42 C 343/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 IČO číslo sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 žaloba o zaplacení 59 166 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 37 119,8 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 815 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 120 Kč od 7. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 046,2 Kč od 7. 12. 2022 do 16. 11. 2023, kapitalizovaného úroku ve výši 2 292,96 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 37 747,74 Kč od 23. 8. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 046,2 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 046,2 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jediné ze splátek včas či v řádné výši.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 59 166 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , žalovaná tuto smlouvu podepsala dne , datum, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 38 000 Kč dne , datum, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 95,92 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 115 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradila žalovaná částku 9 345 Kč.V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 5 splatné dne 24.5.2020. K datu 28.7.2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru.Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 46 775,01 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru.Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů.Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná ještě částku 6 608,81 Kč.V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 1.11.2020, až do jejího úplného zaplacení.V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky:a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 40 166,21 Kč (46 775,01 Kč – 6 608,81 Kč = 40 166,21 Kč)b) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 19 000 Kčc) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině v nominální roční úrokové sazbě 95,92 % ročně.Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 179 424 Kč.

2. Žalovaná při ústním jednání nezpochybnila uzavření smlouvy o úvěru a čerpání jistiny úvěru, sjednaný úrok však má za nepřiměřený. Peníze potřebovala na živobytí. Požádala o možnost hradit jakýkoliv dluh ve splátkách, neboť v současné době jí byla pozastavena výplata invalidního důchodu a pobírá pouze 10 000 Kč – doplatek na bydlení a 3 000 Kč – hmotnou nouzi. Z toho ale měsíčně hradí 8 500 Kč nájemné a 1 500 Kč zálohy na elektřinu. Měsíčně jí zbyde částka 3 000 Kč na živobytí. Z toho musí hradit péči o svého nezletilého bratra, kterému je 16 let a o kterého se rodiče nezvládají starat. Matka má sebevražedné sklony, otec je psychicky narušený. V roce 2020 byla žalovaná prakticky bezdomovcem bez přístřeší, nyní se odrazila ode dna, žádá proto o splátky po 500 Kč měsíčně. Když bude moci, bude hradit i více. Z insolvenčního návrhu žalované podaného dne , datum, vyplývá, že v průběhu roku 2019 (tedy před poskytnutím zde projednávaného závazku) žalovaná čerpala 6 jiných spotřebitelských úvěrů, splátky měly být hrazeny z jejího příjmu deklarovaného v návrhu v částce 12 708 Kč. Situace žalované tedy byla insolventní v době čerpání zde projednávaného úvěru. Žalobkyně přihlásila zde projednávaný závazek do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalované u Krajského soudu v , město, pod sp.zn. , Anonymizováno, , spisová značka, přihláškou ze dne , datum, , insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení uhradil žalobkyni částku 6 608,81 Kč, následně došlo ke zrušení schváleného oddlužení, a to pro neplnění splátkového kalendáře rozhodnutím č.j. , spisová značka, ze dne , datum, .

