42 C 233/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného toho času ve Věznici Ostrov nad Ohří, část obce a číslo , PSČ obec pro zaplacení 40 493 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 25 493 Kč, úroku ve výši 56 % ročně z částky 15 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 008,92 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 40 493 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den podepsání Smlouvy. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 14 893 Kč. Celkovou částku 29 893 Kč odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 1 661 Kč, poslední splátka ve výši 1 656 Kč. Dle žalobních tvrzení považuje žalobkyně poskytnutý spotřebitelský úvěr za zápůjčku peněžitou s úrokovou sazbou 56 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Před podáním žaloby byl žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně podáním ze dne 17.8.2022 doplnila svá skutková tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný ponechal bez reakce výzvu soudu, aby se k věci písemně vyjádřil a aby se vyjádřil, zda trvá na své osobní účasti při ústním jednání před soudem. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] byla mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dále jen („ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“. Součástí Smlouvy jsou Smluvní podmínky. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč způsobem, a to v hotovosti v částce 15 000 Kč v den podpisu Smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 14 893 Kč, z toho úrok činí částku 7 500 Kč, částka 7 393 Kč je za zpracování úvěru, garance celkové ceny, péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí klienta. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku ve výši 29 893 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 1 661 Kč, poslední splátka ve výši 1 656 Kč. Úroková sazba činí 56 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 167,32%. Se Smlouvou podepsal žalovaný rovněž Standardní informace o spotřebitelském úvěru, tj. informace o poskytovateli úvěru a druhu spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaný nehradil splátky dle Smlouvy, zesplatnila předchůdkyně žalobkyně úvěr, a to písemným podáním ze dne 10.2.2022, v němž vyzvala žalovaného k okamžité úhradě, datum odeslání této písemnosti je 11.2.2022. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek - seznam postupovaných pohledávek a včetně oznámení o postoupení pohledávky od postupitele (společnosti [právnická osoba]) ze dne 1.2.2022 s dokladem o odeslání oznámení postoupení pohledávky žalovanému. Z těchto listin soud dovodil, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace ke sporu, když žalobkyně doložila, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobkyni. Z předžalobní upomínky datované dnem 20.5.2022 a z příslušného podacího lístku ze dne 24.5.2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. K příslušenství ve formě kapitalizovaného úroku z prodlení a kapitalizované smluvní pokuty žalobkyně doložila způsob jejich výpočtu. K prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně doložila zákaznickou kartu - žádost o spotřebitelský úvěr, v rámci které žalovaný poskytl informace o svých příjmech, výdajích, zaměstnavateli, majetku a bydlení. Dle karty zákazníka žalovaný žil ke dni 16.11.2019 v nájemním bytě, spotřebitelský úvěr si vzal na úhradu nájemného, jednalo se o invalidního důchodce s důchodem v částce 10 613 Kč měsíčně, přičemž jeho výdaje měsíčně činí částku cca 11 000 Kč. V rámci ostatních příjmů žadatele je uvedena částka 10 390 Kč, tato však není nijak specifikována. Žalobkyně nedoložila k důkazu listiny, na které se karta zákazníka odvolává, tj. výpisy z bankovního účtu žalovaného. Při ústním jednání žalobkyně tyto listiny nedoplnila do spisu, neupřesnila ani to, jak mohl být žalovaný hodnocen jako úvěruschopný, když evidentně neměl dost prostředků na úhradu nájemného, nevysvětlila původ dalších údajných příjmů žalovaného. Žalobkyně dále k důkazu doložila výpis z centrální evidence exekucí, ovšem pořízený až s datem 12.8.2022, ze kterého vyplývá 0 počtu zahájených exekucí. Ze živnostenského rejstříku pak vyplývá, že spotřebitelský úvěru byl žalovanému poskytnut osobou s příslušným živnostenským oprávněním.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2390 o. z přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z., na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžitá zápůjčka v konečné částce 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu zápůjčky včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnuté zápůjčky v částce 15 000 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno, když soud považuje ověření úvěruschopnosti žalovaného za nedostatečné. Předchůdkyně žalobkyně vyšla nedoložených výdajů žalovaného, nepřihlédla k tomu, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru, neboť neměl na úhradu nájemného, nedoplnila skutečnosti ohledně dalšího údajného příjmu žalovaného, nepředložila žádné listiny k prokázání příjmů a výdajů žalovaného tak, aby došlo ke kontrole správnosti údajů poskytnutých žadatelem o úvěr v rámci karty zákazníka, a to přesto, že podle karty zákazníka tyto listiny měla (nebo mohla mít) předchůdkyně žalobkyně k dispozici. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 15 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho, soud tedy částku ve výši 15 000 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci výzvy ke splacení celého dluhu ze dne 10.2.2022, písemnost byla žalovanému odeslána 11.2.2022, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 13.2.2022 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 14.2.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného, žalobkyně však požaduje úrok z prodlení až od 18.3.2022 a soud se tak od jejího návrhu neodchýlil. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu mu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu pasivní. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.