42 C 356/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: označení žalobce IČO číslo sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 762 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 762 Kč s úrokem z prodlení ve výši 56,66 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem, doručeným zdejšímu soudu dne 11. 9. 2024, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 762 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „ZRaT“), je stanovena povinnost k placení televizního poplatku subjektům v tomto zákoně uvedeným. Měsíční výše televizního poplatku činí částku 135 Kč. Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku v souladu s § 3 odst. 4 ZRaT. Žalovaný posléze poplatky hradit přestal, přestože byl žalobkyní opakovaně upomínán. Žalobkyně uvedla, že žalovanému zaslala výzvu k úhradě poplatků za dlužné období od prosince 2023 do dubna 2024. Televizní poplatek je splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyně dále požaduje i kapitalizovaný úrok z prodlení vzniklý zákonnou sazbou ročně z dlužných částek jednotlivých měsíčních poplatků za období od prvého dne prodlení žalovaného do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu 10. 9. 2024, v celkové výši 56,66 Kč. Kromě úroku z prodlení požaduje žalobkyně úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč vynaložených na vyhotovení a odeslání předžalobní upomínky. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, na kterou však žalovaný nereagoval a dlužná částka nebyla ke dni podání žaloby uhrazena.

2. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Z výzvy k přihlášení poplatníka , Anonymizováno, televize ze dne , datum, , ze zprávy žalobkyně o zařazení žalovaného do evidence plátců televizního poplatku ze dne , datum, , z přehledu předpisů a plateb a předžalobní upomínky ze dne 10. 5. 2024 učinil soud závěr o skutkovém stavu, který se shoduje se žalobními tvrzeními žalobkyně, tedy že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku s účinností od prosince roku 2018, čímž byl zavázán k měsíční úhradě televizního poplatku ve výši 135 Kč. Žalovaný svou zákonnou poplatkovou povinnost neplnil nejméně v období od prosince 2023 do dubna 2024. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě televizního poplatku, když doložila doklad o odeslání předžalobní výzvy k úhradě. Ke dni podání žaloby však žalovaný ničeho neuhradil.

3. Podle § 3 odst. 4 ZRaT jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen „provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.Podle § 5 odst. 1 ZRaT poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.Podle § 6 ZRaT měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.Podle § 10 ZRaT nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

4. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovanému vznikla povinnost k úhradě televizního poplatku, neboť se na základě zákonné domněnky stal poplatníkem rozhlasového a televizního poplatku, když v žalobkyní poskytnuté lhůtě neoznámil písemným čestným prohlášením opak, tudíž byl povinen hradit televizní poplatek v zákonem stanovené výši 135 Kč měsíčně. Svou povinnost však v žalovaném období od října 2023 do dubna 2024 neplnil.

5. S ohledem na shora uvedené porušení zákonné povinnosti uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni částku 762 Kč a vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky bylo rozhodnuto též o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni úrok z prodlení, o němž soud rozhodnul v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení ke dni 10. 9. 2024 kapitalizovala na částku 56,66 Kč.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to v souladu s vyčíslením provedeným žalobkyní. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (viz čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb.), dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 762 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby), a to včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 a. t., tedy, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.