42 C 312/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 64 403 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 600 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 600 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se zamítá co do částky 53 803 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 803 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 600 Kč od 1. 8. 2022 do 18. 5. 2023.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění ze dne 30.10.2024 domáhá po žalované uhrazení částky 64 403 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalobkyní, obchodní společnost , Jméno žalobkyně, ., IČ: , IČO žalobkyně, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 24 177 Kč s úrokovou sazbou ve výši 88 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 286 Kč. Celkovou částku 66 303 Kč odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 851 Kč, poslední splátka ve výši 776 Kč. Žalovaná si dále ve Smlouvě sjednala službu doplňkové pojištění, a to za částku 2 340 Kč. Žalobkyně zaslala žalované celkem 5 upomínek dlužného plnění, za které žádá částku 1 500 Kč (300 Kč x 5), dále uplatňuje vůči žalované další poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje vůči žalované smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky 46 903 Kč od 31.7.2022, a to až do výše zákonného limitu smluvní pokuty v částce 15 000 Kč.Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, do podání žaloby uhradila částku 19 400 Kč.Nároky žalobkyně:- částku 63 963 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 33 96, Kč- doplňkové pojištění v částce 2 340 Kč- poplatek za vymáhání dluhu v částce 1 000 Kč- poplatek za zaslání 5 upomínek (5x 300 Kč)- smluvní pokutu v částce 15 000 KčOd těchto nároků žalobkyně odečetla částečné plnění žalované ve výši 19 400 Kč.Kromě výše uvedených nároků uplatňuje žalobkyně v žalobě též nárok na příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského z částky 49 403 Kč od 1.8.2022 do zaplacení.Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila při ústním jednání před soudem, potvrdila uzavření smlouvy o úvěru a čerpání spotřebitelského úvěru. Účelem úvěru bylo finanční výpomoc matce žalované, matka neměla dostatek peněz na úhradu nájemné a žalovaná u ní bydlela. Následně se od matky odstěhovala, úvěr přestala splácet. Potvrdila, že žalobkyně řádně prověřila její úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. Ke způsobu splácení úvěru uvedla, že jednou za měsíc k ní jezdil zástupce žalobkyně za účelem vybrání čtyřech týdenních splátek, nejezdil 4x do měsíce. Takto to bylo mezi nimi domluveno. Další spotřebitelské úvěry v té době neměla. Na smlouvu skutečně uhradila částku 19 400 Kč.

3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním.Mezi žalobkyní, obchodní společnost , Jméno žalobkyně, ., IČ: , IČO žalobkyně, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Před uzavřením Smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jako důkaz předložila žalobkyně Zákaznickou kartu. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy – hotovostní režim si žalovaná zvolila ve Smlouvě tím, že byla sjednána rozšířená doplňková služba komfortního a flexibilního splácení. Žalovaná při ústním jednání potvrdila uzavření Smlouvy a čerpání jistiny úvěru. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 24 177 Kč s úrokovou sazbou ve výši 88 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 186 Kč a doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč, které ale nebylo žalovanou čerpáno. Celkovou částku 66 303 Kč odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 851 Kč, poslední splátka ve výši 776 Kč. Při splatnosti závazku v 78 týdenních splátkách činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 150,23 %.Ze Zákaznické karty ze dne , datum, soud dovodil, že tímto způsobem prováděla žalobkyně sběr dat od žalované za účelem prověření její úvěruschopnosti, žalovaná zde uvedla svého zaměstnavatele, pravidelný měsíční příjem, další čistý příjem domácnosti, pravidelné výdaje, rodinné poměry a kontaktní údaje. Z tabulky umoření lze dovodit kolik bylo oproti jistině úvěru zaplaceno před podáním žaloby, údaje zde uvedené odpovídají žalobním tvrzením. Žalovaná podepsala i zařazení do pojistného programu, avšak evidentně žádné pojistné plnění pro případ nehrazení splátek nečerpala, respektive žalobkyně to netvrdí. K prověření úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně též lustraci z rejstříku NR/BRKI, v rámci které nebyl zjištěn žádný existující dluh žalované.Z předžalobní upomínky datované dnem 16.5.2023 a z příslušného podacího lístku z 19.5.2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzván k úhradě dluhu z výše uvedené Smlouvy s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

4. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vycházel soud z § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o.z.“) „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, a dále z ustanovení § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky spojené s poskytnutím úvěru a jeho splácením, které soud považuje spolu s úrokem za sjednanou odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru, navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná kromě úroků povinna zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok již sám o sobě je nepřiměřeně vysoký, tj. 88 % ročně. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Posuzovanou Smlouvou se žalovaná zavázala k placení souhrnné částky ve výši 33 963 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 24 177 Kč s úrokovou sazbou ve výši 88 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 186 Kč a částky za doplňkové pojištění ve výši 3 426 Kč. Ujednání o veškerých poplatcích vážících se k úvěru je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru ještě navyšují částku, kterou je žalovaná povinna uhradit na úrocích žalobkyni a která je již sama o sobě svou výší v rozporu s dobrými mravy. U poplatku za komfortní a flexibilní splácení kalkulovaného na čtyři osobní návštěvy žalované v měsíci, bylo navíc zjištěno, že tyto návštěvy za účelem výběru splátek probíhaly pouze jednou za měsíc, s tím, že zástupce žalované jednou měsíčně přebíral čtyři týdenní splátky najednou. Sjednaný úrok dle smlouvy činí 88 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 150,23 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho do pěti let se v období měsíce srpna 2021 pohybovala na úrovni 7,48 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě úroku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva.

5. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 30 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti při podpisu Smlouvy částku ve výši 30 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila před podáním žaloby na jistinu úvěru částku ve výši 19 400 Kč, částku 10 600 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl.

6. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění poprvé prokazatelně v rámci předžalobní upomínky ze dne 16.5.2023, která byla žalované odeslána téhož dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 18.5.2023 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 19.5.2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši požadované žalobkyní (soud se od sazby úroku z prodlení požadované žalobkyní neodchýlil) , která není v rozporu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s ohledem na počátek prodlení žalované.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady nevznikly, respektive je při jednání neuplatnila. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.

7. O lhůtě k plnění pak rozhodl soud v souladu § 160 odst. 1 o. s. ř., když vyšel z návrhu žalované na plnění ve splátkách po 1000 Kč měsíčně a zohlednil tak její tíživou ekonomickou situaci. Tato možnost byla žalované dána tzv. pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že prodlení byť s jedinou splátkou má za následek automatický nástup splatnosti celého zbytku dluhu. Je tedy na žalované, aby zodpovědným splácením zabránila nástupu tohoto negativního právního následku. Žalobkyně se splátkovým kalendářem souhlasila.