42 C 326/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 682 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 682 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 12 682 Kč od 1.11.2010 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem v částce 5 575,20 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 12 682 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále jen„ Předchůdce), smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva), dle které byla dlužníku půjčena částka 25 557 Kč za účelem koupě notebooku, kterou se žalovaný zavázal ve splátkách vrátit. Dle smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr vrátit celkem v 25 splátkách. Výše jedné splátky činila 1 438 Kč, přičemž první splátka měla být žalovaným uhrazena dne 15. 1. 2009 a každá další splátka k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, za který byla splátka splatná. V rámci smlouvy bylo sjednáno pojištění - Super, tj. ve výši 0,20% z původní výše čerpaného úvěru měsíčně (51,11 Kč). Smlouva odkazovala na Obchodní podmínky, které obsahovaly: - rozhodčí doložku, dle které měla všechny spory ze Smlouvy vzniklé rozhodovat [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. - ustanovení o zesplatnění. V okamžiku, kdy se klient dostane do prodlení s úhradou tři měsíčních splátek, stávají se splatnými veškeré závazky klienta vyplývající ze Smlouvy vůči společnosti, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky, jakož i další případné nároky vyplývající ze Smlouvy, Obchodních podmínek a nebo Sazebníku (viz. příloha). - ustanovení o nároku společnosti požadovat vůči klientovi v prodlení smluvený úrok z prodlení 0,1 % za každý den prodlení s placením zesplatněného úvěru a smluvní pokutu 10% z dlužné částky dle Sazebníku. Žalovaný úvěr nesplácel (viz. příloha Přehled plateb pro Smlouvu), proto Předchůdce po prodlení se 4 po sobě jdoucími splátkami úvěr na základě čl. VI, odst. 2 a 3 obchodních podmínek zesplatnil ke dni 16. 8. 2010 a skrze výzvu, zaslanou žalovanému dne 29. 9. 2010 požadoval jeho úhradu ve výši 14 276 Kč (sestávající se ze 4 dlužných splátek ke dni zesplatnění ve výši 5 752 Kč, zbývajících 5 budoucích splátek, které by měl dlužník do konce úvěrové smlouvy zaplatit ve výši 6 930 Kč a příslušenství v podobě administrativního poplatku za upomínání dlužníka, úroku z prodlení a smluvní pokuty, ve výši 1 594 Kč), to vše splatno ke dni 9. 10. 2010. Žalovaný přesto úvěr nezaplatil, proto podal Předchůdce žalobu ke společnosti [právnická osoba] a ta prostřednictvím svého rozhodce, JUDr. [jméno] [příjmení] vydala dne [datum] rozhodčí nález, sp. zn. E [číslo], který nabyl právní moci [datum]. Tímto rozhodčím nálezem byla dlužníku uložena povinnost zaplatit Předchůdci částku ve výši 13 132 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7% ročně z částky 12 682 Kč ode dne 1.11.2010 až do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 19 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 1 125 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 13 116 Kč, a to vše do 3 dnů od jeho právní moci. Žalobkyně požaduje zaplacení všech dlužných splátek v celkové výši 12 682 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne 1.11.2010. Rozhodčí doložka, jež byla součástí Všeobecných obchodních podmínek Smlouvy uzavřené mezi Žalobcem a Žalovaným je ve smyslu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, či ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 absolutně neplatná dle ust. § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník pro rozpor se zákonem. Zejména pak z důvodu, že rozhodčí řízení měla probíhat podle jednacího řádu (rozhodčího řádu). [právnická osoba], která však zmíněný řád nesměla vydávat, jelikož nebyla rozhodčím soudem zřízeným dle ust. § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky neměl rozhodce, který vydal rozhodčí nález, k jeho vydání pravomoc a jeho rozhodčí nález je tak nicotným. Nicméně jak dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014 o překážku věci rozhodnuté nejde, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. Totéž dovozuje i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. III ÚS 199/13, jež obdobně konstatuje, že pokud byl rozhodčí nález vydán mimo pravomoc rozhodce, překážku rozsouzené věci takový rozhodčí nález samozřejmě nezakládá. Překážka věci rozsouzené dle ust. § 159a odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, případně věci zahájené dle ust. § 83 stejného zákona tedy není dána. Zahájení rozhodčího řízení mělo, dle ust. § 403, odst. 1 obchodního zákoníku, účinky přerušení běhu promlčecí lhůty, ve vztahu k promlčení Předchůdcova práva na zaplacení jeho pohledávky za žalovaným, s čímž