42 C 27/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 20 790 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 10 790 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 000 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 8. 2023 do 18. 6. 2025.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 20 790 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč (úvěrový rámec byl sjednán v částce 20 000 Kč), a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, , účet žalované identifikovala žalobkyně výpisem z běžného účtu, který si od žalované nechala předložit, žalovanou dále lustrovala ve veřejně dostupných rejstřících, pokud jde o její úvěruschopnost. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 40% p. m. (měsíčně). Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. Ke dni 4.8.23 byl úvěr zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za dobu od 5.8.2023 do 14.6.2025 v kapitalizované výši 6 790 Kč. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalované.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“ Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně svou nepřítomnost omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud tedy vyšel z obsahu spisu a provedl dokazování.

3. K důkazu byla provedena smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , potvrzení o bezhotovostním převodu částky 10 000 Kč dne , datum, , výpis z běžného účtu žalované za období 11/2022, 12/2022 a 1/2023, kopie občanského a řidičského průkazu žalované, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1.8.2023 a předžalobní upomínka ze dne 14.6.2025 s podacím lístkem z téhož dne.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , číslo, , která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“), Smlouvou se žalobkyně zavázala žalované označené jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem poskytnout bezúčelový úvěr do výše limitu 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40% měsíčně, s tím, že žalovaná měla splácet každý měsíc nejpozději k 30. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně, podpis žalované je prostý elektronický. Žalobkyně převedla dne , datum, žalované na její účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč, jedná se skutečně o účet žalované, což potvrdila i banka žalované (Komerční banka a.s.) ve zprávě ze dne 29.1.2026. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4.8.2023 a žalovanou o zesplatnění informovala dopisem ze dne 1.8.2023. K zaplacení dluhu byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 14.6.2025, která byla téhož dne předána k doručení žalované. V rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného měla žalobkyně k dispozici výpisy z běžného účtu žalované vedeného u Air Bank a.s. za období od 1.11.2022 až 31.1.2023, ze kterých vyplývá, že k jejich poskytnutí (minimálně v části) muselo dojít až po poskytnutí zde projednávaného úvěru. Dále je z nich zřejmé, že žalovaná po převzetí úvěrové jistiny dne , datum, řešila svou situaci dalším sjednáním úvěru se společností , právnická osoba, v částce 35 000 Kč dne 10.1.2023, její příjem tvořil rodičovský příspěvek v částce 10 000 Kč měsíčně, je tedy zřejmé, že žalovaná nebyla úvěruschopná a úvěr projednávaný v tomto řízení jí neměl být ze strany žalobkyně poskytnut.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

7. Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že k ověření výše příjmů poskytla žalovaná žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu a žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích CEE, ISIR, CRKI, BRKI a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Z doložených výpisů z účtu žalované však bylo zjištěno, že k jejich poskytnutí (minimálně v části) muselo dojít až po poskytnutí zde projednávaného úvěru. Dále je z nich zřejmé, že žalovaná po převzetí úvěrové jistiny dne , datum, řešila svou situaci dalším sjednáním úvěru se společností , právnická osoba, v částce 35 000 Kč dne 10.1.2023. Příjem žalované tvořil pouze rodičovský příspěvek v částce 10 000 Kč měsíčně vyplácený příslušným úřadem práce, je tedy zřejmé, že žalobkyně na základě předložených výpisů z účtu musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Namísto toho poskytla žalované jistinu úvěru bez stanovení pevných termínu splácení dlužné jistiny, s úrokem 40 % měsíčně z dlužné jistiny, tj. 480% ročně, jehož výše je v rozporu s dobrými mravy.

8. Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

9. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rovněž pak z ustanovení § 87 odst. 1 věty 3 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Žalovaná před podáním žaloby nevrátil žalobkyni ničeho a v této části plně nesplacené jistiny úvěru tedy soud žalobě vyhověl. Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 14.6.2025, písemnost byla žalované odeslána 14.6.2025 dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, náhradní lhůta ke splnění dluhu byla v předžalobní upomínce stanovena do 3 dnů od převzetí výzvy, tedy do 18.6.2025 a ode dne následujícího, tj. od 19.6.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

11. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

12. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sama žalovaná se k soudu nedostavila a nenavrhla případný splátkový kalendář, který by odrážel její možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedla soudu žádné skutečnosti.