí finanční částky žalovanému, plánovaných splátkách a uhrazených splátkách. Odstoupení od úvěrové smlouvy je datováno dnem 30.9.2022. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalobkyně ji doložila včetně seznamu postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem i postupníkem. Žalobkyně dále předložila výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Předžalobní výzva ze dne 16.3.2023 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena tím způsobem, že po podpisu žádosti o uzavření Smlouvy žalovaným, mělo dojít k posouzení žádosti a následné akceptaci žádosti vydáním platební karty s možností čerpání finančních prostředků do výše 35 000 Kč žalovanému. Na Smlouvě absentuje podpis předchůdkyně žalobkyně a soudu nebyl předložen ani žádný důkaz o tom, že k akceptaci došlo vydáním platební karty žalovanému. Není také doloženo, na základě jakých ujednání došlo k navýšení původně navrženého úvěrového rámce 35 000 Kč, když podle žalobkyně došlo nakonec k čerpání částky vyšší, a to 48 531 Kč. I pokud by se žalobkyni podařilo prokázat uzavření Smlouvy, považoval by ji soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění její povinnosti v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když soud nemá za dostatečně prokázané příjmy a výdaje žalované, tvrzení ohledně pravidelných měsíčních příjmů a výdajů nejsou podložena např. výpisem z běžného účtu žalované, či výplatními páskami. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Žalobkyně se spolehla, pokud jde o příjmy a výdaje žalovaného, pouze na tvrzení žalovaného, tyto nijak neprověřovala, resp. nepředložila soudu důkazy, že tak činila. Smlouvu by tek bylo třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 48 531 Kč coby jistiny úvěru (pakliže by taková skutečnost byla před soudem prokázána) by tak bylo možné s ohledem na neprokázání existence Smlouvy posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně však dle soudu neprokázala, že poskytla žalovanému tvrzené peněžní prostředky. Listina označená jako Výpis z úvěru je listinou vytvořenou předchůdkyní žalobkyně, která sice podporuje tvrzení žalobkyně, nemá však potřebnou důkazní hodnotu (žalobkyně neprokázala ani poskytnutí platební karty žalovanému) a poskytnutí peněžních prostředků žalovanému tak zůstalo dle závěru soudu neprokázáno a nelze uzavřít, že žalovaný je bezdůvodně obohacen na úkor žalobkyně. K tomuto soud cituje rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 330/2018-47 ze dne 16.1.2019:„ Z tabulky o čerpání tvrzeného úvěru je zásadně zřejmé, že finanční prostředky byly čerpány prostřednictvím bankomatu, tak jak předpokládala smlouva. Skutečnost, že žalovanému byla poskytnuta kreditní karta a že tedy to byl žalovaný, kdo předmětný úvěr čerpal, v řízení prokázána nebyla.“ I kdyby se žalobkyni podařilo prokázat poskytnutí úvěru žalovanému, do podání žaloby byla oproti jistině úvěru ve výši 48 531 Kč žalovaným vrácena částka vyšší, a to 64 327 Kč. Žalobkyně soudu řádně doložila postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Soudu tedy nezbylo, nežli zamítnout žalobu jako celek. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soud jí tak neměl možnost poučit o chybějících tvrzení a důkazech.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.