se rovněž ztotožnil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015. Jelikož nicotný rozhodčí nález nenabyl nikdy právní moci, která by způsobila opětovné rozběhnutí promlčecí doby, běžela by následkem zmíněného přerušení promlčecí lhůta donekonečna, což by vedlo ke zcela absurdní situaci, popírající smysl a účel existence institutu promlčení. Z tohoto důvodu se uplatní nejdelší možná, objektivní promlčecí doba dle ust. § 408, odst. 1 obchodního zákoníku a k promlčení dojde uplynutím 10 let ode dne původního počátku běhu promlčecí lhůty, tedy konkrétně ode dne splatnosti zesplatněného úvěru. Dne [datum] uzavřel Předchůdce s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobce postoupil i výše specifikovanou pohledávku za žalovaným. Od 22. 3. 2017 je tedy žalobce novým věřitelem žalovaného z předmětné pohledávky. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky, avšak do dne podání tohoto návrhu žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žaloba byla soudem prvního stupně nejprve zamítnuta, a to rozsudkem č.j. 42 C 326/2020-20 ze dne 12.11.2020 s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala tvrzení o existenci smlouvy o úvěru uzavřené v souladu s tehdy platným § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, která měla být uzavřena mezi její právní předchůdkyní [právnická osoba], [IČO] a žalovaným dne [datum]. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 20.4.2021, č. j. 64 Co 67/2021-53 napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně setrvala na podané žalobě a na odvolání. Žalovaný se k žalobě ani k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

3. Dle názoru odvolacího soudu v rámci výše uvedeného usnesení č. j. 64 Co 67/2021-53 žalobkyně prokázala listinnými důkazy uzavření smlouvy o úvěru [číslo] mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a to prostřednictvím prodejce [právnická osoba] dne [datum]. Na základě této smlouvy žalovaný získal peněžní prostředky ve výši 25 557 Kč na nákup spotřebního zboží a zavázal se je splácet dohodnutým způsobem. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně posoudit žalobkyní uplatněný nárok z titulu řádně uzavřené smlouvy o úvěru a posoudit oprávněnost požadavku žalobkyně na smluvní pokutu a administrativní poplatky. V souladu s ustanovením § 226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“) je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení.

4. Žalovaný se k žalobkyní uplatněnému nároku ani po zrušení rozsudku soudu prvního stupně nevyjádřil, k dalšímu jednání se bez omluvy nedostavil a předvolání k tomuto jednání mu bylo doručeno do vlastních rukou náhradně nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání v souladu s § 115 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně omluvila svou neúčast při ústním jednání. Soud tedy věc opětovně projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Soud prvního stupně opakovaně provedl ve věci dokazování, z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Soudu byla předložena Žádost / Smlouva o úvěru [číslo] s podpisem žalovaného ze dne [datum], za předchůdkyni žalobkyně, tedy [právnická osoba] s.r.o., [IČO] smlouvu podepsal prodejce (tedy společnosti [právnická osoba]), dále také jen„ Smlouva“. Z čl. I. odst. 2 a III. odst. 1 Obchodních podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [právnická osoba] s.r.o. (dále jen„ VOP“) vyplývá, že k akceptaci Žádosti klienta, což je předpokladem uzavření Smlouvy dle čl. I. odst. 2 VOP, dochází podpisem Žádosti ze strany [právnická osoba] s.r.o., když společnost může být zastoupena k tomuto účelu prodejcem (společností [právnická osoba]) vybaveným řádným oprávněním. Smlouva vzniká a stává se účinnou podpisem žádosti oběma stranami. Ze Smlouvy vyplývá, že úvěr ve výši 25 557 Kč měl být žalovanému poskytnut za účelem pořízení notebooku, úvěr měl být dle čl. III. ods.t 1 VOP poskytnut přímo prodejci, a to zpravidla po dodání zboží prodejcem klientovi. Roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru dle Smlouvy činí 39,60 %, měsíční splátka úvěru činí 1 438 Kč, celkem bylo sjednáno 25 měsíčních splátek se splatností 1. splátky k datu 15.1.2009. Soud na základě výše uvedených důkazů považuje Smlouvu za platně uzavřenou, žalobkyně prokázala rovněž dodání zboží financovaného spotřebitelským úvěrem žalovanému, což vyplývá též z interní listiny předchůdkyně žalobkyně nazvané Přehled plateb pro smlouvu, dle které žalovaný na Smlouvu již uhradil 16 splátek. Podstatou nároku požadovaného v žalobě je dle názoru soudu součet 9 neuhrazených splátek, když částka ve výši 1 594 Kč představující součet dlužných úroků, smluvních pokut a smluvních poplatků uvedená ve výzvě k úhradě zesplatněného dluhu ze dne 29.9.2010 není v žalobě požadována. Soud se proto nezabýval oprávněností nároku žalobkyně na smluvní pokuty, poplatky a úroky. K důkazu o poukázání částky odpovídající tvrzenému úvěru dle Smlouvy předložila žalobkyně fakturu ze dne [datum] splatnou téhož dne znějící na celkovou částku 5 880 352 Kč. V rámci faktury je coby dodavatel uvedena [právnická osoba] s.r.o., předmětem dodání jsou jednotlivé spotřebitelské úvěry poskytnuté zákazníkům prodejce (prodejce [právnická osoba] je v rámci faktury označen jako příjemce či odběratel), a to za účelem pořízení spotřebního zboží, jedním z řady úvěrů uvedených v rámci faktury je i úvěr poskytnutý žalovanému, faktura neobsahuje bankovní spojení dodavatele a odběratele, částka k úhradě dle faktury měla být uhrazena bankovním převodem. Ve výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] ze dne 6.1.2009 je uvedena platba shodující se s výší částky k úhradě dle faktury ze dne [datum], jedná se o bezhotovostní převod částky 5 880 352 Kč dne [datum] z bankovního účtu č. [bankovní účet] na bankovní účet č. [bankovní účet], ze Smlouvy vyplývá, že [právnická osoba] s.r.o., (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“), je vlastníkem bankovního účtu č. [bankovní účet], ze kterého byla poukázaná částka 5 880 352 Kč, u čísla účtu příjemce této částky sice není uvedena identifikace vlastníka účtu, soud však má za prokázané, že příjemcem částky 5 880 352 Kč je společnost [právnická osoba], a že tudíž k poskytnutí úvěru v tvrzené výši došlo, což vyplývá též z interní listiny předchůdkyně žalobkyně nazvané Přehled plateb pro smlouvu, dle které žalovaný na Smlouvu již uhradil 16 splátek. K důkazu byl dále žalobkyní předložen Sazebník poplatků a Pojistné podmínky předchůdkyně žalobkyně. Pro nehrazení splátek úvěru přikročila předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru – viz přípis předchůdkyně žalobkyně ze dne 29.9.2010, žalobkyně nedoložila doklad o odeslání tohoto přípisu žalovanému. Dne [datum] byl vydán rozhodčí nález rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], sp.zn. E [číslo], kterým bylo žalovanému uloženo uhradit předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 13 132 Kč s příslušenstvím. Na základě tohoto rozhodčího nálezu bylo zahájeno exekuční řízení u [exekutorský úřad] – soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], exekuce byla zastavena pro nemajetnost žalovaného v roce 2015, na dlužné částce nebylo uhrazeno ničeho – viz usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 3.12.2015 č.j.: [číslo jednací]. Žalobkyně prokázala, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně Seznamu postupovaných pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávek zaslané postupníkem spojené s předžalobní výzvou ze dne 27.6.2017 bylo žalovanému odesláno téhož dne. Žalobkyni tedy svědčí v důsledku výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu. S ohledem na pasivitu žalovaného v průběhu řízení se soud nezabýval otázkou případného promlčení nároku žalobkyně, neboť o promlčení soud rozhodne jen k námitce dlužníka.

6. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud s odkazem na argumentaci uvedenou v odstavci 5. tohoto rozsudku a dle závazného pokynu odvolacího soudu za to, že žalobkyně prokázala uzavření Smlouvy, která by byla svým obsahem ujednáním o úvěru dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku platného do 31.12.2013, dle výše uvedeného ustanovení obch.z. platí:„ Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalobkyně rovněž prokázala, že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil, když poprvé se ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné dne 15.5.2010, k zesplatnění úvěru došlo ke dni 16.8.2010 v souladu se Smlouvou. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 12 682 Kč, což představuje součet devíti neuhrazených splátek úvěru (26 splátek z celkem 25 splátek úvěru žalovaný uhradil), Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Žalobkyně úrok z prodlení požaduje od 1.11.2010, tedy od doby po splatnosti celého úvěru. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní je v souladu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně prokázala tvrzené žalobní skutečnosti a žaloba byla soudem posouzena jako důvodná – výrok I. tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 575,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 682 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) a z částky 1 620 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (sepis odvolání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 120 Kč ve výši 655,20 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní.