42 C 278/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 15 714,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 714,60 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 15 714,60 Kč od 25.5.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 15 714,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní Smlouvu o [anonymizována dvě slova] kontu ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 a § 2662 a násl. Občanského zákoníku (dále jen„ Smlouva“). Předmětem této Smlouvy bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a úprava vzájemných práv a povinností mezi žalobkyní a žalovaným. Nedílnou součástí této Smlouvy jsou„ Podmínky pro platební karty klientů [anonymizováno]“ a„ Podmínky vedení běžného účtu“, s jejichž zněním vyjádřil žalovaný souhlas podpisem Smlouvy. Banka na základě Smlouvy vystavila pro žalovaného a umožnila mu převzít na příslušné pobočce dne 12. 12. 2018 platební kartu. Žalovaný průběžně čerpal peněžité prostředky ze svého účtu, ať již výběry z bankomatů či karetními bezhotovostními platbami za zboží a služby prostřednictvím vystavené platební karty či prostřednictvím bezhotovostních převodů. Dle uzavřené Smlouvy se žalovaný zavázal čerpat peněžní prostředky a vystavovat platební příkazy pouze do výše volných peněžních prostředků na svém účtu. V případě smluvně nepovoleného přečerpání peněžních prostředků uložených na účtu, úročí žalobkyně vzniklý debetní zůstatek debetní úrokovou sazbou vyhlašovanou žalobkyní v „ Oznámení banky o stanovených úrokových podmínkách vkladů a úvěrů“. Žalovaný takto přečerpal svůj účet a ani přes četné výzvy žalobkyně dlužnou přečerpanou částku neuhradil. Dle ustanovení čl. 196 obchodních podmínek upravující ukončení smluvního vztahu, má žalobkyně právo odstoupit od Smlouvy též v případě závažného porušení smluvní povinnosti ze strany klienta. Nepovolený debetní zůstatek účtu je přitom považován za závažné porušení povinnosti vyplývající ze Smlouvy. Žalobkyně využila svého práva na odstoupení od Smlouvy, a to vyhotovením Odstoupení od Smlouvy o účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum]. Následně došlo v souladu s čl. 200 obchodních podmínek ke zrušení účtu č. [bankovní účet], což bylo žalovanému oznámeno Oznámením o zrušení účtu ze dne [datum], ve kterém byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě debetního zůstatku. Předmětné Odstoupení od Smlouvy a Oznámení o zrušení účtu byly žalovanému doručovány na poštovní adresu pro doručování, kterou žalovaný naposledy sdělil žalobkyni dle čl. 31 obchodních podmínek. Žalovaný ke dni zrušení účtu dlužil žalobkyni částku 20 214,60 Kč. Oznámením o zrušení účtu byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu, že k úhradě celkové dlužné částky do dnešního dne nedošlo, požaduje žalobkyně z příslušných dlužných částek úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, ode dne následujícího po zrušení účtu, tedy ode dne [datum], až do zaplacení. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě shora uvedené dlužné částky společně s příslušenstvím. V tomto dopise, zaslaném žalovanému dne 15. 06. 2020 na poslední známou adresu, žalobkyně informovala žalovaného o výši jeho dluhu společně s příslušenstvím a současně jej vyzvala k neprodlené úhradě celé dlužné částky společně s příslušenstvím. V tomto dopise rovněž upozornila žalovaného na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou pro případ, že žalovaný svůj závazek nesplní. Žalovaný však na výzvu ze strany žalobkyně nereagoval a dlužnou částku neuhradil.“ Žalobní tvrzení žalobkyně doplnila písemným vyjádřením ze dne 22.9.2020, v rámci kterého doplnila, že žalovaná částka je složena z dlužné jistiny bez úroků a poplatků a popsala, jakým způsobem došlo k započtení částečných úhrad žalovaného na celkový dluh žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím závěrům o skutkové stránce věci. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o [anonymizována dvě slova] kontu (dále jen„ Smlouva“). Předmětem této Smlouvy bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a úprava vzájemných práv a povinností mezi žalobkyní a žalovaným. Nedílnou součástí této Smlouvy jsou Podmínky pro platební karty klientů [anonymizováno] a Podmínky vedení běžného účtu, s jejichž zněním vyjádřil žalovaný souhlas podpisem Smlouvy. Z čl. I. odst. 5 Smlouvy vyplývá, že mezi účastníky nebyl sjednán povolený debetní zůstatek na účtu, pokud však vznikne debetní zůstatek na účtu klienta (ať už nepovoleným přečerpáním účtu ze strany klienta či zúčtováním poplatků ze strany banky), je klient povinen debetní zůstatek ihned uhradit, neučiní-li tak, je banka oprávněna požadovat po klientovi zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z debetního zůstatků na účtu, a to ode dne vzniku nepovoleného debetního zůstatku. Téhož dne došlo rovněž mezi výše uvedenými účastníky k uzavření Smlouvy o poskytování služeb [anonymizováno] elektronického bankovnictví a Smlouvy o poskytnutí debetní karty. Veškeré výše uvedené smlouvy jsou podepsány oběma smluvními stranami. Výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že k datu 24.4.2019 činil nepovolený debetní zůstatek na účtu žalovaného částku 22 214,60 Kč. Žalobkyně proto využila svého práva na odstoupení od Smlouvy, a to vyhotovením Odstoupení od Smlouvy o účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum]. Následně došlo ke zrušení účtu č. [bankovní účet], což bylo žalovanému oznámeno Oznámením o zrušení účtu ze dne [datum], ve kterém byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě debetního zůstatku. Od 13.5 2019 do 21.8.2019 došlo ze strany žalovaného k částečné úhradě dluhu ve výši 4 500 Kč. Zůstatek jeho dluhu z nepovoleného debetního zůstatku na účtu tedy činí částku 15 714,60 Kč – viz snímek obrazovky počítačové sestavy žalobkyně. V rámci předžalobní upomínky byl žalovaný poučen o možnosti soudního vymáhání dluhu – viz předžalobní upomínka ze dne 2.6.2020, tato upomínka byla žalovanému prokazatelně odeslána 15.6.2020.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok žalobkyně posuzoval ve smyslu § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v aktuálním znění (dále jen „o. z.“), podle něhož:„ Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.“ V daném případě totiž účastníci ve Smlouvě uzavřené v souladu s ustanoveními upravujícími smlouvu o účtu dle § 2662 o. z. ve spojení s čl. I. odst. 5 Smlouvy dohodli, že banka je oprávněna odepsat prostředky z účtu klienta i v případě, že na účtu vznikne v důsledku takové operace debetní zůstatek. Je tedy případné na tento nárok vztáhnout ustanovení o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., podle kterého:„ Smlouvou o úvěru se zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 5. V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela Smlouvu o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla prostředky v podobě debetního zůstatku na účtu, to vše v souladu s ujednáním účastníků ve Smlouvě. Na debetní zůstatek na účtu se tedy přiměřeně použijí ustanovení smlouvy o úvěru – viz předchozí odstavec odůvodnění tohoto rozsudku. Prokázáno dále bylo, že žalobkyně v důsledku existence nepovoleného debetního zůstatku na účtu žalovaného odstoupila od Smlouvy, zesplatnila dluh žalovaného ze Smlouvy a zrušila účet žalovaného vedený dle Smlouvy. K datu [datum] činil nepovolený debetní zůstatek na účtu žalovaného částku 22 214,60 Kč. Od 13.5 2019 do 21.8.2019 došlo ze strany žalovaného k částečné úhradě dluhu ve výši 4 500 Kč. Zůstatek jeho dluhu z nepovoleného debetního zůstatku na účtu tedy činí částku 15 714,60 Kč, proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení v žalobě uplatněné částky, která tvoří jistinu nepovoleného debetního zůstatku spolu s úrokem z prodlení. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Žalobkyně úrok z prodlení požaduje od 25.5.2020 do zaplacení. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě vyhověl, neboť žalobkyně prokázala tvrzené žalobní skutečnosti a žaloba byla soudem posouzena jako důvodná – výrok I tohoto rozsudku.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 714,60 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř – výrok II tohoto rozsudku.

7. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.