42 C 36/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 6 706,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 232,24 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 232,24 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 474,26 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 4 232,24 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 004 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 232,24 Kč od 24. 9. 2025 do 21. 10. 2025.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400,03 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 6 706,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu včetně jejího doplnění ze dne 11.2.2026 odůvodnila tím, že její předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , číslo, , dále jen „Smlouva“. Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr s výší úvěrového rámce 5 000 Kč, který měl být hrazen pravidelný splátkami. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru hradit úrok ve výši 12,4% ročně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný se zároveň zavázal uhradit sjednané poplatky dle Smlouvy. Žalovaný načerpal jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč, oproti poskytnutému úvěru uhradil částku 767,76 Kč, zbývá tedy uhradit na jistině úvěru částku ve výši 4 232,24Kč. Ke dni 23. 9. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou těchto čáteck:-na jistině částku 4232,24 Kč-na poplatcích částku ve výši 2004 Kč-kapitalizovaný úrok ve výši 179,77 Kč-kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 290,49 KčŽalobkyně dále požaduje úhradu:-úroku ve výši 12% ročně z částky 4232,24 Kč od 24.9.2025 do zaplacení-úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 6132,24 Kč od 24.9.2025 do zaplaceníPřed poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka banky byla postoupena na žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. K důkazu byla provedena smlouva Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne , datum, , která obsahuje elektronický podpis žalovaného včetně Sazebníku poplatků, dále výpis z úvěrového účtu žalovaného ze dne , datum, , v rámci tohoto dne došlo k čerpání úvěru v částce 5000 Kč, výpis z úvěrového účtu žalovaného ze dne , datum, , z něhož vyplývá stav na účtu k tomuto datu – 6706,50 Kč, následně bylo zasláno oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 23. 2. 2025, upomínky ze dne 28. 12. 2024, 29. 12. 2024 a 29. 1. 2025, dále byla předložena smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřená mezi bankou a žalobkyní, a to včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny za postupované pohledávky, konečně byla předložena také předžalobní upomínka ze dne 9. 10. 2025 včetně podacího archu prokazujícího odeslání zásilky žalovanému dne 13. 10. 2025.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila smlouvu spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“), Smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr do výše limitu 5 000 Kč s úrokovou sazbou 12,40% měsíčně, s tím, že žalovaný měl úvěr splatit v rámci 24měsíčních anuitních splátek v částce 262,30 Kč, a to včetně sjednaného pojištění schohpnosti splácení úvěru, které činilo měsíčně částku 26 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 28.6.2024 žalovanému jistinu úvěru 5 000 Kč, jak doložila výpisem z úvěrového účtu žalovaného. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21.2.2025 a žalovaného o zesplatnění informovala dopisem ze dne 23.2.2025. Pohledávka banky byla postoupena na žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . K zaplacení dluhu byl žalovaný prokazatelně vyzván zástupcem žalobkyně. K procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že jej předchůdkyně žalobkyně lustrovala ve veřejně dostupných rejstřících, ve své interní evidenci a použila statistické modely pro zkoumání příjmů a výdajů a došla k závěru, že jeho finanční situace je dobrá.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

7. Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že k ověření úvěruschopnosti žalovaného jej její předchůdkyně lustrovala ve veřejně dostupných rejstřících (ISIR, rejstřík exekucí), ve své interní evidenci a použila statistické modely pro zkoumání příjmů a výdajů a došla k závěru, že jeho finanční situace je dobrá. Žalobkyně však neuvedla, z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalovaného její předchůdkyně vyšla, k jakému výsledku došla porovnáním jeho příjmů a z jakých zdrojů (jde-li o konkrétní příjmy a výdaje) vycházela. Soud nemá za to, že došlo k individuálnímu posouzení příjmů a výdajů žalovaného, proto nelze hovořit o splnění povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele.

8. Soud proto uzavřel, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

9. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 5 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rovněž pak z ustanovení § 87 odst. 1 věty 3 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Žalovaný před podáním žaloby vrátil žalobkyni částku 767,76 Kč, v částce 4 232,24 Kč tedy soud žalobě vyhověl. Žalovaný byla vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 9.10.2025, písemnost byla žalovanému odeslána 13.10.2025 dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, náhradní lhůta ke splnění dluhu byla v předžalobní upomínce stanovena do 7 dnů od převzetí výzvy, tedy do 21.10.2025 a ode dne následujícího, tj. od 22.10.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400,03 Kč, přičemž tato částka představuje 21,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 706,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

11. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.