42 C 28/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 12 056,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 999,97 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 999,97 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 056,47 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 510,02 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 999,97 Kč od 10. 6. 2025 do 14. 10. 2025.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 12 056,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), v rámci které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s možností postupného čerpání až do výše 8 100 Kč, a to na účet určený žalovanou. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 1,066 % denně s tím, že tzv. RPSN činila 2 441,1 % při čerpání celé úvěrové částky. Ve smlouvě dále účastníci sjednali smluvní poplatek za službu „, Anonymizováno, “ v částce 80,52 Kč měsíčně, smluvní poplatek za službu „, Anonymizováno, “ v částce 330 Kč měsíčně a smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl vyplacen žalované bezhotovostním převodem v částce 3000 Kč dne , datum, a v částce 2 000 Kč dne , datum, na její bankovní účet č. , č. účtu, . K identifikaci žalované a jejího účtu došlo skrze službu Kontomatik. Úvěr měl být splácen postupnými splátkami se splatností do 30 dnů od poskytnutí dlužné jistiny. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, k dnešnímu dni dluží žalobkyni:4 999,97 Kč – jistina99,50 Kč – poplatek za poskytnutí úvěru6 374,69 Kč – kapitalizovaný smluvní úrok80,52 Kč – poplatek za službu „, Anonymizováno, “330 Kč – poplatek za službu „, Anonymizováno, “Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského z částky 5 509,99 Kč od 10.6.2025 do zaplacení.Žalovaná byla před podáním žaloby obeslána předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, z jednání se neomluvila. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“.

3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou prostředky komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 8 100 Kč, a to na účet určený žalovanou. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 1,066 % denně s tím, že tzv. RPSN činila 2 441,1 % při čerpání celé úvěrové částky. Ve smlouvě dále účastníci sjednali smluvní poplatek za službu „, Anonymizováno, “ v částce 80,52 Kč měsíčně, smluvní poplatek za službu „, Anonymizováno, “ v částce 330 Kč měsíčně a smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl vyplacen žalované bezhotovostním převodem v částce 3000 Kč dne , datum, a v částce 2 000 Kč dne , datum, na její bankovní účet č. , č. účtu, . K identifikaci žalované a jeho účtu došlo prostřednictvím služby Kontomatik. Úvěr měl být spolu se sjednanými úroky a poplatky postupně splácen, první splátka měla být splatná k datu 8.3.2025, konec kreditového rámce měl nastat dne 31.7.2026. Před uzavřením Smlouvy byla žalovaná seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru prostřednictvím Předsmluvních informací, součástí Smlouvy jsou smluvní podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8.10.2025 ve spojení s podacím lístkem z 10.10.2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 a o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru, tj. § 2395 a násl. o.z. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně. Smlouva je však neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580, k čemuž je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku a poplatcích za poskytnutý úvěr, přičemž celkem tyto úroky a poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu a jsou vyjádřeny ve shora uvedené RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v únoru 2025 byla 8,1% ročně (viz www.cnb.cz). Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků i smluvní pokuty. Úvěruschopnost žalované prověřila žalobkyně s kladným výsledkem, když k tomu využila informace z veřejně dostupných rejstříků, sběr dat od žalované a výpisy z běžného účtu žalované za období jednoho roku před poskytnutím úvěru.

6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 5 000 Kč, žalovaná před podáním dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 0,03 Kč, soud tedy částku ve výši 4 999,97 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 8.10.2025, písemnost byla žalované odeslána 10.10.2025, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, náhradní lhůta k plnění v předžalobní upomínce uběhla dne 14.10.2025, a ode dne následujícího, tj. od 15.10.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když v řízení byla pasivní. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti žalované soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., žalovaná nenavrhla rozložení dluhu do splátek, který by tak odpovídal její ekonomické situaci, ohledně které soudu nesdělila ničeho.