42 C 28/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 12 056,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 999,97 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 999,97 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 056,47 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 510,02 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 999,97 Kč od 10. 6. 2025 do 14. 10. 2025.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 12 056,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. číslo (dále jen „Smlouva“), v rámci které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s možností postupného čerpání až do výše 8 100 Kč, a to na účet určený žalovanou. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 1,066 % denně s tím, že tzv. RPSN činila 2 441,1 % při čerpání celé úvěrové částky. Ve smlouvě dále účastníci sjednali smluvní poplatek za službu „Anonymizováno“ v částce 80,52 Kč měsíčně, smluvní poplatek za službu „Anonymizováno“ v částce 330 Kč měsíčně a smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl vyplacen žalované bezhotovostním převodem v částce 3000 Kč dne datum a v částce 2 000 Kč dne datum na její bankovní účet č. č. účtu. K identifikaci žalované a jejího účtu došlo skrze službu Kontomatik. Úvěr měl být splácen postupnými splátkami se splatností do 30 dnů od poskytnutí dlužné jistiny. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, k dnešnímu dni dluží žalobkyni: 4 999,97 Kč – jistina 99,50 Kč – poplatek za poskytnutí úvěru 6 374,69 Kč – kapitalizovaný smluvní úrok 80,52 Kč – poplatek za službu „Anonymizováno“ 330 Kč – poplatek za službu „Anonymizováno“ Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského z částky 5 509,99 Kč od 10.6.2025 do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby obeslána předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, z jednání se neomluvila. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“.

3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou prostředky komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 8 100 Kč, a to na účet určený žalovanou. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 1,066 % denně s tím, že tzv. RPSN činila 2 441,1 % při čerpání celé úvěrové částky. Ve smlouvě dále účastníci sjednali smluvní poplatek za službu „Anonymizováno“ v částce 80,52 Kč měsíčně, smluvní poplatek za službu „Anonymizováno“ v částce 330 Kč měsíčně a smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl vyplacen žalované bezhotovostním převodem v částce 3000 Kč dne datum a v částce 2 000 Kč dne datum na její bankovní účet č. č. účtu. K identifikaci žalované a jeho účtu došlo prostřednictvím služby Kontomatik. Úvěr měl být spolu se sjednanými úroky a poplatky postupně splácen, první splátka měla být splatná k datu 8.3.2025, konec kreditového rámce měl nastat dne 31.7.2026. Před uzavřením Smlouvy byla žalovaná seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru prostřednictvím Předsmluvních informací, součástí Smlouvy jsou smluvní podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8.10.2025 ve spojení s podacím lístkem z 10.10.2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 a o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru, tj. § 2395 a násl. o.z. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně. Smlouva je však neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580, k čemuž je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku a poplatcích za poskytnutý úvěr, přičemž celkem tyto úroky a poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu a jsou vyjádřeny ve shora uvedené RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto: - nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, - v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, - v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, - není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem, - při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, - jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v únoru 2025 byla 8,1% ročně (viz www.cnb.cz). Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků i smluvní pokuty. Úvěruschopnost žalované prověřila žalobkyně s kladným výsledkem, když k tomu využila informace z veřejně dostupných rejstříků, sběr dat od žalované a výpisy z běžného účtu žalované za období jednoho roku před poskytnutím úvěru.

6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 5 000 Kč, žalovaná před podáním dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 0,03 Kč, soud tedy částku ve výši 4 999,97 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 8.10.2025, písemnost byla žalované odeslána 10.10.2025, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, náhradní lhůta k plnění v předžalobní upomínce uběhla dne 14.10.2025, a ode dne následujícího, tj. od 15.10.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když v řízení byla pasivní. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti žalované soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., žalovaná nenavrhla rozložení dluhu do splátek, který by tak odpovídal její ekonomické situaci, ohledně které soudu nesdělila ničeho. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.