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dne , datum, byla žalovanou podepsána (návrh smlouvy o úvěru) / smlouva o úvěru č. , číslo, (dále jen „smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 38 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 3 115 Kč a počtem 48 splátek. Celková částka splatná žalovanou byla sjednána ve výši 149 520 Kč s úrokovou sazbou 95,92 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 151,62%. Součástí předložené smlouvy o úvěru byla informace pro spotřebitele o poskytovateli spotřebitelského úvěru a předsmluvní formulář. Dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla žalovaná, pokud jde o splácení úvěru, hodnocena jako klient s vysokou hodnotou skóre (tedy nejméně rizikový klient). V registru SOLUS nebyla žalovaná evidována. Žalovaná před schválením úvěru doložila žalobkyni kopii občanského průkazu, v rámci listiny zpracované žalobkyní - hodnocení klienta žalobkyně zohlednila tvrzené příjmy žalované v částce 11 888 Kč měsíčně čistého – invalidní důchod, do výdajů žalované zohlednila částku 4 410 Kč tvořící životní minimum ve výši 3 410 Kč a částku 1000 Kč coby výdaj na bydlení, zároveň je počítáno s rezervou 500 Kč. Měsíční příjem doložila žalovaná rozhodnutím ČSSZ o výplatě důchodu v částce 11 888 Kč, částka 38 000 Kč byla žalované poukázána na účet č. , č. účtu, , toto číslo účtu uvedla žalované ve smlouvě. Soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 38 000 Kč žalované ze strany žalobkyně došlo, což žalovaná i potvrdila při ústním jednání. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, bylo žalované oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 38 000 Kč, viz dodejka ze dne , datum, . Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila 2 výzvy k úhradě dluhu, ovšem bez dokladu o odeslání žalované. Žalovaná v průběhu splácení požádala o odložení splatnosti splátky za duben 2020, žalobkyně jí vyhověla a upravila splátkový kalendář, nadále však nebylo hrazeno řádně a včas. O okamžitém zesplatnění úvěru byla žalovaná informována prostřednictvím oznámení ze dne 28.7.2020, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání oznámení žalované. Předžalobní výzva je z data 14.11.2023 a žalobkyně ji zaslala žalované týž den, upozorňuje ji na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalované, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná oproti částce 38 000 Kč, kterou převzala od žalobkyně, uhradila žalobkyni do podání žaloby částku 15 953,81 Kč. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalované poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.V průběhu ústního jednání před soudem byla žalobkyně poučena o předběžném právním názoru soudu o nedostatečném prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru a důsledcích z toho plynoucích, k provedenému dokazování neměla připomínek, po poučení ze strany soudu nedoplnila skutková tvrzení ani neoznačila další důkazní návrhy.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. V souladu s ustanovením § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního (v projednávaném případě se jedná o nezákonné určení roční úrokové sazby), časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019: „Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Žalobkyně neprokázala uzavření platného závazku v podobě úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, a to uzavřením smlouvy, neboť neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně sice doložila k důkazu potvrzení o příjmu žalované, dostatečně se však nezabývala výdajovou stránkou měsíčního rozpočtu žalované a nedošlo tedy k porovnání příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalované, aby tak bylo nade vší pochybnost stanoveno, že žalovaná bude schopná úvěr splácet. Žalovaná byla v době čerpání úvěru již v insolventní situaci, kdy nezvládala splácet dalších 6 spotřebitelských úvěru, které čerpala v průběhu roku 2019, v polovině roku 2020 podala žalovaná insolvenční návrh, do té doby stihla načerpat ještě další spotřebitelské úvěry. Měsíční čistý příjem žalované není adekvátní pro stanovení měsíční splátky ve výši 3 115 Kč, výdaje žalované v podobě životního minima a na bydlení v celkové částce 4 410 Kč jsou podhodnocené. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Žalobkyně se spolehla, pokud jde o výdaje žalované, pouze na tvrzení žalované, resp. namísto skutečně vyčíslených výdajů žalované uvedla částku životního minima a dále částku 1 000 Kč coby výdaj na bydlení. Výdaje žalované nijak neprověřovala. Položka výdajů za bydlení je nereálně nízká, v této částce by měly být zahrnuty i platby za energie, není ani vysvětlen důvod takto nízkých výdajů za bydlení, který neodpovídá obvyklým cenám, výdaje za bydlení nejsou podloženy nájemní smlouvou, event. výměry za spotřebovanou energii.Právně tedy nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o.z. Žalobkyně v žalobě neuvedla dostatečná skutková tvrzení ani neoznačila důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, soud přitom splnění této povinnosti na straně poskytovatele úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumá z úřední povinnosti. Tato skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání žalobkyně při jednání, které bylo koncentračním, nedoplnila. Žalobkyně tak neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá k bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.20196. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 38 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby uhradila celkem částku 15 953,81 Kč, soud tedy částku ve výši 22 046,2 Kč posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 14.11.2023, písemnost byla žalované odeslána téhož dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 16.11.2023 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 17.11.2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok I rozsudku.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když žádné neuplatnila. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015, podle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

9. O lhůtě k plnění pak rozhodl soud v souladu § 160 odst. 1 o. s. ř., když vyšel z návrhu žalované a rozhodl tak, že dluh bude uhrazen žalovaným v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, soud tak zohlednil tíživou ekonomickou situaci žalované. Tato možnost byla žalovanému dána tzv. pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že prodlení byť s jedinou splátkou má za následek automatický nástup splatnosti celého zbytku dluhu. Je tedy na žalované, aby zodpovědným splácením zabránila nástupu tohoto negativního právního následku.