42 C 263/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 130 736 Kč s přísl.

I. Žaloba o zaplacení částky 130 736,50 Kč s příslušenstvím se zamítá co do částky 118 067,50 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 102 202 Kč od 16.3.2020 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12 669 Kč od 16.3.2020 do 1.8.2020.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 669 Kč, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12 669 Kč od 2.8.2020 do zaplacení, částku ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 130 736 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Dne [datum] byla mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále též jen„ smlouva“), na základě níž byla žalovanému poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě zápůjčka ve výši 50 000,00 Kč (dále též jen„ zápůjčka“). K vyplacení zápůjčky žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení poskytnuté zápůjčky, tj. ve 24 měsíčních splátkách ve výši 5 333,00 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2019. Oznámení o schválení zápůjčky bylo žalovanému zasláno na dodejku. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Zápůjčka byla poskytována pro podnikatelské účely žalovaného, což bylo výslovně uvedeno v uzavřené smlouvě. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky. Do data níže popsaného zesplatnění celé zápůjčky byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: - Částka ve výši 5 333,00 Kč ze dne 24.05.2019 - Částka ve výši 5 333,00 Kč ze dne 24.06.2019 - Částka ve výši 5 333,00 Kč ze dne 25.07.2019 - Částka ve výši 5 333,00 Kč ze dne 23.08.2019 - Částka ve výši 5 333,00 Kč ze dne 25.09.2019 - Částka ve výši 5 333,00 Kč ze dne 24.10.2019 - Částka ve výši 5 333,00 Kč ze dne 22.11.2019 Před níže popsaným zesplatněním celé zápůjčky v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 a), b) smluvních ujednání smlouvy v celkové výši 1 545,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 426,64 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 8, 9, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 426,64 Kč. Podle uzavřené smlouvy dále platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 693,29 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 8, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 1 x 693,29 Kč) Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky, a to v souladu s bodem 6.3. smluvních ujednání smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celé zápůjčky. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o více jak 60 dnů u splátky č. 8 splatné dne 24.12.2019. K datu 23.02.2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celé zápůjčky. Podle bodu 6.4. smluvních ujednání smlouvy přitom platí, že při zesplatnění zápůjčky se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak na jistinu zápůjčky, tak na běžný úrok zápůjčky a staly se součástí nové jistiny zápůjčky (dále též jen„ nová jistina zápůjčky“). Výše této nové jistiny zápůjčky tak činila částku 90 661,00 Kč. Tuto novou jistinu zápůjčky byl žalovaný povinen dle uzavřené smlouvy o zápůjčce uhradit nejpozději v den následujícím po dni, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, tedy nejpozději do 24.02.2020. Podle bodu 6.4. uzavřené smlouvy o zápůjčce je žalobce oprávněn požadovat, aby žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny zápůjčky platil zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny (tedy z celé nové jistiny zápůjčky). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené pohledávky zaplatit, a to včetně zákonných úroků z prodlení. Podle článku 6.5. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce platí, že v případě, že žalovaný po zesplatnění zápůjčky nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobci nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 6 a), b) smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit tuto smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil novou jistinu zápůjčky po zesplatnění zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, vzniklo žalobci dále právo na zaplacení této smluvní pokuty dle článku 6.5. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit tuto smluvní pokutu, tedy smluvní pokuty ve výši 22 665,25 Kč. Tato smluvní pokuta se stala v souladu s uzavřenou smlouvou splatnou v den následujícím po vzniku práva žalobce na její zaplacení. K této částce odpovídající této smluvní pokutě přirůstá zákonný úrok z prodlení. Úhradu veškerých těchto pohledávek žalobce touto žalobou rovněž požaduje. Podle článku 6.7. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce platí, že v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že žalobci vznikne právo na pokutu dle čl. 6 smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil celou novou jistinu zápůjčky po zesplatnění zápůjčky ve shora uvedené lhůtě splatnosti, vzniklo žalobci rovněž právo na zaplacení této smluvní pokuty dle článku 6.7. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky, tedy z částky 90 661,00 Kč, za každý den prodlení žalovaného s její úhradou (počínaje dnem 25.02.2020) až do jejího úplného zaplacení. Úhradu této smluvní pokuty žalobce touto žalobou také požaduje. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) aktuální zbývající dlužná nová jistina zápůjčky ve výši 90 661,00 Kč s příslušenstvím. b) neuhrazené smluvní pokuty dle článku 6.1 a), b) smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 1 545,00 Kč s příslušenstvím. c) neuhrazená smluvní pokuta dle článku 6.5. smluvních ujednání smlouvy o zápůjčce v celkové výši 22 665,25 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.7. smluvních ujednání smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky ve výši 90 661,00 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 25.02.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 15 865,50 Kč e) částku ve výši 1 200,00 Kč jakožto minimální výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve vztahu mezi podnikateli (podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích). Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b) a c), tedy u částky v celkové výši 114 871,00 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b) a c) zákonný úrok z prodlení až od 22. dne po shora popsaném zesplatnění zápůjčky. Dále žalobce pro upřesnění ke způsobu doručování jednotlivých dokumentů žalovanému uvádí, že Oznámení žalobce (věřitele) o schválení zápůjčky bylo doručováno doporučeně na dodejku (doklad je připojen k této žalobě), předžalobní výzva byla doručována doporučeně (doklad je připojen k této žalobě) a jednotlivé výzvy žalobce k zaplacení dlužných splátek, jakož i oznámení žalobce o zesplatnění zápůjčky, byly doručovány prostřednictvím České pošty s.p. s využitím služby [anonymizováno] pošta – dokumenty byly vygenerovány informačním systémem žalobce a následně byly předány České poště s.p. k odeslání v elektronické podobě prostřednictvím internetové adresy [webová adresa] (bližší informace k [anonymizováno] poště lze dohledat na internetových stránkách [webová adresa]).“ 2. Žalovaný se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil a žaloba včetně předvolání k tomuto jednání mu byly doručeny do vlastních rukou nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání.

3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil, že dne [datum] byla žalovaným podepsána smlouva o podnikatelské zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč na dobu trvání 24 měsíců s výší měsíční splátky 5 333 Kč a počtem 24 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 127 992 Kč s pevně sjednaným úrokem ve výši 77 992 Kč za 24 měsíců splácení, výpočtem pak soud došel k závěru, že roční úroková sazba poskytnuté zápůjčky činí po zaokrouhlení 78 % Smlouva je podepsaná oběma smluvními stranami. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 50 000 Kč na účet žalovaného dne [datum], čímž prokázala poskytnutí úvěru na účet žalovaného, který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy. Dle oznámení o schválení zápůčjky ze dne 15.4.2019 bylo žalovanému oznámeno poskytnutí zápůjčky v celkové výši 50 000 Kč, viz dodejka ze dne 16.4.2019. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 2 faktury obsahující smluvní pokutu za pozdní hrazení splátek dle Smlouvy a poslední výzvu před soudním řešením případu ze dne [datum]. U těchto faktur a výzvy žalobkyně nedoložila doklad o jejich odeslání žalovanému. O zesplatnění zápůjčky byl žalovaný informován prostřednictvím oznámení ze dne 23.2.2020, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 29.7.2020 a žalobkyně ji zaslala žalovanému dne 30.7.2020, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného.

4. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vycházel soud, pokud jde o smlouvu o podnikatelské zápůjčce [číslo] z ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“)„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“, když dospěl k závěru, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o zápůjčce dle o.z. Smlouvu o podnikatelské zápůjčce uzavřel žalovaný jako fyzická podnikající osoba (a není tedy v pozici spotřebitele), když do Smlouvy uvedl mimo jiné své identifikační číslo a adresu místa podnikání. Dle ustanovení § 2 392 o.z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o.z.,„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ přičemž důvod absolutní neplatnosti Smlouvy soud spatřuje ve výši sjednaného úroku. Ačkoliv žalovaný nebyl v rámci uzavřené Smlouvy v postavení spotřebitele, byl slabší stranou ve smyslu ustanovení § 433 odst. 2 o.z.:„ Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.“ Pojem slabší strany je širší nežli pojem spotřebitel, slabší stranou tedy může být i podnikatel vystupující na jedné straně smlouvy mimo rámec své podnikatelské činnosti. Soud dovodil, že žalovaný je v projednávaném případu slabší stranou Smlouvy, žalovaný je„ pouze“ fyzickou podnikající osobou, jeho finanční portfolio je výrazně odlišné od žalobkyně, která je akciovou společností podnikající na poli poskytování (zejména) spotřebitelských úvěrů. Úroková sazba poskytnuté zápůjčky činí po zaokrouhlení 78 % ročně. Takový úrok je dle soudu v rozporu s dobrými mravy, korektiv dobrých mravů je přitom aplikovatelný nejen v občanskoprávních vztazích, ale rovněž ve vztazích obchodních, tomu odpovídá ustanovení § 547 o.z. obsažené v obecné části o.z.:„ Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.“ Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných [anonymizována dvě slova] bankou na jejích internetových stránkách ([příjmení] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) vyplývá, že obvyklá výše úroku u úvěrů poskytovaných domácnostem (do sektoru domácností spadají i živnostníci) na spotřebu se splatností jeden rok až pět let činila v dubnu 2019 8,23 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje cca 8krát. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. Soud v daném případě dospěl k závěru, že ujednání o úrocích je neplatné a od ostatního obsahu Smlouvy je oddělit nelze. Žalobkyně poskytla úvěr právě za účelem získání úroků, a pokud by žalovaný smlouvu za podmínek stanovených žalobkyní neuzavřel, k poskytnutí finanční částky v podobě podnikatelské zápůjčky by nedošlo. Jednalo se o adhézní smlouvu nepřipouštějící vyjednávání o jejím obsahu, a žalovaný jí mohl pouze uzavřít, či odmítnout. Žalobkyně by žalovanému bez sjednaných nákladů finanční částku neposkytla. Lze rovněž učinit závěr, že pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, způsobuje toto nemravné, a tudíž neplatné ujednání neplatnost celého právního jednání.

5. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet jistinu zápůjčky ve výši 50 000 Kč, žalovaný však žalobkyni dle tvrzení žalobkyně uhradil před podáním žaloby částku 37 331 Kč. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 12 669 Kč. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z částky odpovídající bezdůvodnému obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci předžalobní upomínky ze dne 29.7.2020, písemnost byla žalovanému zaslána 30.7.2020, následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice, od 1.8.2020 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 2.8.2020 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť se opírá o neplatnou Smlouvu.

6. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Jedná se o paušalizovanou minimální náhradu pevně stanovenou výše uvedeným vládním nařízením za účelem kompenzace administrativních a interních nákladů žalobkyně coby podnikatele s opožděnými platbami žalovaného coby podnikatele.

7. V souladu s ustanovením § 142odst 2 o.s.ř. („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když v řízení byl po celou dobu zcela pasivní. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní.