42 C 310/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená datum bytem Adresa žalované pro zaplacení 31 670 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 896 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 10 896 Kč od 30. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do:a) částky 10 032 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 634,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 185,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 502,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 10 896 Kč od 28. 9. 2023 do 29. 10. 2023 a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 11 398,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení;b) částky 10 742 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 945,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 069,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 850,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 5 850,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 31 670 Kč s příslušenstvím, která se skládá z pohledávky ve výši 20 928 Kč („Nárok č. 1“) a pohledávky ve výši 10 742 Kč („Nárok č. 2“). Oprávněnost Nároku č. 1 žalobkyně odůvodnila tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření úvěrové smlouvy nazvané Smlouva o půjčce č. , číslo, . Před uzavřením této smlouvy posoudila předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy pak poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 10 032 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 532 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách po 368 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 9. 2013. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 11. 8. 2012. Ke dni 30. 12. 2012 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 11 398,69 Kč a dlužný poplatek částku 9 529,31 Kč.Pohledávka vyplývající z prvé smlouvy, včetně příslušenství byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 20 936,32 Kč. Do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná celkem částku 1 104 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho.Žalobkyně tedy požaduje úhradu:- částky 20 928 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 398,69 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 9 529,31 Kč,- kapitalizovaných úroků ve výši 23 185,79 Kč,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 634,27 Kč,- úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 398,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- úroků z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 398,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Oprávněnost Nároku č. 2 žalobkyně odůvodnila tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření úvěrové smlouvy nazvané Smlouva o půjčce č. , číslo, . Před uzavřením této smlouvy posoudila předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy pak poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 5 852 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 894 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 330 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 628 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách po 215 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 7. 2013. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 11. 8. 2012. Ke dni 30. 12. 2012 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 5 850,76 Kč a dlužný poplatek částku 4 891,24 Kč.Pohledávka vyplývající z druhé smlouvy, včetně příslušenství byla ze strany společnosti Provident financial s.r.o. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 10 746,27 Kč. Do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná celkem částku 2 110 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho.Žalobkyně tedy požaduje úhradu:- částky 10 742 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 850,76 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 891,24 Kč,- kapitalizovaných úroků ve výši 12 069,74 Kč,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 945,11 Kč,- úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 850,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- úroků z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 850,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

3. Soud věc rozhodl v nepřítomnosti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“4. V průběhu ústního jednání před soudem byla žalobkyně poučena o předběžném právním názoru soudu, k provedenému dokazování neměla připomínek, po poučení ze strany soudu nedoplnila skutková tvrzení ani neoznačila další důkazní návrhy.Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce č. , číslo, . Před uzavřením smlouvy měla předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jako důkaz předložila žalobkyně zákaznickou kartu, ve které příjmy žalované tvoří dávky státní sociální podpory (mateřská) v částce 8 300 Kč, další příjem domácnosti tvoří částka 12 000 Kč blíže nespecifikovaná, ke které soud tedy nepřihlížel. Běžné měsíční výdaje žalované pak činí celkem částku 14 975 Kč. Z porovnání tvrzených příjmů a výdajů pak žalobkyně uzavřela, že použitelný příjem žalované pro účely splácení úvěru činí částku 5 325 Kč měsíčně. Žalovaná podle karty zákazníka bydlí v nájemním bytě a je na mateřské dovolené. Na základě uzavřené smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Hotovostní režim si žalovaná zvolila tím, že byla sjednána rozšířená doplňková služba hotovostního inkasa splátek. Úvěr byl sjednán pro účely neočekávaných výdajů. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně za poskytnuté peněžní prostředky částku ve výši ve výši 10 032 Kč, která se skládá z úroku ve výši 1 532 Kč s pevnou úrokovou sazbou 19,9753 % ročně, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 280 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč (dále jen „souhrnný poplatek“). Celková dlužná částka pak činila na základě smlouvy 22 032 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách po 368 Kč. Při splatnosti závazku v 60týdenních splátkách činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 63,91 %.Ze Zákaznické karty ze dne , datum, soud dovodil, že tímto způsobem prováděla předchůdkyně žalobkyně sběr dat od žalované za účelem prověření její úvěruschopnosti. Z tabulky umoření lze dovodit kolik bylo oproti jistině úvěru zaplaceno před podáním žaloby, údaje zde uvedené odpovídají žalobním tvrzením.U druhého žalobního nároku vyplývajícího ze Smlouvy o půjčce č. , číslo, žalobkyně nepředložila soudu smlouvu o půjčce ani zákaznickou kartu.Z předžalobní upomínky datované dnem 20. 8. 2024 a z příslušného podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu z výše uvedené smlouvy s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení žalované o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 od postupitele včetně podacího lístku, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovanou, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:

6. Při právním posouzení případu se soud nejprve zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenými smlouvami posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouvy o půjčce byly uzavřeny obě v roce 2012, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, dále jen „n.o.z.“, aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, dále jen „o.z.“, dle citovaného ustanovení o.z. tedy: „smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 39 o.z.: „Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění v podobě souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky.

7. Podle § 9 odst. 1 tehdy platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019: „Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 o.z.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“9. Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Smlouva o půjčce č. , číslo10. Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalované předložila zákaznickou kartu, ze které vyplývá, že příjmy žalované tvořily dávky státní sociální podpory (rodičovský příspěvek) v částce 8 300 Kč, další příjem domácnosti tvořila částka 12 000 Kč blíže nespecifikovaná, ke které soud tedy nepřihlížel. Předpokládané měsíční výdaje činily 14 975 Kč. Žalovaná byla dle karty zákazníka v domácnosti, bydlela v nájemním bytě a byla na mateřské dovolené. Uvedené měsíční výdaje jsou ve výši, která nezahrnuje výdaje náklady na energie, náklady na stravu, ošacení, léky, telefon apod., navíc se do výdajů nepromítly ani splátky dříve poskytnutých spotřebitelských úvěrů u téže společnosti, když ze žaloby vyplývá, že žalovaná si 2 měsíce předtím půjčila u žalobkyně částku 7 000 Kč. Existence úvěrového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou v době uzavření smlouvy vyplývá též ze zákaznické karty předložené žalobkyní. Žalobkyně dále přehlédla, že výdaje uvedené žalovanou dokonce přesahovaly její příjmy. Tímto způsobem nebylo nejen možné hodnověrně porovnat příjmovou a výdajovou stránku měsíčního rozpočtu žalované, nýbrž ani hodnověrně podložit její úvěruschopnost. Soud je toho názoru, že pouze z rodičovského příspěvku mohla takto vysoký úvěr jen těžko splácet, když navíc i výdaje žalované jsou silně podhodnocené a zjevně přesahují příjmy žalované. Již na základě této skutečnosti nemohl úvěrující jednoduše uzavřít, že žalované zůstávají měsíční disponibilní prostředky ve výši 5 325 Kč, způsobilé k financování úvěru. Na základě neúplných skutečností uvedených v kartě zákazníka měla mít předchůdkyně žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Poskytovatel úvěru přesto peníze žalované poskytl.

11. Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o půjčce podle § 657 o. z. Smlouva je absolutně neplatný právní úkon ujednání a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 39 o. z.).Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nedostatečně nepopsala a důkazně nedostatečně podložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Poučení k doplnění těchto tvrzení a označení důkazních návrhu se jí přitom dostalo, žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazní. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatný právní úkon podle § 39 o.z.

12. Smlouva je neplatná podle § 39 o. z., také pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky spojené s poskytnutím úvěru a jeho splácením navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná kromě úroků povinna zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o. z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce července 2012 pohybovala na úrovni 16,3 %. Ačkoliv cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě úroku uvedeného ve smlouvě ve výši 19,8 % ročně není ve výrazném nepoměru k obvyklému úroku poskytovanému bankami v době uzavření smlouvy, je třeba v daném případě upozornit, že ujednání o úroku nebylo možno považovat za samostatné ujednání smlouvy, a proto soud musel při hodnocení mravnosti ceny za poskytnuté peněžní prostředky posuzovat nejen samostatný úrok, ale celkovou částku souhrnného poplatku, ve kterém byl úrok neoddělitelně inkorporován (k tomu obdobně např. v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 7. 2023, č. j. 25 Co 108/2023-40). Poplatek, zahrnující úrok a další složky, se při velmi krátké době splácení téměř blížil výši poskytnuté jistiny, a vytvořil tak zřetelnou nevyváženost v právech a povinnostech účastníků smluvního vztahu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Při společném posouzení všech jeho složek dosáhl takové výše, že s přihlédnutím k relativně krátké době splácení intenzivně kolidoval s dobrými mravy. Vzhledem ke skutečnosti, že souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru činil částku 10 032 Kč, považuje soud vzhledem k nemravnosti tohoto ujednání danou smlouvu za neplatnou jako celek dle § 39 o. z., když ustanovení o souhrnném poplatku nelze od zbytku smlouvy oddělit. Bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla, tedy neplatná je celá smlouva.

13. Poskytnutí peněžních prostředků žalované je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 451 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.“ Podle § 451 odst. 2 o. z.: „Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 12 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby uhradila žalobkyni částku 1 104 Kč, soud tedy částku ve výši 10 896 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o. z., podle něhož: „Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl s plnění věřitelem požádán.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně již v rámci oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, písemnost byla žalované odeslána dne 27. 10. 2023 a následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 29. 10. 2023 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 30. 10. 2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 o. z., dle něhož: „Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení, výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.“14. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní v rámci Nároku č. 1 vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena a dále, co se týče Nároku č. 2 pak žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když soudu neprokázala existenci závazku, ze kterého by tento nárok jakkoli vyplýval, tj. zejména soudu nedoložila smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , na základě které měla být žalované poskytnuta jistina ve výši 7 000 Kč – viz výrok II. rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.