42 C 277/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená datum bytem adresa pro zaplacení 16 437 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 8 360 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 869,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 860,62 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 875,61 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 077 Kč od 28. 9. 2023 do 29. 10. 2023 a úroku ve výši 21 % ročně z částky 8 952,61 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 077 Kč a úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 077 Kč od 30. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 16 437 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 306 Kč.Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila částku ve výši 1 923 Kč.Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou ničeho uhrazeno.Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila a žaloba včetně předvolání k tomuto jednání jí byly doručeny do vlastních rukou náhradně postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“ nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání. Soud tedy věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním.Dne , datum, podepsala žalovaná a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, ) smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce, varianta , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), číslo Smlouvy se shoduje s číslem Smlouvy uvedeným v žalobě, ke Smlouvě žalobkyně doložila též smluvní podmínky. Uzavření Smlouvy žalobkyně podložila též Zákaznickou kartou ze stejného data. Před uzavřením Smlouvy měla předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jako důkaz předložila žalobkyně Zákaznickou kartu, ve které příjmy žalované tvoří rodičovský příspěvek ve výši 8 000 Kč a přídavek na dítě v částce 400 Kč měsíčně, předpokládané měsíční výdaje činí 14 800 Kč, další příjmy domácnosti jsou sice uvedeny, ale jejich původ není nijak specifikován a soud k nim tedy nepřihlíží. Žalovaná je podle Karty zákazníka matka s jednou vyživovací povinností, bydlí ve vlastním bytě, spotřebitelský úvěr žádá na pořízení vybavení domácnosti. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč způsobem, který žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy, tj. v hotovosti v částce 10 000 Kč v den podpisu Smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku ve výši 18 360 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 306 Kč. Roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 63,91%.Z předžalobní upomínky datované dnem 3.6.2024 a z příslušného podacího lístku ze dne 4.6.2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení žalované o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 od postupitele včetně podacího lístku ze dne 27.10.2023, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovanou, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

4. Při právním posouzení případu se soud nejprve zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne , datum, , je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, dále jen „n.o.z.“, aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, dále jen „o.z.“, dle citovaného ustanovení o.z. tedy: „smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 39 o.z.: „Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění v podobě souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky.Podle § 9 odst. 1 tehdy platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019: „Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“5. Posuzovanou Smlouvou se žalovaná zavázala k placení souhrnného poplatku ve výši 8 360 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud posuzuje jako cenu za poskytnutí půjčky (analogicky lze tedy tuto cenu považovat za úrok), je svou výší zcela nepřiměřené. Souhrnný poplatek činí cca 83,6 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 60 týdnů (14 měsíců), roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle Smlouvy 63,91 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce září 2011 pohybovala na úrovni 13,11 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatný právní úkon dle § 39 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčila, tedy neplatná je celá Smlouva.Další důvod neplatnosti Smlouvy spatřuje soud v nedostatečném prověření úvěruschopnosti žalované, a to s ohledem na ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného a účinného v době uzavření Smlouvy, a dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019: „Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“Příjem žalované tvořil dle Karty zákazníka pouze rodičovský příspěvek a přídavek na dítě, po odečtení předpokládaných výdajů nebyl prostor pro další zadlužování, k dalším nespecifikovaným příjmům domácnosti soud nepřihlíží. Žalobkyně před poučení soudu neuvedla žádná skutková tvrzení a neoznačila důkazy, kterými by vyvrátila tento názor soudu.Celkové měsíční výdaje ve výši 14 800 Kč značně překračují příjmové možnosti žalované. Žalovaná byla v době žádosti o spotřebitelský úvěr matkou pečující o dítě s příjmem 8 400 Kč, splátky dlužné jistiny a příslušenství ji však způsobily pouze zhoršení finanční situace. Při sjednávání Smlouvy byly (nebo měly být) na straně předchůdkyně žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, a to s ohledem na její zhoršenou ekonomickou situaci a spotřebitelský úvěr neměl být vůbec poskytnut.Podle ustanovení § 524 odst. 1, odst. 2 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a žalobkyně ji doložila včetně seznamu postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované prokazatelně oznámeno postupitelem.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 451 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.“ Podle § 451 odst. 2 o. z.: „Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a dle tvrzení žalobkyně žalovaná do podání žaloby vrátila částku 1 923 Kč, částku 8 360 Kč tedy posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o. z., podle něhož: „Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl s plnění věřitelem požádán.“ Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023, písemnost byla žalované zaslána 27.10.2023, následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalované tato písemnost dostala do dispozice, od 29.10.2023 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 30.10.2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 o. z., dle něhož: „Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení, výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.“ Ve zbytku soud žalobu ve výroku I zamítl jakožto nedůvodnou, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec jistiny úvěru a úrok z prodlení z těchto částek, totiž vycházejí ze Smlouvy, kterou soud posoudil jakožto absolutně neplatný právní úkon. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..

7. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovanou dle ustanovení § 524 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávky žalobkyně za žalovanou právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedené Smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty.