42 C 276/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 16 014 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do:a) částky 12 211 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 615,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 780,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 955,6 kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 639 Kč od 30. 1. 2024 do 22. 2. 2024 a úroku ve výši 24,12 % ročně z částky 9 594,6 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení;b) částky 3 164 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 469,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 612,71 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 890,39 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 18,17 % ročně z částky 2 890,39 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení;II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 639 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 639 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 014 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila, pokud jde o pohledávku ve výši 12 850 Kč s příslušenstvím popsanou v nároku č. 1 žaloby tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva č. 1“). Před uzavřením Smlouvy posoudila předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 8 127 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,12 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 632 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit ve 15 měsíčních splátkách po 2 151 Kč.Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, ke dni postoupení pohledávky uhradil částku 19 361 Kč, po postoupení pohledávky na žalobkyni neuhradil žalovaný ničeho.Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni.Žalobkyně tedy požaduje uhradit:- částku 12 850 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 594,6 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 225,4 Kč- kapitalizované úroky ve výši 7 780,66 Kč- kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 615,09 Kč- úrok ve výši 24,12 % ročně z dlužné jistiny 9 594,6 Kč od 30.1.2024 do zaplacení- úrok z prodlení ve výši 15% ročně z dlužné jistiny 9 594,6 Kč od 30.1.2024 do zaplacení-Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalobu dále žalobkyně odůvodnila, pokud jde o pohledávku ve výši 3 164 Kč s příslušenstvím popsanou v nároku č. 2 žaloby tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva č. 2“). Před uzavřením Smlouvy posoudila předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 8 078 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,17 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 681 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 3 174 Kč.Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, ke dni postoupení pohledávky uhradil částku 34 914 Kč, po postoupení pohledávky na žalobkyni neuhradil žalovaný ničeho.Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni.Žalobkyně tedy požaduje uhradit:- částku 3 164 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 890,39 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 273,61 Kč- kapitalizované úroky ve výši 612,71 Kč- kapitalizované úroky z prodlení ve výši 469,69 Kč- úrok ve výši 18,17 % ročně z dlužné jistiny 2 890,39 Kč od 30.1.2024 do zaplacení- úrok z prodlení ve výši 15% ročně z dlužné jistiny 2 890,39 Kč od 30.1.2024 do zaplaceníPřed podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

3. Soud věc rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“4. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním.Nárok č. 1Mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Uzavření Smlouvy žalobkyně podložila též Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze stejného data. Před uzavřením Smlouvy měla předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jako důkaz předložila žalobkyně Zákaznickou kartu, ve které příjmy žalovaného tvoří starobní důchod v částce 12 497 Kč a další sociální příspěvky, celkový příjem činí 17 447 Kč měsíčně, předpokládané měsíční výdaje činí 6 650 Kč, z toho splátky ostatních úvěrů činí 3 824 Kč. Žalovaný je podle Karty zákazníka ženatý muž, vzdělání středoškolské, bydlí v vlastním bytě. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy – hotovostní režim si žalovaný zvolil ve Smlouvě tím, že byla sjednána rozšířená doplňková služba komfortního a flexibilního splácení. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 8 127 Kč s úrokovou sazbou ve výši 55,20 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 632 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 15 měsíčních splátkách po 2 151 Kč. Při splatnosti závazku v 15 měsíčních splátkách činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 87,34 %.Ze Zákaznické karty ze dne , datum, soud dovodil, že tímto způsobem prováděla předchůdkyně žalobkyně sběr dat od žalovaného za účelem prověření jeho úvěruschopnosti. Z tabulky umoření lze dovodit, kolik bylo oproti jistině úvěru zaplaceno před podáním žaloby, údaje zde uvedené odpovídají žalobním tvrzením.Nárok č. 2Mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Uzavření Smlouvy žalobkyně podložila též Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze stejného data. Před uzavřením Smlouvy měla předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jako důkaz předložila žalobkyně Zákaznickou kartu, ve které příjmy žalovaného tvoří starobní důchod v částce 11 740 Kč a další sociální příspěvky, celkový příjem činí 16 140 Kč měsíčně, předpokládané měsíční výdaje činí 7 000 Kč, z toho splátky ostatních úvěrů činí 3 700 Kč. Žalovaný je podle Karty zákazníka ženatý muž, vzdělání středoškolské, bydlí ve vlastním bytě. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy – hotovostní režim si žalovaný zvolil ve Smlouvě tím, že byla sjednána rozšířená doplňková služba komfortního a flexibilního splácení. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 897 Kč s úrokovou sazbou ve výši 34,50 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 681 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 3 174 Kč. Při splatnosti závazku ve 12 měsíčních splátkách činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 52,26 %.Ze Zákaznické karty ze dne , datum, soud dovodil, že tímto způsobem prováděla předchůdkyně žalobkyně sběr dat od žalovaného za účelem prověření jeho úvěruschopnosti. Z tabulky umoření lze dovodit, kolik bylo oproti jistině úvěru zaplaceno před podáním žaloby, údaje zde uvedené odpovídají žalobním tvrzením.K nároku č. 1 a č. 2Z předžalobní upomínky datované dnem 22.5.2024 a z příslušného podacího lístku z 22.5.2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu z výše uvedené Smlouvy č. 1 a 2 s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení žalovanému o postoupení pohledávek z výše uvedených Smluv ze dne 29.1.2024 od postupitele včetně podacího lístku ze dne 20.2.2024, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovaným, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

5. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vycházel soud, pokud jde o Smlouvu č. 1, z § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o.z.“) „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, a dále z ustanovení § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky spojené s poskytnutím úvěru a jeho splácením navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný kromě úroků povinen zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok již sám o sobě je nepřiměřeně vysoký, tj. 55,2 % ročně. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Posuzovanou Smlouvou č. 1 se žalovaný zavázal k placení souhrnné částky ve výši 8 127 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků s úrokovou sazbou ve výši 55,20 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 632 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 15měsíčních splátkách po 2 151 Kč. Při splatnosti závazku v 15měsíčních splátkách činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 87,34 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce ledna 2022 pohybovala na úrovni 8,12 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě úroku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu č. 1 je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva.U Smlouvy č. 2 je požadované příslušenství v souladu se zákonem, dobrými mravy i smluvním ujednám. Neplatnost Smlouvy č. 2 (shodně jako u Smlouvy č. 1) však soud spatřuje v nedostatečném prověření úvěruschopnosti žalovaného – viz odstavec 6. odůvodnění tohoto rozsudku.

6. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Výše uvedené pravidlo se aplikuje i na úvěry sjednané před 7.5.2022.Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného předložila u obou Smluv Zákaznickou kartu, ze které vyplývá, že příjmy žalovaného tvoří starobní důchod a další vyplácené sociální dávky v částce cca 17 000 Kč měsíčně, předpokládané měsíční výdaje činí okolo 6 000 Kč jsou podle soudu značně podhodnoceny obzvláště s ohledem na další splátky spotřebitelských úvěrů. Na základě skutečností uvedených v Kartě zákazníka musela mít předchůdkyně žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, a to v obou případech, obzvláště pokud jistina úvěru byla v obou případech poměrně vysoká (s ohledem na příjmy žalovaného).

7. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému bez existence platné Smlouvy č. 1 a 2 je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 první věta o. z.: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na Smlouvu č. 1 v hotovosti částku 20 000 Kč, žalovaný na svůj dluh před podáním žaloby uhradil částku 19 361 Kč. Žalovaný je tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacený o částku 639 Kč. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024, písemnost byla žalovanému zaslána 20.2.2024, následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice, od 22.2.2024 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 23.2.2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.,. V tomto rozsahu soud také žalobě vyhověl, pokud jde o nárok č. 1 – viz výrok II. rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba v nároku č. 1 zamítnuta - viz výrok I. rozsudkuZ provedeného dokazování dále vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na Smlouvu č. 2 v hotovosti částku 30 000 Kč, žalovaný na svůj dluh před podáním žaloby uhradil částku 34 914 Kč. Žalovaný tedy na úkor žalobkyně není bezdůvodně obohacený. V žalobním nároku č. 2 tedy soud žalobu zcela zamítl - viz výrok I. rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář.