42 C 268/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: zainteresovaná společnost, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 3 695 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 695 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 395 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované žalobou domáhala zaplacení částky 3 695 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná byla v období od 16. 6. 2023 do 20. 9. 2023 vlastníkem, resp. provozovatelem motorového vozidla RZ: SPZ, VIN: VIN kód, druh vozidla: osobní automobil s objemem zdvihových válců motoru nad 1000 cm3 do 1350 cm3, číslo technického průkazu: číslo, které bylo v Centrálním registru vozidel evidováno jako provozované a v uvedeném období nebylo k uvedenému vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou povozem vozidla. Žalobkyně proto požaduje zaplacení příspěvku za uvedenou dobu ve výši 3 395 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, když vozidlo nebylo pojištěno 97 dní a denní sazba příspěvku činí 35 Kč. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonem předepsaného procesu upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu učiněnou soudem. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu právnická osoba ze dne 9. 10. 2023, upomínek ze dnů 17. 1. 2024 a 16. 2. 2024, záznamu o nahlížení do registru silničních vozidel, předžalobní výzvy ze dne 9. 5. 2024 s dokladem o odeslání žalované z téhož dne učinil soud závěr o skutkovém stavu, který se shoduje se žalobními tvrzeními žalobkyně, tedy že žalovaná byla v období od 16. 6. 2023 do 20. 9. 2023 provozovatelem a vlastníkem vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 1 350 cm3, na které nebylo po dobu 97 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti, a vozidlo bylo v tomto období vedeno v registru silničních vozidel jako provozované, denní sazba příspěvku činí 35 Kč.

4. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZOPV“),platného a účinného do 31.3.2024, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (ad písmeno a), a dále může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci (ad písmeno b). Podle ustanovení § 4 odst. 1 ZOPV jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit právnická osoba příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle ustanovení § 4 odst. 3 ZOPV se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle ustanovení § 4 odst. 4 ZOPV je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit právnická osoba náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ustanovení § 4 odst. 5 ZOPV výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů právnická osoba spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tehdy platné, se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 včetně ve výši 35 Kč. Podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů právnická osoba spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná neměla pro své vozidlo v období od 16. 6. 2023 do 20. 9. 2023, tedy po dobu 97 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vznikla jí tak v souladu se shora citovanými ustanoveními povinnost uhradit žalobkyni příspěvek, jehož výše je součinem počtu dnů a denní sazby 35 Kč, která odpovídá druhu vozidla, dle shora uvedené vyhlášky, tedy 3 395 Kč. V souvislosti s mimosoudním uplatněním práva pak žalobkyni vznikl nárok i na poplatek ve výši 300 Kč. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonem předepsaného postupu upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 ZOPV. Do podání žaloby neuhradila žalovaná ničeho.

6. S ohledem na absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky rozhodl soud o její povinnosti zaplatit žalobkyni částku 3 695 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu, žalobkyně má proto v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v aktuálním znění, dle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ právo požadovat po žalované úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 395 Kč počínaje datem uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá výši úroku z prodlení stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to v souladu s vyčíslením provedeným žalobkyní. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 395 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby), a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.