42 C 252/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 82 629,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 69 551,42 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 69 551,42 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 13 078,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 058,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 279,17 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 69 551,4 Kč od 17. 5. 2025 do 5. 8. 2025.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 695,53 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění ze dne 25.2.2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 82 629,68 Kč s příslušenstvím, coby dluh, který vznikl ze smlouvy o spotřebitelském úvěru IP č. , číslo, uzavřené dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový spotřebitelský úvěr na nákup spotřebního zboží v částce 44 970 Kč a dále neúčelový revolvingový úvěr do výše disponibilního limitu 50 000 Kč a do výše celkového úvěrového limitu v částce 150 000 Kč. Úrok byl sjednán v sazbě 23,43% ročně u účelové části úvěru a v sazbě 29,9% ročně u neúčelové části úvěru. Před poskytnutím úvěru došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný načerpal úvěr celkem v částce 83 050 Kč (úvěr byl žalovanému poskytnut jednak poukázáním částky 44 970 Kč prodejci Smarty.cz, coby úhrada kupní ceny mobilního telefonu Samsung Galaxy Z Fold5 5G 256GB modrý, JBL Tour PRO 2 černá, HP 250 G, a to na účet obchodníka č. , č. účtu, , zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta v 6 platbách na účet žalovaného č. , č. účtu, , coby neúčelová část úvěru). Na poskytnutý úvěr žalovaný splatil do podání žaloby žalobkyni pouze částku 13 498,58 Kč. Žalobkyně tak odeslala dne 2.5.2025 žalovanému oznámení o odstoupení od smlouvy. Žalovaný v rámci Smlouvy sjednal pojištění schopnosti splácet s měsíčním pojištěním ve výši 0,5% z čerpané účelové části úvěru a ve výši 0,65% z čerpané neúčelové části úvěru, celkem tak z obou částí úvěru žádá žalobkyně uhradit na dlužném pojistném částku 2 699,11 Kč.Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje uhradit:- částku 77 830,57 Kč na jistině úvěru- částku 2 100 Kč na jistině úvěru smluvních poplatcích- částku 2 699,11 na dlužném pojistném- částku 7 058,68 Kč na kapitalizovaném smluvním úrokuŽalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši 12% ročně z částky 77 830,57 Kč od 17.5.2025 do zaplacení.Žalovaný byl před podáním žaloby upozorněn na možnost vymáhání dluhu ze strany žalobkyně soudní cestou.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k jednání se bez omluvy ani v jednom případě nedostavil, zůstal zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž došel k následujícím skutkovým závěrům. Soudu byla o předložena Smlouva o spotřebitelském úvěru IP č. , číslo, uzavřené dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Zároveň s tím žalovaný obdržel informace o zpracování jeho osobních údajů a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, nedílnou součást Smlouvy tvoří sazebník poplatků. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový spotřebitelský úvěr na nákup spotřebního zboží v částce 44 970 Kč a dále neúčelový revolvingový úvěr do výše disponibilního limitu 50 000 Kč a do výše celkového úvěrového limitu v částce 150 000 Kč. Úrok byl sjednán v sazbě 23,43% ročně u účelové části úvěru a v sazbě 29,9% ročně u neúčelové části úvěru. Před poskytnutím úvěru došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný načerpal úvěr celkem v částce 83 050 Kč (úvěr byl žalovanému poskytnut jednak poukázáním částky 44 970 Kč prodejci , Anonymizováno, , coby úhrada kupní ceny mobilního telefonu Samsung Galaxy Z Fold5 5G 256GB modrý, JBL Tour PRO 2 černá, HP 250 G, a to na účet obchodníka č. , č. účtu, – viz doklad o bezhotovostním převodu částky 44 970 Kč dne 3.5.2024. Zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta v 6 platbách na účet žalovaného č. , č. účtu, , coby neúčelová část úvěru, k dotazu soudu banka označila tento účet jako účtem žalovaného – viz zpráva České spořitelny a.s. ze dne 17.3.2026. Na poskytnutý úvěr žalovaný splatil do podání žaloby žalobkyni dle sdělení