42 C 333/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 26. 7. 2015 do 31.12.2015 ve výši 7,05% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.1.2016 do 30.6.2016 ve výši 7,05% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2016 ve výši 7,05% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.1.2017 do 30.6.2017 ve výši 7,05% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.7.2017 do 31.12.2017 ve výši 7,05% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 7,50% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018 ve výši 8,00% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.7.2019 do 31.12.2019 ve výši 9,00% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.1.2020 do 30.6.2020 ve výši 9,00% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.7.2020 do 31.12.2020 ve výši 7,25% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.1.2021 do 30.6.2021 ve výši 7,25% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.7.2021 do 31.12.2021 ve výši 7,50% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.1.2022 do 30.6.2022 ve výši 10,75% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.7.2022 do 31.12.2022 ve výši 14,00% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.1.2023 do 30.6.2023 ve výši 14,00% ročně, úrok z prodlení z částky 11 000 Kč od 1.7.2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 352 Kč, úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 2. 7. 2015 do 25. 7. 2015 ve výši 7,05 % ročně, úroku z prodlení z částky 1 000 Kč od 26. 7. 2015 do 31.12.2015 ve výši 7,05% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.1.2016 do 30.6.2016 ve výši 7,05% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2016 ve výši 7,05% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.1.2017 do 30.6.2017 ve výši 7,05% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.7.2017 do 31.12.2017 ve výši 7,05% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 7,50% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018 ve výši 8,00% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019 ve výši 8,75% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.7.2019 do 31.12.2019 ve výši 9,00% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.1.2020 do 30.6.2020 ve výši 9,00% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.7.2020 do 31.12.2020 ve výši 7,25% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.1.2021 do 30.6.2021 ve výši 7,25% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.7.2021 do 31.12.2021 ve výši 7,50% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.1.2022 do 30.6.2022 ve výši 10,75% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.7.2022 do 31.12.2022 ve výši 14,00% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.1.2023 do 30.6.2023 ve výši 14,00% ročně, úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 1.7.2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 765,68 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] Financial, [IČO], a žalovaným došlo dne 8.10.2008 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč plnící zejména funkci úroků. Celkovou částku 20 352 Kč odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil na dlužné jistině 1 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a poté na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil a žaloba včetně předvolání k tomuto jednání mu byly doručeny do vlastních rukou náhradně nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 8.10.2008 podepsal žalovaný a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba], [IČO]) smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce (dále jen„ Smlouva“), číslo Smlouvy se shoduje s číslem Smlouvy uvedeným v žalobě. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč způsobem, který žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, tj. v hotovosti v částce 12 000 Kč v den podpisu Smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku ve výši 20 352 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 206,8% dle Smluvních podmínek. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 včetně Přílohy ke Smlouvě o postoupení pohledávek - seznam postupovaných pohledávek a včetně Oznámení o postoupení pohledávky od postupitele (společnosti [právnická osoba]) ze dne 25.6.2015 s dokladem o odeslání oznámení postoupení pohledávky žalovanému ze dne 23.7.2015 a s potvrzením o úhradě ceny za postoupené pohledávky. Soudu byla dále předložena Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 včetně příslušné části Přílohy č. 1 obsahující seznam postupovaných pohledávek a včetně Oznámení o postoupení pohledávky od postupitele ([právnická osoba] [anonymizováno]) ze dne 17.9.2018 s dokladem o odeslání oznámení o postoupení pohledávky žalovanému ze dne 19.9.2018. Z těchto listin soud dovodil, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace ke sporu, když žalobkyně doložila, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele - společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno] a z této společnosti dále na žalobkyni. Z předžalobní upomínky datované dnem 11.9.2023 a z příslušného podacího lístku ze dne 12.9.2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.

4. Při právním posouzení případu se soud nejprve zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne 21.9.2009, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, dále jen„ n.o.z.“, aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, dále jen„ o.z.“, dle citovaného ustanovení o.z. tedy:„ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 39 o.z.:„ Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění v podobě souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Posuzovanou Smlouvou se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 8 352 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud shodně se žalobkyní považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), je svou výší zcela nepřiměřené. Souhrnný poplatek činí cca 69,6 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 53 týdnů (1 rok a 1 týden), roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle Smlouvy 206,8 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce října 2008 pohybovala na úrovni 13,87 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatný právní úkon dle § 39 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila, tedy neplatná je celá Smlouva.

5. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 451 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.“ Podle § 451 odst. 2 o. z.:„ Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému na základě Smlouvy v hotovosti částku 12 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně jí (či její předchůdkyni) žalovaný před podáním žaloby uhradil na dlužnou jistinu půjčky 1 000 Kč, částku 11 000 Kč tedy posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o. z., podle něhož:„ Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl s plnění věřitelem požádán.“ Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015, písemnost byla žalovanému zaslána 23.7.2015, následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice, od 25.7.2015 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 26.7.2015 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 o. z., dle něhož:„ Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení, výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.“ Ve zbytku soud žalobu ve výroku II zamítl jakožto nedůvodnou, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec jistiny úvěru a úrok z prodlení z těchto částek, totiž vycházejí ze Smlouvy, kterou soud posoudil jakožto absolutně neplatný právní úkon. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněné Smlouvy o postoupení pohledávek jsou smlouvami, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovaným dle ustanovení § 524 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. V souladu s ustanovení § 524 odst. 2 občanského zákoníku s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedených Smluv o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 765,68 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

7. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty.