42 C 242/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 22 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 000 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 587,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 290 Kč od 24. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 000 Kč od 24. 3. 2022 do 23. 6. 2022, a úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 18 000 Kč od 24. 3. 2022 do 16. 4. 2022 a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 18 000 Kč od 17. 4. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 933,34 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 22 290 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,59 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 054 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru neuhradil ničeho. V souladu s bodem 6.1. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na úhradu smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení s úhradou splátek [číslo]. V souladu s bodem 6.2. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, v žalobě uplatňuje žalobkyně tyto náklady za 2 odeslané upomínky k úhradě dluhu za splátky č. 1 a 2 s prodlením nad 15 dnů, za každou upomínku je žalobkyně oprávněna účtovat 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 16.1.2022. K datu 22.3.2022 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 20 892,74 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Po zesplatnění neuhradil žalovaný ničeho. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 24.3.2022, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 20 892,74 Kč (18 000 Kč + kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění v částce 2 892,74 Kč) b) smluvní pokuta dle bodu 6.1. smlouvy 998 Kč c) náhrada nákladů dle bodu 6.2. smlouvy v částce 400 Kč d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 2 297,9 Kč e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru (18 000 Kč) ode dne 24.3.2022 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 64,59 % ročně, od 17.4.2022 v sazbě 11,75% ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 60 710 Kč.

2. Žalovaný se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil a žaloba včetně předvolání k tomuto jednání mu byly doručeny do vlastních rukou náhradně nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění. Žalobkyně se k jednání nedostavila s omluvou. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne [datum] byla žalovaným podepsána (návrh smlouvy o úvěru) / smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 1 054 Kč a počtem 48 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 50 592 Kč s úrokovou sazbou 64,59 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 87,6% Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, ve smlouvě nebylo sjednáno pojištění schopnosti splácet. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl předsmluvní formulář, prohlášení žalobkyně o splnění informační povinnosti úvěrujícího, informace pro spotřebitele o podpisu na dálku. Způsob sjednání smlouvy o úvěru prostředky komunikace na dálku byl sjednán v Dodatku č 1 smlouvy ze dne [datum]. Dle výpisu z databáze SOLUS zde nebyl žalovaný evidován a dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla platební morálka žalovaného hodnocena jako klient s nízkým rizikem. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni kopii občanského průkazu, v rámci listiny zpracované žalobkyní - hodnocení klienta žalobkyně zohlednila tvrzené příjmy žalovaného v částce 17 772 Kč měsíčně čistého, do výdajů žalovaného zohlednila částku 3 860 Kč tvořící životní minimum a částku 2 603 Kč coby výdaj na bydlení. Měsíční příjem doložil žalovaný potvrzením o platbě ze dne 10.9.2021 v částce 8 518 Kč, ze dne 18.10.2021 v částce 18 120 Kč a ze dne 10.12.2021 v částce 17 752 Kč. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 18 000 Kč na účet žalovaného dne [datum], který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy a který se shoduje s číslem účtu na potvrzeních o platbách ze dne 10.9.2021, 18.10.2021 a 10.12.2021, soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 18 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně došlo. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 15.12.2021 bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 18 000 Kč, viz dodejka ze dne 17.12.2021. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 2 výzvy k úhradě dluhu, ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 22.3.2022, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 21.6.2022 a žalobkyně ji zaslala žalovanému týž den, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 18 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, neuhradil žalobkyni do podání žaloby ničeho. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalované poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně neprokázala uzavření platného závazku v podobě úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, a to uzavřením smlouvy, neboť neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení. Žalobkyně sice doložila k důkazu potvrzení o příjmu žalovaného, dostatečně se však nezabývala výdajovou stránkou měsíčního rozpočtu žalovaného a nedošlo tedy k porovnání příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalovaného, aby tak bylo nade vší pochybnost stanoveno, že žalovaný bude schopný úvěr splácet. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Žalobkyně se spolehla, pokud jde o výdaje žalovaného, pouze na tvrzení žalovaného, resp. namísto skutečně vyčíslených výdajů žalovaného uvedla částku životního minima a dále částku 2 603 Kč coby výdaj na bydlení. Výdaje žalovaného nijak neprověřovala, přitom je evidentní, že žalovaný před poskytnutím úvěru poskytl žalobkyni potvrzení o platbě mzdy na svůj účet. Jistě by nebyl problém doložit úplný výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé jednotlivé bezhotovostní úhrady či výběry z bankomatů. Položka výdajů za bydlení je nereálně nízká, v této částce by měly být zahrnuty i platby za energie, není ani vysvětlen důvod takto nízkých výdajů za bydlení, který neodpovídá obvyklým cenám, výdaje za bydlení nejsou podloženy nájemní smlouvou, event. výměry za spotřebovanou energii. Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o.z. Žalobkyně v žalobě neuvedla dostatečná skutková tvrzení ani neoznačila důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, soud přitom splnění této povinnosti na straně poskytovatele úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumá z úřední povinnosti. Žalobkyně tak neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá k bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 18 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby neuhradil žalobkyni ničeho, soud tedy částku ve výši 18 000 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 21.6.2022, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 23.6.2022 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 24.6.2022 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 933,34 Kč, přičemž tato částka představuje 34,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 230 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 290 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.