42 C 242/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 301 136,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 161 959,17 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16 662,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 425,44 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 301 136,3 Kč od 26. 1. 2023 do 10. 2. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 161 959,17 Kč od 11. 2. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 10,1 % ročně z částky 297 271,3 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 139 177,13 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 177,13 Kč od 11. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 301 136,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček (dále jen„ Smlouva“), součástí Smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník. Dle Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč, a to na úhradu jeho dřívějších peněžitých závazků a zbytek úvěru neúčelově převodem na běžný účet žalovaného, zároveň vedla pro žalovaného úvěrový účet č. [bankovní účet]. Úvěr byl úročen sazbou 10,10% ročně, dále byl žalovaný povinen hradit poplatky za vedení úvěrového účtu, poplatky za upomínání a poplatek za pojištění, vše dle sazebníku. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami, s nimiž byl žalovaný opakovaně v prodlení, proto předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr k datu 21.7.2022 a uplatnila právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 20% z celkové dlužné částky po zesplatnění úvěru. Dluh tak tvoří částka 311 978,49 Kč, coby souček dlužné jistiny úvěru, úroků, poplatků a smluvní pokuty. Pohledávka předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ode dne [datum], o tom byl žalovaný informován dopisem od postupitele ze dne 8.2.2023. Před podáním žaloby byl žalovaný obeslán předžalobní upomínkou. Žalobkyně po žalované celkově požaduje částku 297 271,30 Kč na jistině, částku 3 865 Kč coby smluvní pokutu a poplatky, dále příslušenství v podobě sjednaných úroků a úroků z prodlení. V rámci doplnění žaloby ze dne 5.9.2023 žalobkyně doplnila skutečnosti týkající se prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, předchůdkyně žalobkyně vyšla z doloženého příjmu žalovaného, v žádosti žalovaný zároveň uvedl další příjem domácnosti, ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky. Výdaje žalovaného byly odhadnuty ze statistických dat a porovnávány se zjištěným příjmem žalovaného. V rámci procesu bylo nahlíženo do bankovního registru. Na předmětný úvěr uhradil žalovaný do podání žaloby částku 260 822,87 Kč.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z listin doložených žalobkyní došel k následujícím závěrům. Dne [datum] předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček (dále jen„ Smlouva“), součástí Smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník, které žalobkyně rovněž založila k důkazu. V rámci Standardních informací o spotřebitelském úvěru se žalovaný dozvěděl základní parametry poskytnutého úvěru a informace o jeho poskytovateli. Dle Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč, a to splacením dluhu žalovaného u [právnická osoba] v částce 252 801,99 Kč, dluhu žalovaného u [právnická osoba] v částce 82 988,67 Kč a dluhu žalovaného u [právnická osoba] v částce 21 804,89 Kč, zbývající část jistiny úvěru byla poukázána neúčelově na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet] – viz výpis z běžného účtu žalovaného ze dne [datum] dokládající přijetí částky 42 404,45 Kč na běžný účet žalovaného, zároveň vedla pro žalovaného úvěrový účet č. [bankovní účet], který žalobkyně také doložila k důkazu za období od [číslo] do 6/2023. Čerpání úvěru doložila žalobkyně výše uvedenými výpisy z běžného a úvěrového účtu žalovaného. Úvěr byl úročen sazbou 10,10% ročně, roční procentní sazba spotřebitelského úvěru činí 10,67%, dále byl žalovaný povinen hradit poplatky za vedení úvěrového účtu, poplatky za upomínání a poplatek za pojištění, vše dle sazebníku. Úvěr měl být splácen pravidelnými anuitními měsíčními splátkami spolu s pojištěním v částce 5 781,20 Kč. K prokázání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru doložila žalobkyně Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 25.8.2023 (listinu vytvořenou předchůdkyní žalobkyně) s přílohou obsahující data od žalovaného ohledně jeho zaměstnavatele, výše pravidelného měsíčního, celkového měsíčního příjmu domácnosti, bytové situace a dalších splátek spotřebitelských úvěrů, pravidelné měsíční výdaje zde nejsou uvedeny. Výše uvedená data čerpala předchůdkyně žalobkyně ze Žádosti o úvěru ze dne [datum] sepsané žalovaným, žalovaný zde uvedl své stávající závazky u [právnická osoba] a [právnická osoba] ve celkové výši 357 544,56 Kč. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne [datum] vyplývá jeho průměrný čistý příjem v částce 15 719 Kč. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného za [číslo], který žalobkyně rovněž doložila k důkazu, tvrzená výše pravidelného měsíčního příjmu žalovaného nevyplývá, neboť v tomto období nebyla žalovanému vyplacena mzda, z výpisu dále vyplývá, že odepsaná souhrnná měsíční částka na účtu (45 857 Kč) je vyšší nežli příjmy účtu toho měsíce, které navíc tvořil pouze poskytnutý úvěr od předchůdkyně žalobkyně, a to v částce 42 404,45 Kč. K řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného tedy nedošlo. Žalovanému bylo zasláno oznámení o ukončení poskytování úvěru a jeho zesplatnění dopisem ze dne 23.7.2022. Z Platební historie soud dovodil, že oproti poskytnuté jistině úvěru ve výši 400 000 Kč uhradil žalovaný před podáním žaloby částku 260 822,87 Kč. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, Potvrzení o příjmu úplaty za postoupení pohledávek, Oznámení od předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky žalovanému z 31.1.2023 s dokladem o odeslání žalovanému z 8.2.2023, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovaným, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z předžalobní upomínky datované dnem 3.5.2023 a z příslušného podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

4. V průběhu ústního jednání byla žalobkyně poučena o chybějících žalobních tvrzeních týkajících se okolností prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

5. Nárok popsaný v žalobě, posuzoval soud následovně: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

6. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné částce 400 000 Kč, tato jistina úvěru nebyla do dnešního dne žalovaným zcela splacena, žalobkyně má nárok na vrácení pouze nesplacené části jistiny úvěru, tedy částky 139 177,13 Kč, nikoliv dalších nároků vycházejících ze Smlouvy, kterou soud jakožto smlouvu o úvěru považuje za neplatnou z níže uvedených důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu řádně skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, tedy před uzavřením Smlouvy. Žalobkyně tyto skutečnosti dostatečně nedoplnila ani po poučení ze strany soudu a neunesla tak břemeno tvrzení a důkazní. Soud přitom poučil žalobkyni, že nemá za prokázané, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ze strany předchůdkyně žalobkyně. Výdaje žalovaného nejsou nijak blíže specifikovány ani podloženy listinami (nájemní smlouva, faktury za energie apod.). Nejsou specifikovány ani další čisté příjmy domácnosti. Smlouvu o úvěru v podobě Smlouvy je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla smlouva o úvěru v podobě Smlouvy uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 400 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení, a to v části, která nebyla před podáním žaloby uhrazena, tedy v částce 139 177,13 Kč. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V této části tedy soud žalobě vyhověl, ve zbytku žalobu zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění poprvé prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávky, písemnost byla žalovanému odeslána 8.2.2023, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 10.2.2023 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 11.2.2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši požadované žalobkyní (soud se od sazby úroku z prodlení požadované žalobkyní neodchýlil), která není v rozporu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smluv, které nebyly platně uzavřeny – viz výrok I rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář.