42 C 23/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 6 075 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 075 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 775 Kč od 2. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 731 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 6 075 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná byla v období od 19. 4. 2021 do 30. 9. 2021 vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla RZ: SPZ, VIN: VIN kód, osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1000 cm3 do 1350 cm3, které bylo v Centrálním registru vozidel evidováno jako provozované a v uvedeném období nebylo k tomuto sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně proto požaduje zaplacení příspěvku za uvedenou dobu ve výši 5 775 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, když vozidlo nebylo pojištěno 165 dní a denní sazba příspěvku činí 35 Kč. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonného procesu upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k rozhodnutí bez jednání nevyjádřili.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu právnická osoba ze dne 17. 2. 2022, upomínky ze dne 25. 5. 2022, předžalobní výzvy ze dne 9. 6. 2025 s dokladem o odeslání žalované 10. 6. 2025 a vyjádření žalobkyně ze dne 2. 2. 2026 učinil soud závěr o skutkovém stavu, který se shoduje s tvrzeními žalobkyně, tedy, že žalovaná byla v období od 19. 4. 2021 do 30. 9. 2021 provozovatelem a vlastníkem vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 1 350 cm3, na které nebylo po dobu 165 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti, a vozidlo bylo v tomto období vedeno v registru silničních vozidel jako provozované, denní sazba příspěvku činí 35 Kč.

4. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZOPV“), tehdy platného a účinného, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (ad písmeno a), a dále může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci (ad písmeno b). Podle § 4 odst. 1 ZOPV jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 ZOPV; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 ZOPV se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 ZOPV je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 ZOPV výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZOPV, tehdy platné a účinné, se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 včetně ve výši 35 Kč. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů právnická osoba spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná neměla pro své vozidlo po dobu 165 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti, vznikla jí tak v souladu se shora citovanými ustanoveními povinnost uhradit příspěvek žalobkyni, jehož výše je součinem počtu dnů a denní sazby 35 Kč, která odpovídá druhu vozidla, dle shora uvedené vyhlášky, tedy 5 775 Kč. V souvislosti s mimosoudním uplatněním práva pak žalobkyni vznikl nárok i na poplatek ve výši 300 Kč. S ohledem na absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky rozhodl soud o její povinnosti zaplatit žalobkyni částku 6 075 Kč.

6. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu, žalobkyně má proto v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v aktuálním znění, dle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ právo požadovat po žalované úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 731 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 775 Kč sestávající z částky 200 Kč za úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci do 1.1.2025 (převzetí a příprava zastoupení) a z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci po 1.1.2025 (sepis předžalobní upomínky a žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 100 Kč ve výši 231 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně 8. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.