žalobkyně - částku 13 498,58 Kč – viz výpis z úvěrového účtu. Žalobkyně tak odeslala dne 2.5.2025 žalovanému oznámení o odstoupení od smlouvy. Žalovaný v rámci Smlouvy sjednal pojištění schopnosti splácet s měsíčním pojištěním ve výši 0,5% z čerpané účelové části úvěru a ve výši 0,65% z čerpané neúčelové části úvěru, pojistné se řídí dle všeobecných pojistných podmínek, které byly součástí Smlouvy.K posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně Zprávu o posouzení úvěruschopnosti, ze které vyplývá, že žalovaný měl v době zkoumání příjem 26 773 Kč, na nájemném hradil 8 000 Kč, splátky úvěru hradil v částce 8 831,48 Kč, další výdaje nebyly posuzovány, bylo shledáno, že splátku účelového úvěru ve výši 2 015,07 Kč žalovaný bude schopen splácet. K dalšímu posouzení úvěruschopnosti žalovaného již nedošlo, přestože v rámci neúčelové části úvěru načerpal žalovaný částku 38 080 Kč a měsíční splátka měla činit 3,7% úvěrové jistiny z neúčelové části úvěru, navíc měl žalovaný měsíčně hradit splátku účelové části úvěru a pojištění u obou částí úvěru.Z předžalobní upomínky datované dnem 25.7.2025 a z příslušného podacího archu z téhož data soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě, následně došlo k čerpání jistiny úvěru. Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného doložila listiny, ze kterých má soud za pochybné, zda-li vůbec a s jakým výsledkem byl žalovaný schopen úvěr splácet. V rámci procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjišťováno, zda-li bude mít dostatečně prostředků k úhradě splátky účelové části úvěru, nikoliv druhé neúčelové části úvěru s úvěrovým rámcem do 150 000 Kč, tedy té podstatnější části úvěru, se kterou souvisí výše měsíční splátky 3,7% z aktuální dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána před prvním poskytnutím úvěru, a to pouze pokud jde o splátku účelového úvěru, nikoliv v průběhu navyšování úvěrového rámce neúčelové části úvěru. Je zřejmé, že měsíční splátka úvěru neúčelové části úvěru se tak v průběhu úvěrového vztahu postupně navyšovala na částku, kterou již žalovaný nebyl ze svého příjmu schopen splácet. Dále pak v rámci sběru a porovnání dat ohledně příjmů a výdajů žalovaného došlo dle názoru soudu k zohlednění podhodnocených měsíčních výdajů žalovaného (kromě nájemného nebylo kalkulováno s žádnými dalšími výdaji na živobytí, např. s výdaji na stravu, výdaji na služby spojené s bydlením). Dle ustálené judikatury nelze řádné posouzení úvěruschopnosti nahradit tvrzením, že pokud dlužník po určitou dobu úvěr hradí, byl úvěruschopný.Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu. Pakliže poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostatečně prozkoumá úvěruschopnost dlužníka, tato skutečnost způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v celém jejím rozsahu, tato vada v předsmluvním procesu se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 83 050 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rovněž pak z ustanovení § 87 odst. 1 věty 3 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Žalovaný před podáním žaloby vrátil žalobkyni částku 13 498,58 Kč, rozdíl mezi poskytnutým a dosud vráceným peněžním plněním činí částku 69 551,42 Kč a v této části tedy soud žalobě vyhověl. Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 25.7.2025, písemnost byla žalovanému odeslána 28.7.2025, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, náhradní lhůta ke splnění dluhu byla v předžalobní upomínce stanovena do 7 dnů od převzetí výzvy, tedy do 5.8.2025 a ode dne následujícího, tj. od 6.8.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 695,53 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 306 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 82 629,68 Kč sestávající z částky 4 420 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 (převzetí a přípava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby a 2x účast u ústního jednání před soudem) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 350 Kč ve výši 5 113,50 Kč. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se k soudu nedostavil, nepožádal o případný splátkový kalendář, neuvedl nic o své ekonomické situaci.